LIH - kapitola 23

Kapitola 23 – Domácí finance (Den 10)

Už to bylo sedm dní, co jsem začal bydlet se Sigem. Nikdy jsem se nevzbudil dřív než on.

V dálce jsem slyšel rytmické zvuky štípání dřeva.

Díky tlustým závěsům bylo v místnosti přítmí. Ale slunce už mělo dávno vyjít.

Kruci, zase jsem zaspal. Honem jsem vyskočil z postele, ale najednou mě zasáhlo náhlé uvědomění.

Předešlou noc jsem šel spát na pohovku, tak proč jsem se probudil v Sigově posteli?

Nebylo o tom pochyb. Sig mě sem nějak donesl.

Jak jsem v jídelně připravoval snídani, řekl mi důvod. „Minoru, bude lepší, když budeš spát vedle mě.”

Jak jsem zmateně obrátil pozornost na Siga, řekl mi hrozný fakt. Zatímco jsem včera v noci spal na pohovce, pod nohama jsem měl obrovskou můru.

„Vždycky se cítím provinile, že je v posteli málo místa, ale...”

„Ne, už znovu nedopustím, aby ses ode mě vzdálil.”

Nakonec jsem se ani ne za den musel rozloučit s postelí, co jsem konečně získal.

Dneska jsme měli k snídani sendviče s tlustými plátky šunky, volským okem a salátem. Všechno to bylo mezi dvěma plátky chleba namazaným máslem. A jako závěrečná tečka tam byla majonéza. Jelikož jsme něco takového jedli každé ráno, můj titul u Vaření se bůh ví kdy změnil na „XX sendvič”. I když to byly jenom sendviče, čas od času jsem dostal PT za to, že jsem je připravil. Takže jsem se možná nechal unést.

Ráno bylo tak obyčejné, že jsem byl trochu zklamaný. Začal jsem si myslet, že to, co se stalo včera, byl všechno jen sen.

„Prosím, vezmi si mě.” Sig mě vzal za hlínou umazanou ruku a přímo mě požádal o ruku.

Dokonce i já jsem věděl, že to Sig myslel vážně. Upřímně řečeno jsem měl své pochybnosti, dokud jsem to Siga neslyšel říct nahlas. A když jsem se podíval do jeho očí a spatřil jsem v jeho pohledu tu vážnost, naprosto mě to přesvědčilo.

Ještě jsem mu neodpověděl.

Byl jsem muž a hodlal jsem tento svět opustit. Sig by to měl také vědět, a přesto...

„Nezajímá mě to.”

V jeho pohledu nebylo žádné váhání. Jen jsem si vzpomněl na ty fialové oči a tvář mi zrudla. Skryl jsem své zrudlé líce za hrnek s kávou a donesl jsem si ho ke rtům.

Přinejmenším jsem mu chtěl vrátit jeho „skutečné jméno”, ale to také odmítl. Řekl, že bez ohledu na to, jak bude znít moje odpověď, nevezme si ho zpět.

„Moje pocity se od teď nikdy nezmění.”

Normálně bych těm slovům nevěřil.

Ale včera večer jsem to zkontroloval a titul v kategorii Péče byl „Čistá láska”. A navíc Bůh řekl, že lidé ze Sigovy rasy si na celý život vybírali jen jednoho partnera.

Sig seděl u stolu naproti mně, pil čistou horkou vodu v posedu jako obvykle. Zářilo na něj ranní slunce a skoro se zdálo, že se třpytil. Chvíli jsem na něj fascinovaně zíral.

I kdybychom byli jediní dva lidé na tomto světě, pročpak byl tak rozhodnutý si vybrat mě?

Předešlou noc jsem se ho na to zeptal, zatímco jsem pominul své rozpaky.

„Podobáš se mému... oblíbenému zvířátku,” odpověděl.

Chápal vůbec, jak jsem se cítil, když se vyznal z tak horečnaté vášně ke svému mazlíčkovi?

Jen jsem si na tu konverzaci vzpomněl a vyčerpalo mě to, ale v té chvíli Sig zvedl tvář.

Probodl mě jeho přímočarý pohled a mě přeskočilo srdce.

Sig položil šálek s vodou na stůl a narovnal se. „Minoru, zapomněl jsem něco říct.”

„A-ano? Copak?” Také jsem se narovnal a čekal jsem. Byl jsem tak zvědavý, co řekne.

Pomalu otevřel pusu. „Chci ti svěřit všechno, co mám.”

Cink.

V té chvíli můj telefon cinkl, jak jsem to ještě neslyšel. Co se zrovna stalo?

Sig pokračoval v řeči, ale já jsem na něj mohl jen udiveně zírat. „Je otrava se mě pokaždé ptát, když chceš použít vodu a dřevo, ne? A manželka se také stará o rodinné finance.”

„...Ech, finance?” Po tom jednom slovu jsem to hned pochopil. Řekl jsem Sigovi, aby chvilku počkal a zkontroloval jsem si upozornění.

[Kapesné: 1.231.100 PT / Sig (manžel)]

Ach, jak jsem si myslel. Dostal jsem peníze... Hej, to na kapesné není normální suma, jasné!

Ten milion PT byly pravděpodobně Sigovy „našetřené body”, že? Protože řekl, že mi „všechno svěří”, převedly se jeho úspory na mě.

A to nebylo jediné upozornění. Po tom upozornění o kapesném vyskočilo oznamovací okna v barvě, co jsem ještě neviděl.

[Získal jsi profesní techniku (Domácí finance).]

Bylo to poprvé, co jsem získal techniku.

S bojácným srdcem jsem si zkontroloval stav a ta nová technika se zobrazila pod mou vrozenou schopností Ilustrace.

[Domácí finance: Pravomoc použít PT ve vlastnictví členů rodiny (limit 80%)]

Tohle... Když jsem se na to díval doslova, znamenalo to, že jsem měl v rukách rodinné finance?

Pokud to byla pravda, znamenalo to, že jsem získal ošklivou schopnost!

Soudě podle toho předchozího oznámení o Kapesném tato aplikace Život v Miniaturní zahrádce nahlížel na Siga jako na mého manžela, na mou „rodinu”. Jinými slovy jsem mohl použít PT, co vydělal, jak se mi zachtělo. Jak tam nastavili ten limit 80%, bylo také svým způsobem celkem realistické.

„Jsem si jistý, že dokážeš spočítat a spravovat náš příjem a výdaje lépe než já, Minoru.”

V mžiku jsem se vzpamatoval a vzhlédl jsem. Sigovi se na rtech skvěl nepatrný úsměv, jak se opřel o židli.

No ano, už předtím mi řekl, že moc dobře nechápal detaily účetnictví, ale... jestlipak ta zářící svatozář na jeho hlavě byla od jasu slunce?

„Sigu... Moc děkuju.”

„Už předtím jsem ti řekl, že ti taky pomůžu. Není to moc, ale doufám, že to aspoň trochu pomůže.”

Ne, 1.231.100 PT se rozhodně nedalo považovat za malou sumu.

Hluboce jsem sklonil hlavu a přijal jsem jeho laskavost.
--------------------------------------------

Autorova poznámka:

Profese (Manželka) zdědila schopnost [Domácí finance].
--------------------------------------------

~ Minoru, lepšího manžela stejně neseženeš. Ať už na svém původním světě nebo kdekoli jinde. ~


Hlavní stránka

<Předchozí>...<Následující>