OSA - kapitola 35

Kapitola 2

Jak si sbíral telefon a nabíječku, zaslechl ospalé mumlání: „Rourke?”

Ačkoli nedošlo k žádnému vánku nebo tahu, Rourkeovi naskočila na ramenech husí kůže. Alfa mimozemšťan možná používal svou moc. Byl to pocit, jako kdyby za ním někdo stál.

„Jsem tady,” zavolal a plně otevřel dveře. Stephanie řekla, že Zachri bude možná extrémně přilnavý. Na začátku. Rourke doufal, že to rychle přejde, protože v koupelně měl rád své soukromí. „Jen jsem volal. Nechtěl jsem tě vzbudit.”

„Mohl jsi. Nesešlo by mi na tom.”

Zívající Alfa byla legrační scéna. Všechna ta moc jak ve fyzické, tak v neviděné podobě prostě vypadala zpomaleně, s vlasy rozcuchanými a ospalýma, rozostřenýma očima.

No. „Zpomaleně” to nebylo, když Zachri skončil s protahováním a upřel svůj pohled na Rourkea. Ty jeho dlouhé rovné vlasy, co byly obvykle tak dokonalé, mu teď visely v kadeřích kolem ramen. Ta jeho svalnatá hruď byla dneska ráno jemnější, uvolněná a Rourke po něm chtěl přejet rukou, jako kdyby hladil lesklé sportovní auto. Jemné, hladké a pevné zároveň.

Jazykem si přejel po dolním rtu.

Zachri mu věnoval vědoucí půlúšklebek.

Rourke si tak zvykl na vůni máty, že si nedokázal spojit, co byl on „střízlivý” a on pod vlivem. Byla jí prosycená celá ložnice. Ale věděl, že mu to nevadilo. Jak vylezl na postel, ta vůně byla silnější a začaly se mu sbíhat sliny.

„Hmm.”

Zachri měl ústa horká, vlhká, slaná a s trochou pachuti zatuchlého ranního dechu. Rourkeovi to nevadilo. Nasál alfův jazyk do úst a prsty mu zabořil do vlasů. Miloval, jak je měl husté. A dlouhé. Jak mohl prsty projíždět až ke koncům a nikdy se nezachytil, i když je měl rozcuchané. Vlasy mu plynuly jako tekutina, lépe než lidské. Nebo to možná byl šampón s mimozemskou technologií.

'Spasitel, kterého Země potřebuje...'

Neuvědomil si, že je neopatrně vzal do pěsti a že příliš drsně zatahal dozadu, až dokud Zachri polibek nepřerušil výkřikem a bolestným trhnutím.

„Promiň! Promiň. Ach bože, je mi to líto.”

Zachri si promnul svůj pohmožděný skalp, ale uchechtl se. „Jsem rád, že se ti moje vlasy líbí, ale možná mi je nech na hlavě.”

„Promiň.”

„To nic, Rourke.”

„J-já nevím, proč...”

„Chtěl bys to udělat znovu?” zeptal se Zachri a sklonil hlavu dolů. „Možná jen tentokrát trochu pomaleji.”

„Cože? Ne! Já... je mi to líto.”

Ale mohl by ho zatahat za vlasy. Přes Rourkea se rychle přelilo sebevědomí – stejně jako vůně máty, co se rozplývala na jazyku. Zachri udržoval hlavu čelem vpřed a Rourke toho poslušně využil. Chopil se kořínků, tahal Alfu, dokud neměl rty přesně ve správném úhlu a mírně rozevřené. Rourke nejdřív přiblížil nos, nadechl se toho a pak ho znovu políbil. Pomalu.

Ale pak si odsedl, než ho ten účinek mohl vzít dál, aby ztýral své už tak bolavé pozadí. Bude potřebovat trochu víc odpočinku, než bude připravený si to zopakovat. A najednou ho napadla náhlá, ustaraná myšlenka. Obvykle by ji nevyjádřil, ale kvůli těm feromonům byl hovorný, upřímný a statečný.

„Jsi zklamaný z 'mých' vlasů?” Přece jenom je měl jen prostě hnědé. Rourke si sáhl za ucho a za pramen se potáhl. „A co moje tělo? Líbí se ti, jak vypadám?”

Zachri nejdřív nedělal nic. Pak potichu zavrčel. Tak jak ho Rourke slyšel jen během sexu.

A pak už věděl jenom to, že byl v polštářích a Zachri ho líbal uprostřed hrudi. Alfův dotyk byl vždycky úžasný a Rourke se prohnul z matrace, aby se mu dostalo víc. Přišel by mu jiný Alfa takhle úžasný? Intuice mu napovídala, že kdyby to zjistil, byl by to špatný den.

„Hej!” Rourke zvedl hlavu a chopil se Zachriho znovu za vlasy, takže zostra zasyčel. Tentokrát to bylo proto, aby mu zabránil jít níž. „Vyhýbáš se odpovědi na mé otázky?”

„Ne.” Alfa otočil hlavou, aby znovu nabyl svobodu, ale Rourke ho nepustil a Zachri nepřevzal kontrolu. Hlas mu zněl téměř kňouravě. „Ukazoval jsem ti to.”

„No... to je pěkné. Ale jsem zvědavý.” Rourke ho pustil. „Vy Alfové máte všechny ty jasné barvy. Přeješ si, abych měl růžové vlasy nebo tak něco? Měl bys mi to říct. Mohl bych si je obarvit, víš?”

„Ne, Rourke. Poslouchání ti nejde. A mě nejde komunikace.” Zachri se vrátil a položil se na polštáře vedle něj, podpíral se o loket. Vypadal, jako kdyby pózoval na kalendář.

Naopak Rourke nikdy nezažil, že by se o něj ucházela nějaká dívka. Nikdy o tom nepřemýšlel, protože stejně jejich pozornost nechtěl, ale vypadal velmi prostě. Velmi nevýrazně.

„Nedokážu si pomoct a mám pocit, že tě tu oklamali. Chápu, že jsem ploditel a že mě to činí cenným, ale nevadí, když mi řekneš své preference.”

Zachri si odfrkl. „Preferuju tě přesně takového, jaký jsi. Je obtížné lidem vysvětlit naše smysly navíc, takže mi věř. Jsi žádaný. Velmi.”

„Nepřeješ si, abych byl blonďák nebo tak něco?”

„Omegy na mé planetě neměly exotické vzezření. Pro nás byly samozřejmě vždycky rozkošné, ale vypadaly hodně jako lidé. Menší než my. Měly bílé vlasy, ale to se nepovažovalo za nic zvláštního. Alfa s platinovými vlasy je prostý.”

„Takže pokud je bílá běžná barva vlasů... jak to...?” Rourke zvedl jeden pramen jeho pomněnkově modrých vlasů. Středoškolská biologie mu už byla hodně vzdálená, ale byl si celkem jistý, že barvy Alfů by měly být vzácný rys, pokud všichni měli matku platinovou.

„Je to adaptace, ke které došlo, protože Omegy mají rády jasné, pěkné věci.” Zachri ho dloubl do břicha.

„He. Ale ty ne?”

„Líbí se mi, když se líbím. A když mě někdo chce. A potřebuje. Přitahuje mě tvoje zranitelnost.” přiblížil se Rourkeovi ke krku a potáhl do sebe vůni. „Dneska je to obzvláště silné. Děje se něco?” Přes tvář mu přeběhlo nepatrné zamračení a letmo se podíval ke koupelně. „Dneska ráno máš pochybnosti?”

„Cože? Ne.” Rourke potřásl hlavou. „Mluvil jsem tam s mamkou.”

'To jsem nechtěl říct.'

„Nedokáže poplatit účty.”

'Tohle jsem vážně nechtěl říct!'

Rourke si promnul ruce. „Ale... brzy bude mít svoje peníze. Takže. Je to v pohodě.”

Přísahal by, že se Zachriho rysy změnily na predátora, ačkoli ten rozdíl nedokázal vypíchnout. Byl to pocit. Alfa po něm něco chtěl a nebylo to hravé jako sex.

„Rourke, víš, že jsi pro mě to nejdůležitější na světě?”

'Asi jo.'

„Jo.”

„Kvůli tobě bych pohnul hvězdami. A dokázal bych to, i když by to bylo obtížné a zbytečné. Potřebuješ mě požádat o pomoc? Proto se na mě nedokážeš podívat?”

„No... pokud bys jí mohl půjčit... bylo by to pěkné.”

„Velmi dobře. Ale rád bych tě slyšel se zeptat znovu. Plnou větou. Myslím, že to prohloubí naši rozvíjející se důvěru.”

„Dobře. Zachri, mohl bys prosím, uch...”

Alfa se ho dotkl na bradě a navedl ho tak, aby se na něj znovu díval.

„Jsi výjimečně submisivní, kvůli čemuž jsi o to víc svůdný. Ale Omegy nemají klopit oči a mumlat. Cítím se kvůli tomu špatně, Rourke, jako že tě děsím. Což je vulgární.”

„Och. Ehm. Zkusím to nedělat. Jen se stydím.”

„Já vím. Ale pokud to budeš dál dělat, budu vypadat jako 'kretén'.”

„Správně. Uch, dobře.” Rourke sebou trhl, podíval se mu do očí, i když to bylo těžké. „Uch, ty jsi vypnul tu mátu?”

„Tím myslíš nátlak? Mírním to. Nikdy to ve skutečnosti nevypínáme. Kontrolovat to vyžaduje úsilí.”

„No, mohl bys to zase zapnout? Pomáhá to.”

Zachri se uchechtl, ale bylo to alfí uchechtnutí, takže to byl jen krátký dýchavičný smích a rychlé zacukání ve rtech. A pak se znovu tvářil tak vážně jako nikdy.

„Nejsem rozprašovač. A chci, abys mi věřil. Jen ty sám, bez nátlaku. Prosím, požádej mě?”

„D-dobře. Jen nejsem zvyklý žádat lidi o peníze...” Ale Rourke stejně sebral odvahu.

'Tohle mezi námi nebude jen fyzické.'

Zachri chtěl skutečný vztah. Rourke se bude snažit.

„Moje matka s účty závisela na mě. Nevím, co se pokazilo. Měla mít dost, ale došly jí peníze. Od chvíle, co onemocněla, není moc zodpovědná a vždycky měla problém odmítnout různé prodejce. Pokud je na ní člověk hodný, koupí cokoli.”

„Řekni mi, co potřebuje.”

Rourke téměř požádal o polovinu té sumy. Ten účet byl příliš vysoký. Ale zarazil se, než sklopil oči, a chvíli přemýšlel. Chtěl, aby ho měl Zachri rád. A Zachri řekl, že 'doslova' dokázal pohnout hvězdami.

Řekl tu sumu, potichu, a Zachri ani nemrkl.

„Dej mi číslo jejího účtu. O matku mého partnera musí být postaráno.”

Alfa se k němu nahnul k polibku. Rourke vdechl silnou vůni máty. Bylo to jako odměna za dobře odvedenou práci. Veškerý ten strach a stud zmizel, svaly se mu uvolnily a on se znovu cítil dobře.

Než se ho Alfa mohl dotknout, promluvil náhle a rychle. Napadlo ho něco dalšího.

„Vlastně potřebuje víc pomoci než to.”

----------------------------------------

~ Konečně se dostáváme ke stěžejnímu jádru "pudla".  ~

<Předchozí>...<Hlavní stránka>...<Následující>