Jablko Pokušení: GDC - kapitola 107

Kapitola 107 – Utajení (1)

Jin GuangYao zaťal zuby a stiskl si na paži pár akubodů. Uprostřed té závrati ze ztráty krve najednou spatřil, jak k němu Nie MingJue o krok postoupil. Oči měl upřené na něj. Jin GuangYao byl okamžitě polomrtvý strachy.

Na druhou stranu Su She vykašlal další krev a do ochraptění křičel: „Vy hlupáci! Proč tam pořád stojíte?! Zastavte ho! Zastavte tu věc u dveří!”

Kultivátoři ze sekty Jin z Lanlingu, co tam chvíli stáli jako opaření, konečně pozvedli meče a přiblížili se. Ačkoli Nie MingJue poslal první dva hned dlaní do vzduchu.

Jin GuangYao si levou rukou posypal léčivem místo, kde mu usekli druhou ruku. Ale krev mu ten prášek hned smyla. Skoro se rozplakal, odtrhl si lem oděvu v naději, že když si tu ránu ováže, zastaví to krvácení. Ale levou ruku i hruď měl spálenou jedovatým kouřem z rakve a neměl tedy žádnou sílu. Pokoušel se to odtrhnout celkem dlouho, celý se přitom chvěl, a přesto se mu to stejně nepovedlo. Akorát mu to přidalo na bolesti. Su She se vrhl k němu a odtrhl si bílý cár látky z vlastního oděvu, aby mu to ovázal.

Zároveň s tím Lan XiChen odváděl Nie HuaiSanga někam do bezpečí.

Su She se prošacoval, jestli neměl nějaká léčiva, ale neměl, a tak se otočil na Lan XiChena: „Vůdče sekty Lane! Vůdče sekty Lane, máš léčiva? Pomoz mu— vůdce sekty Jin se k tobě vždycky choval s úctou! Prostě to ber, jako že mu prokazuješ laskavost!”

Lan XiChen viděl, jak strašně Jin GuangYao vypadal, že téměř omdléval. A očima mu prolétlo mírné váhání. V této chvíli se z druhé strany ozvalo pár výkřiků. Nie MingJue silným úderem pěstí rozdrtil tři kultivátory na šarlatovou kaluž masa!

Wei WuXian a Lan WangJi stáli před Jiang Chengem a Jin Lingem.

Wei WuXian: „Wen Ningu! Jak jsi na něj narazil?!”

Když si Wen Ning znovu připojil paži, přesunul se, aby si narovnal zlomenou nohu. „Mladý pane... promiň... Řekl jsi mi, abych se vrátil a našel mladého pana Lana. V hostinci jsem ho nenašel, a tak jsem po něm mohl akorát pátrat na ulicích. Ale než jsem mladého pána Lana našel, spatřil jsem ChiFeng-Zuna, jak chodil sem a tam, jako kdyby něco hledal. Spatřila ho skupina žebravých dětí a šly kolem něj dovádět. Nevěděly, kdo to je. ChiFeng-Zun byl naprosto mimo. Holýma rukama téměř... Mohl jsem s ním akorát bojovat celou cestu až sem...”

Bylo naprosto zbytečné, aby se Wei WuXian ptal, jak to, že v hostinci nemohl najít Lan WangJiho. On sám nedokázal v pokoji vedle Lan WangJiho usnout, takže copak Lan WangJi mohl spát? Bylo přirozené, že i on šel ven a potuloval se po ulicích, dokud nespatřil Vílu, co prchla ze scény, aby přivolala pomoc. I ta náhlá bouře se musela spustit poté, co Wen Ning a Nie MingJue začali bojovat.

Takové stvoření jako „mrtvola” přece jenom přitahovalo temnotu. Ani nemluvě když to byly dvě tyto nezvyklé zběsilé mrtvoly!

Ačkoli se kultivátoři ze sekty Jin z Lanlingu nemohli Nie MingJueovi rovnat, neustále se statečně vrhali vpřed. A přesto když se jejich meče střetli s Nie MingJueovým tělem, bylo to, jako kdyby narazily do ušlechtilé oceli. Nedokázali mu způsobit nejmenší zranění.

Nie HuaiSang opatrně vykoukl zpoza Lan XiChenových zad. Hlas měl polekaný a nadšený zároveň: „B-b-b-b-bratře, j-já...”

Nie MingJue na něj zíral svýma očima bez zorniček, měl je doširoka rozevřené. A pak se na něj vrhl.

Lan XiChen mírně sklonil bradu. Po jediném vzlyknutí Liebingu Nie MingJue ztuhl.

Lan XiChen: „Bratře, tohle je HuaiSang!”

Nie HuaiSang: „Bratr mě ani nedokáže poznat...”

Wei WuXian: „Nejenom že nepoznává tebe, dokonce ani neví, kdo zrovna teď je!”

Z Nie MingJuea se už stala mrtvola ovládaná těžkou energií zášti. Byl zběsilý a agresivní, útočil bez rozdílu. Wen Ning se po krátkém odpočinku znovu vrhl do boje, ale Wen Ningova energie zášti nebyla tak silná jako Nie MingJueova. A ani nebyl tak vysoký. Kromě toho Wei WuXian měl flétnu zlomenou, a tak mu nemohl poskytnout podporu. Byl celkem v nevýhodě.

Zrovna když se Jin GuangYaovi, co ležel na zemi, konečně podařilo zastavit krvácení z rány, Su She se zvedl a vzal ho na záda. Chtěl s ním v tom chaosu utéct. Kvůli tomu pohybu si je ostražitý Nie MingJue znovu všiml. Setřásl ze sebe Wen Ninga a dlouhými kroky vyrazil k Jin GuangYaovi.

Jin Ling vykřikl: „Strýčku! Utíkej!”

Když Jiang Cheng slyšel, že se dokonce odvážil takhle připomínat svému nepříteli, dal mu záhlavek a rozhněvaně zakřičel: „Zmlkni!”

Jin Ling si to uvědomil až po tom pohlavku. Ale přece jenom to byl jeho strýček, člověk, co jej viděl vyrůstat. Nebylo to tak, že by k němu Jin GuangYao byl za posledních zhruba deset let nelaskavý. Když Jin Ling viděl, že měl co nevidět zemřít rukou zběsilé mrtvoly, nemohl si pomoct a vykřikl. Ale jakmile ho Nie MingJue zaslechl, otočil se, skoro jako kdyby ho to zmátlo.

Wei WuXian cítil, jak se mu znovu sevřelo srdce. Ztišil hlas: „Ale ne!”

Když se teď z Nie MingJuea stala zběsilá mrtvola, energii zášti měl samozřejmě nejvyšší, když čelil svému nepříteli Jin GuangYaovi. Ale zběsilé mrtvoly nerozlišovaly lidi pomocí zraku!

Co se týkalo pokrevní linie, Jin GuangYao měl k Jin Lingovi celkem blízko. Temným stvořením přišla krev a dech těchto dvou lidí cekem podobná a když se takové stvoření nacházelo v dezorientovaném stavu, bylo pro něj ještě obtížnější je rozlišit. Zrovna teď se Jin GuangYaovi řinula z uťaté ruky krev. Měl slabý dech a byl téměř polomrtvý. Zatímco Jin Ling byl stále naživu a v pořádku. Nie MingJueův mrtvý mozek bez myšlenek se přirozeně víc zajímal o něj.

Lan WangJi rozkázal Bichenu, aby se vrhl vpřed a zaútočil Nie MingJueovi přímo na hruď. Jak se dalo čekat, čepel se zastavila, jakmile dopadla. Nie MingJue shlédl a spatřil jiskřící meč, zařval a natáhl se po něm. Lan WangJi okamžitě povolal Bichen zpět a ten s hlasitým zařinčením vletěl zpět do své pochvy. Nie MingJue nakonec skončil s prázdnýma rukama.

Hned poté Lan WangJi otočil levou rukou, přetočil citeru Wangji a položil si ji na dlaň. Bez váhání vydrnkal proud not. Lan XiChen si také znovu přiložil Liebing ke rtům. Wei WuXian mávnutím ruky vyslal k Nie MingJueovi více než padesát talismanů, ale než se k němu vůbec přiblížily, vzplály kvůli té jeho energii zášti a ve vzduchu shořely na popel!

Nie MingJue se s řevem natáhl po Jin Lingovi. Jiang Cheng a Jin Ling už ustoupili do kouta ke zdi a už neměli kam ustupovat. Jiang Cheng mohl Jin Linga akorát strčit za sebe a vytasit Sandu. Ovšem momentálně nedokázal použít duchovní energii, a tak ten útok mohl akorát sám vykrýt. Ačkoli vzduchem zněla jak citera, tak flétna xiao, bude to příliš pozdě!

Nie MingJue pronikl svou těžkou pěstí tělem skrz na skrz.

Ale to tělo nepatřilo ani Jiang Chengovi, ani Jin Lingovi.

Před tu zeď se postavil Wen Ning a kryl ty dva. Oběma rukama se chopil Nie MingJueovy železné paže a pomalu si ji vytáhl z hrudi. Zůstala mu po ní velká, dutá díra. Nijak nekrvácela. Vypadlo z ní jen pár kousků rozdrcených černých orgánů.

Wei WuXian: „Wen Ningu!!!”

Zatímco Jiang Cheng vypadal, jako kdyby mohl každou chvilku přijít o rozum, vykoktal ze sebe: „Ty? Ty?!”

Ten úder pěstí byl až příliš silný. Nejenom že to Wen Ningovi proniklo hrudí, ale také mu to rozdrtilo část hrtanu. Nedokázal ze sebe vypravit ani slovo a zhroutil se. Kvůli tomu, kde stál, padl rovnou na Jiang Chenga a Jin Linga. Chviličku se nedokázal pohybovat, ale oči měl stále otevřené a bez mrknutí na ně zíral.

Jin Ling původně nenáviděl vraha, zbraň, co probodla srdce jeho otci. Už od mládí si nespočetněkrát přísahal, že pokud bude mít příležitost, rozhodně Wei Yingovi a Wen Ningovi rozseká těla kousek po kousku. Jelikož později nechtěl nenávidět Wei WuXiana, k Wen Ningovi cítil dvojnásobnou nenávist. Ale zrovna teď, když sledoval, jak tomu vrahovi, jak té zbrani probodli srdce stejně jako jeho otci, nedokázal od sebe Wen Ninga ani hrubě odstrčit, aby se o ně neopíral.

Věděl, že byl Wen Ning mrtvý. Neskončil by s vážnými následky, ani kdyby ho někdo zlomil ve dví v pase. O to méně jen s dírou v těle. Ale z nějakého důvodu si nemohl pomoct a z očí mu vyhrkly slzy.

Po té ráně pěstí i Nie MingJue ustal v pohybu.

V tom Lan WangJiho a Lan XiChenově duetu byla citera jako ledová řeka, zatímco xiao byla jako silné větry. Oba ty zvuky podněcovaly nenávist v Nie MingJueově nitru. Ten duet jej ještě víc sužoval, splétal kolem něj hutnost, skoro jako kdyby ho někdo svázal neviditelnými provazy. Jak se ten provaz utáhl, jeho hněv narostl a pak konečně vybuchl. A on se prolomil pouty Melodie zdolání a vrhl se na člověka, co hrál na citeru.

Lan WangJi se v klidu protočil, aby se jeho útoku vyhnul. Melodie ani v nejmenším neustala. Tentokrát Nie MingJue pěstí uhodil do stěny. A když se užuž chtěl otočit, najednou zaslechl dvě jasná zacvrlikání.

Vytrhl pěst ze zdi a podíval se po zdroji toho zvuku.

Wei WuXian ještě dvakrát zapískal a široce se usmál. „Zdravím, ChiFeng-Zune. Poznáváš mě?” Nie MingJue měl ty svoje strašlivé bílé bulvy upřené na něj.

Wei WuXian: „Nevadí, ani když mě nepoznáváš. Stačí, když poznáš to hvízdání.”

Lan XiChen pohnul Liebing mírně stranou. „Mladý pane Weii!”

Chtěl Wei WuXianovi připomenout, že jeho nynější tělo patřilo Mo XuanYuovi. A Mo XuanYu byl s Jin GuangYaoem také pokrevně spřízněný, a to ještě více než Jin Ling. Pokud by kvůli tomu Nie MingJue zaměřil svou energii zášti na něj, situace by byla ještě složitější.

Ale než mohl pokračovat, Lan WangJi se po něm podíval. Klidně a vyrovnaně zakroutil hlavou.

Lan XiChen okamžitě pochopil, co mu tím říkal— nebylo třeba se bát.

Lan WangJi věřil, že Wei WuXian bude v pořádku.

Wei WuXian pískal a promenádoval se kolem. To pískání bylo lehké a uvolněné. V chrámu Guanyin v této těžké bouři a se záplavou mrtvol se jasnost toho zvuku jevila abnormálně strašidelně. Jak to zaslechl Wen Ning, co stále ležel v koutě na Jiang Chengovi a Jin Lingovi, zdálo se, že měl podivně silné nutkání vstát. Chvíli se o to pokoušel a pak se znovu zhroutil. Ať už to bylo kvůli tomu, že se držel zpátky, nebo že ještě nenabral sílu, aby se mohl pohybovat. Jiang Cheng a Jin Ling ho jako jeden bez rozmyslu chytili, ale pak se oba zatvářili stejně váhavě, jak ho chtěli hned zase pustit.

Wei WuXian se široce usmíval a pískal tu téměř žertovnou melodii, zatímco v klidu ustupoval s rukama za zády. Nie MingJue stál na stejném místě. Po prvním Wei WuXianově kroku byla jeho reakce chladná. Po třetím kroku stále zůstával na místě. A přesto se zdálo, že při sedmém kroku nakonec nedokázal déle odolávat tomu nutkání a vykročil směrem, kterým Wei WuXian ustupoval.

A Wei WuXian ho vedl přesně tím směrem, kde se vzadu v chrámu Guanyin nacházela ta téměř luxusní prázdná rakev. Pokud ho dostane dovnitř, Wei WuXian měl, jak ho zapečetit.

Ten bílý, jedovatý dým se už dávno rozehnal. Teď ho tu bylo příliš málo na to, aby ho to nějak ohrozilo. Nie MingJue s temnou tváří se nechal vést k prázdné rakvi, i když instinktivně pociťoval vzdor.

Wei WuXian tu rakev obkroužil. Všichni na tu scénu zírali se zatajeným dechem, obzvláště Lan WangJi. Jak Wei WuXian neuspěchaně pískal, stejně neuspěchaně vrhl pohledem jeho směrem. Jakmile se střetli očima, téměř koketně na Lan WangJiho mrkl levým okem.

Tou melodií, co Lan WangJi vybrnkával prsty, se přelila neznatelná vlnka, jako kdyby ho někdo píchl jehlou z cukru, ale zase to rychle zmizelo. Wei WuXian se otočil, byl sám se sebou tak nějak spokojený a poplácal rakev před Nie MingJuem.

Nie MingJue se nakonec pomalu sehnul. Ale zrovna když měl nahnout horní polovinu těla dovnitř, zpoza Lan XiChena se najednou ozval jekot.

Nie MingJue se hned zastavil. Stejně jako ostatní se otočil, aby se podíval.

Su She na zádech nesl Jin GuangYaa, co byl jen napůl při vědomí. Jednou rukou ho držel za nohu a v druhé držel zkrvavený meč. Nie HuaiSang na druhou stranu ležel na zemi, svíjel se v bolesti a objímal si nohu.

Po tomhle energie meče Shuoyue sekla Su Shemu po ruce, v které držel meč. Su She měl tvář naprosto šokovanou a meč mu vypadl z ruky. Ta čepel už Nie HuaiSanga zranila. Vzduchem zavál pach krve.

Wei WuXian v duchu zaklel: 'Jak se tohle může stát— jak si troufá mi to v tak kritický okamžik pokazit!'

Nie HuaiSang a Nie MingJue byli nevlastní bratři, co měli stejného otce. Pokud Nie MingJue zachytí pach jeho krve, nepodnítí to v něm žádnou krvežíznivost, ale bude kvůli tomu nesmírně zvědavý. A když kvůli té zvědavosti obrátí pozornost tím směrem, určitě si všimne Jin GuangYaa. A až zabije Jin GuangYaa, jeho krvežíznivost bude rozhodně ještě silnější a bude ještě těžší ho podrobit!

Jak se dalo čekat, Nie MingJueovi se z hrdla ozvalo vrnění. I tělem se odvrátil od prázdné rakve. Hned si uvědomil, kdo byl ten člověk, co Su Shemu ležel na zádech. A ani Wei WuXianovo pískání ho už nemohlo zastavit. Nie MingJue se k nim přihnal jako poryv větru, dlaň vyslal Jin GuangYaovi k hlavě.

Su She silou uskočil stranou. Špičkou boty si nadhodil meč, co spadl na zem, a svolal veškerou svou duchovní energii a vlil ji do jediného bodnutí k Nie MingJueově srdci. Ten útok byl možná kvůli té strašné situaci abnormálně svižný a nemilosrdný. Ta čepel přetékala duchovní energií a jasně zářila, ovíjela ji vířící záře. Bylo to o tolik lepší než ty předchozí zdánlivě elegantní útoky, že dokonce i Wei WuXian ho chtěl pochválit za tu vytříbenost.

I Nie MingJuea přinutil výbuch toho útoku o krok ustoupit. Jak to světlo o něco pohaslo, Nie MingJue se znovu vrhl vpřed a bez ustání se sápal po Jin GuangYaovi. Su She levou rukou hodil Jin GuangYaa na Lan XiChena, zatímco pravou rukou sekal Nie MingJuea po hrdle.

Nie MingJue měl celé tělo stejně neproniknutelné jako vytříbená ocel, ale to neplatilo o té niti, kterou měl hlavu přišitou ke krku!

--------------------------------------------

~ Kdo si myslel, že bude muset čekat další týden? Takhle to dopadá, když člověk zapomene, že má víkendovou směnu... Ovšem příští kapitola bude o to dřív! ~

~ Nie MingJue má pifku na celý klan Jin a má tam tolik cílů, že neví, koho si vybrat! ~

~ Hřebem dnešní kapitoly byl samozřejmě Wen Ning, a tak také dostane obrázek! ~