OSA - kapitola 25

Kapitola 10

Všechno vonělo jinak. Mdle. To cukrátko bylo pryč, i když se ztěžka nadechoval nosem a snažil se ho znovu najít. Aby se mu napětí ve svalech uvolnilo, hněv se mu zmírnil a tělo mu znovu přišlo v pořádku.

Ale ne, byl naštvaný. A taky se mu zvedal žaludek.

Rourke se přetočil na záda, neobtěžoval se zvedat. Díky bohu, že ten portál byl pryč, že vyprchal z existence, jakmile je vyplivl ven. Ale přál by si, aby jím prošel Tobias. Nebo Zachri.

Špičatá špička lodiček jej šťouchla do žeber. Stephanie stála nad ním a přísně jej posuzovala zpoza svých čtvercových brýlí jako nahněvaná knihovnice. Vlasy měla rozcuchané a neměla rtěnku. Rourke ji nikdy neviděl tak neupravenou.

„Neomlouvej se mi. Kdyby ti to bylo líto, od samého začátku bys to neudělal. Jen mě ještě víc nevytáčej, dobře?”

Špička její boty byla nebezpečně blízko jeho oka. Ale Rourke nic neříkal, přikývl a přehodil si paži přes tvář. Najednou se přes něj převalily emoce, bylo to, jako kdyby do sebe hodil silný pití. Pálilo ho to v útrobách a chtělo se mu kvůli tomu zvracet. Ale na rozdíl od pití to nijak nevyprchávalo.

Takhle to bylo vždycky. Takhle se cítil, když v noci seděl a přemýšlel o svý mámě a svých povinnostech. Když přemýšlel o Corym a jeho zatraceným miminu a o tom, jak jeho kamarád šel dál a jak ho jeho máma opouštěla.

„Rourke, posloucháš mě?”

„Ugh.” Stočil se na boku. Navzdory tomu všemu se mu do slabin nějak hrnula krev. Nadrženost by bylo trochu nadsazené, ale chtěl, aby se ho někdo dotkl. Podlaha mu proti kůži přišla příjemná.

Postel byla příšerně daleko.

„No, dobře. Jsem ráda, že máš portálovou nevolnost. Zasloužil sis to. Proč ses vůbec nechal Thomasem přemluvit, abys šel ven? Věděl jsi, že se mě máš zeptat. Hm a asi jsi taky věděl, že bych řekla ne. Ale je to pro tvé bezpečí, Rourke, a nevíme, jestli má Zachri všech pět pohromadě.”

Telefon mu v kapse cinkl a pak mu poklekla u boku a šacovala ho.

„Och. To je jenom Thomas. Ten jeden malý mizera... Pche. No, není malý, co?”

„Stephanie?”

„Jo?”

„Zmlkni.” Rourke si vzal mobil zpět a zmáčkl tlačítko na vypnutí. Normálně by tu zatracenou věc akorát ztišil, ale nedokázal se obtěžovat si vzpomenout jak.

Stephanie byla vedle něj zticha a Rourke věděl, že by se měl cítit provinile. Cítil se, trošku. Ale mnohem důležitější bylo, že tu musel ležet, dokud nevymyslí svůj další tah. Musel Stephanii přemluvit, aby ho nechala se setkat se Zachrim. Zachri musel... něco... od něj...

„Rourke, jsi v pořádku? Mumláš?”

„Hm?”

Zvedla mu hlavu a položila si ji na klín. Povzdechl si, protože to tam bylo tak příjemné. Její polyesterová sukně mu přišla příjemná. Stehna měla teplá. Jenom díky svému zbývajícímu útržku společenské slušnosti mu zabraňovala obejmout jí nohy jako polštář.

„Chci ho,” řekl.

„Úplně hoříš. Ale ne. Do tohohle stavu tě určitě dohnala ta schůzka s ním. Nepřemohl tě, že ne? Svázání je něco vážného, Rourke. Nijak se to neliší od znásilňovací drogy.” Znovu mu prohmatala kapsy. „Kde máš prášky?”

Taky mu prošacovala bundu.

Zopakovala vážněji: „Rourke, kde máš prášky?”

Polštář se mu zvedl a on slyšel, jak její podpatky zamířily do koupelny.

'Kruci, zapomněl jsem je spláchnout.'

Měl vymyšleno, že vždycky spláchne svoji denní dávku, jako to dělal na lodi. Jen pro případ, že by se na to zeptala nebo to zkontrolovala. Ale jelikož ho neustále nekontrolovala, zapomněl na to. A taky se od příchodu na Měsíc cítil mnohem lépe, takže si na ně tak nevzpomněl.

„Rourke, všechny jsou tady!” Znovu přiklapala zpět a zatřásla lahvičkou. „Pořád je to i zapečetěné. Ach můj bože.” Znovu se nad něj postavila. „Rourke. To jsi udělal ty. Proč?”

Rourke v té chvíli zvedl hlavu, výzva v jejím hlase podnítila jeho podrážděnost. Vytáhl se do sedu.

„Nic nezmůžeš. Thomas to tak řekl. Jsem teď Omega, že?”

„Jo. Ale Rourke, jsme na stejné straně. Jsme lidé a já ti pomáhám.”

„Proč ti na tom vůbec záleží? Práci máš hotovou. Měla bys mě prostě nechat na pokoji.”

„Hej.” Znovu vedle něj poklekla a konejšivě se natáhla po jeho tváři. Ale on sebou trhl a odtáhl se od ní, protože v druhé ruce měla pořád lahvičku s prášky. „Jsme na stejné straně. To víš, ne? Co tu děláme, je pro Zemi a lidstvo. Jsme součástí odboje, za nepřátelskou linií. A ty prášky chrání tvoji nezávislost.”

„Nechci vzdorovat!” Vyrazil jí ji z ruky a lahvička se někam odkutálela. Ona na něj zírala, ale neodtáhla se. Rukou se ho dotkla na zádech a on se od ní odsunul. „Hele, byla jsi celá natěšená mě prodat, ne? Odvedla jsi dobrou práci. Dostal jsem vysokou cenu. Teď se přestaň snažit to zpomalit. Ugh, Thomas měl ohledně vás všech pravdu.”

Chvíli byla zticha. Když se po ní letmo podíval, tvářila se omráčeně, ani se nehýbala. Jak neměla nalíčenou tvář a oči, vypadala dospěleji a to nemyslel jako věkem. Ta konvenční blondýnka se z jejího chování vytratila.

„Nevím, jak jsme se dostali každý na jinou stranu, Rourke, ale já se jen snažím dělat svou práci. Zachri pro tebe není bezpečný. Pokud se nedokáže udržet, pokud ti nedokáže dát volbu...”

„Dal mi volbu hned prvně. A já řekl ano, Stephanie.”

„Ale to není legální! Vy dva jste se teprve setkali! Jsou tu... hodnotící pohovory. Vzájemné poznávání! Ujištění, že jsi připravený starat se o dítě! Víš vůbec, jak porodíš?”

Trhl sebou. „Vážně doufám, že to bude císařským řezem.”

„Jo. To je. Ale možná to budeme muset provést předčasně, protože komplikace jsou běžné, Rourke. Smrt novorozenců byla velmi běžná, zvláště u mužů, co počali hned. Poté, co se staneš Omegou, potřebuje tvoje tělo čas na přizpůsobení. Období dvoření tu není jen proto, aby tě to štvalo a drželo tě od svého vysněného chlapa. I Alfové s tím souhlasili.”

„Kruci. To jsem nevěděl.”

Ale změnilo by to něco? Rourke pokrčil nohy a složil hlavu do dlaní. Jeho matka dostane zaplaceno, když počne. Ta část, kdy novorozenec přežije, nebyla přísně vzato nutná. Až na jeho šťastnou představu, kdy budou všichni pospolu, co mu Zachri slíbil.

„Nezdálo se, že by ho to trápilo,” zamumlal Rourke.

„No, to je prostě Alfa, co se chová jako Alfa. Taky je to zmáhá. Není to jen o tom, co on provádí s tebou, ty ho doháníš k šílenství. Mírně řečeno. A pokud se mě zeptáš na názor, Zachri to vzal ještě o něco dál a rovnou mu přeskočilo.”

„Ale Thomas nic neřekl.”

„No, nepoučujeme o rizicích brzkého těhotenství. Muži se obecně otěhotnění bojí a nespěchají na to jako ty. Ty jsi první.” Položila mu paži kolem ramen, ale velmi pomalu, jako kdyby se od ní mohl znovu odtáhnout.

„Rourke... I přes tričko úplně hoříš. Víš, že jsi v říji, že? Hádám, že sis prášky nebral už nějakou dobu. Teď je na ně příliš pozdě.”

„Moje mimčo zemře?”

Nebylo žádné mimčo, ale Rourke stejně shlédl na svoje břicho a dotkl se ho. Mimino bylo v jeho velkolepém plánu vždycky jen doplňkem. Malý uzlíček, co bude moct ukázat své matce. Jako trofej za záchranu jejího života. Když teď mohlo zemřít, zvažoval o možném životě.

„Bože, doufám, že ne! Ale Zachri spustil tvou říji, ať už to zamýšlel nebo ne. Překvapuje mě, že tě nechal odejít. Takže...” Povzdechla si. „Přimluvím se místo tebe za jeho dobrý charakter. Alfové převálcují, cokoli představenstvo Society řekne, takže pokud se hned přidám na tvou stranu, bude to o něco méně jako že se znovu chápou kontroly a víc jako že se mě zastávají, víš? Ale budu potřebovat, abys to prodal. Média mají políčeno na brzké případy jako ten tvůj. Budou chtít tvůj příběh. Za nějakou dobu budeš muset vystoupit před kameru a zařídit, že se dozví, že jsi tu vážně šťastný. A že to vážně byla tvoje volba. Rozumíš?”

„A co moje dítě?”

„Odpočinek a relaxace. Ciť se dobře. Alfové jsou ke všem ostatním naprostí kreténi, ale vynahrazují si to tím, že jsou vůči svým druhům přehnaně citliví. Předpokládám, že děti mají stejné spojení ke svým matkám. Mysli na šťastné věci, Rourke.”

----------------------------------------

~ Jak byla Stephanie na začátku příběhu obrázkem profesionality, teď tedy úplně pohořela. A Rourke vážně? Celou dobu na mimčo nepomyslí a teď najednou začne vyšilovat, že mu umře. I když na něj ještě ani nezadělal? Mluvte mi o přehnané úzkosti... ~

<Předchozí>...<Hlavní stránka>...<Následující>