GDC - kapitola 101

Kapitola 101 – Nenávist (4)

Jin Ling se okamžitě posadil a zakřičel: „Strýčku!”

Jiang Cheng po něm přejel očima a chladně odpověděl: „Dál sni! Teď mi říkáš strýčku— proč jsi předtím tak rychle utekl?!”

Když domluvil, otočil pohled k Wei WuXianovi a Lan WangJimu, ať už to bylo záměrně nebo ne. Než se mohli střetnout očima, Su She už i se svým mečem Nanpingem nabyl rovnováhu a vrhl se po Jiang Chengovi. Jiang Cheng ještě ani nezaútočil, když se ozvalo táhlé štěkání. Víla se vřítila do chrámu jako létající rybka a vrhla se rovnou na Su Sheho.

Jak Wei WuXian zaslechl ten štěkot, okamžitě mu vstaly všechny vlasy i chlupy hrůzou. Schoulil se do Lan WangJiho náručí, napůl mrtvý úlekem. „Lan Zhane!”

Lan WangJi už ho objal, aniž by mu bylo třeba nějaké připomínky, a odpověděl: „Jsem tu!”

Wei WuXian: „Obejmi mě!”

Lan WangJi: „Objímám tě!”

Wei WuXian znovu: „Obejmi mě silně!”

Lan WangJi také znovu: „Objímám tě silně!”

Dokonce i bez té scény před očima Jiang Chengovi stačilo jen poslouchat ty jejich hlasy a cukalo mu v tváři. Původně se tím směrem chtěl podívat, ale teď naprosto ovládl svůj krk.

Zrovna v té chvíli se zpoza paláce přihnalo několik mnichů a kultivátorů a zaútočili svými meči. Jiang Cheng se chladně zasmál, než zvedl pravou ruku a vykreslil uprostřed chrámu Guanyin zářivý proud fialové. A koho ta fialová zasáhla, toho to poslalo vzduchem vzad, a přesto v druhé ruce bez záchvěvu držel deštník. Teprve když všichni v paláci leželi bez ladu a skladu na zemi a stále sebou cukali a škubali, jako kdyby byli stále v šoku, Jiang Cheng konečně zavřel deštník.

Naopak Su She naštvaně ječel a snažil se vypořádat se psem.

Jin Ling ze strany zakřičel: „Vílo! Dávej pozor! Vílo, kousni ho! Kousni ho do ruky!”

Lan XiChen zvolal: „Vůdce sekty Jiangu, dávej si pozor na citeru!”

Než vůbec domluvil, zpoza chrámu Guanyin se už ozvaly tóny citery. Ale tehdy na Pohřebním pahorku už Jiang Cheng kvůli temné melodii velmi utrpěl. Přirozeně se měl více na pozoru. Jakmile se ozval první tón, odrazil se od země a špičkou boty vykopl nahoru meč, co jeden kultivátor upustil. Levou rukou odhodil papírový deštník a chopil se meče. A pravou rukou vytasil od pasu Sandu. S mečem v obou rukách jimi silou třískl o sebe.

Ty dvě čepele skřípaly, vydávaly extrémně pronikavý zvuk, co překryl Jin GuangYaovu citeru.

Byla to celkem efektivní metoda! Ale mělo to jen jednu nevýhodu— ten zvuk byl až příliš bolestivý! Bylo to tak nepříjemné, že měl člověk pocit, jako kdyby mu ten strašný zvuk probodl uši. A pro Lan XiChena a Lan WangJiho, co vyrostli v sektě Lan z Gusu, to bylo ještě víc nesnesitelné. Oba dva se mírně zamračili. Ale Lan WangJi měl zrovna něco na práci, tedy objímal Wei WuXiana, a nemohl si zakrýt uši. A tak zatímco se Wei WuXian chvěl kvůli psímu štěkání, natáhl se a zakryl Lan WangJimu uši.

Jiang Cheng s kamennou tváří dvěma meči v rukách dál vytvářel ten příšerný zvuk, zatímco se blížil k zadní části paláce. Ale než se tam vůbec dostal, Jin GuangYao sám od sebe vyšel ven. Zakrýval si uši. „Vůdče sekty Jiangu, před takovým mocným tahem musím uznat porážku.”

Jiang Cheng máchl po Jin GuangYaovi Zidianem, ale ten se mu vyhnul. „Vůdče sekty Jiangu! Jak ses sem dostal?”

Jiang Cheng mu odmítal odpovědět. Jin GuangYao neměl tak vysokou duchovní energii jako on, takže se neodvažoval čelit mu přímo. Mohl se mu akorát mrštně vyhýbat, pořád dokola a zachovat klid, zatímco jeho podřízení na Jiang Chenga útočili. „To jsi proháněl A-Linga, když takhle utekl? I Víla tě sem musela zavést. No, to já jsem mu ji přece jenom dal, ale vůbec mi to nedává žádnou důstojnost.”

Wei WuXian, kterého Lan WangJi tak silně objímal, už se necítil tak vyděšeně, i když slyšel štěkání psa. Dokonce měl energii nazbyt, aby o tom popřemýšlel. Jak sledoval Jin GuangYaa, jak se i během boje usmíval a mrkal, vybavil si jistou osobu. Zašeptal: „Vážně je stejný jako Xue Yang.”

Ale Lan WangJi nic neřekl.

Jelikož se Wei WuXianovi nedostalo žádné odpovědi, vzhlédl a uvědomil si, že Lan WangJimu stále zakrýval uši. Lan WangJi vůbec neslyšel, co říkal, a proto neodpověděl. Hned ruce spustil.

V této chvíli se Jin GuangYaoův tón najednou změnil. S úsměvem řekl: „Vůdče sekty Jiangu, co se děje? Od začátku trháš pohledem sem a tam, skoro jako kdyby ses děsil se tam podívat. Je tím směrem něco?”

Jiang Cheng: „Jsi přece jenom vrchní kultivátor. Bojuj se mnou, pokud to dokážeš— proč takhle tlacháš?”

Jin GuangYao: „Pořád se tomu vyhýbáš? Tím směrem není nic než tvůj senior učedník. Vážně jsi sem přišel kvůli A-Lingovi?”

Jiang Cheng: „Co myslíš?! Koho jiného bych hledal?!”

Lan XiChen: „Neodpovídej mu!”

Jin GuangYao to se slovy vždycky uměl. Jakmile si s ním Jiang Cheng začal povídat, pozornost se mu přelila někam jinam a bezděky to mělo vliv i na jeho emoce.

Jin GuangYao: „Fajn. Pane Weii, vidíš? Tvůj junior tě nepřišel hledat. Nechce ti věnovat ani jediný pohled.”

Wei WuXian se usmál: „To jsou ale podivná slova. Není to poprvé, co se ke mně vůdce sekty Jiang takhle chová. Potřebuju, abys mi to neustále připomínal?”

Jak to Jiang Cheng zaslechl, mírně se mu zkroutily rty. Na hřbetě ruky, kterou držel Zidian, mu vyskákaly žíly.

Jin GuangYao se na něj znovu otočil a povzdechl si. „Vůdče sekty Jiangu, jen se podívej— být tvým seniorem je prostě tak obtížné, že?”

Wei WuXian si všiml, jak Jin GuangYao neustále směřoval konverzaci jeho směrem, a začal se strachovat.

Jiang Cheng mu ten sarkasmus oplatil: „Vůdče sekty Jine, není mnohem obtížnější být tvým zapřísáhlým bratrem?”

Jin GuangYaoa vůbec nezajímalo, jestli ho Jiang Cheng poslouchal nebo ne. „Vůdče sekty Jiangu, slyšel jsem, že jsi včera na Lotosovém Molu bezdůvodně vyváděl. Že jsi pobíhal kolem s mečem Patriarchy Yilingu v ruce a že jsi každému, na koho jsi narazil, řekl, aby ho vytasil.”

Jiang Cheng se tvářil tak ošklivě, že by z toho každého zamrazilo.

Wei WuXian najednou vyskočil z Lan WangJiho náručí. I jemu přeskočilo srdce. V duchu drmolil: 'Můj meč? To myslel Suibian? Copak jsem Suibian nedal Wen Ningovi? Ne, je pravda, že když jsem ho včera viděl, tak ho u sebe neměl... Jak nakonec skončil u Jiang Chenga?! Proč by Jiang Cheng ostatním říkal, aby ho vytasili?! Už se pokusil ho sám vytasit?'

Jen co mu na mysl padlo napětí, Lan WangJi se k němu natáhl a pohladil ho po zádech. Wei WuXian se konečně trochu uklidnil.

Jiang Cheng náhle zmlkl a Jin GuangYaovi se rozzářily oči. „Slyšel jsem, že ten meč nikdo nedokázal vytasit, ale tobě samotnému se to povedlo. Jak zvláštní. Když jsem ho prvně před více než třinácti lety sebral, meč se sám zapečetil. Kromě samotného Patriarchy Yilingu by ho nikdy nikdo nedokázal vytasit...”

Jiang Cheng se k němu vrhnul se Zidianem i Sandu, celý zuřil. „Zmlkni!”

Ale Jin GuangYao se širokým úsměvem sám od sebe pokračoval: „A tak jsem si vzpomněl. V té době byl mladý pán Wei tak svéhlavý. Nikdy si meč nikam nebral a pokaždé si našel nějakou jinou výmluvu. Vždycky mi to přišlo podivné— tobě ne?”

Jiang Cheng zařval: „Co tím jen chceš říct?!”

Jin GuangYao zvedl hlas: „Vůdče sekty Jiangu, jsi vskutku výjimečný, nejmladší vůdce sekty, co sám znovu vystavěl sektu Jiang z Yunmengu. Ale vzpomínám si, že jsi v minulosti pana Weie nikdy v ničem neporazil. Mohl bys mi říct, jak jsi ho po Tažení proti Slunci překonal? Možná že sis vzal zlaté elixíry?”

Při tom termínu 'zlatý elixír' byla jeho výslovnost jasná a ostrá. Jiang Chengovi se téměř zkroutily rysy v tváři. I Zidian se rozzářil nebezpečným bílým světlem. A v tom chaosu se v jeho pohybech objevila slabina.

Jin GuangYao čekal přesně na tento okamžik slabiny. Švihl strunou z citery, co skrýval. Jiang Cheng se okamžitě obrnil, aby ten útok vykryl, Zidian se propletl se strunou. Jin GuangYao cítil, jak mu strnul střed ruky, a okamžitě ustoupil. A přesto se hned poté zlehka zasmál. Levou rukou švihl další strunou a zaútočil na Wei WuXiana!

Jiang Chengovi se zúžily zorničky, až jen měl jako špendlíkové hlavičky. Švihnutím zápěstí stočil směr Zidianu, aby tu citerovou strunu zadržel.

Ovšem Jin Ling vyhrkl: „Strýčku, pozor!”

Při této šanci Jin GuangYao vytasil meč, co měl ovinutý kolem pasu, a bodl jím Jiang Chenga přímo do středu hrudi!

Jiang Cheng si s potemnělou tváří sevřel hruď. Mezi prsty mu protékala krev a okamžitě barvila látku na zčernalý nach. Jen co Zidian zastavil tu citerovou strunu, znovu se proměnil na stříbrný prsten a vrátil se mu na ruku. Když majitel duchovní zbraně silně krvácel nebo byl vážně zraněný, duchovní zbraň se sama od sebe proměnila na svou nejnižší podobu. Jin GuangYao využil té příležitosti, pospíšil si k němu a zapečetil mu duchovní proud. Z rukávu si vytáhl kapesník, očistil jím meč a znovu si ho ovinul kolem pasu.

Jin Ling se už dávno přihnal k Jiang Chengovi, aby ho podepřel.

Lan XinChen si povzdechl: „Nejednej zbrkle. Pomoz mu se pomalu posadit.”

--------------------------------------------

~ Ha, tak velkolepě dorazil a tak velkolepě pohořel, no, alespoň je jasné, že mu na WWX záleží. I když ho celý WWX pěkně žere... ~

~ Jin GuangYao má pružný meč, co se dá ovinout kolem pasu! Není to chyba! ~

<Předchozí>...<Hlavní stránka>...<Následující>