OSA - kapitola 30

Kapitola 15

Zachri zaslechl vrčení zipu, natočil hlavu, aby mu ucho směřovalo dozadu. A když si Rourke sundával ponožky, otočil se čelem k Rourkeovi. Paže mu spadly z hrudi.

„Co to děláš?”

„Ehm. Doufám, že tohle není divné.” Rourke si stáhl druhou ponožku a narovnal se. „Já... uch, chci ti ukázat, že ti věřím. A Alfové se pohybují celkem rychle.” S bouřlivým uchechtnutím poukázal: „Na vesmírné stanici jsi byl připravený se na to vrhnout. Tak trochu jsem doufal, že uděláš to samé u sebe v kanceláři...”

Zahákl si palce za gumu.

„Ale nemyslím si, že jsem k tobě vysílal ty správné signály.”

Stáhl si džíny i spodní prádlo naráz a vykročil z nich. Zachri se tvářil omráčeně, ústa měl mírně otevřená a oči doširoka rozevřené. Na to, že to byl zastrašující Alfa, vypadal hloupě, ale Rourke si byl jistý, že to nebylo špatné.

„Všechno se to dělo 'kolem' mě. Jakmile mi schválili přihlášku, více méně jsem Stephanii nechal, aby mi říkala, co mám dělat. Byl jsem uzavřený. Nechápal jsem, proč Thomas spáchal ten skandál, kdy mě vzal ven za tebou, ale myslím, že teď to chápu.”

Dva malé kroky k Alfovi mu přišly jako taková dálka. Rourke věděl, že se k němu nahne, očichá mu krk, možná ho políbí. A pak bude opilý. Nebo s vymytým mozkem nebo s ovládnutou myslí nebo cokoli to je, co Zachri dokáže. Ještě chtěl říct jedno.

„Neustále říkal, že pokud tě chci, musím si pro tebe dojít. Nemám pravdu?”

Rourke neměl příležitost se nahnout blíž. Zachrimu zazářily oči, rozšířily se mu nozdry a najednou byl všude, svíral Rourkea k sobě v tak pevném objetí, že působilo panicky. Rourke v dalším nádechu vstřebal tu vůni sladké máty.

Rourke by řekl, že nebyl nervózní, když se Zachrimu takhle odhalil. Alfa víc než dokázal, že byl brzkému páření nakloněný. Ale kvůli té vůni se cítil ještě 'lépe'. Bojácnost, které si nebyl vědom, neboť Alfa mu byl téměř cizí, neboť si oba byli navzájem noví – veškeré to titěrné nervózní vzrušení – se mu odpoutalo z mysli jako uvolněné svaly po dobré masáži.

Nebyl si jen jistý. Měl sebevědomí. A kůže se mu chvěla kvůli Alfově omezenému dotyku. Držel ho tak pevně, že se musel zasvíjet proti jeho obleku, aby si uvolnil paži.

Zachri zašeptal se zavřenýma očima: „Nikdy jsem ani nesnil o tom, že tě najdu.”

Rourke si byl jistý, že je šťastný, ale jeho výraz na to rozhodně nevypadal. Působil sužovaně.

„Jsem rád, že jsi mě našel. Učiním tě šťastným.” Tohle mu přišlo jako myšlenka, co by si obvykle nechal pro sebe, ale bylo mu s Alfou tak příjemně, jako kdyby byl sám.

„To už děláš.”

Ale Zachri oči neotevřel a mračil se.

Rourke ho popadl za košili, kvůli všem těm knoflíkům byl frustrovaný a měl k dispozici jenom jednu paži. Zachri tu druhou pevně svíral. Podařilo se mu rozepnout první knoflík, pak další a pak se toho jemného materiálu drsně chopil a naklonil se blíž.

Zhluboka se mu nadechl u límce. Sladká, osvěžující máta jako cukrátko, co se mu rozplývalo na jazyku. Vážně mu šlo o Zachriho duševní stav, ale než mohl pomyslet na to, aby to nedělal, olízl Alfovi kůži.

Jen aby zjistil, jestli i 'chutná' jako cukrátko.

Nechutnal, ale Rourkeovi ožily slabiny. Ta chuť soli a sladkosti byla také dobrá.

Zapomněl, že mluvili. Tedy dokud užuž nechtěl přitisknout svá ústa k polibku a spatřil, že Zachri měl oči pevně zavřené. Urputně se mračil a zdálo se, že zakoušel bolesti.

„Hej.” Rourke se ho dotkl na tváři, palcem mu hladil vrásky z mračení. Necítil nic špatného na tom, že se Zachriho dotýkal všude, kde se mu zachtělo. Ani si nemyslel, že ho pokárá za to, že dělal, co se mu zachtělo. „Co to s tebou je? Otevři oči. Podívej se na mě.”

„Nechci se dostat do 'zvířecího módu'.”

Kvůli té absurdní frázi se Rourke zasmál. Zachri vypadal, že se užuž rozbrečí nebo naštve, ale s tím nic nezmohl.

„Dobře. Uch...” Zkusil se přestat smát. „Vysvětli proč. Co je pro tebe 'zvířecí mód'?”

Poslechl Rourka. Byla to taková maličkost, ale po páteři mu přejelo vzrušující mrazení.

„Nechci tě jednou. Chci tě mnohokrát.”

„To mi zní v pořádku.” Rourke přiblížil svou tvář k jeho, jen aby ucítil jeho dech. Alfa stejně mluvil, jeho zkoumání ho nerozptylovalo.

„Nikdy tě nepřestanu chtít. Obávám se... že pokud má to děvče pravdu... a ty se mnou nebudeš spokojený...”

Odvrátil tvář, když se ho Rourke pokusil políbit. To ho podráždilo. Úplně vzadu v mysli mu jenom trošičku cinkla agrese a Rourke ho chtěl popadnout za bradu. Neměl žádný pojem o tom, že by byl Alfa větší, silnější než on.

Ale hned po ruce měl civilizovanou myšlenku, když viděl, jak rozčilený Zachri byl.

„Nevzdám se tě v klidu, Rourke,” pokračoval Alfa. „Ani kdybys to chtěl. V mé kultuře to ze mě dělá dobrého Alfu. Nechám si tě, ovládnu tě a nikdy tě nenechám jít. Ale v tvé kultuře... to ze mě dělá 'násilníka'.”

Rourke o tom chviličku přemýšlel, jen aby to zvážil, ale už přesně věděl, co chtěl říct.

„To z tebe dělá 'mého' Alfu. Nechci někoho, kdo mě nechá jít. Chovej se ke mně jako ke 'své' Omeze a budeme v pohodě.”

----------------------------------------

~ Teď už o tom Zachri až moc přemýšlí. No jo no, profesor lidské kultury to prostě musí šponovat... ~

<Předchozí>...<Hlavní stránka>...<Následující>