ABO - kapitola 13

Kapitola 13 – Plán, jak vycházet se svým spolubydlícím

Nebylo to tak, že by Lin Yuna Caesara nějak zvlášť nenáviděl.

Naopak, Caesar byl velmi pohledný, měl elegantní úsměv, neshlížel na ostatní, byl smírný a přinesl jídlo. I když se Lin Yuan cítil nepříjemně, nebylo dobré lidem zabouchnout dveře před nosem.

Lin Yuanův počáteční odpor vůči Caesarovi byl naprosto kvůli podivné reakci jeho těla, z které mu bylo nepříjemně. Ale když snědl tu tabletku, jeho tělo se vrátilo do normálu. Caesarova silná alfa aura by na něj neměla mít příliš silný dopad. To jenom... když se Lin Yuan zahleděl do jeho hlubokých očí, zase mu bylo nepříjemně.

Lin Yuan pozval Caesara do své ložnice, ukázal na stoličku a řekl: „Sedni si tady.”

Caesar si sedl na stoličku, položil pěticípé ovoce na stůl a podíval se na Lin Yuana. „Chceš ochutnat?”

Lin Yuan se poškrábal ve vlasech. „Ach...”

Od dětství měl vždycky velký apetit. Jako dítě pravidelně kradl Lin Yaoiny koláčky a kdykoli ho Lin Yao přichytila, zmlátila ho do kuličky. Jak se Lin Yuan díval na toto podivné ovoce, byl přirozeně velmi zvědavý. Obezřetně přišel k Caesarovi, vzal si pěticípé ovoce a zeptal se: „Jak se to jí?”

Caesar se usmál a vzal mu ovoce z ruky. „Naučím tě to.”

Chlapcovy štíhlé prsty se přesunuly do středu pěticípého ovoce a jemně potáhl, tvrdá stříbrná slupka okamžitě pukla a objevila se malá dírka. Caesar vrátil ovoce zpět Lin Yuanovi. „Odsud to oloupej a pak sněz dužinu uvnitř.”

„Och.” Lin Yuan to převzal, opatrně oloupal slupku z půlky ovoce a vystrčil jazyk, aby trochu ochutnal. Ústa mu okamžitě naplnila sladkokyselá chuť, chutnalo to skoro jako jeho oblíbené ovoce – jahody. Ale bylo to mnohem chladivější a chutnější než jahody.

„...Je to dobré!” Lin Yuan ovoce zhodnotil a pak ho dojedl. Pak si vzal další, oloupal ho a snědl. A pak si vzal další a rychle ho spolkl.

Jeden, dva, tři čtyři...

„...” (Caesar)

Proč tenhle kluk jedl jako veverka?

„...” (Hobby)

Páníček zapomněl nechat jedno pro mě!

Pěticípé ovoce bylo velké jenom jako dětská dlaň, pro labužníka Lin Yuana bylo všechno to ovoce jen jako jedna porce. Lin Yuan ignoroval Hobbiho a Caesarovy složité pohledy a snědl všechno ovoce. Zadržel se, aby si neolízl rty, a podíval se na Caesara. „Tohle ovoce je specialita Cepheu? Nikdy předtím jsem ho neviděl.”

Caesar přikývl a řekl: „Toto ovoce roste jenom na planetě Hvězdné pole. Ovocné stromy jsou stříbrnobílé a pěticípé ovoce v noci září, takže to vypadá jako strom pokrytý hvězdami.”

Lin Yuana to zaujalo. „To zní skvěle, to chci vidět.”

„Možná se v budoucnu naskytne šance.” Caesar se odmlčel. „Správně, pořád mám spoustu jiných specialit z Cepheu, máš zájem?”

„...Máš víc?”

Když se Caesar díval na chlapcovy zářící oči, nemohl si pomoct a usmál se. „No tak, pojď se sám podívat.”

Najednou měl pocit, že královnino otravování jídlem byl velmi dobrý úsudek.

Když člověk například přemlouval labužníka, tisíc slov nebylo tak účinných jako pár kousků ovoce.

Caesar vzal Lin Yuana do jídelny. Brian zrovna jedl večeři, jeho černé oči vypadaly velmi pochmurně. Když spatřil Lin Yuana, usmál se a zamával. „Hej, spolubydlící! Nepředstavil jsem se, že? Já jsem Brian, student vojenského inženýrství... ach, správně, promiň, že jsem ti minule rozcuchal vlasy. To jenom, že vypadáš jako můj...”

„Ehm.” Caesar si rychle odkašlal a vyslal k Brianovi významný pohled.

Brian okamžitě spolkl „můj nešikovný domácí medvídek” a chytře to změnil na: „Vypadáš jako můj bratranec! Když jsem tě viděl, vážně jsem cítil, že k sobě máme blízko!”

„...” (Caesar)

Vždycky věděl, že Brian neměl ve svém slovníku slovo takt.

„Ahoj.” Lin Yuan napřáhl ruku a potřásl si s Brianem, usmál se a řekl: „Já jsem Lin Yuan.”

Brian ho jenom pohladil po vlasech a Lin Yuan mu okamžitě dal pěstí. Jeho tělo bylo v nějakém podivném stavu, takže se instinktivně bál být v přítomnosti Alf a přehnal to.

Když si na to teď Lin Yuan vzpomněl, taky mu bylo trapně. Brian se ho jenom dotkl na hlavě, pravděpodobně to byla jenom jeho hravost. Jelikož byli spolubydlící a museli spolu bydlet tři roky, Lin Yuan nechtěl, aby měli příliš strnulý vztah.

Lin Yuan se na Briana usmál ve smyslu: minulost je minulost.

Brian mu to naštěstí neměl za zlé, měl monokla, co mu způsobil Snow, a dál vesele jedl.

Caesar Lin Yuanovi vytáhl stoličku a ukázal na hromadu jídla na stole. „Tohle jsou speciality, co mi poslali moji rodiče, nedokážu to všechno sníst. Všechny skříňky v kuchyni jsou plné, všichni si můžete vzít, co máte rádi.”

„...” Lin Yuan se podíval na všechno to podivné jídlo a nasucho polkl.

Hobby vesele natáhl drápky a okamžitě popadl krabičku svého oblíbeného sýru.

Lin Yuan se styděl za Hobbiho odvahu. Naštěstí to Caesarovi nevadilo, jemně Hobbimu pohladil ucho a řekl: „Tenhle sýr mají Gery v oblibě. Je ho tu hodně, takže si rozhodně vem, kolik jen chceš.”

Lin Yuan se podíval na Hobbiho, co trhal obal ze sýru, a pak se na Caesara rozpačitě usmál. „Děkuju.”

Caesar se usmál a řekl: „Od teď jsme spolubydlící, nemusíme k sobě být tak zdvořilí.”

Lin Yuan měl najednou pocit, že Caesarův úsměv vypadal víc kouzelně než předtím?

Ale měl pravdu, byli spolubydlící. Ačkoli nechtěl ty čistokrevné Alfy urazit, Caesar a Brian měli dobrou povahu, nebyli arogantní a pánovití, takže...

Takže bylo v pořádku s nimi vycházet a skamarádit se, ne?

Jak o tom Lin Yuan přemýšlel, ulevilo se mu, nepotřeboval kolem těch Alf chodit po špičkách. Takže si Lin Yuan ze stolu vzal pár zajímavě vypadajících pokrmů, vzhlédl a usmál se. „Tak nebudu tak zdvořilý!”

Caesar řekl: „Určitě. Neváhej si vzít víc.”

Lin Yuan vesele objal velkou hromadu jídla a šel zpět do ložnice.

Když jeho záda zmizela za dveřmi, Brian ztišil hlas a významně se zeptal: „Hej, Caesare, proč jsi k němu najednou tak hodný? Snažíš se ho podplatit jídlem?”

Caesar se podíval po Brianově monoklu. „Protože nechci být každý den zmlácený.”

„...” (Brian)

Caesar se usmál a ukázal na dveře od Snowova pokoje. „Jelikož spolu budete bydlet tři roky, nemyslíš si, že je třeba, abys zlepšil vztah se svým spolubydlícím?”

„...” (Brian)

Za tři minuty Brian držel krabici pěticípého ovoce a jemně zaťukal na Snowovy dveře. Usmál se a řekl: „Snowe, jsi tam? Nechceš nějaké ovoce? Tohle je pěticípé ovoce z mého rodiště, přinesl jsem ti nějaké na ochutnání!”

Dveře se otevřely.

Brian ztuhl.

Snow se evidentně zrovna vykoupal, platinové vlasy mu jemně spadaly na uši, pořád z nich kapala voda, své štíhlé tělo měl zabalené do županu a bylo vidět kousek jeho hladké, bílé pokožky. Trochu vody mu skáplo z vlasů a stékalo mu po delikátní klíční kosti a klouzalo k...

Brian na Snowa prázdně zíral.

Snow se podíval na pěticípé ovoce a zlehka řekl: „Nemám rád tohle ovoce, moc sladké, děkuju.”

Dveře se tiše zavřely.

„...” Brian se dotkl svého nosu a frustrovaně nakráčel zpět do jídelny, podíval se na Caesara a zabručel: „Proč mě tak moc nenávidí? Přísahám, že jsem viděl ten nenávistný pohled. Ten pohled v jeho očích říká, že si přeje, abych byl pořád aspoň tři metry od něj!”

Caesar klidně řekl: „Copak ti to neřekl, když ti dal pěstí? To proto, že je blázen do čistoty.”

„...” Caesarova slova Briana přímo bodla. „Špinavý” Brian utrpěl těžký úder a pochmurně se vrátil zpět do své ložnice.

Vyhýbáš se mi, protože jsem špinavý, že?

Takže! Snowe!

Jednoho dne si tě vezmu...

Tak... takže takhle...

Pomyslel na toho chlapce s chladnou tváří, přemoženého, jak se k němu pevně tiskl, jeho rudá tvář zoufale lapající po dechu, plačící a žadonící po uvolnění... Brian si nemohl pomoct a samolibě se usmál.

Po chvilce Brianův úsměv najednou ztuhl!

Počkat!

Tahle fantazie se zdála trochu oplzlá?

Ach můj bože! Proč by měl o beta chlapci tak nebezpečné myšlenky? Určitě snědl příliš mnoho ovoce a jeho mozek to najednou otrávilo?




Takže kvůli svému nevysvětlitelnému nápadu byl Brianův spánek neklidný.

Nahý a zpustošený Snow se mu dokonce objevil ve snech, jeho chladná tvář se rděla, jak se ho pevně držel, jak bez dechu volal jeho jméno, byl prostě... až příliš velké pokušení!

Brian natěšeně líbal tělo druhého muže a zanechával na jeho bílé kůži stopy po polibcích. Také si oplzle pomyslel: Rdící se Snow vypadal až příliš dobře, i jeho tělo je super, pas má štíhlý a nohy rovné a dlouhé...

Na konci toho snu Snow najednou zaťal pěst a bezcitně praštil Briana do tváře. Chladně přitom řekl: „Spolužáku Briane, jsem blázen do čistoty, drž se ode mě dál, prosím.”

„...” (Brian)

Probuzený Brian si sevřel své stále bolavé oko a odběhl do koupelny, aby si dal studenou sprchu a vypudil tak své touhy. Pak se s pochmurným výrazem, jako kdyby měl nastat konec světa, posadil na kraj postele a sklonil hlavu.

– Zatraceně, já měl vlastně erotický sen a byl o mém novém spolubydlícím!

– To vážně nastal konec světa?

Po dlouhé chvíli si začal Brian hrát se svými nebesky modrými hodinkami, co měl na zápěstí, zmáčkl malé tlačítko a zašeptal: „Modráčku, vylez!”

„...”

„Vylez! To chceš, abych tě použil na vrak?”

„...”

Ta aparatura se nakonec rozsvítila a zdráhavě se z ní stal smartrobot o hlavu vyšší než Brian. Svěsil hlavu a tiše řekl: „Můžeš mi změnit jméno...”

Nemyslíš si, že Modráček je nešťastné jméno pro obrovské brnění?

Brian pozvedl obočí. „Proč jsi nespokojený? Byl jsi můj debutový robot, namáhal jsem si mozkové závity, abych ti dal tak pěkné jméno!”

„...”

Modráček bylo pěkné jméno? Není to proto, že jsem měl celé tělo modré, a proto jsi mi začal říkat Modráček?

Brianovo druhé brnění bylo rudé a jmenovalo se Ruměnka. Třetí bylo žluté jménem Žluťásek. Čtvrté bylo bílé a černé... jménem Zebra.

I když to byl robot bez citů, vážně chtěl soucitně brečet pro své bratry. V porovnání se Lvím králem Jeho Veličenstva, Černým drakem maršála Rosena, Suzaku generála Ling Yua... byla jména jako Ruměnka, Modráček a Žluťásek příliš ostudné!

Uprostřed boje začali bojovníci povolávat svoje mecha a pak najednou zaslechnete někoho nahlas zakřičet: „Vylez, Modráčku!”

...Nevybuchli byste smíchy?

Ačkoli byl jenom mecha řádu D a jelikož Brianovi bylo jenom 13, když ho vyrobil, měl nízkou úroveň a měl očividné chyby, takže se nedal použít v boji a mohl s Brianem zůstat jen jako smartrobot (neboli Chůva na plný úvazek). Ale Modráček měl vážně pocit, že s takovým pánem chtěl akorát obejmout své bratry a vzlykat!

Briana nezajímal vnitřní zmatek jeho brnění, usmál se a řekl: „Stane se ze mě nejlepší výrobce mecha v Impériu. Jako první robot, kterého jsem osobně vyrobil, by ses měl cítit poctěn!” Brian se podíval po laserovém hasáku vedle postele. „Pokud je to tak zlé, vždycky tě můžu rozmontovat.”

„...” Modráček poslušně sklonil hlavu. „Pane, potřebuješ mě na něco?”

Brian se dotkl na nose a řekl trochu rozpačitě: „Ehm, potřebuju pár statistik. Jaká je pravděpodobnost, že se Alfa muž na první pohled zamiluje do Beta muže?”

CPU Modráčka začalo okamžitě shromažďovat statistiky a oznámil výsledky: „Pane, tato pravděpodobnost je stejně nízká jako nemožná událost, přesněji 0,00001%.”

Brianovi se ulevilo, okamžitě se uvolněně usmál. „Ach, dobře, s tak nízkou pravděpodobností se mi to jasně nemůže přihodit. Tak dobře, jdi zase spát. Můžeš jít zpět.”

„...”

„Jen tak mimochodem, pomoz mi s tímhle zatraceným monoklem.”

„...”

Brian bez monoklu šel okamžitě znovu spát. Konečně měl dobrou náladu a spal beze snů.

Když se druhého dne vzbudil, vykoupal se a vyšel z místnosti. A narazil na Snowa, co zrovna vycházel ze své ložnice.

Snow měl dneska tmavě modré kalhoty, obepínaly jeho rovné nohy. Také měl prostou bílou košili a jeden rozepnutý knoflíček odhaloval jeho bílý krk. Košili měl zakasanou do kalhot a kolem pasu měl černý pásek, takže jeho štíhlé a symetrické tělo vypadalo dokonale.

Snow držel v ruce bílý plášť, co museli nosit studenti na lékařské fakultě. Dokonce i kvůli takové prosté košili a kalhotám se Brianovi rozsvítily oči.

Vážně... vážně pěkné...

Ačkoli byl Snow trochu útlý, díky jeho štíhlému pasu a dlouhým nohám na něm všechno vypadalo pěkně, ach!

Když se na něj Snow podíval, Brian si nemohl pomoct a trochu se zarděl, jak si vybavil svůj sen z minulé noci. Poškrábal se ve svých zlatých vlasech, usmál se a řekl: „Snowe... jsi vzhůru brzy?”

Snow prošel kolem něj, zastavil se, vzhlédl a pak potichu řekl: „Je 7:50, skoro pozdě.”

A pak Briana minul, otočil se a vyšel ze dveří.

„...”

Brian se podíval na čas...

Vážně se opozdil!

Brian musel vynechat snídani a spěšně si oblékl uniformu.

Modráček zamaskovaný jako hodinky na jeho zápěstí si nemohl pomoct a byl zmatený. „Mám říct pánovi, že jakmile spatřil Snowa, jeho srdeční tep se najednou velmi zrychlil?”

...Uch, zapomeňte na to, možná byl tep jeho pána jako jeho IQ – abnormální.
--------------------------------------------

<Předchozí>...<Následující>