neděle 22. ledna 2017

TS - kapitola 41-43


Kapitola 41 – První scéna (1)


Tang Feng měl v sérii lítostně málo částí. Byl statista, co v pořadí nebyl ani třetí muž. Jeho postava se objevila jen párkrát, než ho zabili. Tragický život té postavy byl přirozeně také součástí jeho kouzla.

Po pravdě řečeno, Tang Feng nikdy předtím v žádném televizním seriálu nehrál. Nanejvýš udělal kameo pro nějaké populární série, ale ať už šlo o seriál nebo o film, všechno to vážně bylo o hraní. Prostě jen musel dělat svoji práci.

Skript už si pročetl dávno. Dneska nebylo moc co točit, jenom jedna scéna. Byl hudebníkem v císařském paláci, jménem Tian Yin. Jak on a ostatní hudebníci hráli na hostině, palácové služebné, kterou hrála hlavní hrdinka, se ta píseň líbila. Vyměnili si jeden pohled a to bylo celé. Standardní kanónenfutr.

Ze základní zdvořilosti šli Tang Feng a Xiao Yu spolu pozdravit režiséra a ostatní členy štábu. Štáb jim jasně odpověděl. Ačkoli byl Tang Feng přežitý začínající herec, člověk s řádným vychováním byl pořád lepší než lidé, co nechápali nejzákladnější společenskou etiketu.

Tang Feng osobně pozdravil hlavní obsazení série, ale mladé a momentálně populární celebrity se na něj akorát několikrát letmo podívaly a z větší části jej ignorovaly.

„Nemůžu uvěřit, jak se ti nováčci chovají. Zrovna debutovali a dostalo se jim trochu slávy a teď si myslí, že jsou jako co. Která skutečná celebrita není přístupná a přátelská? Na rozdíl od těch lidí, co si myslí, že jsou nějaké lepší stvoření. Když jsou před režisérem a producentem, nemůžou být poslušnější, ale před ostatními akorát vrhají ošklivé pohledy a naparují se.” Po cestě do maskérny si Xiao Yu nemohla pomoct a pomlouvala populární nováčky.

V tomhle věku a době pokud se seriálem neproslavilo pět nebo šest nováčků, tak jich bylo sedm nebo osm. Všichni nabyli popularitu od mladších fanoušků. Kdyby se to řeklo přímo a jasně, znamenalo to, že jejich popularita byla nafouknutá móda. Diváci mohli mít kvůli jednomu seriálu rádi jednoho herce, ale jejich láska skončila u té jedné postavy.

Než se odvysílá další seriál, diváctvo se zamiluje do nového herce.

„Pokud jsi poznala, že to jsou jenom děti, tak není třeba je brát tak vážně.” Tang Feng Xiao Yu poplácal.

Xiao Yu si povzdechla. „Tang Fengu, už teď zníš jako senior v průmyslu nebo něco.”

„Tohle je nepřímý způsob, jak říct, že jsem starý?” Tang Feng se zasmál: „Tehdá jsem přece taky debutoval ve skupině idolů a dokonce jsem vyhrál ocenění popularity. Xiao Yu, lidé, co žijí v oblacích, neví, jaké to je žít na dně. Ale hvězda bez nadání se z toho dna na vrchol nikdy znovu nevyškrábe.”

Už v průmyslu zápolil tak dlouho, jakou celebritu ještě neviděl?

Ti nováčci ještě nedospěli, takže ten náhlý příval popularity způsobil, že se jim do hlavy nahnala krev. Bylo na čase otestovat jejich inteligenci a zvládání emocí. Upřímně řečeno, zábavní průmysl je také odvětví podnikání. Kromě osobního nadání a silné podpory je stejně nejdůležitějším aspektem vytváření konexí a spoléhání na vlastní společenské schopnosti.

Na světě není tolik celebrit od přírody. Do tohoto průmyslu se jako říční ryby vlévá nespočet pohledných mužů a nádherných žen. Desítky tisíc lidí bojovalo o to, aby vám ukradli místo a stali se další slavnou celebritou. Pokud z vás nesálal žádný talent nebo jste neměli žádné výsledky, jaké jste měli právo stát na vrcholu?

Rezervovaní lidé, kteří měli nesmírný talent, se mohli stát umělci. Nadaní lidé, co dokáží pochopit lidské vztahy, se stali hvězdou zářící vysoko nad pyramidami.




Kapitola 42 – První scéna (2)


V maskérně si Tang Feng poprvé oblékl čínskou róbu ve starověkém stylu a paruku s dlouhými vlasy. Když se díval na povědomý, ale přesto divný odraz v zrcadle, měl nevysvětlitelně zvláštní pocit.

„Takhle byste mohl hrát válečníka Lanlinga!” vykřikla maskérka, co měla Tang Fenga na starosti, když dodala pár závěrečných tahů.

Ačkoli Tang Feng vždycky žil v zahraničí, byl dobře znalý čínské historie. Přirozeně věděl, kdo je válečník Lanling.

Válečník Lanling byl známý generál starověké Číny, známý jako muž s jemnou tváří, ale silným duchem; jak jeho hlas, tak jeho tvář byla nádherná. Jako generál své země pilně vyřizoval i ty nejmalichernější záležitosti. Jeho štědrost byla tak velká, že když dostal něco dobrého k jídlu, i když to byla jenom kaše nebo pár kousků ovoce, podělil se o to se svými podřízenými. V historii se dal považovat za známého krasavce. Bohužel měl celkem žalostný konec.

Zatímco byl Tang Feng ztracen ve vlastních myšlenkách, maskérka dodělala svou práci. Podívala se na tu klasickou krásu v zrcadle a usmála se. „Předtím jsem měla v plánu přidat pár šperků, ale teď si myslím, že vypadáte mnohem lépe jen tak.”

Tang Feng oblečený v prosté sněhově bílé róbě se stříbrným opaskem, co formoval jeho pas, vypadal jako ztělesnění elegance. Když se ty rysy v tváři, co už předtím vypadaly, jako kdyby je někdo namaloval, spárovaly s dlouhými vlasy, zdál se jako postava z dávnověku, co zrovna vykročila z tisíc let starého obrazu. Díky svému vzpřímenému postoji byl ještě pohlednější.

Z celé jeho osoby sálala skromnost a prostá ladnost, co pro oko představovala ulevující pohled v horkém letním dni.

„Mám pocit, že bych mohl být mužské vydání Nie Xiaoqian.” Tang Feng s úsměvem maskérku objal. „Děkuju.”

„N-není za co...” Maskérka se začervenala. „Pokud mi chcete poděkovat, vyfoťte se se mnou.”

Tang Feng s radostí souhlasil a Xiao Yu je spolu vyfotila.

Bylo tak akorát na Tang Fengovu scénu, takže ostatní pracovníci jej zavolali ven. Když odešel, maskérka se podívala na svoje společné foto a po chvilkovém přemýšlení se rozhodla, že ji nahraje na svoje Weibo. V tomhle okamžiku si akorát myslela, že Tang Feng vypadal přesně jako člověk z obrazu, takže to nahrála jen tak ze zvyku. Neměla ponětí, že až ten příspěvek zase po práci zkontroluje, bude to třetí nejoblíbenější příspěvek ten den.

Když se dostal na natáčecí lokaci, Tang Feng ještě pořád nebyl na řadě, takže si šel popovídat s kulisáři. Jelikož jeho postava byla hudebník, co hrál na guqin, Tang Feng měl pocit, že by bylo jenom správné, kdyby během své scény skutečně hrál. Ale smutné bylo, že všechny hudební nástroje byly jenom rekvizity, takže Tang Feng přišel o příležitost ukázat své hudební nadání.

Čekali byste, že pacient se srdečními problémy bude hrát na elektrickou kytaru? Ve třiceti letech Tang Feng studoval udržování zdraví, jako kdyby mu bylo čtyřicet. Pití čaje, šachy, hra na klavír, guqin nebo jakýkoli další strunný nástroj; všechno to znal. Dobré na filmech je to, že práce je krátká, ale intenzivní a volno bylo dlouhé. S více volným časem se počet věcí, co se naučil, přirozeně zvýšil.

Obzvláště v druhé polovině své slávy začal být Tang Feng obzvláště přísný, co se týkalo vybírání scénářů, a tak měl také více volného času. Aby herec zlepšil své herecké umění a osobní vytříbenost, nestačilo se jenom povalovat doma nebo si jít občas zatancovat.

Ne tak dlouho, co si s nimi začal povídat, ostatní ze štábu jej požádali, aby se připravil. Konečně byl na řadě.

Tohle byla jeho „první scéna”. Jeho první od doby, co se stal novým Tang Fengem.

Tang Feng měl často pocit, že teď žil za dva lidi. Kromě toho vždycky věřil, že musí žít naplno a že své filmy a seriály musí točit dokonale.




Kapitola 43 – První scéna (3)


Žádná z dnešních Tang Fengových částí neobsahovala mluvené slovo, takže musel akorát předstírat, že hraje na guqin a vyměnit si s hlavní hrdinkou pokoutní pohledy. Kulisy byly vztyčené a režisér zakřičel povel k akci. Ačkoli se teď z obvyklého anglického rozkazu „Action!” stalo „Kaishi!”, Tang Feng nicméně cítil, jak mu naskočila husí kůže, když zaslechl režisérův panovačný hlas. Jeho srdce prostoupil dlouho ztracený pocit. Mimo kameru byl Tang Feng sám sebou. Ale jakmile vstoupil do záběru, stal se postavou v příběhu.

Jemný vánek mu jemně foukl černé pramínky vlasů do tváře. V tomto okamžiku nebyl nic než dvorní hudebník neviditelnými řetězy připoutaný k císařskému paláci. Myšlenky a pocity celého jeho života, slova, co se nedala vyslovit, ta nekonečná samota se dala vyjádřit jen strunami pod konečky jeho prstů.

Všude kolem něj se vznášelo radostné klábosení císařovy hostiny, ale on slyšel jenom zvuky guqinu.

Bez nějakého popisu a bez žádných záběrů zblízka, jen tím, že tam seděl, byl jako obraz.

Xiao Yu stojící stranou zírala s očima rozevřenýma dokořán. Od první chvíle, co Tang Fenga spatřila, měla předtuchu; že v budoucnu dosáhne skvělých výsledků. Dokonce i tehdy, jak sledovala jeho hraní před kamerou, byla v nevyhnutelném šoku.

Tohle bylo to, čemu se říkalo hraní, ne? Nebylo třeba žádných dialogů nebo žádných přehnaných výrazů v tváři. Tang Fengovy sklopené oči v sobě nesly smutek a v koutcích jeho rtů se drželo osamění. Bylo to prosté a jasné.

Tisíce slov nemohlo vyhrát nad tou trochou melancholie zachycenou mezi jeho obočím.

Ta scéna byla pořád jenom záběr z dálky na celou hostinu, ale to hlučné a rušné okolí sloužilo jen jako protiklad postavě v bílém.

Středem pozornosti této scény nikdy neměl být hudebník skrytý v davu, a přesto byl ten hudebník zlatým hřebem scény.

Xiao Yu se zašklebila. Smála se a smála a najednou měla pocit, že se rozpláče. Skutečné perly opravdu září.

Hlavní hrdinka, co na scéně hrála dvorní služebnou, se proplétala davem, až najednou hudebník vzhlédl a jejich oči se setkaly. Její oči nesly stejnou osamělost jako jeho. Spatřil zmatek té mladé dívky a bezmocnost vůči své budoucnosti. Skrze ní viděl své minulé já a díky jejich podobnosti nebo možná z lítosti se na ni hudebník mírně usmál.

Jako čistý pramen vedle jezera horoucích plamenů očistil dívčino srdce, co padlo do temné propasti. Jednou za ni položí život.

Jednou bude první dámou císařského harému. Jak se bude dívat na nespočet lidí procházející jí před očima během hostiny, vzpomene si ještě na toho jednoho muže, co jí věnoval pokojný úsměv?

Možná že ano a protože si na něj vzpomene, její žal ji bude tížit ještě víc. Bude dál žít a nést jeho naděje a štěstí.

„Střih! Dobrá, hotovo!” nařídil režisér. Tu scénu dokončili na jeden záběr.

Herci se museli rychle vžít do své role, ale stejně rychle museli i odejít. Životy lidí v příběhu nakonec byly jen někým napsané. A přesto jejich vlastní život musel jít dál.

Tang Feng se zvedl ze svého místa a nenuceně si shrábl z tváře vlasy. Přikráčela k němu delikátní, pěkná dáma. Byla to ta, s kterou si před chvílí vyměnil pohled, hlavní hrdinka, kterou producent tohoto seriálu velmi chválil.

„Já jsem Tang Tiantian, náhodou mám stejné příjmení jako vy. Možná máme společné předky.” Dívka se srdečně zasmála, jak k němu natáhla ruku. „Vaše hraní před chvílí bylo úžasné. Okamžitě mě to vtáhlo.”

„Tang Tiantian. Tang je přirozeně sladká, ale já si myslím, že jste ještě sladší. Dokonce i vaše slova jsou sladká.” Tang Feng se usmál a roztáhl paže. „Pokud máme společné předky, tak jsi možná moje vzdálená sestra. Sestřičko, pojď svého bráchu obejmout.”

Tang Tiantian klidně přišla až k němu a objala ho.
-----------------------------------------------

~ Dneska je to jen takový poklidný záběr Tang Fengovy práce, ale příště se můžete těšit na večeři (a konfrontaci) s Lu Tianchenem. ~

<Předchozí>...<Následující>


2 komentáře:

  1. úžASNé!!! Už nech ide hrať naozaj uaaa dúfam, že nebudem musieť čakať dlho (ohrýzam si nechty!!!) :D
    díki za preklad =´-´=

    OdpovědětVymazat