JAB1 - kapitola 2

Kapitola 2

„Děje se něco?” řekl známý hlas, než paže dopadla Shawnovi kolem ramen.

Shawn se po Christianovi podíval, ale dál šel. Jejich další přednáška měla začít za deset minut a na tuhle se nemohl zpozdit. „Nic.”

„Kravina. Vysyp to.” Tmavě hnědé oči jeho kamaráda se na něj zvědavy upíraly.

Shawn pokrčil rameny. „Jsem švorc. A navíc mi hodlají zrušit stipendium, pokud si během tří přednášek nezlepším známky.”

Christian se zamračil. „Myslel jsem si, že už jsi mluvil s Batesovou a Summersovou a vysvětlil jsi jim svoji situaci.”

Shawn si povzdechl a rukou si prohrábl vlasy. „Jo. Ale taky mám Mechaniku kapalin.”

Christian se zašklebil. „Rutledge.”

„Jo,” řekl Shawn uboze.

Nejmladší stálý profesor na škole, Derek Rutledge měl právem přezdívku „Profesor Kretén”. Byl přísný a tvrdý, svým studentům nastavil nemožně vysoký standard a nenáviděl ty, kterým se ho nepodařilo dosáhnout. Netoleroval „lenost”. A jelikož Shawn propásl příliš mnoho jeho přednášek a často neměl čas vypracovat jeho úkoly, byl pravděpodobně jedním z nejméně oblíbených Rutledgových studentů – pokud ten chlap měl vůbec oblíbené studenty. Šance, že mu Rutledge trochu poleví, byla nulová. Rutledge nepolevoval nikomu. Jeho požadavky hraničily s absurditou, ale v očích správní rady Rutledge nemohl udělat nic špatného, neboť sbíral hodně dotací na výzkum – jako hodně. Shawn to musel Rutledgeovi přiznat – z člověka se ve tři a třiceti nestal tak velmi respektovaný výzkumník, pokud nebyl neuvěřitelně inteligentní – ale to nic neměnilo na tom, že ten chlápek byl totální kretén.

„Co budeš dělat?” řekl Christian.

„Nemám ponětí.” Shawn se vydal k jejich obvyklému místu vpředu auly: Rutledge jemu a Christianovi nařídil, aby tam vždycky seděli poté, co je přichytil, že si během jeho přednášky povídají. Shawn se posadil a povzdechl si. „Co mám dělat?”

„Kéž bych ti tak mohl pomoct.” Christian klesl na místo vedle něj. „Ale víš, že s penězi to mám taky trochu natěsno.”

Shawn přikývl. Christian bydlel u své babičky a pomáhal ji, kde mohl. Jeho rodiče pracovali v zahraničí a nebyli moc ku pomoci.

„Co tvoje teta?” řekl Christian. „Myslel jsem si, že ti v těžkých chvílích pomáhala.”

Shawn se zarazil a věnoval mu jeden pohled. „Loni zemřela, Chrisi. Řekl jsem ti to.”

Christian jasně zrudl v tváři. „Kruci, promiň— nevím, jak jsem na to—”

Shawn potřásl hlavou. „Zapomeň na to.” Nebylo to tak, že by se Christian nestaral; jen byl velmi společenský a měl víc přátel než Shawn známých. Nebylo divu, že mu to vyklouzlo.

„Co tvůj bratranec—Sage?” Christian se rozpačitě usmál. „Vidíš, nejsem úplně beznadějný! Pamatuju si na něj!”

Shawn se zasmál. „Jsi beznadějný. Teprve nedávno se dostal z vězení a potřebuje si urovnat život. Nepotřebuje moje problémy ještě k těm svým. A stejně jsem se neptal na peníze. Myslel jsem profesora Rutledge. Pokud v jeho předmětu nedostanu dobrou známku, přijdu o stipendium a budu muset nechat školy.” Ačkoli někdy Shawn přemýšlel, jestli by to tak nebylo lepší: kdyby nemusel chodit do školy, zlepšilo mu to šance, že najde dobře placenou práci a dá Emily a Bee všechno, co budou při vyrůstání potřebovat.

„Vlastně,” řekl Christian najednou. „Jsem o Rutledgeovi slyšel zajímavou zkazku.”

„Jakou?”

Christian se rozhlédl, jako kdyby se přesvědčoval, že je nikdo neslyší, než se k němu nahnul a zašeptal mu do ucha: „Tucker řekl, že profesor Rutledge má slabost pro pěkné chlapce.”

Shawn zamrkal. „To není možný. Jen si z tebe utahoval!”

„Ne, byl naprosto vážný. Někdo Rutledgea evidentně viděl, jak po něm jede nějaký mladík.”

Shawn se uchechtl a potřásl hlavou. „I kdyby to byla pravda, co to má co dělat se mnou?”

Christian mu věnoval kritický pohled.

Shawn otevřel pusu, zavřel ji a pak ji znovu otevřel. „To si ze mě děláš srandu.”

Christian zahýbal obočím. „Tucker řekl, že Rutledge má slabost pro blonďáky.”

„Tak to máš potom smůlu.”

Christian si s úsměvem prohrábl svoje rozcuchané hnědé vlasy. „Pfft. Kdybych chtěl, tak by na tom nezáleželo. Ale ty to máš lehké, blonďáku. No tak, chlape, je to dokonalé řešení!”

Shawn se po něm ztrhaně podíval. „Ale je v tom malý háček. Já nejsem teplej.”

Jeho kamarád nevypadal, že by ho to šokovalo; vlastně měl tu odvahu se zasmát. „A co? Já ti neříkám, že si ho máš vzít do zadnice. I když to může být hodně dobrej pocit, když ten druhý ví, co dělá.” Christian se zašklebil a Shawn si odfrkl. Christian byl bisexuál a neměl problém to přiznat.

„Chrisi—”

„Já jen říkám, že můžeš koketovat a vůbec, aniž bys s ním něco dělal, víš? Máš na to vzhled. Tím myslím— nejsi můj typ, ale nejsem slepý. Jsi sexy. Snadno ten nejvíc sexy kluk na škole.”

„Ty taky nejsi úplně ošklivé kačátko.” Všichni Christiana milovali. Možná že nebyl klasický fešák, ale prakticky každému přišel atraktivní. Od Christiana bylo těžké odvrátit zrak. Shawn možná nebyl teplej, ale dokonce i on se někdy zastavil a zíral, když se jeho kamarád usmál.

Christian na něj mrkl. „Rozhodně nejsem ošklivé kačátko, ale nejsem tak pěkný jako ty, princezno.”

„Ach, já ti ukážu, princezno!” Shawn mu nasadil zámek a oba dva se smáli.

„Pane Wyatte, pane Ashforde, pokud už jste skončili?” přišel k nim zezadu chladný hlas.

Shawn ztuhl, než svého kamaráda pustil a narovnal se. Neodvážil se na Rutledgea podívat, jak prošel kolem nich ke svému stolu. Aula najednou ztichla.

„Kruci,” zašeptal Christian, když se Rutledge zastavil před svým stolem a zůstal zticha.

Shawn si silně skousl ret a kradmo se na profesora podíval. Rutledgeovy tmavé oči byly upřené na Christiana, své tmavé obočí měl nakrčené a rty nespokojeně stažené. I když zrovna nebyl s nikým nespokojený, pohled profesora Rutledgea dokázal přimět každého se svíjet. A když vlastně byl nespokojený, nikdo nechtěl být na druhém konci jeho intenzivního pohledu. Shawn si pomyslel, že vypadal jako jestřáb, připravený slétnout dolů a chytit svou kořist.

Rutledge přesunul pohled z Christiana na něj. Pokud to vůbec bylo možné, teď vypadal ještě nespokojeněji, v tváři mu tepal sval. Shawnovi se stáhl žaludek. Olízl si svoje suché rty a snažil se vypadat co možná nejuctivěji, nutil se setkat se s profesorovýma očima pevným pohledem. Nebyl zbabělec, zatraceně. Rutledge byl jenom muž.

Rutledgeovy rty se ztenčily. „Pane Wyatte,” řekl tiše.

Shawn křečovitě polkl. Na Rutledgeově hlasu bylo něco, co jej dělalo hrozivějším, čím tišší byl. „Ano, profesore?”

„Pokud vy a pan Ashford nemáte zájem o to, co tu učím, můžete odejít.”

Jak se Shawn díval na jeho tvrdý výraz, najednou si vzpomněl na Christianovu radu a skoro se nahlas zasmál – tak to bylo absurdní.

„Ne, pane. Tím myslím, že nás to velmi zajímá.” Když se Rutledgeovi ve tváři nepohnul ani sval, Shawn dodal: „Vlastně jsem si s vámi chtěl po přednášce promluvit o mém ohodnocení.”

Rutledge se na něj chvilku díval, než mu věnoval chladnou odpověď: „Dneska nemám úřední hodiny.” Posadil se za svůj stůl a začal s přednáškou.

Shawn se na něj tupě díval, nebyl si jistý, co měla Rutledgeova odpověď znamenat. Jako: „Nemám úřední hodiny, tak můžeš přijít.” Nebo: „Nemám úřední hodiny, tak nemůžeš?”

Skvělé. Fantastické.

Shawn si povzdechl.
--------------------------------------------

~ Zatím to na žádnou romantiku nevypadá, ale člověk nikdy neví. ~


Hlavní stránka

<Předchozí>...<Následující>