LMW - kapitola 299

Kapitola 299 – Půl jezera duchovní vody

SheQiu, HeiQiu a MaoQiu kultivovali na břehu jezera, seděli tam v tureckém sedu ve své lidské podobě.

Ačkoli vzduch tady nebyl tak prosycený duchovní energií jako vzduch v apartmánu, měli tu podporu duchovní vody, takže rychlost jejich kultivace nebyla špatná. To neplatilo pro PiQiua a CatQiu, co často lajdačili; nekultivovali tak moc, jak by měli.

You XiaoMo přišel k políčkům s magickými bylinami a spatřil, že se Skrytým smrdutým broukům vedlo dobře, byli zrovna ve druhé fázi své transformace. You XiaoMo se pak chopil PiQiua a CatQiu, co si hráli na políčkách.

You XiaoMo si je přitáhl na úroveň svých očí a s úsměvem řekl: „Vy dva, dovolte, abych vám jako váš pán něco řekl. Pokud budete kultivaci dál flákat, pak vás na příští měsíc hodím do klece pro zvířata. Jsem si jistý, že to Xiao Heie a ostatní velmi potěší.”

PiQiu mu objal prst svýma dvěma drápky. „Je mi to vážně líto, pane.”

CatQiu napodobila, co PiQiu udělal. „Mňau~”

You XiaoMoa to nedojalo. „Nemyslete si, že ze mě takhle dokážete vyloudit soucit. Hned mi řekněte, jak jste se rozhodli.”

Ti dva okamžitě svěsili hlavu v porážce.

You XiaoMo je položil na zem, byl spokojený. „Teď jděte kultivovat na břeh jezera. A neodejdete z břehu, dokud na vás nedojde řada, abyste pracovali. Pokud se budete slušně chovat, můžu vám dát den volna.”

Pro ty dva, co měli každý den volný, to nic neznamenalo.

You XiaoMo v klidu řekl: „Pokud se vám prázdniny nelíbí, tak to můžeme pominout. Jsem velmi štědrý pán a budu respektovat vaši volbu.”

PiQiu a CatQiu mu se slzami v očích okamžitě objali nohy.

You XiaoMo si odfrkl.

Pak přešel na břeh jezera a díval se na vejce uprostřed. Ještě vůbec nezareagovalo. Nebylo to náhodou tak, že toto vejce už bylo mrtvé?

Čím víc o tom přemýšlel, tím víc mu přišlo, že to je možné. You XiaoMo se honem otočil na PiQiua a řekl: „PiQiu, jdi to vejce vylovit.”

PiQiu se otočil. „Haf?” Proč?

You XiaoMo ho pleskl přes hlavu. „Mluv jako člověk.”

PiQiu okamžitě řekl: „Už pro něj jdu.”

CatQiu se na PiQiua šokovaně podívala. To nebylo to, co jsi řekl.

Jakmile PiQiu domluvil, proměnil se do své lidské podoby, s holou zadnicí a odhalenými částmi. Zrovna když se chtěl užuž ponořit do jezera, s duchovní vodou se najednou stalo něco divného a hladina jezera začala vířit jako ve víru.

Kvůli tomuto pohybu procitli z kultivace i SheQiu a ostatní. Otevřeli oči a šokovaně se dívali na tu vířící vodu.

SheQiu se zeptal: „Co se to děje?”

Bystrozraký Xiao Hei odpověděl: „Myslím, že to je to vejce uprostřed jezera.”

Xiao Hei mluvil normálně jen na SheQiua, kdo byl silnější než on.

MaoQiu: „Ne myslím, tak to prostě je.”

Jak You XiaoMo zaslechl jejich slova, zvědavě se díval do jezera. A pak okamžitě litoval, že někoho neposlal to vejce vylovit. Poté, co to takhle plných pět minut vířilo, hladina vody viditelně opadla. Kde bylo původně jen asi dvacet nebo třicet centimetrů na suchu, to teď najednou opadlo o téměř půl metrů.

You XiaoMoa to omráčilo.

PiQiuovi a CatQiu se také rozšířily oči.

Jenom s SheQiuem a ostatními dvěma to nehnulo. Neboť i kdyby nebe spadlo, s nimi by to nemělo co dělat. Ačkoli kdyby nebe v této dimenzi spadlo, vážně by to s nimi nemělo co do činění.

„Rychle, rychle, vylovit!” vzpamatoval se You XiaoMo konečně a honem takhle rozkázal. Pokud by to šlo takhle dál, přišel by o veškerou duchovní vodu. A pak by se nedokázal ovládnout a musel by to vejce zabít.

Než dokřičel, vodní hladina už klesla o dalšího půl metru. Dobře na tom bylo jedině to, že to vejce už přestalo vodu vstřebávat. Ale aby se takové velké jezero duchovní vody najednou zmenšilo na polovinu, You XiaoMoa z toho bolelo u srdce. Duchovní voda se obnovovala velmi pomalu. To množství, co se obnovilo každý den, nestačilo ani na jeho vlastní potřebu.

You XiaoMo hodil PiQiua do jezera a zavrčel: „Vylov ho.”

PiQiu se zachvěl. Tohle bylo poprvé, co svého pána viděl tak zuřivého. A bál se cokoli dalšího říct. Hned se toho vejce chopil.

You XiaoMo si to vejce vzal a přemýšlel, jestli by ho měl usmažit.

Ale poté, co to vejce vysálo polovinu jezera duchovní vody, už nebylo šedé a monotónní. Místo toho se zbarvilo do mihotavé rudé. Zdálo se, jako by mělo život, s tepáním poskakovalo jako tlukot srdce.

SheQiu najednou promluvil, zněl, jako kdyby došel osvícení. „Takže takhle to je.”

You XiaoMo se zeptal: „Co je jak?”

SheQiu začal vysvětlovat: „To vejce bylo v paláci příliš dlouho bez duchovní energie, a tak to jeho životní sílu vytrvale oslabovalo. Proto až do teď nijak nereagovalo. Po půl roce, co se máčelo v jezeře, mělo dostatek duchovní vody ku pomoci, a tak se zhojilo.”

You XiaoMo se tvářil ztrhaně. „Ale není třeba, aby vstřebalo půl jezera, ne?”

„Tím si nejsem jistý. Je možné, že plné zotavení vyžaduje spoustu duchovní energie. Už nějakou dobu jsi to nezkontroloval, ale voda v jezeře klesala o tisíc kapek denně.”

You XiaoMo: „...”

Tenhle chlápek už měl toto podezření pravděpodobně dlouho, ale nikdy mu o tom neřekl.

You XiaoMo zvedl vejce, co měl v ruce. „Hele, stálo by to za to si ho uvařit k večeři?”

SheQiu řekl: „...Kdybys ho snědl před tím, než si vzalo polovinu duchovní vody, o moc bys nepřišel, ale teď by to za to rozhodně nestálo. Nezdá se, že by to bylo normální démonické zvíře vysokého řádu. A copak by tě nebolelo u srdce, kdybys jen tak naráz snědl půl jezera duchovní vody?”

You XiaoMo smutně odpověděl: „To ano, ale když pomyslím na to, jak vysál tolik duchovní vody, vážně si ho chci dát k večeři.”

Jak domluvil, to vejce se začalo pohybovat z místa na jeho dlani, kde dosud v tichosti leželo. Seskočilo na zem a koulelo se pryč.

You XiaoMo na to zíral, ale potom spatřil, kterým směrem mířilo, a polekalo ho to. Honem zaječel: „Aaaaaa, zastavte ho! Ať neskočí do jezera!”

PiQiu se po něm vrhl, ale vejce se mu vyhnulo.

CatQiu se mu pokusila zastoupit cestu, ale vejce se jí akorát odrazilo od hlavy, kvůli čemuž CatQiu se slzami v očích běžela zpět.

V kritickém okamžiku Xiao Hei spustil nohu a přidržel to vejce na místě.

You XiaoMo se k němu vrhl a věnoval Xiao Heiovi vděčný pohled. Ovšem v reakci na to Xiao Hei akorát protočil očima. You XiaoMo to zápolící vejce zvedl a pohrozil mu: „Pokud budeš dál vzdorovat, opeču si tě.”

Vejce zmlklo.

You XiaoMo se široce usmál, ale neměl ani čas říct druhou větu, když se to vejce začalo znovu vzpírat, jako kdyby na něj ta výhrůžka nijak nezabrala.

MaoQiu promluvila: „Možná se nebojí ohně.”

You XiaoMo se překvapeně zeptal: „Tak čeho se bojí?”

MaoQiu odpověděla: „Nevím, ale čím má démonické zvíře vyšší řád, tím méně věcí se bojí.”

You XiaoMo poklepal vejce na skořápku. „Myslíš si, že se bude bát Ling Xiaa?”

MaoQiu: „...Rozhodně!”

Na tomto světě se počet démonických zvířat, co se nebáli šéfa, dal spočítat na prstech jedné ruky.

You XiaoMo si uvědomil, že jen co to MaoQiu dořekla, to vejce se konečně přestalo vzpírat. Leželo mu v náručí a hrálo si na mrtvého. I když ho položil na zem, stejně se nepohnulo.

You XiaoMo byl radostí bez sebe. „Jů, vážně se přestalo pohybovat.”

MaoQiu neodpověděla.

Ačkoli za poslední půlrok mělo to vejce celkem slabou životní sílu, stejně cítilo, jak mocný Ling Xiao byl, a matně chápalo tu situaci kolem něj. Normálních útoků se nebálo, ale když šlo o Ling Xiaa, ten by ho pravděpodobně mohl rozdrtit mezi dvěma prsty a možná z něj dokonce vymáčknout trochu toho „žloutku”.

You XiaoMo vejce znovu zvedl. „Vy dál kultivujte. Já ho ukážu Ling Xiaovi.”

Vejce se chtělo vzpírat, ale bylo příliš pozdě.

Než You XiaoMo odešel, šel se naposledy podívat na Skryté páchnoucí brouky. Druhá přeměna bude nějakou dobu trvat. A pak akorát pomyslel na odchod a dopadl rovnou na postel a na odpočívajícího Ling Xiaa.

Ling Xiao tiše zabručel, objal ho a řekl: „Jsi celkem nažhavený!”

You XiaoMo se hrabal z jeho objetí. „Počkat, chci ti něco ukázat, hm? Kde je to vejce?”

Ling Xiao vzal rudé vejce z dek. „To myslíš tohle vejce?”

You XiaoMo s radostí přikývl, ale když pomyslel na to, co mu to vejce udělalo s jezerem, znovu se zachmuřil. Ling Xiao se ho zeptal, co se stalo, a You XiaoMo mu to všechno vysvětlil.

Ling Xiao se usmál a řekl: „Tohle vejce vážně není normální vejce. To uvidíš, až se vylíhne. Pokud si myslíš, že ti ukřivdilo, tak až vyleze, prostě ho přiměj pracovat, aby ti to splatilo prací.”

You XiaoMo se podíval na to chvějící se vejce a přikývl. „To je dobrý nápad!”

Ling Xiao se ho chopil kolem pasu, přejel rukama You XiaoMovi po těle a široce se usmál. Řekl: „Teď splňme ten předchozí slib.”

Jak to You XiaoMo zaslechl, výraz mu ztuhl. Teprve teď si uvědomil, že seděl přímo na té postupně se probouzející Ling Xiaově části.

--------------------------------------------

~ Tak příště bude @... Jasně že si to Ling Xiao nemůže nechat ujít! Tipujte, co se z toho vejce nakonec vyklube!  ~

Hlavní stránka

Postavy a pojmy

<Předchozí>...<Následující>