LMW - kapitola 379

Kapitola 379 – Dao Yun

Zvířata 10. řádu. A kromě toho jich byly stovky. Každý s mozkem věděl, že jedinou možností bylo prchnout. Při Ling Xiaově síle by to sice nemělo být nic, čeho by se měli bát, ale Transdimenzionální tunel byl velmi křehký. Jakmile by došlo k vážné kolizi, mohlo to vést k druhé prostorové bouři nebo by se tunel mohl zhroutit. A proto se většina normálních lidí rozhodla utíkat, když se dostali do takové situace.

Ten člověk, co volal o pomoc, byl mladý muž, co vypadal na dvacet pět let. Nejnápadnějším rysem byla jeho plešatá hlava. Jakou měl schopnost, že dokázal přilákat stovky zvířat? Zkrátka se o něj nikdo nezajímal.

Ale stejně došlo k nehodě.

Ten muž přiběhl se stovkami zvířat hned za patami. Kvůli tomuto masivnímu rozruchu se tunel nakonec rozpadl jako roztříštěné zrcadlo. A všechny tyto rozbité střepy pohltila prostorová síla.

Jako poslední You XiaoMo viděl, jak to Yin Gea a Zhan YuXuana odvanulo, jak je pohltil paprsek světla a oni zmizeli.

V další chvíli i je pozřel paprsek světla. A okamžitě to uťalo řev těch zvířat.

Ocitli se v širé, nekonečné pusté zemi pokryté rudým pískem. Nebe bylo jasné, slunce pekelně horké, jako kdyby mohlo zemi spálit. V okolí jednoho kilometru nebyla ani známka po rostlinách nebo lidech.

You XiaoMo ležel na Ling Xiaovi. Chvíli trvalo, než konečně zareagoval. Prvně se pokusil najít Yin Gea a Zhan YuXuana, ale neměl štěstí. Místo nich deset metrů od nich našel „mrtvolu”, nevěděl, jestli byla ještě živá nebo mrtvá.

„Ti dva přece nemohli...” You XiaoMo chvíli v tichosti zíral na tu „mrtvolu”, než nervózně zvedl hlavu.

Ling Xiao ho poplácal po zádech a utěšil ho: „Nepravděpodobné. Kvůli tomu nárazu se východ možná odklonil od původní cesty, ale ti dva by měli v bezpečí dorazit do Vyšší říše.”

You XiaoMovi se okamžitě ulevilo. Když pomyslel na ty stovky zvířat, rozbušilo se mu srdce. Pokud jejich nynější místo bylo daleko od východu, možná se vážně střetnou se smrtí.

„Co je to za zvířata?”

„Prostorová zvířata.” Ling Xiao nepromluvil ještě ani slovo a ta „mrtvola” nedaleko od nich se najednou pohnula a podívala se na ně lesknoucíma očima.

You XiaoMo tohoto muže poznal. Byl to hlavní viník toho, že se Transdimenzionální tunel zhroutil, pořád byl v jednom kuse! Jelikož věděl, že to kvůli němu se oddělili od Yin Gea a Zhan YuXuana, vážně si přál, aby se odtamtud nedostal.

„Prostorová zvířata a prostorová bouře jsou dvě speciality Transdimenzionálního tunelu. A navíc v porovnání s bouří je pravděpodobnost, že se zvířata objeví, méně než 1 ku 1.000.” Mladík pokračoval: „Kromě toho se prostorová zvířata objevují jenom ve skupinách. Pokud na ně člověk narazí, pravděpodobnost, že umře kvůli zvířatům je o 200% vyšší než u prostorové bouře. A šance na přežití je 1 ku miliardě.”

You XiaoMo odpověděl nenávistným hlasem: „Tak proč jsi pořád naživu?”

Mladíka to na chvilku omráčilo, ale pak se netaktně zasmál. „Protože já jsem ten šťastný chlap 1 z miliardy!”

You XiaoMo přimhouřil oči. „Myslím, že brzy takové štěstí mít nebudeš.”

Jen co domluvil, mladík vyskočil a nahlas vykřikl, jako kdyby ho někdo píchl jehlou. Po chvilce se najednou přehnul a vykašlal krev. A tu rudou krev písek v mžiku vstřebal.

You XiaoMoa to nepatrně omráčilo. Ještě neučinil svůj tah. Když shlédl a spatřil, že Ling Xiao pomalu stáhl ruce, najednou to pochopil.

„Mí dva chrabří válečníci, prosím, ušetřete mě. Už to znovu neudělám.” Jen co mladík vykašlal krev, okamžitě prosil o odpuštění. Jak se díval k Ling Xiaovi, jeho lesknoucí se oči působily celkem sklíčeně. Mladík očividně věděl, kdo to udělal.

You XiaoMo si to brzy uvědomil. Pokud tento mladík dokázal vtrhnout do Transdimenzionálního tunelu sám, nechal se prohánět stovkami prostorových zvířat 10. řádu a přežil, nemohl být tak slabý.

„Mohl bych tvůj život ušetřit, ale...” řekl You XiaoMo.

„Ale?” zeptal se mladík honem.

You XiaoMo se zeptal, aniž by něco očekával: „Víš, kde to jsme?”

„Tohle je určitě poprvé, co jste na světě TongTian, není divu...” Mladíka to trochu překvapilo, ale pak najednou změnil tón hlasu. „Toto místo je určitě nejslavnější neobydlené území na světě TongTian jménem BeiDong. Také to je nejchaotičtější místo světa TongTian.”

TongTian byl název Vyšší říše. Obvykle se o tomto místě mluvilo ne jako o Vyšší říši, ale jako o světě TongTian. Tedy pokud člověk nebyl ze Střední nebo Nižší říše.

You XiaoMo nečekal, že mladík bude moct tak plynně odpovědět. A bezděky se zeptal: „Ty toto místo znáš celkem dobře, co? Nejsi náhodou obyvatel světa TongTian?”

Mladík zakroutil hlavou. „Mám mapu světa TongTian, kterou mi dal můj mistr. Prostudoval jsem si ji, než jsem sem přišel. V BeiDongu je známé místo jménem Rudé hejno a písek tady je rudý.”

You XiaoMovi okamžitě zajiskřilo v očích a vášnivě na něj zíral.

Mladík najednou pocítil, jak mu po zádech stekla kapička studeného potu.

Měl pocit, že tento výraz v jeho očích byl obzvláště známý. Protože vypadal úplně jako jeho mistr, když našel poklad.

„Pokud mí dva pánové chtějí, mohu vám dát kopii této mapy...”

Mladík převzal iniciativu a nabídl jim mapu světa TongTian. Ne že by měl jinou možnost. Ten muž vedle toho mladého chlapce se na něj díval strašlivým pohledem. Měl neblahé tušení, že kdyby si troufl utrousit slovíčko odmítnutí, ten muž by ho rozhodně zabil.

You XiaoMo mu okamžitě věnoval jasný úsměv a sevřel mu ruku. „Jsi tak dobrý člověk.”

Mladík se dutě zasmál, jen co dostal tuto nálepku dobrého člověka.

Kdyby nepochybil jako první, rozhodně by nikomu bezpodmínečně nedal mapu světa TongTian. Muselo se zmínit, že území světa TongTian se dalo popsat jako nezměrné a bylo tu spoustu komplikovaných sil. A proto až do teď nikdo nedokázal dokonale nakreslit mapu celého světa TongTian, dokonce ani jeho mistr.

Ačkoli ta mapa, kterou měl, nebyla nejucelenější, bylo tam mnoho míst, které na jiných mapách nebyly.

Jeho mistr mu jednou řekl, že musel riskovat svůj život, aby získal informace ohledně mnoha míst na mapě. A tak ho požádal, aby ji nikdy snadno neukázal cizímu člověku. Ale on musel tu mapu vydat, jen co poprvé dorazil na svět TongTian. Kdyby se o tom dozvěděl jeho mistr, rozhodně by mu vyhuboval, až by umřel.

Poté, co mapu okopíroval, dal jim nefritový disk.

You XiaoMo ten nefritový disk s radostí přijal a pak se rozběhl k Ling Xiaovi, aby se mu pochlubil: „Skvělé, teď máme mapu.”

Ling Xiao neřekl ani slovo, ale v očích mu hrál úsměv.

Ačkoli Ling Xiao žil na světě TongTian, nenavštívil mnoho míst. A to proto, že ze světa TongTian odešel, jen co dosáhl stovky let. Během těch sto let pro něj bylo nemožné navštívit místo jako BeiDong. A proto i když znal mnohá místa, bylo to z doslechu.

„Dobře, teď můžeš jít.” You XiaoMo si nefritový disk uložil a hned toho mladíka odehnal.

Mladík mu věnoval lichotivý úsměv. „Víš, říká se, že se naše cesty střetnou, jen když nás osud svede dohromady. Jelikož jsme se tu takhle potkali, dá se to považovat za osud. Tak co kdybychom... šli spolu?”

You XiaoMo si ho prohlédl od hlavy až k patě a pak se usmál. „Mě to přijde víc jako ostuda než osud. Ale nemyslím si, že jdeme stejnou cestou.”

„Ještě ses mě nezeptal, jak víš, že nejdeme stejnou cestou?” Mladík poklesl na duchu. Věděl, že na ně udělal příšerný první dojem.

You XiaoMo měl pocit, že ta jeho věta dávala smysl, a tak se zeptal: „Fajn, kam chceš jít?”

Mladík okamžitě odpověděl: „Přišel jsem na svět TongTian, abych našel svého mistra.”

You XiaoMo: „...Takže kde je tvůj mistr?”

Mladík odpověděl: „Nemám ponětí.”

You XiaoMo: „...”

„Kdo je tvůj mistr?” promluvil nakonec Ling Xiao.

Mladíka to trochu překvapilo a pak honem řekl: „Můj mistr je Bůh zlodějů, jeden z deseti Božských bohů na světě TongTian. Jeho příjmení je Dao a rodné jméno Zu. Tu mapu, co jsem vás dal, nakreslil můj mistr podle míst, kde byl.”

„Dao Zu? To je ale zvláštní jméno,” řekl You XiaoMo.

„Samozřejmě. Dao Zu naznačuje také zakladatele zlodějiny. Můj mistr je na TongTian také slavný zloděj,” odpověděl mladík hrdě. (Pozn.: Dao = zloděj, Zu = předek)

Ling Xiao: „Jelikož je tvůj mistr Bůh zlodějů, nikdy nesmí zůstat na jednom místě. Kde ho budeš hledat?”

Mladík věděl, že pokud je bude následovat, měl naději, a tak hned odpověděl: „Můj mistr vskutku nikdy nezůstal na pevně daném místě. Obvykle na jednom místě nezůstane déle než měsíc. Ale já vím, že kde je nějaký poklad, tam je můj mistr. A tak chci jít do města TianXiang v BeiDongu, abych se po něm poptal.”

You XiaoMo viděl, že Ling Xiao převzal iniciativu a dal se s mladíkem do hovoru. Pochopil, že Ling Xiao tomu mladíkovi dovolil, aby je následoval. Pravděpodobně to mělo co dělat s jeho mistrem Dao Zuem.

„Správně, já jsem Dao Yun. Jak vám můžu říkat?” Po tak dlouhém povídání si mladík konečně vzpomněl, že se nepředstavil.

„Já jsem You XiaoMo.” Pak ukázal na Ling Xiaa. „To je Ling Xiao.”

Nakonec se vydali stejnou cestou.

You XiaoMo se díval do mapy, zatímco poslouchal, jak mladík mluvil o BeiDongu.

Město TianXiang bylo největší město v BeiDongu. Neproslavilo se kvůli své skvostné prosperitě, ale díky deseti silám, co město obklopovaly.
--------------------------------------------

~ První kamarád/sluha/nohsled ve Vyšší říši!  ~

Hlavní stránka

Postavy a pojmy

<Předchozí>...<Následující>