čtvrtek 17. května 2018

PK - kapitola 5.2

Kapitola 5 - 2/2

„Jmenuji se Lan'xiu,” řekl chlapec.

Hüi konečně pochopil to neobvyklé zabarvení dívčího – chlapeckého hlasu. „Nádherná orchidej,” řekl s pohrdáním. „Ženské jméno.”

„To je jméno, které mi dala má matka,” trval na svém Lan'xiu. „Mému bratrovi Wu Minovi už bylo sedmnáct, když jsem se narodil. Věděla, že kdyby zjistil, že jsem muž, tak by mi kamenem rozdrtil hlavu a nechal by mé tělo na vrcholku hory divé zvěři. Upíral se k otcově trůnu a nesnesl žádného konkurenta.”

„Ale ty jsi byl mladší syn. Nebyl jsi žádným nebezpečím,” řekl Hüi. „Která žena by svého syna zahanbila tím, že by jej přinutila navléct si sukně, byť pro záchranu jeho života? To mě mate.”

„Nepřinutila mě,” řekl Lan'xiu tiše. Jedním prstem přejel po hedvábí svého cheongsamu. „Rád se takhle oblékám.”

„Snažíš se mě oklamat. Přeješ si být ženou,” vyplivl Hüi.

„Nepřeji si být ženou,” vykřikl Lan'xiu frustrovaným hlasem. „Vy to nechápete. Rád se takhle oblékám. Mám pocit, že jsem takhle hezčí.”

„No, rozhodně jsi pěkný,” řekl Hüi sarkasticky. „Dost pěkný na to, abys oklamal kohokoli, aby si myslel, že jsi žena. Takže tvůj bratr věří, že jsi dívka, a poslal tě sem, aby sis nárokoval mou pozornost, zatímco on naplánuje nějaké to napadení.”

Lan'xiu začal znovu kroutit hlavou. „Zjistil, že nejsem dívka. Zuřil, že jsme ho tak podvedli, a zabil mou matku. Měl v plánu zabít i mě, dokud ho nenapadlo toto.”

„Nedivím se, že zuřil,” zakřičel Hüi. „Tenhle pocit s ním sdílím a na lidi, co si mě pletou s hlupákem, moc laskavě nepohlížím!”

Dveře se otevřely a na prahu stál eunuch a vyhlížel ustaraně.

„Ningu! Můžeš jít! Zavři za sebou dveře a jdi do přízemí!”

Hüi sebou při Lan'xiuově ostrém tónu rozkazu trhl. Ačkoli eunuch chvilku váhal s očima upřenýma na linku krve na Lan'xiuově hrdle, rozkaz poslechl. „Ano, má paní.” Stále se na generála bojovně díval, jak pomalu vycouval z místnosti a zavřel dveře.

„Zrozen k rozkazování, ech?”

„Ning byl se mnou od dětství a byl by radši, kdybych nezemřel,” řekl Lan'xiu suše. „A také by ani sám radši nezemřel. Ale přijali jsme svůj osud.” Složil ruce do klína, jako obrázek rezignace.

Hüi dál přecházel po pokoji. „Měl bych tě tady a teď zabít, abych pomstil tuhle urážku. Mohl bych to navléct tak, že jsem zjistil, že jsi mě zradil ještě před tím, než jsem si tě nárokoval.”

„To by mému bratru nahrálo do rukou,” řekl Lan'xiu. Klidným hlasem vysvětlil: „Měl jsem hodně času na přemýšlení. Pokud mě zabijete za zradu, pak se vystavíte výsměchu jako paroháč. Pokud mě znechuceně vyženete ze svého domu, můj bratr zařídí, že se rozšíří zpráva o tom, že jsem muž a že vás byl schopen oklamat, abyste mě přijal za svou konkubínu. Pokud mě zabijete, skvrna viny bude spíš na vašich rukou než na jeho a dostane se mu tím veškerých výmluv, které potřebuje, aby na vás zaútočil, aby pomstil mou smrt. Jakmile se vás zbaví, vydláždí si cestu k moři. Věří, že jste to jediné, co mu stojí v cestě v pokoření celé Číny.”

„Císař by možná s tímhle jeho názorem polemizoval. Já nejsem jediná bariéra, co stojí mezi Wu Minem a mořem,” řekl Hüi. Zjistil, že jeho hněv opadá, a posadil se v bezpečné vzdálenosti od dívky – chlapce. „Zdáš se být dostatečně inteligentní. Proč ses propůjčil k téhle pletiše?”

„Propůjčil? Jakou jsem měl možnost? Tak jako tak mě čeká jistá smrt, ale svůj čas na tomto světě si prodloužím co možná nejvíce. Doma mě bedlivě hlídali. Kdybych se pokusil utéct, můj bratr by mě zabil a užil by si to.” Lan'xiu se zachvěl. „Dal bych přednost čisté a rychlé smrti vaším mečem, než abych snášel dlouhé a bolestivé mučení, které si pro mě připravil, jak mi řekl.”

„A ty mozoly na rukách?”

„Můj eunuch Ning je mistr meče. Myslel si, že bych se měl naučit, jak se bránit.”

„Nebo jak mě zabít?”

„V této místnosti meče nejsou, můj pane. Pokud chcete, můžete to tu prohledat, ale nenajdete tu žádnou zbraň.”

„Takže jste je sem propašovali, když jste přijeli.” Hüi se zvedl a nakročil ke dveřím. Zaburácel: „Ningu!”

Eunuch se objevil tak svižně, že bylo jasné, že se nedržel rozkazu ustoupit.

„Myslela jsem si, že jsem ti řekla, abys šel dolů.” Lan na něj zahlížel.

„Pořád jsem byl na schodech, na cestě dolů,” řekl Ning na svou obranu a zahlížel zpět.

„Pomalu jako želva v zimě.”

„Nedala jsi mi konkrétní čas, kdy mám dolů dorazit.”

„Měl jsi být právníkem,” řekl Lan.

Hüiovi nad tou jejich výměnou zacukalo v koutcích. Evidentně se zdálo, že ani hrozící smrt je nedokázala vyrušit z jejich navyklého hašteření. „Přines její— meč jejího damstva, Ningu.”

Ningovi polekaně poklesla ústa a podíval se po Lan'xiu pro radu.

„Slyšel jsi mého pána. Dal ti rozkaz,” řekl Lan'xiu.

Ning šel a rychle se vrátil, v obou rukách držel meč s elegantními rytinami.

„Předej jí—mu ho,” rozkázal Hüi.

Lan vstal a natáhl ruku. Ning mu do ní vložil meč a pak se otočil, aby čelil Hüiovi. „Budete se muset dostat přes mě!” řekl vzdorně a sbalil ruce do pěstí.

„Ningu, ty hlupáku,” řekl Lan, jeho hlas podrážděný, ale zároveň plný lásky.

„To nebude představovat žádný problém, když já držím meč a ty ne,” poukázal Hüi.

„Ningu, jdi pryč!” Lan položila Ningovi ruku na rameno. „Pokud osud zamýšlí, že dnes večer zemřu, pak mě nech zemřít se ctí. Nebudu se skrývat za tebou.”

„Ach, Lan'xiu!” Utrpení v eunuchově hlase Hüie dojalo a pohnula se v něm lítost, jak Ning klesl na kolena, aby Lanovi políbil ruku. Pak se eunuch postavil, odkašlal si a řekl: „Bojuj dobře, jak jsem tě učil. Nedovol, aby bylo po jeho. Ať tvůj meč okusí jeho krev, i kdyby tě nakonec zabil!”

„Vypadni odtud, ty malý krvežíznivý démone,” řekl Lan. Postrčil Ninga. „Jdi hned. Jdi rychle. A dolů.”

Ning zahlížel na Hüie, obkroužil ho, odešel z místnosti a zavřel za sebou dveře.

Lan i Hüi oba čekali, až zvuky jeho kroků na schodech utichnou.

„Můj pane, splníte mi jedno přání, ať už mě zabijete nebo ne?” zeptal se Lan'xiu nervózně.

„Copak?” zeptal se Hüi trochu netrpělivě.

„Až mě zabijete, prosím vás, nechte Shu Ninga naživu. Je to jenom eunuch. Nemůže vám nijak ublížit. Přišel sem, aby mi sloužil, s vědomím, že to znamená moji i jeho smrt. Ať si této oddanosti cením sebevíc, smrt by byla za jeho věrnost chabou odměnou.”

Hüi o tom chvíli uvažoval. „Velmi dobře. Nezaručím, že bude moct zůstat v mém městě, ale z laskavosti k tobě jej ušetřím.” Pak Hüi pozvedl meč. „Kdykoli budeš chtít.”

„Hned budu váš.”

Pro Hüie bylo záhadou, že se přistihl, že si přál, aby to byla pravda, jak sledoval, jak Lan odložil meč a svázal si vlasy, než si lem svého hanfu zastrčil za šerpu, aby měl volné nohy. Pak chlapec zvedl meč, jako kdyby byl zvyklý na jeho tíhu v ruce.

Oba dva věděli, že Hüi nevyhnutelně vyhraje. Byl vyšší, širší, svalnatější; ale Lan měl evidentně ve své duši trochu té oceli, i když nosil ženské šaty.

Obezřetně kolem Hüie kroužil a Hüi se musel zasmát, když si uvědomil, že se Lan snažil nasměrovat jej tak, aby měl světlo ohně v očích. Ten plán zhatil falešným výpadem, jen aby byl překvapený a potěšený, když ucítil silný výkryv Lanova meče.

Na Lanově tváři se zračila radost z boje, takže byla mnohem krásnější, než když byla stažená strachem. Ačkoli věděl, že zemře, bylo jasně vidět, že nejprve hodlal řádně bojovat.

Hüi do něj opravdově strčil a zatlačil Lana vzad. Chlapec se šermu dobře učil a chytře se mu podařilo vykrýt nebo se vyhnout většině úderů, ale Hüi byl pro něj prostě moc silný. V jednom okamžiku Lan zakopl o stoličku a převrhl ji. Rozptýlilo jej, jak mu Hüiův meč projel hedvábím rukávu, ačkoli jej nezranil, ale podařilo se mu znovu nabýt rovnováhu.

Hüi jej vytrvale tlačil zpátky, až Lan bojoval o holý život se zády přitisknutými proti zdi. Za pomoci triku dvojitého úderu chlapci z ruky vyrazil meč a přitlačil svoje tělo na jeho, takže ho přitiskl ke zdi a špičku svého meče mu držel u brady. „Myslím, že jsem tenhle souboj vyhrál, ne?”

Lan se chrabře usmál. „Pozbyl jsem svůj život vůči vašim lepším schopnostem, můj pane. Porazil jste mě čestně a spravedlivě. Děkuji, že jste mi dal šanci získat si svobodu.”

Hüi se napnul kupředu, vychutnával si pevnost toho drobného těla lapeného pod svým, uvědomoval si, že své mužství tře o další reagující tvrdost. „Chtěl jsem svůj meč vyzkoušet proti tvému,” zamumlal.

„Měl bych váš meč přitisknutý k svému,” odpověděl Lan chraplavě, dýchal rychleji, jak vzhlížel do Hüiových očí. „Snil jsem o—” odmlčel se, odvrátil hlavu a drsně řekl: „Pokud mě musíte zabít, prosím vás, udělejte to rychle.”

Hüi se podíval na meč ve své ruce, zmatený, proč jej vůbec držel. „Nepřeji si tě zabít.” Meč s bouchnutím dopadl na koberec.

Lan lapal po dechu, Hüi se proti němu tak silně tiskl. „Co si přejete udělat, můj pane?”

„Přeji si vzít si, co je moje!” zakřičel Hüi ochraptěle. Smetl útlého chlapce do svého náručí, donesl jej k posteli a hodil jej na ni.

Lan tam nehybně ležel a čekal, co se Hüi rozhodne s ním udělat. Dech se mu zrychlil, zatímco se mu v očích zračil jak strach, tak touha, když Hüi znovu zvedl svůj meč a postavil se nad něj. Shlížel na toho dokonalého chlapce chvějícího se na posteli.

Jak Hüi vsunul čepel meče pod šerpu jeho hanfu, Lan sebou trhl, ale neodtáhl se. Náhlým pohybem Hüi trhl mečem vzhůru, přesekl hedvábí. Cípy hanfu s šepotem sklouzly stranou a odhalily tradiční hedvábný korzet vyšívaný šarlatovou nití na nefritově zelené látce. Lan se zatřásl, jak Hüi pomalu vsunul meč pod tenkou látku, jak ji rozsekl, aby odhalil velké hnědé bradavky na ploché ploše Lanovy hrudi. Hüi položil meč, aby mohl každou bradavku vzít mezi palec a prsty a třel je, až z nich byly malé tvrdé hrbolky.

Hüi přejel rukama po Lanově kůži, dolů po jeho hladké hrudi a břichu bez chloupků, pod pás hedvábných spodních kalhot, kde se zvětšovala vyboulenina. Lan překvapeně vykřikl, když Hüi popadl pás kalhot a roztrhl je vejpůl. Když Lan'xiu konečně kompletně odhalil, zhluboka se nadechl a prozkoumal krásu, co se před ním rozkládala. Elegantně roztažené dlouhé údy odhalující tvrdé pohlaví uhnízděné v kudrnatých chloupcích mezi Lanovýma nohama a hranatá ramena zužující se do útlého pasu a ještě útlejších boků. „Jsi tak nádherný.”

„A váš, můj pane,” zašeptal Lan. Svůdně natáhl paže, v očích toužící pohled.

Hüi odkopl svůj meč stranou, aby se spěšně zbavil vlastního ošacení. Padl na Lana, vzal si jeho ústa v hlubokém polibku, svůj jazyk strčil do rozevřených rtů, zkoumal a ochutnával a podroboval si. Cítil, jak Lan roztáhl nohy, aby nechal Hüiovy boky spočinout v jejich objetí.

Naléhavě houpal vlastními třísly proti těm Lanovým a cítil, jak se jejich erekce silně třou o sebe. Nemohl snést, aby ten polibek ukončil, opájel se nekonečnou sladkostí Lanových úst. Ten polibek trval dál a dál, zatímco Hüi cítil Lanovy paže kolem svého těla, jak jej držel se silou a nadšením, které od svých ostatních manželek nikdy necítil.

To útlé nahé tělo se pod tím jeho vyklenulo, napínalo se, aby se střetlo s každým jeho přírazem. Kdyby se Hüi dokázal zastavit, byl by radši, kdyby byl uvnitř Lan, ale to nešlo. Bylo to, jako kdyby se každá nenaplněná touha jeho duše slila v jednu zemi otřásající explozi, když dosáhl orgasmu příliš brzy. Odtrhl svá ústa od jeho a shlédl na Lanovu tvář proměněnou extází, jak sdíleli stejný okamžik toho dokonalého potěšení, jak se mezi nimi rozlévalo tekuté teplo.

Hüiova hruď se zdvíhala v honbě za vzduchem a nakonec byl schopen se spustit níž a naprosto zahalit celé Lanovo tělo. Uvědomil si, že Lanovy ruce bloumají nahoru a dolů po jeho zádech a že mu v uchu zní šepot Lanova hlasu.

„Co říkáš?”

„Jenom že jsem váš a že patřím vám, můj pane,” odpověděl Lan. Když se na něj Hüi podíval, oči mu zářily radostí. „Teď můžu spokojeně zemřít.”

Hüi se uchechtl. „Ještě jsem se nesnažil dostatečně, abych tě zabil. To byla jen počáteční potyčka na bitevním poli.”

„Byl to velmi dobrý boj, můj pane,” řekl Lan plaše. „Vzdávám se.”

„Ještě ses nevzdal, ale uděláš to, za to ti ručím,” slíbil Hüi, jeho hlas zněl tou svůdnou výhrůžkou jako hedvábí. Skulil se z chlapce a jedním prstem přejel po lince zaschlé krve na jeho hrdle. „Tohoto je mi líto. Možná budeš mít jizvu.”

„Na tom nezáleží,” řekl Lan.

Hüie to pobavilo. Ten chlapec byl mnohem víc nadpozemsky krásný než každá žena, co kdy viděl, a – z nějakého jemu nepochopitelného důvodu – se rád oblékal a žil jako žena, ale ta jedna neplánovaná hláška jej odhalila jako muže, jímž ve skutečnosti byl. Každá žena by se hrozila, že bude mít jizvu, která by kazila její krásu. Lan'xiuovi na tom opravdu nezáleželo a kvůli tomu byl Hüi ještě zvědavější. „Řekni mi, jaký sis myslel, že budeš vést život.”

„Moje matka neměla o mém nevlastním bratru žádné iluze,” řekl Lan s rezervovaným smutkem. „Před svou smrtí měla v plánu mě dostat do kláštera, kde bych možná dožil své dny pod jiným jménem. Neměl jsem žádnou jinou naději, ale aspoň by to byla nějaká svoboda.”

„Ale neměl jsi nic jiného, o čem jsi snil,” trval na svém Hüi a konečky svých prstů kreslil po Lanově nahém těle. Obkroužil jednu bradavku a sledoval, jak v reakci na to se zdvíhání a klesání Lanovy hrudi zrychlilo.

„Chtěl jsem někomu patřit, být milován,” řekl Lan. „Někým jako vy.”

„Přitahují tě muži?” Hüi se v dobách války rozhodně stal svědkem, jak muži milují muže, ale moudrý velitel nad takovým chováním přimhouřil oko. Přece jenom muž měl svoje potřeby, i když žen bylo jen poskrovnu.

„Ano,” řekl Lan pokojně. „Ale nikdy mě nenapadlo, že by se mi tento sen splnil.”

Hüiova ruka sklouzla níže, hladila obtaženou linii podél vršku Lanova stehna, obkroužila jeho genitálie, aby jej mohla pohladit na noze. „Ještě se nesplnil.”

„Předpokládám, že to ode mě bylo troufalé. Když uvážím, kolik máte manželek. Ale když mě sem poslali, nikdy mě ani nenapadlo, že bych měl byť jen tolik, než zemřu.” Lan se snažil znít vesele. „Předpokládám, že teď mě zabijete.”

„Nemyslím si, že to udělám,” řekl Hüi zahloubaně. „Ještě jsem tě neuchvátil a věřím, že jsem slíbil, že to udělám. Než tahle noc skončí, budeš můj a nárokuji si tě tak, že už nikdy nebudeš snít o jiném muži.” Pevně ve své ruce sevřel Lanova varlata a jemně stiskl. Sledoval, jak se boky mladému muže začaly na oplátku pohybovat.

V Lanových očích zářily hvězdy a on řekl jenom: „Myslím, že by se mi to líbilo.”
---------------------------------------------------------
~ Zase prší. Už to skoro vypadá, že mám ve zvyku překládat tuhle novelu při dešti. ~
~ Angličtina má jednu nespornou výhodu. Ve třetí osobě prostě nepoznáte, jestli se jedná o muže nebo o ženu, pokud se nezmíní i zájmeno. V češtině ano, proto jsem z toho mírně zmatená. ~
~ Západní novely mají oproti asijským novelám mnohem popisnější erotické scény. To pak člověk najednou zjistí, že jeho erotická slovní zásoba je velmi omezená. ~
~ Příští kapitola bude obzvláště horká (n˘v˘•)¬ ~

2 komentáře:

  1. už teď jsem měla problém s dýcháním jak jsem četla jedním dechem, děkuji moc a co se týče počasí nesnáším déšť

    OdpovědětVymazat