Kapitola 360 – Moje manželka tě nemá ráda
Tu poslední větu zamumlal Hei Tian. Před tímto známým nátlakem kultivátora Božského řádu brzy nahradil jeho vyrovnaný výraz šok. Na celém světě LongXiang znal jenom jednoho kultivátora Božského řádu, ředitele Han Gonga. A přesto tento nátlak evidentně nepocházel od Han Gonga, ale od někoho cizího.
Nebyl jediný, koho to omráčilo. Ani víla Fu Rong a ostatní se pod takovým nátlakem nedokázali pohybovat. Na jejich tvářích kypěl strach. Celou tu dobu, co tu spolu navzájem bojovali, byla vedle nich supersíla Božského řádu?
You XiaoMo vzrušeně popadl LanQiua pevně za paži, nehty se mu téměř zarýval do masa. Tento nátlak byl Ling Xiaoův, konečně začal jednat.
LanQiu se podíval, jak mu ničili paži, a bezděky protočil očima. Síla šéfa Ling Xiaoa by mělo být něco, co už dávno znáš, a přesto tě to stejně takhle rozruší. Ale ať si to nevybíjí na LanQiuovi, i když to stejně ani trochu nebolelo.
Za oblaky a oparem se mlhavě objevila postava.
Za pohledů všech ten černý stín vyšel z mlhy a objevil se.
Ten muž, co vystoupil, byl nečekaně výjimečný, pohledný muž. Mezi obočím měl stylizovaný fialový symbol ohně. Vypadalo to, jako kdyby ten oheň byl živý, planul mu mezi obočím. Ten symbol jeho pohledné tváři přidával trochu podlosti. Byla to tvář, na kterou se stačilo jen jednou letmo podívat a nikdo už ji nikdy nezapomněl.
A kromě toho měl na pravém uchu fialovou náušnici...
Ten muž měl na sobě černou brokátovou róbu a z jeho chování vycházel chladný a nemilosrdný úmysl. Nikdo by si netroufl se o něj pokoušet jen kvůli jeho pohledné tváři. A v těch jeho černých očích problýskával náznak úsměvu, který ale nebyl úplně úsměvem. Jeho celkový temperament byl tak nějak harmonický, a přesto v lidech zanechával podivný pocit.
Tohle byla Ling Xiaova podoba, co You XiaoMo ještě nikdy neviděl.
Když viděl, jak se Ling Xiao objevil, rychle si zakryl pusu. Tvář měl plnou úžasu.
Tohle bylo poprvé, kdy Ling Xiaa spatřil v černém oděvu. I ten symbol ohně mezi obočím viděl poprvé. Když to porovnal s předchozí podobou, vypadal ještě víc kouzelně. Když ho takhle viděl, srdce se mu rozbušilo a začervenal se.
„Šéf... Byl vždycky takhle... pohledný?” zeptal se LanQiu váhavě s náznakem žárlivosti. Nádherní lidé se mu líbili, ale jeho „vrozený stav” nebyl dostatečný. A tak kdykoli viděl muže, co byl nádhernější než on, bezděky na něj žárlil.
Když ještě žil v horách, zabil spoustu pohledných chlápků, co mu pronikli na území.
You XiaoMovi zacukalo ve rtech. Dokázal zhruba odhadnout, na co LanQiu myslel. Zvedl hlavu. „Ne, normálně není takhle zhýralý.”
LanQiu: „...”
SheQiu: „...” Jak můžeš něco takového říct? Kdyby tě šéf kdy slyšel, zabije tě.
You XiaoMo se odmlčel a pak řekl: „Nevadí mi, že jste to slyšeli vy, ale nezapomeňte, že to Ling Xiaovi nikdy nesmíte říct.”
Ti dva: „...”
Podsvětní siréna ucítila nátlak aury supersíly Božského řádu a byla nucena se ukázat. Výraz se mu změnil. Ale jelikož si Ling Xiao mírně pozměnil auru, on i Dong Shen akorát měli pocit, že jim to přišlo trochu známé.
Podsvětní siréna se rozhodla, že se Živelné esence vzdá. Ale Ling Xiao je nechtěl nechat jít tak snadno. Chtěl je zabít.
Když Podsvětní siréna odhodila Živelnou esenci, Ling Xiao ji nepronásledoval. Místo toho se vrhl za nimi, tělo mu na místě podivně zmizelo.
Tentokrát se na ně Ling Xiao přímo zaměřil a nedal jim šanci uniknout jako prvně.
Podsvětní siréně i Dong Shenovi přeběhl mráz po zádech.
Zděsilo je, když zjistili, že je tento muž chtěl zabít, ale proč?
Nedokázali to vymyslet. Kdyby to bylo kvůli Živelné esenci, tohle počínání prostě nebylo nezbytné. A kromě toho měl sílu jasně mnohem nad ostatními, co tu byli. Vypořádat se s nimi jeden po druhém by neměl být velký problém. Ale přitom se objevil až v úplně poslední minutě. Proč?
Dong Shenovi tanuly na mysl další otázky, ale on se zamračil a podíval se na toho muže. Vždycky měl pocit, že už se s ním někde setkal. Ale kdyby ho už viděl, nikdy by na tu tvář nezapomněl. Ale ta jeho silueta vypadala trochu jako, trochu jako...
Dong Shenovi se najednou rozšířily oči, jako kdyby ho něco napadlo. Mohl by to být ten muž?
Ling Xiao přimhouřil oči, soudě podle Dong Shenova výrazu se zdálo, že na něj přišel.
Ling Xiao neměl v úmyslu Dong Shenovi dát šanci otevřít pusu. Bez varování udělal krok vpřed a zpod jeho nohou okamžitě vzplanul rudý plamen. V další sekundě jeho vzezření zmizelo jako duch a objevil se hned vedle Dong Shena. Jeho pěst nesla rudý plamen a on jí máchl vzduchem, mířil rovnou Dong Shenovi na hlavu.
Jelikož se k Dong Shenovi řítila tak strašlivou rychlostí taková moc, zúžily se mu zorničky. Ale bylo příliš pozdě něco dělat. Jedinou jeho možností bylo se tomu vyhnout. Zaklonil se, snažil se ze všech sil té pěsti vyhnout, ale dokázal se tomu vyhnout jen z půli...
Ta plamenná pěst v sobě nesla jak sílu, tak úmysl zabít, takže mu nedopřála prostoru na vyhnutí a zasáhla ho do hlavy. Závrať mu na dvě sekundy zastavila veškeré nervy.
Dalo se říct, že hlava byla slabinou každého. Bez ohledu na to, jak byl člověk silný, bylo nemožné, aby trénoval a měl neproniknutelnou hlavu.
Ling Xiao se chladně zasmál. Jak se říkalo v tom starém rčení: „využij šance a zabij člověka, když je nemocný”. Takže si tuhle příležitost nemohl nechat ujít. Další jeho úder se okamžitě prolomil Dong Shenovou obranou a znovu mu šel po hlavě.
Pěst měl ovinutou planoucím horkým ohněm. Barva toho ohně nebyla ani fialová, ani rudá, spíš jako směsice fialového a rudého plamene. Byl to jeho nejsilnější oheň. I když byl Dong Shen supersíla Císařského řádu s výjimečnou obranou, stejně mu to rozpoltilo hlavu...
Došlo k explozi a kousky jasně rudé hmoty mozkové se rozprskly do vzduchu jako jiskry ohňostroje, zatímco Dong Shenovo tělo bezmocně spadlo.
„Aaaaa! Zabiju tě!” zakřičel Podsvětní siréna v hněvu. Oční bulvy se mu vydouvaly. Planul v něm plamen hněvu, jako kdyby mohl všechno spálit. Když na vlastní oči viděl, jak mu zabil jeho smluveného pána, téměř ho to dohnalo k šílenství. Ale v další sekundě najednou vykašlal krev a co nevidět se měl zhroutit.
Jelikož měli mezi sebou vztah úmluvy provázané životem, jejich životy byly propojené.
Jakmile Dong Shen zemřel, odrazilo se to i na něm. Životní úmluva se do něj zakousla a jeho kultivaci to ponížilo na 9. řád.
„Zabít mě?” Ling Xiao se zasmál, jako kdyby zrovna zaslechl něco vtipného. „Se svým nynějším řádem mě chceš stále zabít?”
Podsvětní siréně zrudly oči, měl je plné vražednosti. „Moc se nenaparuj. Jakmile tuhle záležitost nahlásím našim nadřízeným, brzy za tebou pošlou někoho silnějšího a tehdy bude na čase, abys zemřel!”
Když tu svoji větu dokončil, tělo se mu najednou nadmulo. Tohle byla předehra k sebedetonaci.
Všechny to polekalo a rychle ustoupili. Ačkoli jeho kultivace klesla, síla sebedetonace stejně stačila na to, aby zranila supersíly Císařského řádu.
Ling Xiao se na to chladně díval. Ovinul svůj oheň kolem těla Podsvětní sirény, co měla užuž vybuchnout, a vpustil mu ho do těla. V dalších pár sekundách se ta jeho sebedetonace zastavila a jeho tělo spadlo do oceánu spolu s Dong Shenem.
Ten záhadný muž se objevil náhle a v mžiku zabil dvě supersíly.
Všichni se k tomu muži podívali se strachem.
Ling Xiao jim nevěnoval pozornost. Nasál Živelnou esenci ke své ruce. Živelná esence se trochu vzpírala a pak se mu položila na dlaň.
Když Ling Xiao skončil s tímhle, přesunul pohled na předka klanu Chai.
Předek klanu Chai si toho pohledu byl vědom a cítil, jak se mu ježily vlasy na temeni. S tímhle mužem neměl žádné spojení, proč se na něj díval?
Ling Xiao přimhouřil oči a zatvářil se vesele. „Vy z klanu Chai, dám vám šanci. Pokud dokážete ustát jeden můj úder, ušetřím vaše životy.”
„Proč? Přijde mi, že vůči tobě nemám žádnou zášť, pane.” Předek klanu Chai se snažil potlačit svůj hněv. Něco takového už se mu mnoho let nestalo. Kdyby nebylo síly jeho protivníka, bez přemýšlení by ho zabil.
Ling Xiao stiskl Živelnou esenci, lhostejně se po něm letmo podíval a zasmál se. „Ty a já nemáme žádnou zášť, ale... moje manželka tě nemá ráda.”
Ta manželka, kterou použil jako výmluvu: „...”
Předek klanu Chai poklesl na duchu.
Ling Xiao řekl: „Jedno slovo, přijímáš nebo ne.”
Předek klanu Chai neměl žádnou jinou možnost. Kdyby to nepřijal, ten muž by ho rozhodně na místě zabil. Předek začal místo odpovědi přímo jednat. Jeho moc se nezměrně vzedmula a on navýšil svou obranu.
Ling Xiao si přesunul Živelnou esenci do levé ruky. Pravou ruku zvedl do výšky. A z jeho dlaně se najednou ozvalo zajiskření. Vyhrnul se z ní rudý plamen jako při výbuchu sopky. V mžiku se z něj utvořila velká ohnivá koule.
Ale ještě to neskončilo. Ohnivá koule najednou zavířila a pak se z jejího středu ozvalo ostré a hlasité zahučení. O sekundu později se z ní roztáhla ohnivá křídla. Přede všemi se objevil ohnivý fénix. Kvůli jeho auře lidem přeskočilo srdce.
Kvůli této scéně se Hong Yunovi rozšířily zorničky. „Tohle... aura Starodávného démonického fénixe?”
--------------------------------------------
~ Muhahaha, že by po předkovi Chaiovi zbyl jenom mastný flek? A trochu se to zamotává, je to Qilin nebo fénix? ~
Děkuji moc za další parádní díl.
OdpovědětVymazatTak název kapitoly je boží 😁. Tohle byl skvělý akční díl. Moc děkuji 👍.
OdpovědětVymazat