~ A je to tady, extra dlouhá a zároveň poslední kapitola 1. knihy True Star. Všeho všudy to vyšlo na nějakých 9 stránek A4. =.= ~
Tang Feng šel po závěrečné zkoušce na toaletu, aby si omyl tvář. Těsně před natáčením mu maskérka aplikovala na tvář trochu té podkladové báze.
Zrovna když se umýval, telefon mu najendou začal zvonit. Tang Feng ho vytáhl a na obrazovce spatřil neznámé číslo.
„Haló?” Hovor přijal, zatímco si ze zásobníku vytáhl pár papírových osušek, aby si usušil ruce.
„Pane Tangu, to bylo znamenité představení. Opravdu velmi znamenité. Bylo to tak ohromující, že jsem neodolal a musel ti zavolat. Líbí se mi tvoje hraní. Líbilo se mi, jak jsi stál u okna a vypadal, že máš slzy na krajíčku. Líbilo se mi to odhodlání a čistota, co jsem ti viděl v očích. Tvoje představení mě okouzlilo! Naprosto a úplně mě okouzlilo!”
Při tom divadelním způsobu řeči, při tom divném a přehnaném tónu a ten hlas se více méně dal považovat za nádherný a plynulý, bylo pro Tang Fenga těžké předstírat, že neví, kdo je na druhém konci.
Poté, co si ve Spojených Státech dal s Albertem kávu, Tang Feng věděl, že mu ten podivný chlápek dříve nebo později zavolá. Ale nečekal, že Albert zavolá jen za pouhé tři měsíce po jejich posledním setkání. A také od Alberta nečekal ten prudký nápor obdivu hned při prvním telefonátu.
„Děkuju.” Tang Feng svůj dík vyjádřil jen z pouhé zdvořilosti.
„Ne, to já musím děkovat tobě. Pro člověka, co žije v temnotě, jsi jasnou hvězdou, co mi osvítila srdce.”
Tang Feng už dřív slyšel staromódní slova chvály, ale když to samé slyšel z Albertových úst, vstávaly mu z toho vlasy. Bylo to, jako kdyby hráli nějakou shakespearovskou tragédii. Bylo to trapné a divné, ať se na to díval, jak chtěl. Tang Feng si stiskl kořen nosu a vyšel z koupelny. Radši by si měl najít prázdnou místnost, než v tom hovoru bude pokračovat; výjimečný muž jako Albert by mu jen tak zčistajasna nevolal, aby vyjádřil trochu toho obdivu.
„Tvoje odhodlání a tvoje inteligence, naprosto mě očarovaly. Slyšel jsem, že tě před pár dny unesli. Ach, nebesa, když jsem se to dozvěděl, velmi mě to šokovalo.”
V tom tvém monotónním hlase neslyším ani náznak šoku, poznamenal Tang Feng v duchu. Ale jak se Albert dozvěděl, že ho Su Qicheng unesl?
„Ale za pomoci vlastní síly jsi unikl z ďáblových spárů. Ta inteligence a rozhodnost, co jsi projevil v tak naléhavé a nebezpečné situaci, stačí na to, abych se z toho zbláznil!”
Že ses zbláznil, můžeš vinit jenom sám sebe. Neházej zodpovědnost na mě, pane Alberte Bláznivý.
„Takže,” řekl Tang Feng, „pane Alberte, proč jste mi přesně zavolal?”
„Uklidni se, neboj se. Jsem jen tvůj věrný divák. Prostě se jen snažím vyjádřit ti svůj obdiv. Haha... těším se na den, kdy svou září rozzáříš celou oblohu. Konec konců jsem jediný, kdo ti může nabídnout lásku. Neškodnou a jedinečnou skutečnou lásku.”
Albert se na druhém konci hluboce uchechtl a položil.
Věrný divák? Spíš jako posedlý psychopat.
Výcvik Skutečné hvězdy došel dokonalému závěru. Tian Chen Group pořádala další večer banket a slavnost s udělováním cen ve své administrativní budově. Než účastníci vešli do haly, museli projít po rudém koberci, který značil jejich hladkou cestu k budoucímu bytí hvězdou.
Než celá slavnost vůbec začala, reportéři z různých médií se shlukli podél koberce. Slavnost s udělováním cen pro tak malé výcvikové lekce by nikdy nepřitáhla tolik reportérů. Zatímco účastníci byli v očích svých učitelů budoucí hvězdy, pro veřejnost byly jen druhořadé celebrity, co zrovna debutovaly bez žádné reputace nebo díla. Ale kromě účastníků bylo také pozváno mnoho známých herců, režisérů a jiných jednotlivců, aby se dnes večer prošli po červeném koberci. Ti byli ve skutečném záměru kamer paparazzi.
Než účastníci vkročili na rudý koberec, oblékali se a zkrášlovali se v převlékárně, kterou jim poskytla společnost. Díky štědrému sponzorování od Dioru měli mladí účastníci, co ještě oficiálně nevstoupili do zábavního světa, šanci mít na sobě luxusní šaty, které si normálně nemohli dovolit. Po slavnosti museli všechno samozřejmě vrátit.
Tang Feng měl na sobě tmavě modrý, kostkovaný oblek a vypadal jako mladý městský profesionál. Jeho vzezření doplňoval vkusný motýlek, velké brýle s černou obroučkou a vlasy sčesané dozadu.
Podle Xiao Yu Tang Feng mířil na kavalíra ve stylu hipster. Jak bude stát na rudém koberci, neprohraje s žádnou mužskou celebritou. Nezáleželo na tom, jestli šlo o jeho vzhled nebo o to, jak se nesl, Tang Feng měl to, co ostatní druhořadé celebrity neměly: temperament a auru, co přicházela se zkušenostmi.
Kdykoli se někde rozvinul rudý koberec, lidé se obvykle zaměřovali na ženské celebrity, co byly přitažlivě oblečené. Ale tentokrát bude zlatý hřeb celého pořadu pravděpodobně někde jinde.
Tang Feng momentálně seděl v černém autě, co mířilo k místu, kde se pořádala slavnost. Jeho manažerka Xiao Yu seděla vedle řidiče vpředu.
Tang Feng seděl vzadu s Lu Tianchenem po levé ruce a Charlesem po pravé ruce. Lu Tianchen a Charles jako dva největší sponzoři celého výcviku budou také kráčet po červeném koberci. Při jejich vysokém a pohledném – ani nemluvě bohatém – profilu bude kvůli nim dneska večer křičet mnoho dívek.
Za okamžik spolu budou kráčet po rudém koberci. Správně, všichni tři. Tang Feng uprostřed, Lu Tianchen nalevo a Charles napravo; vykročí po koberci společně.
„Tohle je poprvé, co půjdeš po rudém koberci. Jsi nervózní?” zeptal se Lu Tianchen tiše.
„Když se vy dva chováte jako moji opatrovníci, bylo by těžké, abych byl nervózní.” Tang Feng zvedl koutky úst v úsměvu. Když rok co rok kráčel po různých rudých kobercích, už se s nervozitou rozloučil. Přece jenom musel akorát zapózovat před médii, fanouškům dát autogramy, pozdravit a vypadat pohledně.
„Tohle není poprvé, co půjdu po rudém koberci, ale rozhodně to bude nejnezapomenutelnější zážitek,” řekl Charles vesele.
Před nějakou dobou zaplavily noviny skandály o Tang Fengovi. Vzpomínal si, jak jeden titulek hlásal, že měl každou nohu v jiné lodi: loď jménem Lu a loď se smíšenou krví.
A teď ho obě ty lodi doprovázely na slavnost s udělováním cen; doufal, že to pár lidí umlčí.
„Prosím, jeďte do přípravné oblasti a připravte se,” informoval je zaměstnanec, když dorazili na místo.
Řidič zavezl auto do přípravné oblasti. Zatímco tam čekali, slyšeli, že Su Qicheng jako další velký investor výcvikových lekcí už prošel s Ge Chenem na začátku celé šou s rudým kobercem. Naopak oni měli naplánováno vyrazit jako poslední a uzavřít to.
Do auta mdle pronikala hudba a jásání. Bylo to, jako kdyby se vznášeli v temném, modrém oceánu.
Když se dveře od auta otevřely, prostor ozářila oslepující světla zábavy. V jedné náhlé, silné vlně je obklopila hudba a jásání. Ti, co ten vír dokázali ustát, byli také ti, co kráčeli až do konce.
A tohle byl teprve začátek.
Charles a Lu Tianchen vystoupili z auta ze svých dveří. Když vystupoval Tang Feng, viděl dvě natažené ruce, co na něj čekaly. Usmál se a bez váhání se jich chopil.
V tom okamžiku je ozářily záblesky nespočtu světel. Ti tři prošli po koberci ruku v ruce pod pozorným zkoumáním čoček fotoaparátů.
Jak kráčeli, mnoho přihlížejících uvažovalo o jejich vztahu. Byl to ten prohlašovaný milostný trojúhelník, co přiživoval zkazky? A pokud to tak bylo, proč kráčeli ruku v ruce bez jediného náznaku starosti na svých tvářích? Možná že ty zkazky byly od samého začátku falešné.
Tang Feng se do aparátu sebevědomě a snadno usmál.
Co se týkalo odpovědí na ty otázky, nezasvěcení to nikdy nebudou vědět.
Když se prošli po rudém koberci, čekala je autogramiáda a rozhovor. Když podepsali sponzorský certifikát, co visel za nimi, odtáhla je nádherná moderátorka ze sekce rudého koberce. Jednoho po druhém se je ptala na otázky.
„Naše první otázka je pro předsedu Lu. Dneska jsme vás viděli kráčet po rudém koberci spolu s Tang Fengem. Znamená to, že v budoucnu budete osobně dohlížet na jeho kariéru?” Moderátorka se očima podívala z Tang Fenga na Lu Tianchena, bylo jasné, že loví nějakou tu fámu.
Lu Tianchen s mírným úsměvem přijal mikrofon a dal jí odpověď ve stylu byrokrata: „Pokud se jedná o slibného člověka, Tian Chen Entertainment bude rozhodně dohlížet na jeho budoucnost. Samozřejmě všichni viděli Tang Fengovo výtečné představení ve výcvikových lekcích.”
Tenhle přehnaně vážný chlápek. Tang Feng vzdoroval úšklebku.
„Pane Charlesi, nevěděli jsme, že jste jedním z investorů Výcviku skutečné hvězdy. Proto jste Tang Fenga vybíral i v Milenci snů?” Moderátorka se otočila a namířila otázku na Charlese.
„Proč si to myslíte? Nikdy bych nedopustil, aby mi práce ovlivňovala soukromý život. Moje důvody jsou velmi prosté. Tang Feng je dobrý muž. Když jsem s ním, cítím se velmi uvolněně a šťastně.” Charles před kamerami naštěstí vypadal jako normální člověk a ne jako své obvyklé neslušné já.
Když ti dva vysocí, pohlední a bohatí muži dokončili své rozhovory, mezi ženskými fanoušky venku to zajásalo. Slabě z toho bylo slyšet výkřiky jako „Tang Feng a Lu Tianchen” a „Tang Feng a Charles jsou skutečný pár”.
„Prostě z toho udělejte trojku!” Samozřejmě se také občas ozval hlasitý řev od mužského fanouška.
Moderátorka se při tom jásání usmívala ještě lechtivěji. Předala mikrofon Tang Fengovi a zeptala se: „Tang Fengu, kdyby sis měl vybrat mezi předsedou Luem a panem Charlesem, koho by sis vybral?”
„Po pravdě řečeno si nerad vybírám.” Tang Feng svou odpověď naschvál zveličil, rozhodil rukama a zahákl je kolem Lu Tianchenova a Charlesova lokte. Pozvedl obočí a usmál se, vypadal jako hrdý muž, co ve svém životě vyhrával. „Problémem tady není moje rozhodnutí. Problémem je, že mě oba milují až moc. Není to tak?”
Charles a Lu Tianchen Tang Fengovu odpověď nekomentovali, ale moderátor a nedalecí reportéři se všichni uchechtli nad hercovým humorným tlacháním.
Po rozhovoru u rudého koberce byl před nimi další koberec vyhrazený jen na dávání autogramů a otázky od reportérů z médií. Většina lidí, co po rudém koberci kráčeli před nimi, byli ještě na tomto úseku a ještě nevstoupili do banketové haly. Navzdory tomu, že v úseku s rozhovory kráčeli ruku v ruce, tady se dočasně rozdělili, jak se k nim přihnalo nespočet novinářů.
Charlese a Lu Tianchena obklopil dav novinářů z podnikatelské sféry. Co se týče Tang Fenga, kvůli velkému počtu zkazek, co o něm poslední dobou poletovaly, ho odchytilo také pár novinářů z internetových stránek a televizních stanic.
Jak Tang Feng držel pár mikrofonů s logem různých televizních stanic, otočil se k reportérům. Ta jeho obeznámenost, jak s mikrofony zacházet, vyloudila z několika reportérek otázku.
„Tang Fengu, trénoval jste doma, jak držet mikrofony?”
Ostatní účastníci výcviku s mikrofony často zacházeli špatně a upustili je na zem. Nebyli jako muž před nimi, co si svůj mikrofon držel s elegancí a bez náznaku nervozity.
„Zrovna teď držím mikrofony. V budoucnosti budu držet ocenění. Samozřejmě že jsem doma trénoval. Ale spíš než s mikrofony jsem trénoval držet čtyři nebo pět trofejí najednou.” Rozhodně to byla odpověď, co mohl vymyslet jenom on. Vskutku ve stylu Tang Fenga.
„Věříme vám. Vaše poslední představení ve výcvikových lekcí bylo úžasné!” Dokonce i při všem tom vyptávání jedna reportérka nezapomněla vyjádřit svůj obdiv.
„Ach, samozřejmě.” Ten troufalý úsměv, co jí Tang Feng věnoval, přiměl ostatní, aby se s ním také zasmáli.
Bohužel ne každý reportér byl tak hodný a roztomilý jako ta, co Tang Fenga chválila. Rychle se někdo zeptal: „Slyšeli jsme zkazky, že nemáte dobrý vztah s předsedou Su Entertainment. Je to pravda? A také jaký máte vztah s Ge Chenem?”
„Všechny ty zkazky jsou hlouposti. Můj vztah s předsedou Suem už nemůže být lepší. Minulý týden jsme spolu dokonce zašli do hotelu. Samozřejmě to nebylo kvůli tomu, abychom si zarezervovali pokoj. Prostě jsme spolu chvilku poseděli a popovídali si o práci a hraní.” Kdyby jim nedal takovouhle odpověď, čekali, že řekne pravdu?
Aby se natočil ke kameře a řekl: Vlastně jsme minulý týden vážně šli do hotelu. Ale předseda Su mě unesl a silou mě tam odvedl. Stačilo ještě pár minutek a vyspali bychom se spolu! Ale místo toho jsem nakonec předsedu Su zmlátil.
Jedna reportérka se najednou podívala za Tang Fenga a vykřikla: „Podívejte, to je předseda Su.”
Tang Feng několikrát zamrkal, než pochopil skrytý význam reportérčiných slov. To se dožadovala konfrontace, aby mohla porovnat jejich odpovědi? Tang Feng předstíral šokovanost a otočil se, jen aby spatřil Ge Chena a Su Qichenga, jak stojí spolu, zatímco Su Qicheng zodpovídal reportérovi pár otázek. Navenek Su Qicheng vážně vypadal celkem dobře. Samozřejmě k tomu byl důvod. Kromě pár facek do tváře ho Tang Feng zbil hlavně na místech, která byla krytá oblečením jako břicho, hruď, záda apod.
„Předsedo Su. Su Qichengu.” Tang Feng vrátil mikrofony zpět různým reportérům kolem něj. Za horečnatého blýskání fotoaparátů neuspěchaně kráčel k Su Qichengovi; jako kdyby chtěl prokázat, že měli dobrý vztah a že mezi nimi nebylo nic špatného.
Su Qicheng přimhouřil oči a zíral na pohledného Tang Fenga, co přišel rovnou k němu. Ztišil hlas a promluvil vedle hercova ucha: „Co to děláš?”
„Podívej se do aparátu a usměj se. Tedy pokud nechceš, aby ti zítra ráno klesla cena akcií,” řekl Tang Feng tiše. Položil Su Qichengovi ruku kolem ramen a předstíral, že má k němu blízko. Pak se otočil k fotoaparátům a věnoval jim zářivý úsměv.
Su Qicheng ze sebe vydal tiché odfrknutí, ale když se podíval do fotoaparátů, byl ztělesněním důvěrnosti s Tang Fengem. Zařídil se dle Tang Fengova návrhu a usmál se, zatímco se sehnul k hercově uchu.
„Vyděsil jsem tě minule?”
Su Qicheng se pořád snažil chovat jako působivý a zastrašující muž.
Tang Feng mu to vůbec nespolkl. Nebyl takový ten typ druhořadé celebrity, co se nechala zastrašit pár slovy. „Zdá se mi, že jsem ti minule šlápl na tvého malého SuSu. Ještě to bolí?”
„Pohled na velkou superstar Tang Fenga, jak v koupelně masturbuje, byla erotická podívaná. Kdyby se to nahrálo a udělal by se z toho film, byl by to rozhodně trhák.” Su Qicheng se nehodlal nechat předčít v kousavých poznámkách. Po tom Tang Fengově výprasku si musel znovu získat trochu toho ztraceného území. Tentokrát za žádnou cenu nehodlal prohrát tuhle slovní potyčku.
„Ztvrdl jsi přitom? Postaral ses o to sám, předsedo Su, nebo jsi požádal svoje dva velké a silné poskoky, aby ti pomohli? Teď když o tom tak přemýšlím, nejsi moc dobrý v líbání. Pokud budeme mít kdy příležitost, můžu tě to naučit.” Tang Feng se uchechtl a odtáhl Su Qichenga od davu reportérů; už si udělali dost fotek.
„Posledně jsem s tebou jenom žertoval. Myslím, že už jsi mi to oplatil dost.” Jakmile se otočili, Su Qicheng změnil tón svého hlasu.
„Nemyslím si, že by byl někdo schopen vystát takový žert, předsedo Su.”
„Kdybych se s tebou chtěl vážně vypořádat, Lu Tianchen a Charles by tě nikdy tak rychle nenašli. Nikdy bych se nenechal oklamat tvým hraním.”
Tang Feng nevěděl, jestli to byla pravda nebo ne.
„Nadrogoval jsi mě.”
„Možná jsem chtěl jenom zachytit ten nádherný pohled, jak se zabýváš svými fyzickými potřebami?” Su Qicheng se odmlčel a podíval se na Tang Fenga s mírně upřímným výrazem na tváři.
„Proč mi to teď povídáš? Neříkej, že chceš zahrabat válečnou sekyru a vrátit se k našemu předchozímu vztahu nebo že ses do mě zamiloval. Kvůli tobě jsem skoro vyskočil z okna z třetího patra. Kdybych měl nemocné srdce, tak bych ze všeho toho vzrušení zemřel.” Tang Feng nedal Su Qichengovi příležitost odpovědět a hned poté odešel. Zamířil za Ge Chenem, co stál stranou a díval se na ně s jen stěží skrývanou zvědavostí.
„Blahopřeju, že tě propustili z nemocnice.” Tang Feng k němu přišel a objal ho.
Pod drobnohledem fotoaparátů by se nikdo neodvážil pokoušet se si zničit image. Se všemi těmi nálepkami jako „zářivý jako slunce” a „dokonalý”, co jej svazovaly, se na něj Ge Chen chabě usmál. „Přestaň s tím hraním, prosím. Předtím jsem si neuvědomil, že jsi tak nadaný. To jsi v minulosti jenom předstíral?”
„Všichni jsme na stejné lodi, není třeba se tolik srovnávat. Hlídej si toho svého Su Qichenga, příště ho tak snadno nepouštěj z domu.”
Tang Feng dokázal být občas dost přísný ve svém vyjadřování.
„Svedl jsi ho?!”
Tang Feng se po Ge Chenově odpovědi cítil trochu bezradný. Suše se usmál a řekl: „Neboj se, můj vkus není tak zlý. Pokud ho máš vážně rád, přestaň se chovat jako dvojitý agent.”
„Takže ti všechno řekli. Haha.” Ge Chen potlačoval svůj hněv a neochotu přiznat porážku a pak pokračoval: „Kdo si myslíš, že jsi? Až se jim omrzíš, dřív nebo později tě opustí. Skončíš stejně jako smetí podél cesty. Víš, co jsou Lu Tianchen a Charles za lidi? Jsou to krutý divoký zvířata. Spolknou tě celýho a ani nevyplivnou kosti.”
„To záleží na tom, ...kdo hraje koho.” Tang Feng se usmál a poplácal Ge Chena po hlavě. „Souhlasím s tvým posledním tvrzením. Jednání s divokými zvířaty rozhodně vyžaduje schopnosti krotitele zvířat. Taky ti dám jednu radu: nech si svoje hraní a drama do filmů. Když se budeš plést do věci, které ti nejdou, jenom skončíš v maléru.”
Tang Feng bezděky strávil mnohem víc času povídáním s Ge Chenem, než chtěl. Když paparazzi dal dost času, aby si udělali pár dalších fotek, odešel a šel najít Lu Tianchena a Charlese. Dal Ge Chenovi radu z dobroty svého srdce, ale jestli se jí Ge Chen bude řídit a přijme ji, bylo něco, co bylo mimo jeho kontrolu.
V očích veřejnosti se zdálo, že si akorát prostě šeptali do ouška. Ale to zdánlivě důvěrné šeptání nebylo tak úžasné, jak všichni rádi věřili.
Setkání celebrit byla tak zajímavá místa, že?
V sedm hodin na minutu přesně oficiálně začalo udělování cen Výcviku skutečné hvězdy. Hosté se postupně přesunuli do haly a zaujali svá místa. Na jeviště vystoupal moderátor a byrokraticky zahájil celou událost. Poté na jeviště postupně přicházeli tři velcí investoři pořadu, Lu Tianchen, Charles a Su Qicheng, aby odříkali svou řeč. Ti tři si potřásli rukama a usmívali se na sebe, jako kdyby byli staří přátelé. Lidé, co je osobně neznali, pravděpodobně věřili tomu falešnému úsměvu na jevišti bez jediné pochybnosti.
Po jejich řečích byl konečně čas na hlavní program slavnosti: blahopřání účastníkům k úspěšnému vystudování. Navíc investoři podarují nejpříkladnější účastníky štědrými šeky. Skutečná a hmotná odměna bylo mnohem vhodnější ocenění talentů, co zrovna debutovali, než trofej.
Prvním oceněním byla cena Nejlepšího potenciálu. Tu dostal mladý a pohledný muž jménem Zhang Ruicheng. V zákulisí měl dobrý vztah jak s Tang Tiantian, tak s Tang Fengem. Byl to upřímný a zdvořilý nový talent. Ještě než dostal ocenění, podepsal smlouvu s Tian Chen Entertainment.
Tang Feng se s Zhang Ruichengem setkal ještě před natáčením Výcviku skutečné hvězdy. Když se účastnil Chen Mingxuova pořadu, měl v plánu při té telefonní hře zavolat Zhang Ruichengovi. Chtěl tomuto novému talentu dopřát větší odhalení veřejnosti, ale skočil mu do toho Gino a všechny jeho plány vyšly vniveč.
Kolem a kolem byl Zhang Ruicheng pohledný mladík, co byl ochoten pro svou budoucnost dřít.
Předání ceny Nejlepší potenciál měl na starosti Charles. Zhang Ruicheng k němu přišel a s emocemi si s ním potřásl. Když cenu přijal, začal se svým projevem díků. Nečekaně zmínil Tang Fengovo jméno.
„Za celou svou účast ve výcvikových lekcích jsem chtěl poděkovat tomuto člověku. Ať už se jednalo o život, hudbu nebo hraní, tolik mi pomohl. Tang Fengu, děkuju!” Zhang Ruicheng se natočil Tang Fengovým směrem a poklonil se. Tang Feng se usmál a přikývl, jak to uznal.
Nezáleželo na tom, jestli Zhang Ruichengova vděčnost pocházela ze srdce nebo jestli to byla jenom přetvářka pro média, Tang Feng ji rád přijal.
Copak v zábavním kroužku byl někdo, kdo nebyl schopen malého intrikaření? Dokud to nikoho nezraňovalo, malý vykalkulovaný pohyb byl přijatelný.
Poté Su Qicheng vyvolal jméno pro cenu Njefotogeničtější tvář. Vítězem byla Tang Tiantian, jejíž budoucí cesta byla jasná jako moře hvězd. Když se Tang Feng s Tang Tiantian seznámil, zjistil, že i když se možná jeví jako prostoduchá a veselá dívka, když přijde na hraní, má ambiciózní srdce.
Celebrita bez ambicí nebyla hodna být celebritou. Tang Tiantian byla mladá a k tomu měla dobrý vzhled. Už podepsala smlouvu se Su Entertainment. Tang Feng neměl rád Su Qichenga, ale nemohl si pomoct a musel přiznat, že ten chlap dával novým talentům dobré příležitosti. Su Entertainment bylo dobré místo na podepsání smlouvy. Byla to firma s hlubokými kořeny a jakmile si Tang Tiantian vybuduje solidní jméno, bude mít na dosah spoustu příležitostí.
Jak Tang Tiantian kráčela na jeviště, působila nečekaně klidně. Bez náznaku nervozity od Su Qichenga přijala šek a vyjádřila davu svou vděčnost. Jak kráčela z jeviště, vítězoslavně se letmo podívala po Tang Fengovi. Tang Feng si nemohl pomoct a při jejím výrazu se uchechtl.
Po prvních dvou oceněních vyvolali jména několika dalších. Rozdali vlažné ceny jako Nejlepší tanečník, Nejlepší etiketa, Nejoblíbenější. Při bližším pohledu by člověk zjistil, že skoro každý účastník už dostal cenu. Svým způsobem se tak produkční tým snažil povzbudit každého jednotlivého účastníka, aby se ve své budoucí kariéře snažil.
Skutečná cena byla na samotném konci. Jelikož se pořad jmenoval Výcvik skutečné hvězdy, závěrečné ocenění mělo ve svém názvu přirozeně „Skutečnou hvězdu”.
„V tomto okamžiku udělíme poslední ocenění Výcviku skutečné hvězdy. Účastník, co získá cenu Skutečné hvězdy, získá také šek v hodnotě jednoho milionu. Navíc bude mít příležitost spolupracovat na filmu s jedním z nejuznávanějším režisérem v zemi. Také dostane smlouvu na reklamu, která má také hodnotu jednoho milionu. A jako poslední bude mít příležitost stát se modelem na obálku čtyř největších časopisů v zemi. Takže kdo přesně tuto cenu získá? Než to jméno odhalím, dovolte mi prosím vysvětlit, jak jsme rozhodovali o výherci ceny Skutečná hvězda.”
„Oceněný účastník musí být zaprvé člověk, jehož hodnocení během výcviku je mezi třemi nejlepšími účastníky. Zadruhé musí získat schválení dvou třetin ostatních účastníků. A jako poslední ho musí schválit i instruktoři výcvikových lekcí.” Když moderátor domluvil, na plátně za jevištěm se objevilo video.
Jako první se ve videu ukázal instruktor tance, Pacino. Okouzlující muž s vráskami se do objektivu usmál. „Kdybych měl další šanci, velmi rád bych si s Tang Fengem zatančil další tango.”
Po Pacinových slovech v hale okamžitě následoval jásot a potlesk. Reflektor se zaměřil na místo, kde seděl Tang Feng. Díval se na plátno a usmíval se na Pacinův obraz. Velmi rád by si s ním znovu zatančil.
Jako další se objevil instruktor hudby, Sting. Jeho zhodnocení bylo: „Pokud kdy vydáš album, doufám, že budu mít tu čest pracovat s tebou jako producent.”
Poté se na plátně objevili instruktoři jízdy na koni, společenské interakce a další. Poté následovala videa ostatních účastníků. Moderátor se každého z nich zeptal, jestli budou podporovat Tang Fenga v ocenění trofejí Skutečná hvězda, a nikdo z nich se nevyjádřil proti.
Tohle je moc prohnané staré lišky jako já, pomyslel si Tang Feng posměšně.
Ve videu se také samozřejmě objevili tři velcí investoři, co pořád stáli na jevišti, Lu Tianchen, Charles a Su Qicheng. Nebylo divné slyšet, jak ho chválí Lu Tianchen a Charles, ale Tang Feng byl naprosto překvapený, když viděl, že i Su Qicheng vyjádřil svůj souhlas.
Tang Feng se podíval po Su Qichengovi. A on se na něj také náhodou podíval. Chladně se usmál, jako by říkal: Když přijde na práci, jsem vážný. Ale i když jsem tě uznal, budu si pamatovat, co jsi mi udělal.
Dáváš mi kostku cukru poté, co jsem tě tak zmlátil? Tohle byla ta takzvaná rutina dobrého a špatného poldy?
Zrovna když si všichni mysleli, že moderátor ohlásí Tang Fengovo jméno, a zrovna když si Tang Feng myslel, že tam dokáže v klidu sedět a přijmout ocenění bez ohledu na to, kdo se objeví, se na plátně objevil starý muž.
Byl to jeden z nejoslavovanějších herců na světě, Fiennesův učitel, Leroy.
Tvář starého muže pokrývaly vrásky, ale ty jeho černé oči byly čilé a duchaplné. Když se Tang Feng podíval na Leroyův obraz, zdálo se, jako kdyby s tím starým hercem vedl konverzaci. Bariéry jako život a smrt neexistovaly, nezáleželo ani na jeho nevysvětlitelné identitě a to plátno, co jim bránilo v kontaktu, jim také nepřekáželo.
Když se Leroy objevil na plátně, Tang Feng cítil, jak se mu v očích sbírají slzy.
Starý muž s laskavým výrazem na tváři pomalu promluvil: „Zrovna když jsem si myslel, že ta nejjasnější hvězda na tomto světě upadla v zapomnění, spatřil jsem vystoupení mladého muže z Číny. Nemluvil a ani se moc nehýbal. Ale bylo mi třeba se jen podívat do těch zářivých očí a spatřil jsem nedotknutelný svět.”
V tom okamžiku zpoza plátna vyšel čiperný starý muž. S úsměvem na tváři rozpažil. „Blahopřeju, synku. Jsi skutečná hvězda.”
Diváci propukli v potlesk. Lidé se jeden za druhým zvedali, aby přivítali tak uctívaného umělce.
„Tang Fengu, rychle jdi na jeviště.” Když Xiao Yu viděla, že Tang Feng pořád stál ztuhlý a s šokem patrným na tváři, jemně jej postrčila vpřed.
Tang Feng se zhluboka nadechl, aby se uklidnil, a pak vyběhl na jeviště. Jakmile kolem Leroye rozhodil ruce v objetí, ty slzy, co zadržoval, mu stekly po tváři. Co by měl říct? Nedokázal nic říct; jeho slzy byly veškeré jeho nahromaděné emoce.
„Kdyby byl Fiennes pořád naživu, byl by nesmírně šťastný, kdyby tě teď viděl, protože jsi uspěl v jeho duchu.” Leroye nesmírně zarmoutil skon nadaného herce jako Fiennes, ale také byl nesmírně šťastný, že během svého života spatřil zrod další skutečného hvězdy. Laskavě jako otec poplácával muže, co mu v tichosti brečel na rameni. „Velmi se Fiennesovi podobáš. Navenek jste oba dospělí muži, a přesto čas od času brečíte nonstop jako děti.”
„Leroyi, děkuju.” Tang Feng, jenž se dusil vlastními emocemi, se pokusil o úsměv. „Děkuju. Vážně, děkuju...”
„Vím, že se z tebe v budoucnu stane skutečná hvězda. Jsem velmi rád, že jsem tě potkal, synku.”
Tento šedovlasý starý muž Leroy. Nejenom že byl Tang Fengovým prvním učitelem hraní, ale také byl čas od času jeho otcem. Tang Feng neměl otce. Nevěděl, jak by se skutečný otec měl chovat, ale myslel si, že kdyby nějakého měl, byl by jako Leroy.
Jeho otec by jej učil hraní, vedl ho v principech života a v tichosti jej poplácal po zádech, když se cítil slabý a zraněný.
Dnes večer se zrodila skutečná hvězda.
-----------------------------------------------
Kapitola 127 – Konec Výcviku skutečné hvězdy (1)
Tang Feng šel po závěrečné zkoušce na toaletu, aby si omyl tvář. Těsně před natáčením mu maskérka aplikovala na tvář trochu té podkladové báze.
Zrovna když se umýval, telefon mu najendou začal zvonit. Tang Feng ho vytáhl a na obrazovce spatřil neznámé číslo.
„Haló?” Hovor přijal, zatímco si ze zásobníku vytáhl pár papírových osušek, aby si usušil ruce.
„Pane Tangu, to bylo znamenité představení. Opravdu velmi znamenité. Bylo to tak ohromující, že jsem neodolal a musel ti zavolat. Líbí se mi tvoje hraní. Líbilo se mi, jak jsi stál u okna a vypadal, že máš slzy na krajíčku. Líbilo se mi to odhodlání a čistota, co jsem ti viděl v očích. Tvoje představení mě okouzlilo! Naprosto a úplně mě okouzlilo!”
Při tom divadelním způsobu řeči, při tom divném a přehnaném tónu a ten hlas se více méně dal považovat za nádherný a plynulý, bylo pro Tang Fenga těžké předstírat, že neví, kdo je na druhém konci.
Poté, co si ve Spojených Státech dal s Albertem kávu, Tang Feng věděl, že mu ten podivný chlápek dříve nebo později zavolá. Ale nečekal, že Albert zavolá jen za pouhé tři měsíce po jejich posledním setkání. A také od Alberta nečekal ten prudký nápor obdivu hned při prvním telefonátu.
„Děkuju.” Tang Feng svůj dík vyjádřil jen z pouhé zdvořilosti.
„Ne, to já musím děkovat tobě. Pro člověka, co žije v temnotě, jsi jasnou hvězdou, co mi osvítila srdce.”
Tang Feng už dřív slyšel staromódní slova chvály, ale když to samé slyšel z Albertových úst, vstávaly mu z toho vlasy. Bylo to, jako kdyby hráli nějakou shakespearovskou tragédii. Bylo to trapné a divné, ať se na to díval, jak chtěl. Tang Feng si stiskl kořen nosu a vyšel z koupelny. Radši by si měl najít prázdnou místnost, než v tom hovoru bude pokračovat; výjimečný muž jako Albert by mu jen tak zčistajasna nevolal, aby vyjádřil trochu toho obdivu.
„Tvoje odhodlání a tvoje inteligence, naprosto mě očarovaly. Slyšel jsem, že tě před pár dny unesli. Ach, nebesa, když jsem se to dozvěděl, velmi mě to šokovalo.”
V tom tvém monotónním hlase neslyším ani náznak šoku, poznamenal Tang Feng v duchu. Ale jak se Albert dozvěděl, že ho Su Qicheng unesl?
„Ale za pomoci vlastní síly jsi unikl z ďáblových spárů. Ta inteligence a rozhodnost, co jsi projevil v tak naléhavé a nebezpečné situaci, stačí na to, abych se z toho zbláznil!”
Že ses zbláznil, můžeš vinit jenom sám sebe. Neházej zodpovědnost na mě, pane Alberte Bláznivý.
„Takže,” řekl Tang Feng, „pane Alberte, proč jste mi přesně zavolal?”
„Uklidni se, neboj se. Jsem jen tvůj věrný divák. Prostě se jen snažím vyjádřit ti svůj obdiv. Haha... těším se na den, kdy svou září rozzáříš celou oblohu. Konec konců jsem jediný, kdo ti může nabídnout lásku. Neškodnou a jedinečnou skutečnou lásku.”
Albert se na druhém konci hluboce uchechtl a položil.
Věrný divák? Spíš jako posedlý psychopat.
Výcvik Skutečné hvězdy došel dokonalému závěru. Tian Chen Group pořádala další večer banket a slavnost s udělováním cen ve své administrativní budově. Než účastníci vešli do haly, museli projít po rudém koberci, který značil jejich hladkou cestu k budoucímu bytí hvězdou.
Než celá slavnost vůbec začala, reportéři z různých médií se shlukli podél koberce. Slavnost s udělováním cen pro tak malé výcvikové lekce by nikdy nepřitáhla tolik reportérů. Zatímco účastníci byli v očích svých učitelů budoucí hvězdy, pro veřejnost byly jen druhořadé celebrity, co zrovna debutovaly bez žádné reputace nebo díla. Ale kromě účastníků bylo také pozváno mnoho známých herců, režisérů a jiných jednotlivců, aby se dnes večer prošli po červeném koberci. Ti byli ve skutečném záměru kamer paparazzi.
Než účastníci vkročili na rudý koberec, oblékali se a zkrášlovali se v převlékárně, kterou jim poskytla společnost. Díky štědrému sponzorování od Dioru měli mladí účastníci, co ještě oficiálně nevstoupili do zábavního světa, šanci mít na sobě luxusní šaty, které si normálně nemohli dovolit. Po slavnosti museli všechno samozřejmě vrátit.
Tang Feng měl na sobě tmavě modrý, kostkovaný oblek a vypadal jako mladý městský profesionál. Jeho vzezření doplňoval vkusný motýlek, velké brýle s černou obroučkou a vlasy sčesané dozadu.
Podle Xiao Yu Tang Feng mířil na kavalíra ve stylu hipster. Jak bude stát na rudém koberci, neprohraje s žádnou mužskou celebritou. Nezáleželo na tom, jestli šlo o jeho vzhled nebo o to, jak se nesl, Tang Feng měl to, co ostatní druhořadé celebrity neměly: temperament a auru, co přicházela se zkušenostmi.
Kdykoli se někde rozvinul rudý koberec, lidé se obvykle zaměřovali na ženské celebrity, co byly přitažlivě oblečené. Ale tentokrát bude zlatý hřeb celého pořadu pravděpodobně někde jinde.
Tang Feng momentálně seděl v černém autě, co mířilo k místu, kde se pořádala slavnost. Jeho manažerka Xiao Yu seděla vedle řidiče vpředu.
Tang Feng seděl vzadu s Lu Tianchenem po levé ruce a Charlesem po pravé ruce. Lu Tianchen a Charles jako dva největší sponzoři celého výcviku budou také kráčet po červeném koberci. Při jejich vysokém a pohledném – ani nemluvě bohatém – profilu bude kvůli nim dneska večer křičet mnoho dívek.
Za okamžik spolu budou kráčet po rudém koberci. Správně, všichni tři. Tang Feng uprostřed, Lu Tianchen nalevo a Charles napravo; vykročí po koberci společně.
„Tohle je poprvé, co půjdeš po rudém koberci. Jsi nervózní?” zeptal se Lu Tianchen tiše.
„Když se vy dva chováte jako moji opatrovníci, bylo by těžké, abych byl nervózní.” Tang Feng zvedl koutky úst v úsměvu. Když rok co rok kráčel po různých rudých kobercích, už se s nervozitou rozloučil. Přece jenom musel akorát zapózovat před médii, fanouškům dát autogramy, pozdravit a vypadat pohledně.
„Tohle není poprvé, co půjdu po rudém koberci, ale rozhodně to bude nejnezapomenutelnější zážitek,” řekl Charles vesele.
Před nějakou dobou zaplavily noviny skandály o Tang Fengovi. Vzpomínal si, jak jeden titulek hlásal, že měl každou nohu v jiné lodi: loď jménem Lu a loď se smíšenou krví.
A teď ho obě ty lodi doprovázely na slavnost s udělováním cen; doufal, že to pár lidí umlčí.
„Prosím, jeďte do přípravné oblasti a připravte se,” informoval je zaměstnanec, když dorazili na místo.
Řidič zavezl auto do přípravné oblasti. Zatímco tam čekali, slyšeli, že Su Qicheng jako další velký investor výcvikových lekcí už prošel s Ge Chenem na začátku celé šou s rudým kobercem. Naopak oni měli naplánováno vyrazit jako poslední a uzavřít to.
Do auta mdle pronikala hudba a jásání. Bylo to, jako kdyby se vznášeli v temném, modrém oceánu.
Když se dveře od auta otevřely, prostor ozářila oslepující světla zábavy. V jedné náhlé, silné vlně je obklopila hudba a jásání. Ti, co ten vír dokázali ustát, byli také ti, co kráčeli až do konce.
A tohle byl teprve začátek.
Charles a Lu Tianchen vystoupili z auta ze svých dveří. Když vystupoval Tang Feng, viděl dvě natažené ruce, co na něj čekaly. Usmál se a bez váhání se jich chopil.
V tom okamžiku je ozářily záblesky nespočtu světel. Ti tři prošli po koberci ruku v ruce pod pozorným zkoumáním čoček fotoaparátů.
Jak kráčeli, mnoho přihlížejících uvažovalo o jejich vztahu. Byl to ten prohlašovaný milostný trojúhelník, co přiživoval zkazky? A pokud to tak bylo, proč kráčeli ruku v ruce bez jediného náznaku starosti na svých tvářích? Možná že ty zkazky byly od samého začátku falešné.
Tang Feng se do aparátu sebevědomě a snadno usmál.
Co se týkalo odpovědí na ty otázky, nezasvěcení to nikdy nebudou vědět.
Když se prošli po rudém koberci, čekala je autogramiáda a rozhovor. Když podepsali sponzorský certifikát, co visel za nimi, odtáhla je nádherná moderátorka ze sekce rudého koberce. Jednoho po druhém se je ptala na otázky.
„Naše první otázka je pro předsedu Lu. Dneska jsme vás viděli kráčet po rudém koberci spolu s Tang Fengem. Znamená to, že v budoucnu budete osobně dohlížet na jeho kariéru?” Moderátorka se očima podívala z Tang Fenga na Lu Tianchena, bylo jasné, že loví nějakou tu fámu.
Lu Tianchen s mírným úsměvem přijal mikrofon a dal jí odpověď ve stylu byrokrata: „Pokud se jedná o slibného člověka, Tian Chen Entertainment bude rozhodně dohlížet na jeho budoucnost. Samozřejmě všichni viděli Tang Fengovo výtečné představení ve výcvikových lekcích.”
Tenhle přehnaně vážný chlápek. Tang Feng vzdoroval úšklebku.
„Pane Charlesi, nevěděli jsme, že jste jedním z investorů Výcviku skutečné hvězdy. Proto jste Tang Fenga vybíral i v Milenci snů?” Moderátorka se otočila a namířila otázku na Charlese.
„Proč si to myslíte? Nikdy bych nedopustil, aby mi práce ovlivňovala soukromý život. Moje důvody jsou velmi prosté. Tang Feng je dobrý muž. Když jsem s ním, cítím se velmi uvolněně a šťastně.” Charles před kamerami naštěstí vypadal jako normální člověk a ne jako své obvyklé neslušné já.
Když ti dva vysocí, pohlední a bohatí muži dokončili své rozhovory, mezi ženskými fanoušky venku to zajásalo. Slabě z toho bylo slyšet výkřiky jako „Tang Feng a Lu Tianchen” a „Tang Feng a Charles jsou skutečný pár”.
„Prostě z toho udělejte trojku!” Samozřejmě se také občas ozval hlasitý řev od mužského fanouška.
Moderátorka se při tom jásání usmívala ještě lechtivěji. Předala mikrofon Tang Fengovi a zeptala se: „Tang Fengu, kdyby sis měl vybrat mezi předsedou Luem a panem Charlesem, koho by sis vybral?”
„Po pravdě řečeno si nerad vybírám.” Tang Feng svou odpověď naschvál zveličil, rozhodil rukama a zahákl je kolem Lu Tianchenova a Charlesova lokte. Pozvedl obočí a usmál se, vypadal jako hrdý muž, co ve svém životě vyhrával. „Problémem tady není moje rozhodnutí. Problémem je, že mě oba milují až moc. Není to tak?”
Charles a Lu Tianchen Tang Fengovu odpověď nekomentovali, ale moderátor a nedalecí reportéři se všichni uchechtli nad hercovým humorným tlacháním.
Po rozhovoru u rudého koberce byl před nimi další koberec vyhrazený jen na dávání autogramů a otázky od reportérů z médií. Většina lidí, co po rudém koberci kráčeli před nimi, byli ještě na tomto úseku a ještě nevstoupili do banketové haly. Navzdory tomu, že v úseku s rozhovory kráčeli ruku v ruce, tady se dočasně rozdělili, jak se k nim přihnalo nespočet novinářů.
Charlese a Lu Tianchena obklopil dav novinářů z podnikatelské sféry. Co se týče Tang Fenga, kvůli velkému počtu zkazek, co o něm poslední dobou poletovaly, ho odchytilo také pár novinářů z internetových stránek a televizních stanic.
Jak Tang Feng držel pár mikrofonů s logem různých televizních stanic, otočil se k reportérům. Ta jeho obeznámenost, jak s mikrofony zacházet, vyloudila z několika reportérek otázku.
„Tang Fengu, trénoval jste doma, jak držet mikrofony?”
Ostatní účastníci výcviku s mikrofony často zacházeli špatně a upustili je na zem. Nebyli jako muž před nimi, co si svůj mikrofon držel s elegancí a bez náznaku nervozity.
„Zrovna teď držím mikrofony. V budoucnosti budu držet ocenění. Samozřejmě že jsem doma trénoval. Ale spíš než s mikrofony jsem trénoval držet čtyři nebo pět trofejí najednou.” Rozhodně to byla odpověď, co mohl vymyslet jenom on. Vskutku ve stylu Tang Fenga.
„Věříme vám. Vaše poslední představení ve výcvikových lekcí bylo úžasné!” Dokonce i při všem tom vyptávání jedna reportérka nezapomněla vyjádřit svůj obdiv.
„Ach, samozřejmě.” Ten troufalý úsměv, co jí Tang Feng věnoval, přiměl ostatní, aby se s ním také zasmáli.
Bohužel ne každý reportér byl tak hodný a roztomilý jako ta, co Tang Fenga chválila. Rychle se někdo zeptal: „Slyšeli jsme zkazky, že nemáte dobrý vztah s předsedou Su Entertainment. Je to pravda? A také jaký máte vztah s Ge Chenem?”
„Všechny ty zkazky jsou hlouposti. Můj vztah s předsedou Suem už nemůže být lepší. Minulý týden jsme spolu dokonce zašli do hotelu. Samozřejmě to nebylo kvůli tomu, abychom si zarezervovali pokoj. Prostě jsme spolu chvilku poseděli a popovídali si o práci a hraní.” Kdyby jim nedal takovouhle odpověď, čekali, že řekne pravdu?
Aby se natočil ke kameře a řekl: Vlastně jsme minulý týden vážně šli do hotelu. Ale předseda Su mě unesl a silou mě tam odvedl. Stačilo ještě pár minutek a vyspali bychom se spolu! Ale místo toho jsem nakonec předsedu Su zmlátil.
Jedna reportérka se najednou podívala za Tang Fenga a vykřikla: „Podívejte, to je předseda Su.”
Tang Feng několikrát zamrkal, než pochopil skrytý význam reportérčiných slov. To se dožadovala konfrontace, aby mohla porovnat jejich odpovědi? Tang Feng předstíral šokovanost a otočil se, jen aby spatřil Ge Chena a Su Qichenga, jak stojí spolu, zatímco Su Qicheng zodpovídal reportérovi pár otázek. Navenek Su Qicheng vážně vypadal celkem dobře. Samozřejmě k tomu byl důvod. Kromě pár facek do tváře ho Tang Feng zbil hlavně na místech, která byla krytá oblečením jako břicho, hruď, záda apod.
„Předsedo Su. Su Qichengu.” Tang Feng vrátil mikrofony zpět různým reportérům kolem něj. Za horečnatého blýskání fotoaparátů neuspěchaně kráčel k Su Qichengovi; jako kdyby chtěl prokázat, že měli dobrý vztah a že mezi nimi nebylo nic špatného.
Su Qicheng přimhouřil oči a zíral na pohledného Tang Fenga, co přišel rovnou k němu. Ztišil hlas a promluvil vedle hercova ucha: „Co to děláš?”
„Podívej se do aparátu a usměj se. Tedy pokud nechceš, aby ti zítra ráno klesla cena akcií,” řekl Tang Feng tiše. Položil Su Qichengovi ruku kolem ramen a předstíral, že má k němu blízko. Pak se otočil k fotoaparátům a věnoval jim zářivý úsměv.
Su Qicheng ze sebe vydal tiché odfrknutí, ale když se podíval do fotoaparátů, byl ztělesněním důvěrnosti s Tang Fengem. Zařídil se dle Tang Fengova návrhu a usmál se, zatímco se sehnul k hercově uchu.
„Vyděsil jsem tě minule?”
Su Qicheng se pořád snažil chovat jako působivý a zastrašující muž.
Tang Feng mu to vůbec nespolkl. Nebyl takový ten typ druhořadé celebrity, co se nechala zastrašit pár slovy. „Zdá se mi, že jsem ti minule šlápl na tvého malého SuSu. Ještě to bolí?”
„Pohled na velkou superstar Tang Fenga, jak v koupelně masturbuje, byla erotická podívaná. Kdyby se to nahrálo a udělal by se z toho film, byl by to rozhodně trhák.” Su Qicheng se nehodlal nechat předčít v kousavých poznámkách. Po tom Tang Fengově výprasku si musel znovu získat trochu toho ztraceného území. Tentokrát za žádnou cenu nehodlal prohrát tuhle slovní potyčku.
„Ztvrdl jsi přitom? Postaral ses o to sám, předsedo Su, nebo jsi požádal svoje dva velké a silné poskoky, aby ti pomohli? Teď když o tom tak přemýšlím, nejsi moc dobrý v líbání. Pokud budeme mít kdy příležitost, můžu tě to naučit.” Tang Feng se uchechtl a odtáhl Su Qichenga od davu reportérů; už si udělali dost fotek.
„Posledně jsem s tebou jenom žertoval. Myslím, že už jsi mi to oplatil dost.” Jakmile se otočili, Su Qicheng změnil tón svého hlasu.
„Nemyslím si, že by byl někdo schopen vystát takový žert, předsedo Su.”
„Kdybych se s tebou chtěl vážně vypořádat, Lu Tianchen a Charles by tě nikdy tak rychle nenašli. Nikdy bych se nenechal oklamat tvým hraním.”
Tang Feng nevěděl, jestli to byla pravda nebo ne.
„Nadrogoval jsi mě.”
„Možná jsem chtěl jenom zachytit ten nádherný pohled, jak se zabýváš svými fyzickými potřebami?” Su Qicheng se odmlčel a podíval se na Tang Fenga s mírně upřímným výrazem na tváři.
„Proč mi to teď povídáš? Neříkej, že chceš zahrabat válečnou sekyru a vrátit se k našemu předchozímu vztahu nebo že ses do mě zamiloval. Kvůli tobě jsem skoro vyskočil z okna z třetího patra. Kdybych měl nemocné srdce, tak bych ze všeho toho vzrušení zemřel.” Tang Feng nedal Su Qichengovi příležitost odpovědět a hned poté odešel. Zamířil za Ge Chenem, co stál stranou a díval se na ně s jen stěží skrývanou zvědavostí.
„Blahopřeju, že tě propustili z nemocnice.” Tang Feng k němu přišel a objal ho.
Pod drobnohledem fotoaparátů by se nikdo neodvážil pokoušet se si zničit image. Se všemi těmi nálepkami jako „zářivý jako slunce” a „dokonalý”, co jej svazovaly, se na něj Ge Chen chabě usmál. „Přestaň s tím hraním, prosím. Předtím jsem si neuvědomil, že jsi tak nadaný. To jsi v minulosti jenom předstíral?”
„Všichni jsme na stejné lodi, není třeba se tolik srovnávat. Hlídej si toho svého Su Qichenga, příště ho tak snadno nepouštěj z domu.”
Tang Feng dokázal být občas dost přísný ve svém vyjadřování.
„Svedl jsi ho?!”
Tang Feng se po Ge Chenově odpovědi cítil trochu bezradný. Suše se usmál a řekl: „Neboj se, můj vkus není tak zlý. Pokud ho máš vážně rád, přestaň se chovat jako dvojitý agent.”
„Takže ti všechno řekli. Haha.” Ge Chen potlačoval svůj hněv a neochotu přiznat porážku a pak pokračoval: „Kdo si myslíš, že jsi? Až se jim omrzíš, dřív nebo později tě opustí. Skončíš stejně jako smetí podél cesty. Víš, co jsou Lu Tianchen a Charles za lidi? Jsou to krutý divoký zvířata. Spolknou tě celýho a ani nevyplivnou kosti.”
„To záleží na tom, ...kdo hraje koho.” Tang Feng se usmál a poplácal Ge Chena po hlavě. „Souhlasím s tvým posledním tvrzením. Jednání s divokými zvířaty rozhodně vyžaduje schopnosti krotitele zvířat. Taky ti dám jednu radu: nech si svoje hraní a drama do filmů. Když se budeš plést do věci, které ti nejdou, jenom skončíš v maléru.”
Tang Feng bezděky strávil mnohem víc času povídáním s Ge Chenem, než chtěl. Když paparazzi dal dost času, aby si udělali pár dalších fotek, odešel a šel najít Lu Tianchena a Charlese. Dal Ge Chenovi radu z dobroty svého srdce, ale jestli se jí Ge Chen bude řídit a přijme ji, bylo něco, co bylo mimo jeho kontrolu.
V očích veřejnosti se zdálo, že si akorát prostě šeptali do ouška. Ale to zdánlivě důvěrné šeptání nebylo tak úžasné, jak všichni rádi věřili.
Setkání celebrit byla tak zajímavá místa, že?
V sedm hodin na minutu přesně oficiálně začalo udělování cen Výcviku skutečné hvězdy. Hosté se postupně přesunuli do haly a zaujali svá místa. Na jeviště vystoupal moderátor a byrokraticky zahájil celou událost. Poté na jeviště postupně přicházeli tři velcí investoři pořadu, Lu Tianchen, Charles a Su Qicheng, aby odříkali svou řeč. Ti tři si potřásli rukama a usmívali se na sebe, jako kdyby byli staří přátelé. Lidé, co je osobně neznali, pravděpodobně věřili tomu falešnému úsměvu na jevišti bez jediné pochybnosti.
Po jejich řečích byl konečně čas na hlavní program slavnosti: blahopřání účastníkům k úspěšnému vystudování. Navíc investoři podarují nejpříkladnější účastníky štědrými šeky. Skutečná a hmotná odměna bylo mnohem vhodnější ocenění talentů, co zrovna debutovali, než trofej.
Prvním oceněním byla cena Nejlepšího potenciálu. Tu dostal mladý a pohledný muž jménem Zhang Ruicheng. V zákulisí měl dobrý vztah jak s Tang Tiantian, tak s Tang Fengem. Byl to upřímný a zdvořilý nový talent. Ještě než dostal ocenění, podepsal smlouvu s Tian Chen Entertainment.
Tang Feng se s Zhang Ruichengem setkal ještě před natáčením Výcviku skutečné hvězdy. Když se účastnil Chen Mingxuova pořadu, měl v plánu při té telefonní hře zavolat Zhang Ruichengovi. Chtěl tomuto novému talentu dopřát větší odhalení veřejnosti, ale skočil mu do toho Gino a všechny jeho plány vyšly vniveč.
Kolem a kolem byl Zhang Ruicheng pohledný mladík, co byl ochoten pro svou budoucnost dřít.
Předání ceny Nejlepší potenciál měl na starosti Charles. Zhang Ruicheng k němu přišel a s emocemi si s ním potřásl. Když cenu přijal, začal se svým projevem díků. Nečekaně zmínil Tang Fengovo jméno.
„Za celou svou účast ve výcvikových lekcích jsem chtěl poděkovat tomuto člověku. Ať už se jednalo o život, hudbu nebo hraní, tolik mi pomohl. Tang Fengu, děkuju!” Zhang Ruicheng se natočil Tang Fengovým směrem a poklonil se. Tang Feng se usmál a přikývl, jak to uznal.
Nezáleželo na tom, jestli Zhang Ruichengova vděčnost pocházela ze srdce nebo jestli to byla jenom přetvářka pro média, Tang Feng ji rád přijal.
Copak v zábavním kroužku byl někdo, kdo nebyl schopen malého intrikaření? Dokud to nikoho nezraňovalo, malý vykalkulovaný pohyb byl přijatelný.
Poté Su Qicheng vyvolal jméno pro cenu Njefotogeničtější tvář. Vítězem byla Tang Tiantian, jejíž budoucí cesta byla jasná jako moře hvězd. Když se Tang Feng s Tang Tiantian seznámil, zjistil, že i když se možná jeví jako prostoduchá a veselá dívka, když přijde na hraní, má ambiciózní srdce.
Celebrita bez ambicí nebyla hodna být celebritou. Tang Tiantian byla mladá a k tomu měla dobrý vzhled. Už podepsala smlouvu se Su Entertainment. Tang Feng neměl rád Su Qichenga, ale nemohl si pomoct a musel přiznat, že ten chlap dával novým talentům dobré příležitosti. Su Entertainment bylo dobré místo na podepsání smlouvy. Byla to firma s hlubokými kořeny a jakmile si Tang Tiantian vybuduje solidní jméno, bude mít na dosah spoustu příležitostí.
Jak Tang Tiantian kráčela na jeviště, působila nečekaně klidně. Bez náznaku nervozity od Su Qichenga přijala šek a vyjádřila davu svou vděčnost. Jak kráčela z jeviště, vítězoslavně se letmo podívala po Tang Fengovi. Tang Feng si nemohl pomoct a při jejím výrazu se uchechtl.
Po prvních dvou oceněních vyvolali jména několika dalších. Rozdali vlažné ceny jako Nejlepší tanečník, Nejlepší etiketa, Nejoblíbenější. Při bližším pohledu by člověk zjistil, že skoro každý účastník už dostal cenu. Svým způsobem se tak produkční tým snažil povzbudit každého jednotlivého účastníka, aby se ve své budoucí kariéře snažil.
Skutečná cena byla na samotném konci. Jelikož se pořad jmenoval Výcvik skutečné hvězdy, závěrečné ocenění mělo ve svém názvu přirozeně „Skutečnou hvězdu”.
„V tomto okamžiku udělíme poslední ocenění Výcviku skutečné hvězdy. Účastník, co získá cenu Skutečné hvězdy, získá také šek v hodnotě jednoho milionu. Navíc bude mít příležitost spolupracovat na filmu s jedním z nejuznávanějším režisérem v zemi. Také dostane smlouvu na reklamu, která má také hodnotu jednoho milionu. A jako poslední bude mít příležitost stát se modelem na obálku čtyř největších časopisů v zemi. Takže kdo přesně tuto cenu získá? Než to jméno odhalím, dovolte mi prosím vysvětlit, jak jsme rozhodovali o výherci ceny Skutečná hvězda.”
„Oceněný účastník musí být zaprvé člověk, jehož hodnocení během výcviku je mezi třemi nejlepšími účastníky. Zadruhé musí získat schválení dvou třetin ostatních účastníků. A jako poslední ho musí schválit i instruktoři výcvikových lekcí.” Když moderátor domluvil, na plátně za jevištěm se objevilo video.
Jako první se ve videu ukázal instruktor tance, Pacino. Okouzlující muž s vráskami se do objektivu usmál. „Kdybych měl další šanci, velmi rád bych si s Tang Fengem zatančil další tango.”
Po Pacinových slovech v hale okamžitě následoval jásot a potlesk. Reflektor se zaměřil na místo, kde seděl Tang Feng. Díval se na plátno a usmíval se na Pacinův obraz. Velmi rád by si s ním znovu zatančil.
Jako další se objevil instruktor hudby, Sting. Jeho zhodnocení bylo: „Pokud kdy vydáš album, doufám, že budu mít tu čest pracovat s tebou jako producent.”
Poté se na plátně objevili instruktoři jízdy na koni, společenské interakce a další. Poté následovala videa ostatních účastníků. Moderátor se každého z nich zeptal, jestli budou podporovat Tang Fenga v ocenění trofejí Skutečná hvězda, a nikdo z nich se nevyjádřil proti.
Tohle je moc prohnané staré lišky jako já, pomyslel si Tang Feng posměšně.
Ve videu se také samozřejmě objevili tři velcí investoři, co pořád stáli na jevišti, Lu Tianchen, Charles a Su Qicheng. Nebylo divné slyšet, jak ho chválí Lu Tianchen a Charles, ale Tang Feng byl naprosto překvapený, když viděl, že i Su Qicheng vyjádřil svůj souhlas.
Tang Feng se podíval po Su Qichengovi. A on se na něj také náhodou podíval. Chladně se usmál, jako by říkal: Když přijde na práci, jsem vážný. Ale i když jsem tě uznal, budu si pamatovat, co jsi mi udělal.
Dáváš mi kostku cukru poté, co jsem tě tak zmlátil? Tohle byla ta takzvaná rutina dobrého a špatného poldy?
Zrovna když si všichni mysleli, že moderátor ohlásí Tang Fengovo jméno, a zrovna když si Tang Feng myslel, že tam dokáže v klidu sedět a přijmout ocenění bez ohledu na to, kdo se objeví, se na plátně objevil starý muž.
Byl to jeden z nejoslavovanějších herců na světě, Fiennesův učitel, Leroy.
Tvář starého muže pokrývaly vrásky, ale ty jeho černé oči byly čilé a duchaplné. Když se Tang Feng podíval na Leroyův obraz, zdálo se, jako kdyby s tím starým hercem vedl konverzaci. Bariéry jako život a smrt neexistovaly, nezáleželo ani na jeho nevysvětlitelné identitě a to plátno, co jim bránilo v kontaktu, jim také nepřekáželo.
Když se Leroy objevil na plátně, Tang Feng cítil, jak se mu v očích sbírají slzy.
Starý muž s laskavým výrazem na tváři pomalu promluvil: „Zrovna když jsem si myslel, že ta nejjasnější hvězda na tomto světě upadla v zapomnění, spatřil jsem vystoupení mladého muže z Číny. Nemluvil a ani se moc nehýbal. Ale bylo mi třeba se jen podívat do těch zářivých očí a spatřil jsem nedotknutelný svět.”
V tom okamžiku zpoza plátna vyšel čiperný starý muž. S úsměvem na tváři rozpažil. „Blahopřeju, synku. Jsi skutečná hvězda.”
Diváci propukli v potlesk. Lidé se jeden za druhým zvedali, aby přivítali tak uctívaného umělce.
„Tang Fengu, rychle jdi na jeviště.” Když Xiao Yu viděla, že Tang Feng pořád stál ztuhlý a s šokem patrným na tváři, jemně jej postrčila vpřed.
Tang Feng se zhluboka nadechl, aby se uklidnil, a pak vyběhl na jeviště. Jakmile kolem Leroye rozhodil ruce v objetí, ty slzy, co zadržoval, mu stekly po tváři. Co by měl říct? Nedokázal nic říct; jeho slzy byly veškeré jeho nahromaděné emoce.
„Kdyby byl Fiennes pořád naživu, byl by nesmírně šťastný, kdyby tě teď viděl, protože jsi uspěl v jeho duchu.” Leroye nesmírně zarmoutil skon nadaného herce jako Fiennes, ale také byl nesmírně šťastný, že během svého života spatřil zrod další skutečného hvězdy. Laskavě jako otec poplácával muže, co mu v tichosti brečel na rameni. „Velmi se Fiennesovi podobáš. Navenek jste oba dospělí muži, a přesto čas od času brečíte nonstop jako děti.”
„Leroyi, děkuju.” Tang Feng, jenž se dusil vlastními emocemi, se pokusil o úsměv. „Děkuju. Vážně, děkuju...”
„Vím, že se z tebe v budoucnu stane skutečná hvězda. Jsem velmi rád, že jsem tě potkal, synku.”
Tento šedovlasý starý muž Leroy. Nejenom že byl Tang Fengovým prvním učitelem hraní, ale také byl čas od času jeho otcem. Tang Feng neměl otce. Nevěděl, jak by se skutečný otec měl chovat, ale myslel si, že kdyby nějakého měl, byl by jako Leroy.
Jeho otec by jej učil hraní, vedl ho v principech života a v tichosti jej poplácal po zádech, když se cítil slabý a zraněný.
Dnes večer se zrodila skutečná hvězda.
-----------------------------------------------
~ Už si přijdu trapná, jak to tady neustále omílám, ale opakování je matka moudrosti.
Dostaly jsme se na konec první knihy True Star, což znamená, že teď nás čeká ještě 10 kapitola z druhé knihy, co jsou zatím přeložené do aj. A pak najedeme na tzv. pomalý režim, kdy budeme čekat na vydání dalších kapitol. Samozřejmě se budu snažit nové kapitolku přeložit co nejdříve od vydání, tj. od 1. a 15. jak to mají žirafky ve zvyku (pokud zrovna není výpadek), ale nemohu (a rozhodně) nebudu slibovat, že to bude ten samý den ;-)
V prodlevách se můžete začíst do Temnějšího vesmíru, druhé knihy o Bradym a Camovi. A pokud vás v záložce Další čtivo zaujme něco dalšího, vždycky můžete hlásit. Třeba to začnu překládat. Konec hlášení. :D ~
Skvělý díl , z Tanga se stává zámožný muž , děkuji
OdpovědětVymazat