FOD - kapitola 55

Kapitola 55

Původní investice 50 milionů dolarů se navýšila na 80 milionů. A když se do toho navíc započetlo ozvučení, osvětlení, choreografie, zabezpečení a jiné výdaje, celkové výdaje se vyšplhaly na více než 150 milionů. Ale nejvyšší šarže Huanya Group proti tomu nevznesly jedinou námitku. Zaprvé, Ou Zinan měl skutečný talent, dost velký, aby to všechny umlčelo. A zadruhé, nikdo si netroufal vzpírat se Sun XiMuovi.

Sun XiMu měl teď novou zálibu, a to každý den po práci zajít do Huanya Group. I když mu jízda autem trvala více než hodinu, vůbec mu to nepřišlo otravné. Stál před nahrávacím studiem, skrz okno zíral na mladého muže, co tam nacvičoval. Tvářil se u toho nebývale soustředěně a něžně.

Poslední píseň byla prostě dokonalá. Qin TaiHe vstal a zatleskal. A po něm i kytarista, basista, bubeník, zvukař... ...jejich původní apatie se nakonec přeměnila na obdiv. Naprosto uznali talent toho mladého muže.

„Vedl sis dobře.” Qin TaiHe ho objal, jen co vyšel ze studia, a vykřikl: „V porovnání s tvojí verzí je Ge MengShuina verze 'Kvůli tobě' jen brak.”

Zhou YunSheng se plaše usmál, jeho broskvové oči byly jasné a oslňující.

Sun XiMuovi se mírně vyklenuly rty, přišel k těm dvěma a předal Zhou YunShengovi šálek teplého mléka. Pomalu načal: „Koncert je za tři dny. Tohle s nácvikem stačí, odpočiň si.”

Zhou YunSheng vypil šálek mléka a poslušně přikývl.

Sun XiMuův výraz nepatrně zněžněl. „Dneska se koná banket. Vezmu tě tam, aby sis odpočinul a setkal se s pár lidmi.”

Abych si mohl udělat kontakty do budoucna? Zhou YunSheng se honem zatvářil vděčně, přikývl a poděkoval mu.

Převlékli se a odjeli do pětihvězdičkového hotelu. Organizátoři banketu je osobně pozdravili, mluvili a chovali se velmi pozorně.

„Jdi něco sníst, žádný alkohol.” Sun XiMu měl paži kolem Zhou YunShenga, to důvěrné gesto bylo nápadné. Všichni věděli, že Sun XiMu byl chladný a vážný misofobik. Nenáviděl dokonce i to, když se někdo postavil příliš blízko, o nějakém potřesení rukou ani nemluvě.

Bylo neslýchané, aby si u sebe držel někoho tak blízko. Dokonce i pohled měl nezvykle vřelý.

Ačkoli se znali jen krátce, Sun XiMu instinktivně znal všechny Zhou YunShengovy koníčky a zvyky. Věděl, že měl rád mléko a že nesnášel zelené papriky. Věděl, že miloval supermoderní elektroniku. Dokonce věděl, že miloval víno, ale že když se opije, ztrácí zábrany... ...věděl příliš mnoho věcí, co by neměl vědět. Kvůli tomu si byl Zhou YunSheng téměř jistý, že to byl jeho milenec, co neměl žádné jméno, ale co nikdy nezmizel.

A tak nikdy neodmítl Sun XiMuovo důvěrné chování. Vlastně to přijímal, jako kdyby na to měl právo.

„Co chceš k jídlu, donesu ti to.” Zhou YunSheng zatahal vyššího muže za oděv.

„Sním, cokoli přineseš. Jen jdi, Qin TaiHe řekl, že jsi ještě neměl večeři.” Sun XiMu byl v obklopení několika obchodních partnerů. Nemohl z toho kroužku uprchnout, a tak musel Zhou YunShenga nechat odejít samotného.

Zhou YunSheng přikývl a protlačil se davem do oblasti se stoly. A pak si začal vybírat svá oblíbená jídla.

„...Zinane, jsi tu?” Přišla k němu pěkná dívka, tvářila se ohromeně.

Ta dívka se jmenovala Guo Aini, byl to nový talent Times Records. A Ou Zinan ji také potají miloval. Guo Aini věděla, že ji miloval, ale předstírala, že si toho nevšimla. A přesto se stejně pokusila využít jeho vztahu s Lin SiQingem, aby se vyzdvihla.

Ale zdálo se, že se tady setkali náhodou.

Zhou YunSheng se po ní letmo podíval a pak si dál plnil talíř.

„Zinane, odkud znáš pana ředitele Suna? Máte k sobě blízko?” Oči té dívky zajiskřily hamižností.

Zhou YunSheng ji ignoroval, přešel ke stolu a posadil se a začal jíst.

Tato dívka byla neodbytná, následovala ho a flirtovně se na něj usmívala. „Zinane, jak mě můžeš jen tak ignorovat? A vůbec, slyšela jsem, že na koncertě ukážeš důkazy, je to pravda? Tu píseň jsi vážně složil ty?”

Zhou YunSheng snědl velký kousek dortu a pak si ubrouskem otřel ústa. Chladně začal: „Guo Aini, nemusíš se tak moc snažit získat pro Lin SiQinga informace. Vrať se a řekni mu, že ho Ou Zinan pohřbí hluboko do bahna, z kterého nikdy neunikne. A kde zůstane, dokud neshnije.”

Z očí mladého muže tryskala silná nenávist, Guo Aini to tak vyděsilo, že úplně zhloupla. Když Zhou YunSheng dojedl a odkráčel, rychle vytáhla telefon a napsala Lin SiQingovi Ou Zinanovu zprávu, slovo od slova.

Lin SiQing se opakovaně ptal Ou Zinana, jestli měl nějaké další kopie rukopisu. A Ou Zinan mu důvěřivě řekl, že ne. To byl celý důvod, proč tak sebevědomě dovolil, aby jeho zástupce hnal Ou Zinana k soudu. Vždycky Ou Zinana chránil, byl přítel, kterému Ou Zinan věřil ze všech nejvíc, a tak by mu nelhal.

A tak Lin SiQing nad tou výhrůžkou ohrnul nos a také bez obalu řekl svému jednateli: „Myslí si, že když Sun XiMuovi vleze do postele, že to situaci zvrátí, jak naivní.”

Jednatel si odfrkl. „Ano, dokonce má tu odvahu uspořádat koncert a pozvat na něj padesát tisíc lidí. Doufám, že se utopí v jejich plivancích.”

Zatímco se mu ti dva takto vysmívali, Sun XiMu se na banketu setkal s Yun ZhiYuanem a Ge MengShu.

„Už jste jedl, pane řediteli Sune? Zrovna jsme mířili k baru, pojďte s námi.” Yun ZhiYuan se vlídně usmál.

Sun XiMu mu nevěnoval jediný pohled. Kráčel přímo k baru, kde pil Ou Zinan.

„Pane řediteli Sune, nikdo nezná Zinana lépe než já. Bez ohledu na to, proč máte v úmyslu mu pomoct, vás musím varovat, že možná zakusíte první investiční fiasko za celou svou kariéru. Tento koncert pro padesát tisíc lidí bude velkolepá fraška. Místo toho, abyste všechny ty peníze vyhodil jen tak oknem, měl byste se za včas stáhnout,” radil mu Yun ZhiYuan upřímně.

Ge MengShu se usmála a letmo se podívala na zátylek Ou Zinana. V očích se jí zračil výsměch a opovržení.

Sun XiMu se konečně zastavil, otočil se, podíval se na ty dva a pomalu řekl: „Druzí mě někdy nazývají Bohem investic... Nic proti tomu titulu nemám. Za tři dny poznáte, jakou přesně má Ou Zinan cenu, těšte se na to.”

To jeho silné sebevědomí a chladné oči ty dva naprosto zmrazily. Stáli tam na místě dobrého půl dne. Když konečně vzhlédli, pan ředitel už byl u Zhou YunShenga. Jednu ruku měl ovinutou kolem jeho pasu a druhou natahoval po jeho sklenici. Usrkl z jeho sklenice a něco mu zašeptal do ucha, rty se zdánlivě bezděky dotkl černých vlasů mladého muže a bílého ucha. Ten dotyk byl velmi lehký.

To, jak vyjadřoval své pocity, bylo umírněné a přímočaré, ale nedalo se to ignorovat nebo tomu vzdorovat. Tak silný a chladný muž o tolik zněžněl očividnou láskou. Překvapilo to mnoho hostů.

Ge MengShu se hluboce dívala na Ou Zinana, v jejím úsměvu se teď zračilo ještě víc opovržení. Těšte se na to? Tak dobrá. Trpělivě si počká a podívá se, jak se Ou Zinan na jevišti rozpláče.

Pfft. Bůh investic, to určitě!




Zhou YunSheng si znovu upravil tělesná data, takže když nastal den koncertu, veškerý personál byl celý vzrušený z jeho vytrvalosti.

Teď byl v zákulisí a oblékal se. Měl na sobě kožené kalhoty, co mu objímaly štíhlé nohy a pevný zadek. A jeho pas, úhledné břišní svaly a nádherná linie třísel byla ve středu pozornosti stylistovy závisti.

Sun XiMu přispěchal na scénu, jen co skončil s obchodním vyjednáváním.

„Nervózní?” Bezvýrazně mu dal kolem ramen svůj kabát.

„Nejsem nervózní, vlastně jsem vzrušený.” Zhou YunSheng k němu vzhlédl, broskvové oči mu zářily očekáváním, měl je jasné jako hvězdy na nebi.

„To je dobře. Tak jdi, budu tě sledovat odtud.” Sun XiMu potlačil nutkání políbit ho na oči a postrčil ho k výtahu na jeviště.

Zhou YunSheng si sundal kabát, navlékl si na míru šitou černou košili a otočil se zpět na Sun XiMua a věnoval mu zářivě jasný úsměv.

Dovnitř se pomalu táhl dav obklopený po zuby ozbrojenou policií a bezpečností. Všude na stěnách byly plakáty, na kterých se psalo: Kamery vás vidí, chovejte se slušně.

Násilní antifanoušci neměli na výběr a museli se zklidnit, útočili akorát slovně.

Všichni odmítali personál, co nabízel fluorescenční tyče zdarma. Diváci dali najevo, že jejich nadšení se pro Ou Zinana nikdy nerozsvítí.

„Stejně si to vemte. I když to nerozsvítíte, dá se to taky hodit na jeviště,” žertoval personál.

Všechny prohledali, aby u sebe neměli žádné střelné zbraně. Jakmile lidé zaslechli tento žert, oči se jim rozsvítily a honem se sápali po světelných tyčích. Ta scéna byla výjimečně živá.

Za půl hodinu už bylo veškeré obecenstvo uvnitř, ale neztišili se v očekávání hudby. Kárali, posmívali se a ječeli. Snažili se ten koncert překazit.

Vystoupení se opozdilo, takže se téměř zdálo, jako kdyby jejich zlovůle uspěla.

Ale najednou se pavilónem rozlehl pronikavý zvuk následovaný neustálým bubnováním a vášnivým brnkáním elektrické kytary.

Jeviště se okamžitě rozsvítilo a na velké obrazovce se ukázala Ou Zinanova nádherná tvář. Zpíval s očima zavřenýma, nemělo to žádná slova, jen trylkoval „ooo”. Ta extrémní melodie zasáhla ušní bubínky diváctva, umlčelo to dokonce i toho nejnahněvanějšího antifanouška.

Ten zvuk zesiloval víc a víc, takže nálada publika vřela. Zapomněli, že měli dělat hluk. Jen sledovali tu velkou obrazovku, zatímco hlas toho muže stoupal. Omráčilo je to.

Od C2 k C a pak C3, C4, C5. Dál stoupal s očima zavřenýma a jeho vysoký, jasný hlas dosáhl vrcholu. Hudbu v pozadí nahradila luxusnější symfonie bicích a elektrických kytar.

Publikum se nechalo strhnout změnou v hudebním přílivu, bylo to jako moře za měsíčního světla, širé a bez hranic, ale také jako hvězdy na nebi, co byly nekonečné. I když některé lidi napadlo, aby si zakryli uši, ta hudba jim pronikla až do mozku a oni si nemohli pomoct a oddávali se tomu luxusnímu zvuku.

Když ta píseň skončila, ten předchozí povyk se utišil, až by bylo slyšet spadnout i špendlík. Mladý muž na jevišti konečně otevřel oči a podíval se do tmy. Lapal po dechu: „Že Ou Zinan neumí zpívat, je jenom drb. Ať už jste na můj koncert přišli z jakéhokoli důvodu, děkuji, že jste přišli. Svou silou rozzářím Hvězdný pavilón.”

Pak nedal antifanouškům čas ani zareagovat a okamžitě zvedl ukazovák na znamení hudebníkům, aby začali s další písní. Chtěl jim zničit veškeré nervy v těle, protrhnout jim ušní bubínky a zařídit, aby se z tohoto koncertu stala vzpomínka, na kterou nešlo zapomenout.

----------------------------------------

~ Strana zlosynů by si měla užívat, dokud ještě může. Protože po koncertě je čeká vlastní společenský pohřeb. ~

<Předchozí>...<Hlavní stránka>...<Následující>