neděle 28. května 2017

TS - kapitola 119-120


Kapitola 119 – Vlastní záchrana (1)


Tang Feng pozvedl obočí a naklonil hlavu ke straně. Uchechtl se a řekl: „Jsem muž. Pro mě nejsou nahé fotky skutečnou hrozbou.” I kdyby se ty fotky a nahrávky kdy dostaly na veřejnost, v celé té situaci by se stal obětí. Nakonec by mu veřejnost nabídla podporu v jeho utrpení.

Navzdory tomu se Tang Fengovi takové násilné focení vůbec nelíbilo.

„Já vím, proto jsem nikdy neměl v plánu pořídit tvoje nahé fotky. Tang Fengu, jaký typ muže nebo ženy máš rád?” Nebylo třeba říkat, že kvůli Su Qichengovu úsměvu Tang Fengovi vstaly všechny vlasy na hlavě.

Muže? Ženy?

Měl Su Qicheng v plánu natočit krátký promiskuitní film? Tang Feng by nerad hrál, aniž by za svoje hraní dostal zaplaceno. Rozhlédl se po místnosti; dva vysocí a svalnatí muži, co dovnitř přinesli kamery, stáli nalevo a napravo od postele. Ti dva se na Tang Fenga nedívali s laskavým výrazem na tváři.

„Pokud vám je Lu Tianchen trnem v oku, tak si jděte svoje problémy vylít na něj. Co místo toho děláte s někým tak bezmocným jako já?” Vyhýbat se silným a zaměřovat se na slabé byl strašný charakterový rys.

„Kolikrát bys na bojišti viděl, aby sám generál vjel do bitvy? V některých bitvách se dá bojovat jen obětováním vlastních podřízených. Pokud mi Lu Tianchen může k boku dosadit špeha a snažit se ovládat mé vnitřní záležitosti, tak i já mám dovoleno tu laskavost oplatit a dát mu dárek.”

Su Qichengova odpověď Tang Fenga velice šokovala. Ge Chen byl vlastně špeh, kterého Lu Tianchen poslal, aby Su Qichenga pozoroval?

To znamenalo, že Su Qicheng už věděl o Ge Chenově skutečné totožnosti. Takže Ge Chen... Pravděpodobně ho nenechá uniknout jen tak.

„Milujete ho? Ge Chena. Miloval jste ho někdy?”

„Láska je pro děti,” řekl Su Qicheng bez jediného zaváhání. Přišel blíž k posteli a zlehka Tang Fengovi odhrnul vlasy z čela. Něžně pokračoval: „Samozřejmě mám Ge Chena rád. Je to celkem hodný muž, proto mi nevadilo utrácet peníze, aby začal být populární. Ale v zábavním kroužku není jediného čistého člověka. Myslel sis, že se zamiluju do prostituta?”

Su Qichengova slova Tang Fenga trochu rozčílila. Otočil hlavu ke straně a vyhnul se tak jeho ruce. „Jak o něm můžete říct něco takového? Je váš.”

„Tak proč jsi kvůli němu naštvaný? Ge Chen už si dlouho přeje tvou smrt. Každý skandál, co se o tobě za posledních pár měsíců objevil v novinách, je výsledkem toho, o co mě požádal.” Su Qicheng přimhouřil oči.

„To je naprosto něco jiného. To, že je idiot, nemá co dělat s tím, že nemám rád váš zavedený postup.” I když Tang Feng věděl, že podnikatelé nikdy nebyli tak čistí, jak jejich image napovídala, stejně se cítil znechuceně, když osobně viděl a poslouchal o pochybných věcech, co páchali.

„Lidé jako vy se nemají na co těšit, vyjma osamělosti.”

Su Qicheng se nad Tang Fengovým varováním zasmál, jako kdyby si zrovna vyslechl největší žert roku. S nonšalancí a přezíráním řekl: „Nikdy jsem nečekal, že se mnou někdo bude kráčet až do konce. Na takové věci věří jenom děti.”

Tang Feng se najednou cítil trochu nepříjemně. V místnosti nebylo horko, ale on měl pocit, jako kdyby se z každého póru na jeho těle valil pot. I když cítil závrať, mysl měl zbystřenou až příliš. Byl to podivný protiklad.

„Co jste mi to předtím dal?” Zkušenosti Tang Fengovi říkaly, že mu Su Qicheng nedal nic dobrého.

„Sklenici vody.” Su Qicheng se podíval po šálku, co stál na stolku nedaleko. Byl naprosto prázdný; Tang Feng ho celý vypil. „Budeš mít lepší pocit a nahrávka bude realističtější.”

Kruci, to bylo afrodiziakum! Tang Feng si nemohl pomoct, aby v duchu nezaklel. Měl Su Qicheng v plánu jej v tomhle stavu nechat s někým vyspat? Kdyby se to vážně stalo, bylo by to nejostudnějším okamžikem jeho života. Velmi nerad používal divné stimulanty. Proč se lidem tak líbilo zahrávat si s takovými věcmi?

Bylo to hrubé a nevhodné a naprosto deprimující, jak to bylo účinné.

Kdy ho Lu Tianchen a Charles najdou? Ne, musel něco udělat sám.

„Ti vaši dva poskoci vypadají, že mě sní.” Tang Feng mírně lapal po dechu. Jak ta droga účinkovala, měl tváře zrudlé a oči se mu leskly neuroněnými slzami, co mohly každou chvíli vytrysknout.

„Šéfe...” začal jeden ze dvou mužů, co stáli po stranách postele, nadšeně.

„Su Qichengu, nerad dělám důvěrné věci s cizinci.” Tahle situace zkoušela jeho kouzlo. Tang Feng si jemně skousl dolní ret a pak si rty naschvál rozpustile olízl. Skutečná smyslnost neznamenala, že si člověk stáhl veškeré oblečení a odhalil všem své nahé tělo. Někdy bylo třeba jen malinké popíchnutí, malé vnuknutí a trochu záhadnosti, kterou chtěli lidé roztrhnout, aby to fungovalo.

„A?” Su Qichengovi zhrubl dech a rychle zamrkal.

„Jelikož už se Lu Tianchen vyspal s Ge Chenem, proč mu to neplatíš?” Tang Feng pomalu zvedl oči, aby se na Su Qichenga podíval. Když byl Fiennesem Tangem, byl pověstný svou schopností hrát jen očima.

Ale dobrý bože, nemohl uvěřit, že kdy přijde den, kdy bude muset využít svého hraní, aby svedl jiného muže!



Kapitola 120 – Vlastní záchrana (2)


Dva Su Qichengovi poskoci odešli mírně neochotně. Tři kamery v místnosti byly pořád vypnuté. Tang Feng si pomyslel, že Su Qicheng pravděpodobně neměl v zálibě se natáčet v posteli.

„Jsem velmi zvědavý, proč jsi mě nepožádal, abych tě propustil, a místo toho chceš, abych se s tebou vyspal.” Su Qicheng potáhl za svou kravatu a po dvou nebo třech pokusech se mu podařilo uzel uvolnit. Kravatu odhodil stranou.

Zdálo se, že se mu Tang Fengův návrh celkem líbil, protože se toho chytil.

„Zaprvé bys mě neposlouchal, takže stejně dobře nemusím mrhat dechem a prosit tě, abys mě propustil. Zadruhé po chvilce uvážení mám mnohem radši tebe než tvoje poskoky. Navíc pokud zjistíme, že se k sobě celkem hodíme, možná ustoupíš od toho nápadu to celé natáčet na film.” Tang Feng už měl čelo pokryté tenkou vrstvičkou potu. Pod tím světlem to vypadalo jako perlový lesk, co mu ještě přidával na kouzle.

Kdykoli si začal kavalír sundávat oblečení, věděli jste, že nastal okamžik, kdy u něj dojde ke změně osobnosti.

„Jsi velmi chytrý, ale ostatní lidi ta tvoje inteligence nedráždí. Spíš jsi díky ní ještě rozkošnější. Není divu, že si tě Lu Tianchen oblíbil. Dokonce i Charles je tebou pořád okouzlený.”

Su Qicheng si sundal sako a přikročil k posteli. Natáhl se a pohladil Tang Fenga po tváři. Jeho pohyb byl trochu drsný a jasně značil jeho skryté tužby.

Dobře. Tang Fengovo hraní zabíralo. Možná dokonce až moc dobře.

„Kdo je lepší v posteli, Charles nebo Lu Tianchen?” Lidé, co se jevili kultivovaně a vysoce inteligentně, měli často svou podivnou a úchylnou stránku. Možná to bylo tím, že každý den strávili tolik času potlačováním svých tužeb, že když dosáhli svého limitu, strašlivým způsobem vybuchli.

„Nemůžu je porovnat. Lu Tianchen se mě nikdy ani nedotkl,” promluvil Tang Feng po pravdě a když ho Su Qicheng zaslechl, zasmál se.

I když byl Su Qicheng ještě před chviličkou natěšený, že dovolí svým poskokům, aby to s Tang Fengem vyřídili, jeho oči se rozzářily úsměvem, když od Tang Fenga zaslechl, že s Lu Tianchenem nikdy nespal.

Mužské tužby byly vrtkavé. Vždycky takové byly.

„Neuvěřitelné. Ale má v sobě takovou stránku. Příliš mnoho pozornosti soustřeďuje na to, aby si udržel čisté ruce. Nebo spíš je příliš egoistický a hrdý, aby si dovolil něco, co by šlo proti jeho vlastní hrdosti.” Su Qicheng se prsty přesunul níž a začal si rozepínat knoflíky od košile. Pod jeho kultivovaným vzezřením byla dobře stavěná postava. Neměl ji tak statnou a nádhernou jako Charles, ale sama o sobě byla chvályhodná.

Su Qicheng upřel pohled na Tang Fenga a celkem silně jej uchopil za ramena. „Líbí se mi tvoje oči. Od té chvíle, co jsem tě poprvé potkal, jsem si myslel, že jsou nádherné. Myslím, že až je budeš mít později plné slz, budou ještě nádhernější.”

„Prosím... Buď něžný. Nemám rád bolest.” Tang Fenga znechutilo i jen to, že ta slova musel vypustit z úst. Ale věděl, že ta slova pro Su Qichenga představovala neodolatelné pokušení.

Jak se dalo čekat, jakmile to Tang Feng dořekl, Su Qicheng se na něj vrhl. Rty mu polapil v drsném polibku a Tang Feng naschvál poplašeně vykřikl.

Bum—

Dveře se rozletěly dokořán. Do místnosti vtrhli dva muži v černém, v rukách drželi zbraň.

Tang Feng se letmo podíval po zbraních; nemyslel si, že to byly hračky. Tohle byla pohroma.

Ven!” zaječel Su Qicheng poté, co jej tak najednou vyrušili. „Zmizte mi z očí! Bez mého rozkazu nemáte dovoleno jít dovnitř!”

Su Qichengovi dva poskoci se letmo podívali na Tang Fenga a usoudili, že nadrogovaný člověk nemůže jejich šéfa ve rvačce porazit. S touhle myšlenkou poslušně odešli z místnosti a zavřeli za sebou dveře.

Jakmile byly dveře zavřené, Su Qicheng se sehnul a netrpělivě Tang Fenga políbil. Kvůli tomu litému boji mezi jejich rty a zuby byly účinky drogy ještě účinnější. Tang Feng se zamračil, ta horkost, co mu spalovala podbřišek, mu začala otřásat úponky jeho vůle.

Jak Su Qicheng vycítil Tang Fengovo nepohodlí, uvolnil jeho rty a usmál se. „Zdá se, že droga začíná účinkovat. Zařídím, aby ses cítil příjemně, a zkusím být něžný.”

„Mám ti za to poděkovat?” Tang Feng se zhluboka nadechl a ještě pevněji sevřel prostěradlo.

„Ne, musíš akorát křičet a ječet, co hrdlo ráčí. Ten tvůj předchozí výkřik se mi celkem líbil.” Jak Su Qicheng mluvil, natáhl se a roztrhl Tang Fengovi košili.

Tang Feng si v duchu povzdechl. Vážně byl Su Qicheng divoké zvíře? Jeho košile...
-------------------------------------------------

<Předchozí>...<Následující>

1 komentář:

  1. Obdivuji Tang Fengovu inteligenci. V několika vteřinách musí popřemýšlet nad svou situací, odhadnout charaktery přítomných, vymyslet ten nejlepší scénář, díky kterému bude mít nejmenší problémy, zahrát to tak, aby agresor netušil, že se situace nevyvíjí podle něj a k tomu všemu si musí zanechat chladnou hlavu i v případě účinku afrodiziaku.
    Je to úžasný muž..já bych toto všechno rozhodně nedokázala
    Děkujíí za překlad <3

    OdpovědětVymazat