neděle 10. května 2020

JAB2 - kapitola 19


Kapitola 19


Když Jared otevřel dveře, tentokrát nedošlo na žádná objetí a úsměvy.

Alexander se podíval na tvář svého bratrance a nedokázal sebrat ani špetku náklonnosti. Jediné, co viděl, byl muž, co měl jazyk v Christianově ústech.

'Jo, chci ho.' Když si vzpomněl na Christianova slova, cítil, jak se mu ruce po stranách boků zaťaly do pěstí, dýchal přerývaně a dokonce i jemu to znělo hlasitě. Ve vnitřnostech mu bublal vztek smísený s dávkou strachu a nenávisti. Miloval svého bratrance. Tohle by neměl cítit. Neměl by cítit to téměř nepřekonatelné nutkání praštit Jaredem o zeď a tvrdě a pořád dokola do něj bušit pěstí, dokud z jeho tváře nezbude krvavá břečka.

Jako kdyby mu Jared četl myšlenky, ustoupil stranou a obezřetně si jej prohlížel. „Pojď dál.”

Dům byl tmavý a tichý, krb byl jediným zdrojem světla v obývacím pokoji.

Alexander si sundal kabát a hodil ho na jednu židli, než klesl do křesla vedle krbu.

Jared na něj zíral, přešel k minibaru a popadl pár piv.

„Takže,” řekl Jared a hodil mu plechovku. Posadil se na pohovku a otevřel si pivo. „Ohledně toho pěkného chlapce, co jsi sem přivedl.”

Alexander ztuhl, ale nic neřekl. Nevěřil si, že by neřekl něco, čeho by později litoval.

„Uklidni se,” řekl Jared, jak ho sledoval. „Nechci tvého Christiana.” Tiše se uchechtl. „No, pokud by mi spadl do klína, nahý, neřeknu ne— je absurdně atraktivní a já nejsem mrtvý. Ale nechci ho.”

Z Alexanderova těla vyprchalo něco z toho napětí. „Tak proč ses ho dotkl?”

Jared usrkl piva. „Byl jsem zvědavý, jak zareaguješ. Celou dobu jsi ho ochmatával, takže jsem si myslel, že ti bude vadit, když se ho dotknu. Ale tvoje reakce překonala veškerá má očekávání.”

„Pokud mě chceš studovat jako laboratorní myš, Christiana z toho vynech— a drž svůj jazyk od jeho úst, zatraceně.”

Jared ho ve vší vážnosti sledoval. „Myslel jsem, že máš přítelkyni.”

Alexander shlédl na své pivo, sledoval odraz světla z ohně na plechovce. „Měl jsem. Už ne.”

Ticho.

„Je to trochu divné,” řekl Jared opatrným tónem. „Tvůj vztah se ještě před pár měsíci zdál v pořádku. Myslel jsem si, že se o kluky vůbec nezajímáš.”

Alexander si otevřel pivo a zhluboka se napil. „Nezajímal jsem se. Dokud Mila nepozvala Christiana do trojky.” Alexander se díval do krbu, sledoval, jak žlutý plamen tančil na hořícím polenu. Teď mu to všechno přišlo, jako kdyby se to stalo v jiném životě a ne před dvěma měsíci. „Rozčiluje mě.” Nevesele se uchechtl. „Nejsem si jistý, jak jsem se přehoupl z otrávenosti k tomu, že chci svůj penis v něm.”

Podíval se po Jaredovi, hodnotil jeho reakci.

Jeho bratranec se tvářil klidně a nepřekvapeně. To bylo Jaredovým rysem: vždycky byl vyrovnaný a rozvážný. Někdy mu to Alexander záviděl, protože se často cítil jako tikající bomba, co měla vybuchnout.

„Podle toho, jak ses na něj dneska díval, to není jenom o sexu, ne?” zamumlal Jared a srkal pivo.

„Nemiluju ho,” řekl Alexander úsečně.

„Neřekl jsem, že ano,” řekl Jared a pozvedl obočí. „Ale jen tak ze zvědavosti— proč si myslíš, že ho nemiluješ?”

Alexander si povzdechl a stiskl si kořen nosu. „Protože ho 'nemiluju'. Tohle—tohle není láska. Láska by neměla být taková.”

„Jaká?”

Alexander se mu podíval do očí a tiše řekl: „Když jsem tě viděl ho líbat, chtěl jsem tě rozsápat. A nepřeháním.” Když viděl Jaredův výraz, drsně se zasmál. „Jo. Nezáleželo na tom, že jsi můj nejbližší přítel a bratranec. Tahle věc... mě připravila o veškerou kontrolu. Cítil jsem se jako— jako posedlý. Jako že je můj. A nikdo kromě mě se ho nemůže dotknout. Vidíš, je to posedlost a ne láska.”

Jared si ho prohlížel, výraz měl zadumaný. „Jen jsi ještě nikdy nechtěl nikoho dost na to, abys skutečně žárlil. Nikdy ses o nikoho dostatečně nestaral. Nikdy jsi dostatečně nepotřeboval. Proto si myslíš, že není normální se takhle cítit.” Zasmál se, přes rysy mu přeletělo něco bolestného, než to skryl za svůj neutrální výraz. „Je to celkem normální, věř mi. A nezbytně to neznamená, že to není láska. Pokud si myslíš, že to není láska, možná jsi ještě nikdy předtím nemiloval.”

„Miloval jsem Milu,” procedil Alexander.

„Ano?” řekl Jared tiše. „Tím si nejsem jistý.”

Alexander se napjal. „Co to má znamenat?”

Jared shlédl na své pivo a pak se podíval na něj. „Dřív jsem nic neřekl, ale vždycky jsem si myslel, že tvoje vztahy byly trochu povrchní – Ne, vyslechni mě! Ano, všechny byly celkem dlouhé a vážné a všechny byly... pěkné a stabilní. Nezdálo se, že bys kvůli nim cítil cokoli většího. Nikdy jsi nežárlil. Nikdy jsi nebyl naštvaný. Nikdy ses dost nestaral.” Udržoval Alexanderův pohled. „Ale to bylo to, co jsi chtěl, ne?”

Alexander zaťal čelist a upřel na něj pohled. „Nelíbí se mi, co naznačuješ, Jarede. A mýlíš se.”

„Možná,” ustoupil Jared. „Možná jsi své přítelkyně miloval. Ale tvoje reakce na svou žárlivost kvůli Christianovi mluví za vše. Myslíš si, že to není normální. Nechceš to cítit. Myslíš si, že cokoli tak silného a ošklivého nemůže být láska.” Jared upřel zrak na své pivo, na rtech měl podivný, pokroucený úsměv. „Mýlíš se. A potlačovat emoce není zdravé, Alexandere.”

Alexander sevřel rty. „Jak to děláš, Jarede? Nic tě nezaskočí. Na všechno máš odpověď.”

Po Jaredově tváři proletěly emoce. „Takového tónu není třeba. Nemám na všechno odpověď. Ani zdaleka. Jenom říkám, že láska někdy není pěkná. Není ohlazená a není dokonalá jako z učebnice. Na lásku neexistuje šablona. Někdy je špinavá. Někdy je trochu strašidelná. A někdy bolí.”

Než mohl Alexander něco říct, ozvaly se kroky.

Po schodech scházel napůl nahý mladý kluk, zíval a protahoval se. Měl mírně exotické rysy a tmavě blonďaté vlasy. Jeho smaragdově zelené oči bez většího zájmu zaletěly k Alexanderovi, než ten kluk přešel k pohovce, pleskl sebou na břicho a dal si hlavu Jaredovi na klín. „Bolí mě za krkem,” řekl s mírným francouzským přízvukem.

Alexander mírně pozvedl obočí, nebyl si jistý, jak to měl vzít. Neměl ponětí, že se Jared s někým schází. Jared mu řekl, že s nikým nechodil.

Vzhlédl k Jaredovi a podíval se znovu.

Ten shovívavý, trpělivý úsměv, co měl Jared na rtech, mu naprosto změnil tvář. Oči měl vřelé a tvář plnou ryzího obdivu. Alexanderovi kvůli tomu bylo výrazně nepříjemně. Měl pocit, jako kdyby sledoval něco velmi důvěrného. Něco, co neměl vidět.

„Řekl jsem ti, aby ses držel tréninkového programu,” řekl Jared přísně, jeho hlas se neshodoval s výrazem na jeho tváři. Ale na druhou stranu ten kluk mu do tváře neviděl. „A jsi nezdvořilý, Gabrieli. Ignoruješ mého hosta.”

„Chci namasírovat,” řekl Gabriel. „A není to tvůj host. Vsadím se, že je z rodiny. Vypadá jako tvoje vybledlá verze—”

„To nesnáším,” řekl Alexander suše. „Jsem ten nejkrásnější Sheldon, s kterým ses kdy setkal.”

Gabriel na něj otočil hlavu a věnoval mu kritický pohled. „Hmm,” řekl zamyšleně. „Ne. Ruce nemáš ani zdaleka tak dobré. To poznám. Jarede, no tak. Nezapomeň, že jsem zraněný.”

Jared protočil očima, ale začal mu masírovat krk. „Zvrtl sis kotník a ne krk. Alexandere, dovol mi představit ti Gabriela DuVala, nejrozmazlenějšího sportovce na světě.”

Alexander skryl své překvapení. Už dávno slyšel o zraněném francouzském chlapci, o kterého se Jared staral, ale neměl ponětí, že spolu chodili. „Hráč fotbalu, co?”

„Kopané,” opravil ho Gabriel, než se blaženě usmál. „Hmm, přímo tam, jo.”

„Máš ztuhlý krk,” řekl Jared něžně káravým tónem. „Co jsi dělal, že ho máš tak—”

„Ach, tady je,” řekl ženský hlas.

Nahoře na schodišti stála pěkná mladá žena, ruce měla založené v bok, na sobě pyžamo. Bezvýrazně se na Gabriela dívala. „No tak, Gabe, nebuď děcko.”

„Taky ignoruje tvého hosta,” řekl Gabriel, aniž by otevřel oči. „Proč jsem za to dostal vynadáno jenom já?”

Dívka se začervenala a věnovala Alexanderovi omluvný úsměv. „Já jsem Claire, Gabrielova přítelkyně.”

Alexander zíral. Pak se podíval na Jareda, jehož tvář byla bezvýrazná.

„Rád tě poznávám,” řekl Alexander opožděně, když se obrátil zpět k dívce. „Alexander Sheldon, Jaredův bratranec.”

Věnovala mu roztržitý úsměv a pevně řekla: „Gabriele DuVale, přestaň Jareda obtěžovat a vstaň. Už tak se mu vnucujeme během jeho dovolené—”

„To není pravda,” řekl Jared. Věnoval Claire úsměv, který se mu ale neodrazil v očích. „Ale už jsme skončili—”

„Ne,” řekl Gabriel.

„—takže si ho můžeš vzít,” pokračoval Jared, jako kdyby ho neslyšel.

Gabriel si povzdechl a posadil se. „Nenávidím tě,” řekl Jaredovi, než ho letmo políbil na tvář. „Dobrou.”

„Dobrou noc,” řekl Jared a odvrátil pohled.

Ani Jared, ani Alexander nesledovali, jak pár odcházel.

Jak se Alexander díval na stoickou tvář svého bratrance, nevěděl, co říct.

„Neví o tom, že ne?” řekl nakonec.

Jared zaťal zuby a zakroutil hlavou.

„Proč mu to neřekneš?” Alexander se drsně uchechtl. „Mě říkáš, abych nepotlačoval své emoce, ale ty—”

„To je jiné,” odsekl Jared.

Bylo to poprvé, kdy ho Alexander viděl naštvaného. „Jak je to jiné?”

Jared vstal a přešel k minibaru, aby si nalil sklenici whiskey. Hodil ji do sebe na pár velkých loků. „Protože to nemá smysl. Je normální. Ne jako ty. Je doopravdy normální. Znám ho skrz na skrz. Je vážně normální. Normální v tom smyslu, že se kvůli muži nepostaví. Je zamilovaný do své přítelkyně. Myslí to velmi vážně. Pokud mu to řeknu, akorát to všechno začne být trapné, nic víc.”

Alexander si prohlížel jeho ztuhlá záda. „Nezdá se lhostejný. Je velmi milující—”

„Je to Francouz,” řekl Jared ploše. „A ne, není lhostejný. Miluje mě. Možná dokonce až moc. Ale ne tak jako já.”

„Jak víš—”

„Nech to být. Prosím. Trápím se tím celá léta.”

No, to ano, pomyslel si Alexander a vzpomněl si na výraz na Jaredově tváři, když se díval na toho francouzského kluka. „Proč prostě neodejdeš? Podej výpověď a vrať se zpět domů.”

Jared se zasmál, byl to krátký, ztrhaný smích. „Nemůžu.”

„Proč ne?”

„Ze stejného důvodu, proč tvoje matka nedokázala opustit tvého otce. Je moje všechno.” Jared se otočil a podíval se na Alexandera, na rtech měl suchý úsměv. „Vím, že za to svou matku nenávidíš. Myslíš si, že i já jsem slabý a patetický?”

Alexander se díval na svého staršího bratrance— na bratrance, ke kterému v dětství vzhlížel— a nevěděl, co říct. „Nemůžeš prostě zůstat a sledovat ho být s někým jiným. Zničí tě to.”

Jared se chopil lahve whiskey a přinesl si ji ke rtům. „Já vím,” řekl a pořádně si zavdal. Oči měl netečné a unavené. „Dneska mě jeho přítelkyně požádala, abych ji prohlédl. Evidentně se pokouší o dítě.”

Alexander se zostra nadechl. „Ona je...?”

„Ne. Ještě ne.” Jared si dal další lok. „Ale jednou se to stane. A jednou mu půjdu na svatbu za svědka a možná budu kmotrem jeho dětí a—” Jared se odmlčel, jak mu hlas zhrubl. Odvrátil se. „Možná jsem slabý. Možná jsem hlupák, že s ním zůstávám jen proto, že mě potřebuje. Možná je nezdravé žít z drobtů náklonnosti a dovolit, aby se jeden člověk stal středem mého života. Možná.”

Padlo na ně dlouhé ticho, během kterého Jared zíral do praskajícího ohně a Alexander zíral na něj.

„Pokud chceš mou radu,” řekl Jared, pořád se na něj nedíval. Hlas měl drsný a úsečný. „Moje rada pro tebe: vyser se na všechny problémy, co máš. Moc o tom nepřemýšlej. Posedlost, láska— nezáleží na tom, jak tomu budeš říkat. Jsou to jenom slova. Pokud se na něj podíváš a pomyslíš si, že je tvůj, pak je to jasné. Pokud to jde, chop se toho. Kéž bych to mohl i já.”

Alexander k němu přišel a poplácal ho po rameni. „Je mi to líto.”

Jaredovy svaly se mu pod rukou napjaly.

„Jo,” řekl hlasem bez intonace. „Mě taky.”
--------------------------------------------


~ Tak jelikož padlo několikeré, že do čtvrtka nevydržíte... I když tohle asi nebylo to, co jste čekali ^_^ ~ 

~ Jared a Gabriel je dvojička z dalšího dílu, u kterého jsem se ještě nerozhodla, jestli se chci pustit do překladu nebo ne. Přece jenom mi je Gabriel trochu proti srsti (jak přesně se dozvíte v další kapitole) a obávám se sportovního prostředí. ~ 

~ Alexander bude potřebovat ještě minimálně jednou dvakrát pošťouchnout, aby se Christiana chopil. ~


Hlavní stránka


<Předchozí>...<Následující>

8 komentářů:

  1. Moc děkuji za slitování 🥰
    Konečně si Alexander uvědomuje že něco cítí a doufám že brzy pochopí že to není jen posedlost. Jared začíná taky vypadat zajímavě. Tak uvidíme co se stane v příští kapitole. Jinak bych se překladu nebránila.
    Ještě jednou moc děkuji za překlad. 👍

    OdpovědětVymazat
  2. Váháš s překladem? Fakt? :D Přijde mi, že díl od dílu ty romance gradují. :D A stačí připomenout, že Gabriel je frantík, aby bylo jasné, že nebude bez obřích chyb. Šla bych do toho. :D Jinak Alexander... Pánví po hlavě. Možná by z toho uslyšel i kostelní zvony. XD Fakt telenovela hard... :D Děkuji za překlad :D

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. No, ono to s tím jeho "francouzstvím" není úplně pravda, ale to předbíhám...

      Vymazat
    2. Á, to bude zajímavé... XD

      Vymazat
  3. Děkuji. Chudák Jared, ale věřím, že i pro něj to dopadne dobře. ☺️😁

    OdpovědětVymazat
  4. Jareda mi je ľúto, ale tak snáď aj on nájde toho svojho princa. Ďakujem 🧡🧡🧡

    OdpovědětVymazat
  5. Líbil se mi názor pánvi po hlavě 🤣🤣, tak asi i Gabrielovi, když už u toho budeme. Moc děkuji za další super kapitolu.

    OdpovědětVymazat