čtvrtek 6. července 2017

TS - kapitola 128

Kapitola 128 – Konec Milence snů


Závěrečné natáčení Milence snů se konalo den po předávání cen Výcviku skutečné hvězdy. Minulý týden Charles nechodil kolem horké kaše a při výběru dvou posledních celebrit publikum nenapínal. Když přišlo na tohoto multimilionáře, Tang Feng byl pořád volbou číslo jedna. Pro publikum to bylo naprosto očekávané, a přesto neočekávané zakončení.

Publikum se ze všeho nejvíc obávalo, že Charles těsně před závěrem udělá nějakou smyčku. Nikdo nebyl schopný říct, co si bohatí mysleli. Nikdo nevěděl, jestli si Charles nakonec nevybere někoho jiného a ne Tang Fenga. Když se Charles v epizodě minulý týden rozhodl, že dá Tang Fengovi pugét květin, všichni před televizní obrazovkou si oddechli úlevou.

Dneska bylo na programu Charlesovo vyznání.

K tomu vyznání mělo dojít mimo město S. Filmový štáb a všichni ostatní zainteresovaní lidé odletěli z Číny do zelenajícího se města Seattlu na severozápadě Spojených států. Charles vyzná svou lásku Tang Fengovi ve vile, co byla hned vedle jezera Washington.

Během dne byl štáb zaneprázdněný děláním panoramatických záběrů bohatého okolí kolem jezera Washington. Při natáčení nezapomněli klevetit o tom, která vila patřila CEO Microsoftu a která patřila vysoce postavenému činiteli Boeingu. Viděli spoustu článků v časopisech, co popisovaly nespočet vysoce postavených lidí ze známých společností, co žili v této nádherné oblasti.

Navzdory tomu, že to byla Charlesova vila a že později během dne začnou s vyznáním, Charlesovi a Tang Fengovi nebylo dovoleno se navzájem setkat nebo spolu mluvit.

Jako předtím si nejdřív museli projít individuálním rozhovorem s moderátorem pořadu.

Bylo tři dvacet tři odpoledne. Tang Feng a moderátorka spolu seděli v místnosti se dvěma stěnami ze skla. Pokoj čelil hladině jezera a jedna ta skleněná stěna se dala otevřít a vedla k dřevěnému molu, u kterého byla ukotvená jachta.

Jak Tang Feng seděl na pohovce, cítil, jak mu kolem tváře povíval chladný vánek. Když jenom trošku pootočil hlavu, viděl nádherné jezero Washington. Modrá hladina jezera se třpytila jako drahokamy ve slunečním světle.

„Tang Fengu, nikdo z nás nevěděl, že ses dřív s Charlesem znal. Věděl jsi, že se Charles stane Princem této série ještě předtím, než jsi souhlasil se Milence snů zúčastnit?” Diváci pořadu štábu často posílali otázky. Moderátorka obzvláště vybrala pár z těch mnoha dotazů, co dostali, aby se na ně dneska Tang Fenga zeptala.

„Nejdřív vážně musím říct tohle: nemyslím si, že by se titul jako Princ k Charlesovi nějak hodil. Je spíš jako lev. Obvykle vypadá impozantně, ale je také arogantní a ješitný.” Tang Feng se uchechtl a zvedl ruku, aby si shrnul vlasy, co mu rozfoukal vánek. „Většina z vás tomu pravděpodobně nebude věřit, ale vážně jsem nevěděl, že se Charles bude účastnit tohoto pořadu. Tehdy jsem se s ním zase až tak neznal. Akorát jsem se s ním párkrát setkal, protože je to dobrý přítel předsedy Lua.”

Navzdory těm jasným lžím byla Tang Fengova odpověď také napůl pravdivá. I když s Charlesem žil celý měsíc, jejich vztah se rozhodně nedal popsat slovem „přátelé”.

„Charles si tě v každé epizodě vybíral pořád dokola. Hodně diváků je zvědavých, jestli tě někdy pozval na rande mimo pořad? Dal ti nějaký náznak, aby ukázal svůj zájem?”

Tang Feng sklonil hlavu a usmál se. Prsty si jemně přejel po rtech. Pod svůdným pohledem moderátorky konečně řekl: „Setkali jsme se mimo pořad.”

„Jsem si jistá, že teď vám hodně lidí fandí u svých televizních obrazovek.” Moderátorka se okamžitě začala smát.

„Jsme přátelé.” Tang Feng se vážně podíval do kamery. „Je to přesně jako slogan tohoto pořadu. Mezi námi je přátelství mezi muži. Vyžeňte si ty nečisté myšlenky z hlavy!”

Rozhovor skončil poklidným tempem. Tang Feng byl ochoten mluvit a měl dobrý smysl pro humor. Občas sám sebe zesměšnil kvůli věcem, co dřív udělal. Moderátorka a ostatní členové štábu se často rozesmáli kvůli jeho vtípkům.





K večeru stál Tang Feng o samotě na balkóně v druhém patře a díval se dolů na Charlese. Zmiňovaný muž rozkládal po loděnici svíčky. V předchozích sériích pořadu toto překvapení připravoval štáb. Princ si potají připravil dárek pro svou princeznu a pak vytáhl překvapení, kvůli kterému byli všichni šťastní.

Natáčecí štáb se evidentně rozhodl vzdát se dobře zavedené cesty překvapení. Tang Feng od samého začátku věděl, že se mu dneska Charles vyzná. Z místa, kde stál, také viděl každý Charlesův pohyb, jak se připravoval na ten velký okamžik. Charles momentálně ke sbírce svíček v loděnici přidával okvětní plátky. Čas od času zvedl hlavu a zavolal na Tang Fenga.

„Hej, vážně nemáš v plánu mi ani trochu pomoct? To budeš celou dobu jen koukat, jak se tady pachtím?” zakřičel Charles k Tang Fengovi, jak zvedl hlavu.

„Není tam dost okvětních plátků a svíček. Taky musíš dát pár do jezera.” Nejenom že Tang Feng nepomáhal, ale dokonce Charlesovi naložil pár dalších úkolů.

Charles se přehnul a věnoval mu dokonalou úklonu jako kavalír. „Tvé přání je mým rozkazem, má paní.”

Taková nevymáchaná pusa.

Tang Feng se usmál a ukázal Charlesovi palce nahoru.

Slunce nad Seattlem postupně zapadalo. Drželo se nad jezerem Washington jako požár a zapálilo modrou hladinu. Daleko od břehu přejela po jezeře něčí jachta a zanechala po sobě v rudooranžovém odrazu černou linku. Ta scéna byla jako nějaká malba a oni byli pouhé siluety v rámu.

Charles byl částečně zodpovědný za to, že celý natáčecí štáb přitáhl na poslední epizodu do Spojených států. Ale Lu Tianchen měl do toho rozhodnutí taky co mluvit.

Jelikož měl Tang Feng natáčet ve Spojených státech, mohli stejně dobře letět teď pro případ, že by se později stalo něco nečekaného, co by zdrželo jejich cestu.

Tang Feng stál čelem k jezeru a zapadajícímu slunci, oběma rukama se pevně chytil zábradlí a zhluboka se nadechl. Tohle byla vůně života. Do nosu mu vstoupil vánek, co s sebou nesl teplo slunce, a vnikl mu hluboko do hrudi a točil se tam jako malé tornádo. Cítil jezero, ryby a sluneční záři. Mdle také ve vzduchu rozpoznával vůni doutníků a vína.

Všechny ty vůně se smísily a převalovaly se, silné a živé.

Když se jeho víčka zachvěla a znovu otevřela, světlo ze zapadajícího slunce svítilo přímo do nejhlubších míst jeho očí; barvilo jeho časy a duhovky ohnivou barvou plamene. Přimhouřil oči a díval se na jezero. Kvůli světlu bylo obtížné to vidět, ale támhleto byla jachta? A kdo byl ten člověk, co stál na palubě, někdo, koho znal?

Lu Tianchen?

„Tang Fengu?” zakřičel Charles najednou zezdola.

Podíval se dolů do loděnice. Charles už zapálil všechny svíčky. Rukávy i kalhoty měl vyhrnuté; vypadal jako rybář, co se zrovna vrátil z jezera. Akorát jeho atraktivní hnědé oči v sobě pořád nesly nádech aristokratické atmosféry, zářily jako dva neocenitelné drahokamy.

Tang Feng si nikdy nevšiml, jak nádherné oči Charles měl. A podobně si nikdy nesnažil o něm něco víc zjistit nebo mu porozumět.

„Mám tě rád.” Bylo to přímočaré vyznání.

„Cos to řekl? Neslyšel jsem tě.” Tang Feng se usmál. Zvedl ruku k čelu, aby se chránil před ostrým světlem.

Jak Charles stál zády ke slunci, zdálo se, že se kolem něj utvořila rudooranžová aura. Zvedl ruce a usmál se na Tang Fenga; odhalil tak zuby, co bělostně zářily jako perly.

„Řekl jsem, abys skočil!” zakřičel Charles.

„Co tím myslíš, abych skočil? Jsi blázen?” Kdyby Tang Feng skočil z balkónu, dopadl by rovnou do jezera.

Charles mu pokynul a řekl: „Rychle pojď! Pokud jsi muž, tak skoč. Nebo jsi suchá kachna, co neumí plavat? Neboj se, jak skočíš do jezera, půjdu tě vylovit. Není ti horko? Rychle skoč!”

„Psychologická manipulace na mě nezabírá.”

Tang Feng se usmál a otočil se, aby odešel. Charles dole pořád křičel, ale než se k němu ta slova dostala, neměl ponětí, co to Charles křičel.

Udělal dalších pár kroků. A zrovna když si všichni mysleli, že se vrátí do pokoje, najednou se otočil a sprintoval k zábradlí.

S jednou rukou zapřenou o zábradlí snadno vyskočil z balkónu.

Kdysi dávno si přál, aby mohl žít bezstarostně jako ostatní jeho věku a skákat z vysokého prkna do bazénu nebo z útesu do oceánu. Vážně ve svém minulém životě pominul mnoho věcí, věcí, o které se nikdy nemohl pokoušet.

S večerním světlem, co mu ozařovalo siluetu, skočil z balkónu do zapadajícího slunce Seattlu.

Zezdola se ozvalo šplouchnutí a Charles skočil do jezera za ním.

Tohle bylo jejich vyznání. Bylo to něco jiného, než co si diváci představovali. Nakonec nepochopili, jestli se to počítalo za vyznání lásky nebo ne. A pokud se to počítalo, když Tang Feng skočil dolů, přijal Charlesovy pocity nebo ne?

Trochu dál od břehu se ten muž, co stál na jachtě, mírně usmál. Nadechl se a pak zašel dovnitř.

Okvětní plátky a svíčky něžně plavaly na vlnkách jezera, dokud měsíc nevystoupal vysoko na oblohu.

Byl to konec pořadu?





„Jsem si jistý, že až odvysíláme tuto epizodu, dostaneme spoustu dopisů od diváků.”

Konec, který nebyl skutečně koncem. Wang Nan jako produkční pořadu si unaveně promnula čelo. Pořad měl skončit tak, jak to předtím plánovali. Když se Charles Tang Fengovi vyznal, herec se měl pevně rozhodnout, jestli Charlese přijme nebo odmítne.

Nemělo to být takhle. Dokonce ani na konci neměli pevný závěr vztahu mezi Charlesem a Tang Fengem.

Kai pokrčil rameny a usmál se. „S tím se nedá nic dělat. Charles nikdy neposlouchá, co říkají ostatní. Dalším důvodem by mohlo být to... že ještě nemá odvahu se ptát po odpovědi.”

„Nemá odvahu? Já mám pocit, že je dost odvážný na to, aby z něj byl terorista!”

„Dokonce i ten nejsilnější obr má svou něžnou nebo dokonce slabou stránku.”

To platí o každém z nás.
-------------------------------------------------------

<Předchozí>...<Následující>

1 komentář:

  1. Aaaach :33
    Skvělý závěr Milence snů, ty pocity z téhle kapitoly mi přišly tak živé, že mám až chuť jet někam k moři a skočit do něj z balkonu hotelu :D
    Děkuji za krásnou kapitolu <3

    OdpovědětVymazat