Kapitola 5
Rourke nechal mamce zprávy na telefonu a na emailu. Navzdory tomu, že kvůli tomuto výsledku celou dobu pracoval, nikdy si ani jednou nepředstavil, co jí vlastně řekne, až tu novinu bude mít. Předpokládal, že si myslel, že jí tiše převedou peníze, až jeho těhotenský test vyjde pozitivní. A jeho matka půjde sama do nemocnice, udělá to, co je rozumné. Motivovaná tím, že ho znovu uvidí.
Na záznamníku se zajíkl, takže jí řekl jenom to, že se za ní zítra zastaví nový pečovatel, tak aby se upravila a uklidila si. A protože nebylo zaručeno, kam se podívá jako první, později jí do emailu napsal: 'Postaral jsem se o účty. Ničím se netrap.'
Rourke se snažil skrýt své popotahování. Kdyby se kvůli celému tomuhle zmatku znovu rozbrečel, možná by se naprosto proměnil na ženu. Ale na druhou stranu si Rourke nedokázal představit, že by Stephanie kvůli něčemu brečela, takže to možná bylo horší než to. Jeho mimozemšťan, co cítil emoce, se už přes to dostal, měl kolem něj ovinuté paže.
„Tohle je něco velmi prostého,” řekl Zachri. „A na tebe to má takový vliv. Moje ubohá omego. Mám pocit, že jsme tě zklamali. Nemocnice se z toho nevykroutí. Máme platné zákony, co zabraňují ekonomickému rozdělování tříd, ale zařídíme, že budou lépe vynucovány.”
„Jen nejsem zvyklý, že se problémy řeší tak snadno. Nebo vůbec,” řekl mu Rourke. Cítil se provinile, že dostal ubrečenou omegu.
Neustále kontroloval svůj mobil, ale jen aby se ujistil, že jeho zprávy dostala. Odpověděla prostým 'dobře'. Aby Zachrimu ušetřil další epizodu breku, nechal to tak. Zítra se všechno dozví a bude na cestě ke zlepšení.
Zbytek dne se mohl označit za „Den, kdy Rourke neměl žádné problémy”. A Rourke si do kalendáře napsal malou poznámku do budoucna. Možná že on a jeho matka půjdou v tento den příští rok do restaurace. Možná to bude historka, co jednoho dne řekne svému dítěti.
'A pak jsem tvého tátu – tvého druhého tátu – požádal o peníze a žili jsme šťastně až do smrti.'
Musel se zeptat Thomase, jak to fungovalo. Když dítě řekne „tati”, jak poznají, kterého myslí?
Rourke pociťoval úlevu a příjemné překvapení jen z toho, že měl luxus se teď na takové otázky ptát. Když se zbavil problému, jak zabránit smrti své matky, mohl se rozhlédnout kolem a zakusit běžnější myšlenky.
Tako třeba dopřát tomu prázdnému, jako by hotelovému pokoji něco ze své osobnosti. Vybrat si oblečení a pomyslet si, že by si možná rád vyrazil na to nakupování s Thomasem. Jak by chtěl vidět víc z Měsíce a možná prozkoumat seznam přednášek Society. Byla tu zároveň škola a měli i jiné kurzy než umění, které mu strašně nešlo. Rourke si z konferenčního stolku přinesl katalog, co mu poskytli, na noční stolek, aby si to před spaním pročetl.
Říkalo se, že si člověk za peníze štěstí nekoupí, ale podle něj to byly kraviny. Když se za peníze koupily léky, stejně zatraceně dobře mohly.
Připisovat veškeré zásluhy penězům samozřejmě nebylo správné. Rourke měl svého hrdinského mimozemského Alfu, kterému mohl poděkovat.
Bylo legrační vidět ho dělat normální věci jako sedět na pohovce ve spodkách a jíst nudle. Rourke zapnul televizi, aby se při jídle na něco podívali, ale rychle zjistil, že mimozemšťané se o lidskou televizi moc nezajímají. Zachri si nad tím dramatem odfrkl a řekl, že Alfa by ten problém vyřešil hned, kdyby ho informovali.
Televize byla cenzurovaná a nemohla Alfy zobrazovat ve špatném světle. A tak se režiséři rozhodli je neukázat ani v tom dobrém. Pořady prostě předstíraly, že společnost Alfů neexistovala. A na místě natáčení nebyly dovolené ani realistické kulisy jako bilbordy o ploditelích.
Rourke pobaveně řekl: „Byl by to celkem krátký pořad, kdyby se při každém problému objevil Alfa. Co by vůbec tam na té rodinné večeři dělal?”
„Samozřejmě by večeřel se svou rodinou. Jako všichni ostatní. Jednoho dne bude mít každá rodina svého Alfu a budou řešit dramata jako je tohle.”
Zasmál se. Ale když o tom Rourke popřemýšlel, usoudil, že to nebyl špatný výsledek. V tom budoucím scénáři by jeho matka zašla za Alfou rodiny a ten problém s nemocnicí by se vyřešil.
„O čem přemýšlíš, Rourke? Působíš tak pokojně.”
„Jsem rád, že moje rodina bude mít vždycky Alfu.”
Kvůli tomu se doopravdy nadmul pýchou, Rourke to viděl. Posadil se vzpřímeněji. Nechal vidličku spočinout v misce, protože pravděpodobně neexistoval žádný majestátný způsob, jak srkat nudle. A pak mu na tváři problýskl široký, ale krátký znepokojený úsměv. Několikrát zamrkal a zdálo se, že se snažil se na Rourkea usmát, ale pokaždé shlédl na svou misku.
„Copak?”
„Velmi mě těší, žes to řekl, ale nejsem si jistý, jak to vyjádřit. Alfové narození omega ploditelům dokáží jak vycítit, tak vyjádřit, ale já ne. Ačkoli jsem trénoval na interakce jako je tato.”
Kvůli tomu svému robotickému tónu Rourke věděl, že byl nervózní. Možná to byl jeho normální tón. Pokud trénoval, pak stálo za to se domnívat, že to bude to první, co ho v nejistotě opustí.
„Můžeš mě o tom prostě informovat. Nemusíš to kvůli mně hrát.”
Stejně se mu na tváři mnohem snadněji objevoval malý úsměv. Rourke mu to neřekne, protože by ho to odradilo od širokého usmívání, kdyby v budoucnu chtěl. Zdálo se, že ani Rourkeovy vlastní rysy nebyly zvyklé na neustálé natahování tváří. Dokonce i ve šťastných chvilkách byl myšlenkami někde jinde, jako kdyby padal volným pádem a očekával, že každou chvilku dopadne na dno.
Teď měl budoucnost se Zachrim a svou matkou, na kterou se mohl těšit. A ta tíže řešení problémů nemusí být jen na jeho bedrech.
----------------------------------------
Žádné komentáře:
Okomentovat