OSA - kapitola 34

Kapitola 1

Částka rudými čísly dole byla téměř jeden měsíční nájem. Jelikož neměla nikoho, kdo by vypnul televizi, když spala, nebo zhasl nebo občas zavřel dveře od ledničky... stálo ji to.

Nikdy nepomyslel na to, jak dopadnou ty maličkosti, když tam nebude.

Když jeho mamka čelila realitě, jako vždycky se z ní stala ta dvacítka a Rourke byl tak čtyřicátník. Přecházel před zrcadlem a cítil, jak na něj šel bolehlav, když poslouchal její výmluvy.

„Prostě jsem zapomněla, Rourke, není to nic tak velkého.” Když byla unavená, měla tichý hlas. Ale také to byl hlas, co používala, když ho ve skutečnosti neposlouchala. Nikdo nedokázal vytěsnit realitu lépe než ona.

Rourke to chápal. Koho zajímal účet za služby, když člověk umíral? Ale ona už dlouho umírat nebude a i kdyby ano, kdo chtěl umřít v temném, nevyhřátém bytě?

„Nezapomněla jsi! Už ti museli poslat dvacet upomínek! Proč jsi mi neřekla, že nedokážeš zaplatit účty? Máš dost jídla? Účet za telefon je zaplacený? Mami, za žádnou cenu nesmíš zapomenout na telefon, mohla by ses dostat do krizové situace.”

Udržoval hlas tlumený. Nikdy na ni nekřičel, ale v tomto případě ani nechtěl vzbudit Zachriho. Když to zkontroloval pootevřenými dveřmi, spatřil Alfovu siluetu zakrytou přikrývkou, boky a stehna měl zakryté jako vytříbená socha v muzeu.

Neřekl, že už do toho oficiálně „praštil”. Do té říje a plodění nebo šukání nebo jakkoli jinak to chcete nazývat. Ani nevěděl, jak tu konverzaci načít, protože její pochopení věci bylo tak vulgární.

„Samozřejmě že jsem za telefon zaplatila. Rourke, nikdy bych jim nedovolila mě od tebe odříznout.”

„Dobrá, no, služby jsou druhá strana rovnice. Elektřina je přesně to, co tvůj telefon používá, pamatuješ?”

Povzdechla si. „Dobře, zavolám jim. Stejně tě tím neměli obtěžovat. Co si vůbec myslí? Alfové pravděpodobně pověsí toho týpka, co ti účet poslal.”

Bylo jedno, že mu email přišel od automatického systému. Podniky se měly před pozorností Alfů na pozoru a ona toho možná bude moct využít.

„Určitě jim to řekni. Pokud jim to neřekneš, během dvou týdnů si ty peníze vezmou. Řekni jim, že jsem Omega, nezákonně mi poslali účet a ty budeš za pár dní milionářka. Pokud neustoupí—”

„Za pár dní?” Její tón přišel o tu jemnost, okamžitě byla hlasitá a poplašená. Rourke slyšel, jak židle zaskřípala, když změnila polohu. „To znamená...? Ach můj bože, připravili tě o panictví!”

Vzlykla do telefonu, zatímco gravitace mu stáhla duši do záchodu, na který se sesul. Bylo to to jediné dostupné sedadlo.

„Ne, mami,” řekl slabě a složil hlavu do dlaně. Mluvení vyžadovalo velké úsilí. „Jen jsem tím myslel, že to bude brzy.”

„No, kolik máš času?! Rourke, musíš kontaktovat média! Ať se k tomu dostanou vojáci odboje! 'Pojď domů'!”

Teď ječela. Znovu si vyměnili role. Pořád byla ta mladší, ale teď byla rozzuřená a on se vymlouval.

Měl velmi blízko tomu, aby telefon prostě položil.

„Tak zaprvé, neexistuje nic jako skuteční 'vojáci odboje'. Je to jen banda horalů s ilegálními zbraněmi. A zadruhé...” Jazyk se mu skoro zauzloval, ale nějak se mu podařilo říct: „Mám sex. Neumírám.”

Za celý svůj život tu větu nikdy nechtěl říct.

„Některé věci jsou horší. Nedokážu snést pomyšlení, že jsi tam nahoře. Uvězněný. Proto tě berou na Měsíc, víš, abys vážně neměl jak uniknout. Bože, Rourke, nedokážeš ani uhodnout, jak je mi líto, že jsem tě k tomuhle dohnala.”

Její pláč ho bolel, ale zároveň ho to rozčilovalo. Smysl celého tohoto počinu bylo, aby už nemusela být smutná.

„Jsem v pořádku. Ale ty naopak musíš zavolat na centrálu služeb a vyjednat platby. Udělal bych to pro tebe, ale jakmile si vytáhnout moje ID, uvědomí si, že účet není psaný na mě. Musíš to udělat, mami.”

„Dobrá, dobrá. Ale řekni mi, kde v tom procesu jsi. Proč jsi řekl za pár dní?”

„Protože v to doufám.”

Rozhodně své matce neřekne, že včera možná přišel o své 'druhé' panictví. Zachri měl pravdu, být v uzlu nebylo nic jako regulérní sex. To, jak se mu musel otevřít. Jak se musel uvolnit a nehýbat se a věřit mu. Jak mu Zachri říkal sladká slůvka a jak ho celou dobu držel. Rourke sevřel tu prázdnotu, kde by byl jeho uzel.

A okamžitě toho litoval, když jeho matka mluvila, zatímco on se utápěl ve vzpomínkách.

„Nechci, abys to pro mě dělal, zlatíčko. Vzdoruj. Prosím? Než bude příliš pozdě.”

Rourke se dotkl svého břicha. Bylo možné, že už bylo příliš pozdě.

„Mami, prostě mysli na to dobré, dobře? Bude ti lépe. A až budeš zdravá, přijdeš se na nás podívat. Možná tu dokonce budeš moct bydlet. Jsou tu byty pro Bety – ehm, takhle nazývají lidi. Bety. Jsou tu rezidenční oblasti a jsou vážně hodní. Všechno je jako z vyšší třídy a ty budeš bohatá.”

Vzpomněl si na Thomasovu návštěvu a s lehkým srdcem dodal: „Jen pomysli na všechny ty nákupy!”

„Ach, zlatíčko. Nikdy tam nepůjdu.”

Rourke doufal, že ano, aby byla s ním a se svým vnoučetem. Byla jeho jediná žijící rodina, co znal. No, pak tu byl Cory, ale ten se na Měsíc rozhodně nepřestěhuje, aby mu poblahopřál.

Udržoval tón bezstarostný.

„Můžeš přijet na návštěvu nebo přijedeme my. To vymyslíme.” To nebylo ani to hlavní. Proč ji nechal ho rozptýlit? „Dneska zavoláš na centrálu služeb, jasné?”

Použil svůj pomalý tón rezervovaný pro děti. „Vím, že jejich telefon máš na těch mnoha, mnoha upomínkách. Prostě jim zavolej. Chtějí s tebou spolupracovat. Myslím, že když máš v rodině Omegu, zajistí ti to trochu rezervy, takže kdyby ti jejich zástupce nevěřil, řekni mu, aby se podíval na moje ID.”

„Rourke, postarám se o to!”

I když to měla v úmyslu, věděl, že jí bude muset zavolat zítra a pozítří, aby se to udělalo. Proto bylo o tolik snazší prostě ty její dokumenty vyplnit sám a dojít jí pro léky, než aby ji pořád sekýroval, aby byla zodpovědná.

„Dobře, mami.”

„Miluju tě, zlatíčko, jen si přeju, abys tohle neudělal. Nevím, proč se nechceš vrátit zpět domů. Nebo to aspoň zkusit. Tohle kvůli mně nedělej.”

Zmizet na Měsíc bylo správné, ale ona a Cory vážně věděli, jak zařídit, aby se kvůli tomu cítil mizerně.

----------------------------------------

~ Jsem tu s 3. knihou! A i když už by měl být v té fázi "růžové budoucnosti", pořád mu do toho něco leze. Joo, rodina je prostě taková. V téhle knížce nás mimo jiné čeká VELKÉ odhalení, ale chvilku potrvá, než se k němu dopídíme. ~

<Předchozí>...<Hlavní stránka>...<Následující>