FOD - kapitola 2

Kapitola 2

Kvůli skvělým genům otce Zhou jeho tři synové vyrostli dobře, ale jelikož byl Zhou WenJing protagonistou, přirozeně vypadal nejlépe. Jeho hluboká a bezchybná tvář byla jako pečlivě tesané umělecké dílo. Ať jste ho pozorovali z jakéhokoli úhlu, byl dokonalý.

V porovnání s ním měl Zhou YunSheng trochu mdlé rysy v tváři, ale celé to dohnaly jeho mírně třpytivé oči jako broskvová kvítka. Když se na někoho podíval, dotyčný nevěděl, co má dělat. Byly to takové ty oči, co člověka polapily a kvůli kterým mu bušilo srdce.

V každém smyslu slova kromě jednoho byl vzhled protagonistů Du Xulanga a Zhou WenJinga podobné – nesmírně bezvadné jako říznutí nožem. Ale Du Xulangův sestřih po uši, zlaté brýle, jemné chování a přátelský úsměv zakryl jeho silnou a ostrou auru.

Navenek byl elitní asistent, nevinná tvářička, ale ve skutečnosti byl u kormidla konglomerátu Du. Protože se od dětství kamarádil s matkou Zhou WenJinga, vrátil se, aby se postaral o syna svého nepřítele. Sdružení Zhou bylo velmi bohaté, v zemi C se dala považovat za prvotřídní rodinu, ale nedala se srovnávat se jměním rodiny Du ze země J. Sdružení a chaebol, rozdíl mezi těmi dvěma slovy byl jako rozdíl mezi nebem a zemím.

V zemi J byla mafie legální a rodina Du byla vedoucí rodina ve zbrojířském průmyslu na světě. Tak silná postava, ale teď byl osobním asistentem jeho otce a obvykle se k němu chovali jako k chůvě. Zhou YunSheng vážně nedokázal vymyslet, co si myslel.

Všechno kvůli vzpomínkám na dětství? Možná že Zhou WenJingova matka byla jediným sluncem v jeho temném světě a když zemřela, ten sluneční paprsek zůstal nesmrtelný, takže k Zhou WenJingovi cítil přirozenou empatii? Chtěl Zhou WenJinga ochránit, aby ochránil svou vlastní neposkvrněnou zemi?

Ať byly ty spekulace jakkoli absurdní, stejně bylo faktem, že byl tu. Zhou YunSheng se už dále nechtěl zabývat takovými myšlenkami, pomalu vypil sklenici mléka.

Zhou YunSheng, Zhou WenJing a Du XuLang v tichosti snídali, otec Zhou a Zhou WenAng jedli a občas se zasmáli. Atmosféra mezi nimi byla velmi vřelá a harmonická. Ti dva lidé tu byli skutečný otec se synem, ostatní byli jen navíc. Kdyby to předchozí Zhou YunSheng prohlédl dřív, neměl by tak tragický konec.

Když na to Zhou YunSheng pomyslel, rty se mu vyklenuly vzhůru a vytvořily mírně posměšný úsměv, pak se nesměle podíval na Du XuLanga.

Ten něžný a pohledný mladík měl v očích najednou očividnou zlou jiskru, Du XuLanga to omráčilo, srdce mu ostře dvakrát poskočilo. Když se podíval znovu, mladík už odvrátil hlavu a soustředil se na svou kaši.

Po snídani Du Xulang jako obvykle poslal tři děti do školy. Bez ohledu na to, jak se v nitru cítil, vždycky se k těm třem dětem choval rovnocenně, ale protože byl Zhou WenAng nejživější a nejveselejší, vypadalo to, že si byli nejblíž.

Zhou YunSheng měl v autě zavřené oči, Zhou WenJing také zůstal zticha. Zhou WenAng byl jediný, kdo s Du XuLangem mluvil. Zdánlivě se zajímal o každodenní život otce Zhou, ale také se vždycky neúmyslně vyptával na záležitosti korporace. Když Du XuLang jednal s milovaným třetím synem otce Zhou, přirozeně odpovídal po pravdě.




Středoškolský život byl velmi nudný, složité domácí úkoly byly pro hackera s vysokým IQ snadné. První dvě hodiny prospal, ale během třetí hodiny ho vzbudil hlasitý hluk. Otevřel oči a spatřil, jak za oknem poletují sněhové vločky.

Teď bylo léto, dívky měly krátké sukně, jak mohlo sněžit?

Zhou YunSheng se podíval pořádně a zjistil, že ty sněhové vločky byly vlastně spoustu malý útržků vyhozených z vyššího patra, takže z toho byl umělý sníh – ta scéna byla velmi působivá. V této chvíli bylo na chodbě namačkaných spoustu studentů, co to sledovali. Zhou YunShenga vytáhli jeho kamarádi. Ukázali dolů na siluetu, co stála v tom sněhu. „Zničili mu všechny učebnice. Ten mizera vlastně zapomněl, že je nemanželské dítě a chtěl bojovat proti tobě a WenAngovi. Vážně nevím, kdo mu podstrčil tak hloupý nápad.”

Zhou YunSheng si vzpomněl. Zhou WenJing a Zhou WenAng byli ve třídě, když se jeden spolužák začal s WenJingem dohadovat kvůli děvčeti. Ten argument vyústil v to, že všechny dívky Zhou WenJinga bránily, kvůli čemuž Zhou WenAng velmi žárlil. Jako prostředník v celé této situaci Pán Bůh nakázal původnímu YunShengovi, aby dal Zhou WenJingovi malou lekci.

Ničení učebnic, polévání vodou, slovní týrání, skupinové potyčky – Zhou WenJinga trápila nekonečná záplava podobných hříček. Než tělo převzal Zhou YunSheng, vztah původního YunShenga se Zhou WenJingem se dostal na neslučitelnou úroveň.

Zhou YunSheng se díval na přímočarou a tvrdohlavou postavu stojící na cestě a ta náhodou vzhlédla nahoru. YunSheng přimhouřil oči a najednou mu na tváři rozkvetl provokativní úsměv. WenJing nenávistně zaťal pěsti.

Kdyby byl někdo jiný a kdyby věděl o svém budoucím osudu, jako první by napravil svůj vztah s protagonistou, aby se přidrželi toho nejsilnějšího stehna. Ale Zhou YunSheng byl velmi hrdý člověk, nesmírně moudrý a nezávislý. Nikdy by se nenutil podbízet ostatním.

A navíc přilnout k protagonistovi by změnilo osud původního majitele těla, ale jeho osud by ovládal protagonista, což by znamenalo, že se znovu stal loutkou Pána Boha. Jak by se to lišilo od minulosti? Takže nikdy ani nepomyslel na to, že by se zavděčil Zhou WenJingovi.

Samozřejmě nikdy nepomyslel ani na to, že by se Zhou WenJinga zbavil. Kdyby Zhou WenJinga, protagonistu, zabil, svět by se zhroutil a hlavní bůh by upřel pozornost k datovým abnormalitám, aby jej vystopoval. Ačkoli ho prostor Xinghai dokázal zaštítit před pátráním Pána Boha, realizování budoucích plánů by bylo velmi nepraktické a konání velmi obtížné a Pán Bůh by jej kvůli každému incidentu našel.

Takový super počítač jako hlavní bůh musel mít nainstalovaný antivirový program, Zhou YunSheng to nechtěl testovat.

Takže jeho nynějším plánem bylo změnit osud původního majitele těla, aby způsobil zmatek v datech, který nepovede ke zhroucení světa. Protagonista bude pořád naživu, svět bude pořád naživu, ale změní se k nepoznání a už nebude připomínat původní nastavení hlavního boha.

Jak si Zhou YunSheng v mysli znovu probíral své plány, v poklidu odvrátil zrak.

Během takových chvil čas vždycky rychle plynul a v mžiku uplynul celý den. Zhou YunSheng si rozevřel sako uniformy. Černá kravata mu volně visela na bílé košili, ruce měl v kapsách a kráčel k firemnímu autu zaparkovanému na kraji silnice. Byl jasně lajdácky oblečený, ale působil dojmem mladého zbohatlíka, takže upoutal mnoho dívek, co se zastavilo a sledovalo ho.

„Pane Shengu, jsi ve škole velmi oblíbený, máš přítelkyni?” Du XuLang mu otevřel dveře od auta, jeho úsměv dával najevo, že žertoval.

Než ho hlavní bůh uvěznil v tomto mezidimenzionálním prostoru, Zhou YunSheng byl čistě gay, přirozeně neměl ženy rád. Ale když ho to nahrálo do systému zlosyna, musel s protagonistou soupeřit o ženu a někdy musel ženě provést horší věci než šílené zvíře. Bůh ví, že kdyby před ním ve skutečnosti stála stovka nahých žen, že by se nedokázal ani postavit.

Kvůli Du XuLangovu žertovnému komentáři si vzpomněl na své minulé mdloby, jeho něžný úsměv ustoupil a chladně se mu podíval do očí.

Du XuLang se na ty dva bratry Zhou YunShenga a Zhou WenAnga nikdy moc nedíval. Zvláště na Zhou YunShenga, co byl vyložený hlupák, neboť si nevšímal, že ho Zhou WenAng využívá. Ale ten ostrý pohled dočasně převrátil jeho dojem ze Zhou YunShenga.

To nebyly oči slabého naivního mladíka.

Ale než se na tu myšlenku mohl zaměřit, Zhou YunSheng odvrátil zrak a řekl mdle: „Jeď, nemusíš čekat na Wena.” Wen šel poslední hodinu, tělocvik, za školu a odešel před 20 minutami.

Du XuLang přikývl, nastartoval auto k odjezdu, ale když projel kolem vedlejší uličky, Zhou YunSheng najednou promluvil: „Tady zastav, musím něco zkontrolovat.”

Auto pomalu zastavilo na kraji cesty, ale Zhou YunSheng nevystoupil. Jenom stáhl okénko, jednu ruku měl pověšenou ven a usmíval se do temné uličky.

Na obou stranách uličky byly vysoké mrakodrapy, světlo se dovnitř nedostalo, takže byla velmi tmavá. Z pár obrovských kontejnerů stoupal silný zápach, co lákal mnoho divokých psů a koček. Najednou bylo slušet tlumené bouchnutí, do kontejneru narazil stín a pak zůstal ležet na zemi a škubal sebou. Divoká kočka, co se skrývala v popelnici, vymňoukla a rychle utekla.

Když Du XuLang spatřil tvář toho stínu, barva očí se mu mírně změnila. Okamžitě chtěl vystoupit a jít mu na pomoc, ale zastavilo ho, když ho Zhou YunSheng popadl za rameno.

„Nemůže umřít.” Chlapcův tón byl velmi poklidný, ale v jeho dlani se skrývala překvapivá síla.

Du XuLang musel stáhnout ruku z dveří a předstírat, že se bez zájmu usmívá.

Zdálo se, že Zhou WenJing chtěl bojovat na oplátku, ale než se mohl zvednout, na záda mu dupl vysoký muž. Přišlo k němu pár mladých lidí s obarvenými vlasy a ukradli mu všechny cennosti. Po chvilce bezohledného kopání muži se smíchem odešli.

Taková scéna nebyla v rušném městě nic nezvyklého, kolemjdoucí si skoro nemohli dovolit nejmenší náznak soucitu. Zhou YunSheng jako hlavní iniciátor odhalil spokojený úsměv.

Ano, ty lidi najal původní Zhou YunSheng. Jeho cílem bylo dát Zhou WenJingovi malou lekci. Ačkoli získal vzpomínky původního Zhou YunShenga, ten plán nezrušil. Nejenom že si přišel užít celé to drama, ale dokonce přivedl i protagonistova ochránce, co mu Bůh dal.

Du XuLang si po nose postrčil brýle se zlatou obroučkou, aby zakryl tu pomalu rostoucí koncentraci ledu ve svých očí. Nejstarší syn se vážně nebál smrti...

Zhou WenJing se zapotácel ve snaze vstát, pak se sehnul, aby sebral svůj spadlý batoh. Kvůli tomu Du XuLang potají sevřel volant. Snažil se několikrát, než ten batoh konečně sebral, postavil se zpříma a odplivl si do odpadků. Tvář měl bezvýraznou, zatímco kráčel k východu z uličky. Ale když spatřil Zhou YunShenga sedícího v autě s elegantním úsměvem, tvář se mu okamžitě zkroutila zlostí.

„To jsi ty!” vycedil mezi pevně sevřenými zuby.

„Ano, ano.” Zhou YunSheng nenuceně přikývl.

Zhou WenJing už nebyl nijak přátelský, přiběhl, aby mu dal pěstí, ale najednou ho srazili otevírané dveře od auta a znovu zápolil na zemi.

Zhou YunSheng pomalu přišel k němu, mírně se sehnul a škádlivým pohledem ho sjel od hlavy až k patě – zdálo se, jako kdyby se díval na šaška. Du XuLang ho také následoval, aby Zhou YunShengovi zabránil ho napadnout.

----------------------------------------

~ chytit/objímat něčí stehno - hledat si podporu a ochranu silnějšího. Ten obrat se mi tak líbí, že ho nechávám tak. Čínština dokáže být velmi malebná. ~

~ Tak že by se ZYS nějak snažil si přihřát polívčičku u protagonisty, to se tedy říct nedá. Příště se dozvíme, jestli mu ještě sám uštědří výprask nebo ne... ~

<Předchozí>...<Hlavní stránka>...<Následující>