Jablko Pokušení: LMW - kapitola 244

Kapitola 244 – Zmlátili Liu Yuea

You XiaoMo přešel arénu a nevěnoval pozornost, co se dělo za jeho zády. Prostě šel přímo do Bloku 1.

V tom davu za ním byla postava, co jej následovala od samého začátku. Kvůli té spoustě lidí se vzdálenost mezi nimi zvětšovala, ale ta postava ji velmi brzy zkrátila. I když ani v té chvíli se situace stále nijak nezlepšila.

„XiaoMo, počkej na mě.” Ten mladý muž se pokusil povyskočit, bál se, že se v tom davu lidí utopí a že ho ten člověk, na kterého volal, neuvidí.

You XiaoMo nevěděl, co říct. Ohlédl se a řekl: „BaiLi XiaoYu, můžeš jít zpět? Jenom jdu najít svého kamaráda, nejdu na nějakou trýznivou pouť.”

Poté, co se stalo dneska ráno, toho You XiaoMo tak moc litoval, až mu z toho zmodraly útroby. Absolutně ho nikdy ani nenapadlo, že se Tong YueXu, co byl původně proti tomu, aby se s BaiLi XiaoYuem zdržoval, nečekaně poddá. Dokonce je ignoroval a nechal BaiLi XiaoYuea, aby šel s ním. Nejen že samotného BaiLi XiaoYua jeho slova nijak nezranila, ale také plamenně prohlásil, že tu hořkou pilulku rozhodně spolkne.

A jen co to prohlásil, ještě ten den řekl BaiLi XiaoYu svým lidem, aby mu pomohli přestěhovat všechny jeho věci z pavilonu zpět do čtyřlůžkového pokoje s Jiang XiaoFengem. A od té chvíle k You XiaoMovi tak přilnul, že byl jako stín, který nemohl setřást.

You XiaoMo mu to vysvětlil mnohokrát, ale BaiLi XiaoYu stejně předpokládal, že You XiaoMo šel dělat nějakou těžkou práci, a tak se odmítal vrátit a trval na tom, že ho bude následovat.

BaiLi XiaoYu okamžitě přiběhl k němu, poplácal se na hrudi a řekl: „Neboj se, nebudu tě zdržovat.”

You XiaoMo složil hlavu do dlaně. „To už děláš!”

BaiLi XiaoYu zašeptal: „Pokud mi dáš druhou šanci, rozhodně se ze mě stane významná osoba, co dokáže zvládat těžkosti a co se nebude na každého spoléhat.”

Ta slova se možná zdála nepřesvědčivá, ale ve skutečnosti se BaiLi XiaoYu vážně držel toho, co slíbil.

Klan BaiLi by nikdy ani nenapadlo, že by se jejich nejmladší syn, malý chlapec, kterého všichni hýčkali a rozmazlovali, mohl stát zodpovědným, nezávislým mužem, co se dokáže rozhodovat sám za sebe. A z kterého dokonce sálala mírně působivá aura. Jednoduše řečeno, shota se proměnil na bishounena, co v nitru skrýval černé srdce. A na tom všem měl rozhodně největší zásluhu You XiaoMo.

„Vlastně... se svým postavením nemusíš být takový.” You XiaoMo se podíval, jak vážně se tvářil, a ani sám nevěděl proč, ale najednou se v něm vzedmulo černé svědomí. Zdálo se, že kvůli němu ta malá květinka klanu BaiLi vyrostla pokřiveně. A dokonce ani sám You XiaoMo nedokázal s jistotou říct, jestli tento pokroucený směr byl dobrý nebo špatný.

„Ne, co jsi řekl, je pravda. Neměl bych se vždycky spoléhat na svoji rodinu nebo bratra YueXua. A běžet za nimi, kdykoli vyvstane nějaký problém. Chci být statečný muž, co dokáže vyřešit své vlastní problémy a co kvůli všemu nebrečí,” řekl BaiLi XiaoYu upřímně.

You XiaoMovi zacukalo v ústech. Takže až do dneška jsi byl ten typ, co kvůli všemu brečel?!

Pak se na něj BaiLi XiaoYu podíval s očekáváním. „A proto mě neodháněj, dobře?”

You XiaoMo se zhluboka nadechl a povzdechl si. „Fajn, pokud chceš, můžeš jít se mnou.”

„Jooo!” BaiLi XiaoYu okamžitě zajásal, ale když viděl, jak se na něj You XiaoMo podíval, uskromnil se. „XiaoMo, kam jdeš hledat svého kamaráda?”

You XiaoMo se odmlčel a dumal o tom. A pak za chůze promluvil: „Nejdřív pojďme zkontrolovat čtyřlůžkové pokoje, co jsou zadarmo. Na akademii nastoupil ve stejnou domu jako my, takže by ještě neměl být schopen se přestěhovat.”

Jelikož BaiLi XiaoYu poslouchal You XiaoMoa na slovo, neměl žádné námitky. Po chvilce chození sem a tam konečně našli koleje Bloku 1. Ale bylo tam několik čtyřlůžkových pokojů a oni dva nemohli prohledat každý z nich, a tak You XiaoMo navrhl, aby se někoho zeptali.

Jeden mladík se na You XiaoMoa a BaiLi XiaoYua překvapeně podíval. Jeden z nich byl veselý, roztomilý a chytrý, zatímco druhý vypadal, jako kdyby ho vytesali z nefritu a pokryly jemným práškem. Tato kombinace jasně naznačovala, že nebyli z Bloku 1.

„Co potřebujete?” Ten mladík viděl, že se před ním zastavili, a tak zamaskoval své překvapení a pak se takto zeptal.

„Hele, seniore, víš, kde bydlí prváci z Bloku 1?” zeptal se You XiaoMo zdvořile.

„Prváci, co, chcete někoho najít? Letos je prváků o třetinu víc než posledně. Bydlí doslova všude. Pokud chcete najít své známé, obávám se, že ani do západu slunce ho nenajdete. Co kdybyste mi řekli, jak se jmenuje a v jakém je řádu, možná se vám poptám.” Jelikož na něj zíraly ty dva páry černých kulatých očí, mladíkovi bezděky zjihlo srdce.

You XiaoMo a BaiLi XiaoYu promluvili naráz: „Vážně? Děkuju!”

Mladíkovi to přišlo směšné. „Žádný problém, nejdřív mi o něm něco řekněte.”

You XiaoMo okamžitě odpověděl: „Jmenuje se Liu Yue a je to praktikant bojového umění v řádu Slunce.”

„V řádu Slunce?” Mladík si promnul bradu. „Nikdy dřív jsem to jméno neslyšel, ale pokud je v řádu Slunce, vlastně možná vím, kde bydlí. Jděte se podívat na Šestý zimní dvůr, pravděpodobně je tam.”

Když tomu mladíkovi poděkovali, rozběhli se na to zmíněné místo.

Koleje Bloku 1 byly stejné jako v Bloku 2. Také to tu bylo rozdělené na čtyři dvory – jaro, léto, podzim a zima – a studentům byly pokoje přidělovány dle jejich síly od nejvyšší po nejnižší. Každý dvůr byl také rozdělený na šest menších dvorků. Například jak ten mladík zrovna zmínil Šestý zimní dvůr, také existoval První zimní, Druhý zimní... až nakonec Šestý zimní. A podmínky k životu byly samozřejmě také rozčleněné od nejvyšších po nejnižší. Takže Liu Yueův pokoj byl čtyřlůžkový a jelikož byl řádově na úplném dně, měl by také přebývat na nejhorším dvoře.

K Zimnímu dvoru naštěstí vedly směrovky, takže se dal snadno najít. Za patnáct minut ti dva konečně našli Šestý zimní dvůr, o kterém jim ten mladík řekl. Zdejší podmínky byly stejně strašné jako v Bloku 2. Jak vešli dovnitř, vůbec nikoho neviděli. A i když na někoho narazili, bylo to jen pár lidí, co spěšně kráčelo kolem.

Teprve když došli až do nejvnitřnější části dvora, konečně spatřili pár siluet, co byly shluklé do kruhu. Z toho davu lidí se neustále ozývalo klení, ušklíbání, chechtání a hlasitý smích.

Když You XiaoMo a BaiLi XiaoYu přišli blíž, zjistili, že uprostřed té skupiny byl muž, kterého mlátilo několik chlápků. A viděli jenom jeho záda, do tváře mu neviděli. Oblečení měl pokryté blátem a špínou, vlasy měl rozcuchané a všem bylo jasné, že byl v obtížné situaci.

V té chvíli jeden drsný, rozložitý chlápek plivl na muže pod svou nohou. Tvář měl ohavnou a začal klít: „Liu Yue, kde je ta tvoje arogance, co? Pokud máš odvahu, tak zatraceně vstaň! Jak to, že se zrovna teď chováš jako zbabělec, i když sis předtím troufl ztrapnit našeho třetího mladého pána Chaie? Zvedni se, ty smetáku!”

Jak to řekl, zvedl nohu a bez milosti na Liu Yuea párkrát dupl. Nejenže ho ostatní nezastavili, ale dokonce se nahlas smáli, jak Liu Yue vypadal uboze.

You XiaoMoův výraz se změnil z překvapení na hněv. Nečekal, že Liu Yue takhle trpěl. Kdyby ho ten chlápek neoslovil jménem, pravděpodobně by ani nepoznal, že ten člověk na zemi byl Liu Yue.

Jak mu ten hněv stoupl do hlavy, okamžitě odstrčil ty lidi stranou. Jelikož nečekali, že by se do toho někdo vložil, nedokázali jednat včas. Toho rozložitého chlápka, co na Liu Yuea dupal, odstrčil o dva kroky vzad, a tak se ta jeho nicotná noha konečně odlepila Liu Yueovi od těla.

„Liu Yue, jak ti je?” You XiaoMo nedbal na to, jak byl Liu Yue špinavý. Pomohl mu oklepat špínu z oděvu.

Liu Yue byl v této záležitosti vlastně naprosto nevinný kolemjdoucí. Nebyla to jeho chyba. Kdyby to You XiaoMo věděl, nedovolil by Ling Xiaovi, aby se převlékl za Liu Yuea. Aby Liu Yue neskončil v této situaci.

Při pohledu na přístup těch lidí se zdálo, že to nebylo poprvé, co Liu Yuea šikanovali. Pravděpodobně se na něj zaměřili, jen co na akademii nastoupil.

„Mladý... mladý pane?” Liu Yue měl oči nateklé jako vlašské ořechy, nedokázal je úplně otevřít a jen stěží viděl, kdo to dorazil. Ačkoli tvář neviděl jasně, poznal ho po hlase.

„Je mi to tak líto, tohle je celé moje vina!” You XiaoMo mu rychle pomohl na nohy.

„Ne, není to tvoje vina, mladý pane.” Liu Yue potřásl hlavou. Věděl, proč na něj ti lidé zaútočili, ale nikdy z toho nevinil mladého pána a toho skvělého muže. Kdyby nebylo jich, za celý život by se na akademii DaoXin nedostal. Takové těžkosti se nedaly srovnávat s jedním dnem na Ulici života a smrti, neboť jednou mu tam posekali ruce i nohy, a přesto se mu podařilo je všechny zvládnout.

You XiaoMo věděl, že mluvil pravdu, ale stejně se cítil provinile!

„Odkud se tenhle skrček vzal, troufl sis zničit dílo tohoto velkého pána, to chceš zemřít?” Po tom strčení se tomu rozložitému muži podařilo znovu nabýt rovnováhu a když spatřil, že to přišli dva spratci, najednou se naštval.

BaiLi XiaoYu nečekal, až You XiaoMo promluví. Okamžitě vstal, založil si ruce v bok a ta jeho robustní aura si nijak nezadala s aurou toho rozložitého muže. „To se přede mnou odvažuješ nazývat velkým pánem?! A ani nemluvě o tom, že si troufáš praštit mé lidi? To tebe omrzel život! Jak se jmenuješ a taky mi řekni, kdo ti to rozkázal!”

Ten dav to najednou polekalo. Ale nepolekali se kvůli tomu, co BaiLi XiaoYu řekl, ale kvůli jeho drahému oděvu. To jim řeklo, že možná nebyl z obyčejné rodiny. V té chvíli se nikdo z nich neodvážil odseknout, všichni byli přece jenom prváci. Kdyby začali provokovat studenty, co měli nějaké to zázemí, nakonec by to byli oni, co by si koledovali o problémy.

Ten rozložitý chlápek obezřetně řekl: „Pane, jak se jmenuješ? Přišli jsme na rozkaz třetího mladého pana Chaie, abychom tomuhle skrčkovi trochu vyšperkovali tvář.”

BaiLi XiaoYu okamžitě vyletěl jak čertík z krabičky. „Třetí mladý pán Chai, Chai Jun? Ta zatracená nicka se dokonce odvážila dotknout lidí mé maličkosti, BaiLi XiaoYua, vypadá to, že už jste až příliš dlouho naživu.”

Když ten dav zaslechl toto prohlášení, skoro se jim podlomila kolena. BaiLi XiaoYu? Možná o tom jménu neslyšeli, ale jak by mohli neslyšet o tom příjmení BaiLi? Ten klan BaiLi, který se neodvážil provokovat dokonce ani klan Chai. Nebylo divu, že mohl kurážně nazvat Chai Juna nickou.

You XiaoMo slyšel jejich konverzaci. Pomohl Liu Yueovi na nohy a pak mu výraz okamžitě ztvrdl. „Zase Chai Jun, tentokrát mu to nenechám projít jen tak.”

„Správně, to mu spočítáme,” přilíval BaiLi XiaoYu olej do ohně.

Při pohledu na You XiaoMoův a BaiLi XiaoYuův ošklivý výraz přeběhl všem mráz po zádech.

--------------------------------------------

~ Muhaha, příště to bude řež, je libo ražničí z Chai Juna nebo dušené po chaijunovsku? ~

Hlavní stránka

Postavy a pojmy