sobota 25. dubna 2020

JAB2 - kapitola 16


Kapitola 16


Na konci týdne měl Christian případ „modrých koulí”.

Na konci týdne poté byl také po čertech naštvaný a hloupě, absurdně zamilovaný.

Alexander byl velmi pozorný „kamarád”. Chodil ke Christianovi každý den, obvykle hned poté, co se Christian vrátil ze školy. Nějak znal Christianův rozvrh, ale to ho vlastně moc nepřekvapovalo: Alexander měl strašlivě dobrou paměť a všeho si všiml.

No, všeho kromě toho, že jejich „přátelství” bylo po čertech divné. Neustále se Christiana dotýkal. Dotyk na krku nebo na rameni, paži kolem pasu, otírat se nosem ze strany jeho tváře. Ani nemluvě o tom 'zírání'. Christiana to dohánělo k šílenství.

Nejhorší na tom bylo, že Christian si byl celkem jistý, že Alexander si ani nevšiml, jak divně se choval.

Ale ostatní ano.

Shawn se na ně podivně díval a nebylo divu.

Christian se zhluboka nadechl, snažil se ignorovat Alexanderovu ruku na jeho krku.

„Jasně,” řekl Alexander Shawnovi. „Pokud se chceš ujistit, že paní na hlídání tvých sester vážně mluví plynně italsky a čínsky, pošli ji ke mně do kanceláře.”

Shawn zíral na Alexanderovu ruku kolem Christianova krku. „Ne že by mě to zajímalo,” řekl pomalu, odtrhl od té ruky pohled a Christianovi věnoval pohled ve stylu 'co to kruci'. Christian na to reagoval bezmocným pohledem. „Ale mému partnerovi přijde její doporučení trochu podezřelé.” Pokrčil rameny a pokřiveně se usmál. „Osobně si myslím, že je jen paranoidní, ale zatím jsme s paní na hlídání pro dvojčata neměli moc štěstí, takže je trochu přehnaně ochranitelský.”

„Pošli ji za mnou,” řekl Alexander, konečky prstů hladil Christiana ze strany po krku.

Christian doufal, že jeho třes nebyl očividný. „Jo, udělej to,” řekl Shawnovi s mírně nuceným smíchem. „Možná to tohohle chlápka přiměje pár hodin zůstat v kanceláři.”

Alexander se na něj podíval, v očích měl náznak pobavení. „Moje podnikání dokáže hladce běžet bez mého neustálého dohledu. Pokud vedoucí musí být neustále přítomen, znamená to, že od začátku nenajal ty správné lidi a nevytvořil efektivní systém, kterého by se drželi. Já to udělal.”

„Samolibost není atraktivní,” řekl Christian a usmíval se na něj. Ačkoli komu se to snažil namluvit? Alexanderova sebejistota byla tak nějak sexy.

Alexanderovi zazvonil mobil. Volnou rukou to zvedl, druhou měl stále ovinutou Christianovi kolem krku.

Christian zaskřípal zuby. Tohle začínalo být směšné.

„Neslyším tě.” Alexander pustil Christianův krk a šel do prázdné třídy nedaleko, kde nebyl takový hluk.

„Co to kruci?” řekl Shawn, jakmile byl Alexander z doslechu.

„To mi povídej.” Christian si povzdechl. „Tímhle mě dohání k šílenství. Říká, že jsme kamarádi a pak mě neustále osahává.”

„Prodiskutoval jsi to s ním?”

Christian odvrátil zrak a projel si rukou vlasy. „Já...”

„Děsí tě to,” řekl Shawn, v hlase mu byl znít náznak překvapení.

„Neděsí,” zabručel Christian. Ano, byl vyděšený a nenáviděl to. Děsil se, že by Alexandera polekal, kdyby ho konfrontoval. Děsil se, že by Alexander přestal chodit, že by se ho přestal dotýkat. Bez ohledu na to, jak bylo veškeré to dotýkání frustrující, hluboko v nitru už na tom byl trochu závislý. Nebo možná víc než trochu.

Zatraceně.

Přichytil Shawna, jak se na něj podivně dívá. „Co?”

„Nic. To jen...” Shawn si ho zamyšleně prohlížel. „Změnil ses— ale nemyslím tím špatně. Jen jsi býval namyšlený a přehnaně sebevědomý. Je to zlé, co? Teď jsi kolem něj skoro stydlivý.”

„Nejsem!” namítal Christian. Nebyl stydlivý. Nikdy se nestyděl.

„To jenom...” Shawn se tvářil pochmurně. „Dávej si pozor, dobře? Má přítelkyni. Možná je teď trochu zmatený, ale má přítelkyni. Nedovol mu s tebou zametat.”

Christian polkl. „Já vím. Nedovolím.”

Alexander přišel zpět k nim, telefon si strčil do kapsy. „Mila mi řekla, abych na ni nečekal.” Podíval se na Christiana. „Chceš odvézt?”

Christian přemýšlel o Shawnově varování.

Pak pomyslel na to, že stráví večer s Alexanderem.

Řekl: „Jo.”

Ignoroval nesouhlasný, ustaraný pohled na Shawnově tváři. K čertu s tím, možná to bylo patetické a hloupé, možná to neskončí dobře, ale tohle si nemohl upřít.

Christian si natáhl kabát a následoval Alexandera ven.

Bylo velmi chladno, ale on to necítil.

Alexander se na něj ohlédl.

„Co?” řekl Christian s úsměvem, cítil, jak mu na rozpálené kůži roztávaly sněhové vločky.

„Nic,” řekl Alexander, přinutil se odvrátit zrak a dálkovým ovládáním otevřel dveře od auta. „Nastup si.”

Christian nastoupil na místo spolujezdce a uchechtl se, vzpomněl si na to, jak byl na tomhle místě posledně. „Pamatuješ si, jak jsi mě poprvé vezl? Byl jsi velmi otravný.”

Alexander si odfrkl a nastartoval. „Ty jsi byl velmi otravný. A příliš jsi mluvil. A...” Hlas se mu vytratil a Christian se ošil, najednou si vzpomněl, že to byla také noc, kdy ho Alexander poprvé políbil. Ta noc, kterou to všechno začalo.

Ticho se protahovalo, minutu od minuty bylo trapnější.

Když to ticho začalo být nesnesitelné, Alexanderovi znovu zazvonil telefon. Kurňa díky.

„Mohl bys dát telefon nahlas?” řekl Alexander, oči měl upřené na silnici, jak manévroval autem hustou dopravou.

„Jasně.” Christian vytáhl telefon z Alexanderova kabátu a dal ho na reproduktory. Doufal, že to nebyla Mila. To poslední, co chtěl slyšet, bylo, jak spolu Alexander a ona cukrují.

„Sheldon u telefonu,” řekl Alexander.

„Sheldon u telefonu,” zopakoval hluboký mužský hlas, jasně ho škádlil.

Alexander se usmál. „Jak je ve starém dobrém Londýně?”

„Pravděpodobně pořád stojí,” odpověděl volající. „Ale já tam vlastně nejsem.”

„Už jsi přijel?”

„Hm-m. U sebe v dřívějším bytě. Zajdi a dones pivo.”

Alexander se podíval po Christianovi. „Teď? Nemáš pásmovou nemoc?”

„Mám a právě proto nebudu moct spát, dokud se naprosto neutahám.”

„Neutahám,” zopakoval Alexander a odfrkl si. „Nezapomeň mi uvařit konvičku čaje, chlape.”

Volající se zasmál. „Neboj. Takže přijdeš?”

Christian stiskl rty, snažil se potlačit své zklamání.

Alexander se po něm podíval. „Vlastně jsem venku s kamarádem.”

Na druhém konci bylo chvilku ticho. Z nějakého důvodu měl Christian dojem, že to volajícího překvapilo.

„No, tak ho vezmi s sebou.”

Alexander se po něm podíval s otázkou v očích.

Christian pokrčil rameny.

„Budeme tam za půl hodiny,” řekl Alexander.

„Kdo to byl?” zeptal se Christian, když hovor ukončil.

„Můj bratranec Jared. Bude se ti líbit.”
--------------------------------------------


~ No a pokud je bratranec jen z poloviny tak atraktivní jako Alexander a pokud je otevřený homosexuál, možná se Christian ihned vyléčí ze své neopětované lásky. ~



Hlavní stránka


<Předchozí>...<Následující>

7 komentářů:

  1. Protestuju! Christian patří Alexandrovi, i když o tom možná ještě neví xdd

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Sám Christian by mu rád patřil, ale Alexander ještě pořádně neví, že něco (někoho) nabyl.

      Vymazat
  2. Někdo přišlápl Alexandrovi kabel, či co? Doufám, že mu bratránek rozsvítí v mozku tu pravou žárovku. XD Děkuji za překlad :D

    OdpovědětVymazat
  3. Děkuji za skvělou kapitolu. 😁

    OdpovědětVymazat
  4. No, teším sa, čo z tohto bude 🙃 ďakujem 🧡🧡🧡

    OdpovědětVymazat
  5. Moc děkuji za další super kapitolu.

    OdpovědětVymazat