TS2 - kapitola 15 (+ OZNAM)

Kapitola 15 – Příležitost

Když chtěl člověk popsat stav Hollywoodu, stačily mu jenom dvě slova: jarmark marnosti.

Také bylo snadné propočítat úspěch celebrity: byla slavná? Byla zisková? Tyto dva faktory vždycky šly ruku v ruce.

Všechny větší filmové festivaly každý rok vyprodukovaly Nejlepšího herce a Nejlepší herečku. Bylo snadné odhadnout, kolik lidí dostane každý rok tento titul. Na světě bylo spoustu dobrých herců a hereček, ale bylo vzácností najít člověka, co byl okouzlující jak na stříbrném plátně, tak i mimo něj.

Kdyby Nejlepší herec nebo Nejlepší herečka měla opustit ten typ filmu a role, která jim byla příjemná, většině by přišlo, že kvalita jejich hraní oproti dřívějšku klesla. Další možností bylo, když je brzdil špatný úsudek a zvolili si hrát v sérii průměrných filmů. A pak se otočí a zjistí, že jejich kariéra jde pomalu z kopce. Mnoho herců, co vyhráli prestižní ocenění, často hrají role v nízkorozpočtových filmech nebo hrají vedlejší roli k nějakému nováčkovi.

Tang Feng měl dobré herecké schopnosti a byl také okouzlující, ale scházela mu kvalifikace vybrat si své vlastní role a společenské vazby, aby se v Hollywoodu prosadil.

Člověk se v Hollywoodu nemohl chovat odměřeně. Tang Feng si naštěstí nemyslel, že je špatné mít široký okruh přátel. Pravda, v průmyslu byli i hanebové, ale ještě víc tam bylo nadaných lidí. V Hollywoodu se člověk mohl setkat se světově uznávanými režiséry, editory velkých časopisů, význačnými fotografy a geniálními investory.

Hollywood bylo shromáždiště úspěšných a nadaných lidí. A z prosté rozmluvy s jedním z nich mohla vzejít nečekaná odměna.

Aby člověk došel úspěchu, rozhodně musel mít lidskou sílu, co by jej podpořila.

Tang Feng momentálně hrál v Satan's Alley a trénoval bojové umění, ale zároveň si vyšetřil trochu času, aby se účastnil společenských událostí, kde by si udělal konexe. Nebylo třeba někomu podlézat, jen stačilo, aby si člověk prostě užil jídlo, víno a nádherné konverzace mezi přáteli. Tady nebyli žádní hlupáci; bylo snadné říct, kdy byl člověk neupřímný.

Tang Feng ze zkušeností ze svého minulého života věděl, že stačilo, když zůstane sám sebou.





Charlesův obchodní partner dnes pořádal soukromý večírek. Kromě obvyklých podnikatelů pozval i mnoho celebrit a modelů.

Jinými slovy se na tom večírku dali najít různí lidé. Od nadaných jednotlivců až po lidi, co hledali svůj vlastní osobní zisk.

Jelikož byl pořadatel večírku člověk, kterého Charles znal, požádal ho o další pozvánku. Po Charlesově přesvědčování se měl účastnit i Tang Feng.

Jako Fiennes měl v Hollywoodu spoustu přátel. Vítal každého, kdo s ním chtěl navázat přátelství, ale bylo pár lidí, ke kterým měl obzvláště blízko. Většina jeho skutečných přátel byla mimo zábavní kroužek a většina z nich byla doktoři.

Tang Feng neměl v plánu kontaktovat lidi, které kdysi znal. Většina jeho starých přátel by si o něm pravděpodobně myslela, že je jen druhořadá celebrita, co zoufale prahne po slávě. Nikdo by ho nebral vážně. Navíc nechtěl, aby ho poslali do blázince.

Navzdory tomu nemohl žít jen pendlováním mezi natáčecí lokací a svým bytem. Člověk se musel bavit s ostatními, aby se setkal s novými lidmi.

Tématem dnešního večírku byl „les”. Většina pozvaných na sobě měla oděv z přírodních, hrubých materiálů. Co se týkalo šperků, většina se rozhodla ozdobit ovocem, listy a květy.

Charles i Tang Feng měli oba oblek z konopné látky. Aby se shodovali s tématem večírku, vybrali si barvy, co představovaly les. Jejich černá saka a kalhoty představovala zemi a tmavě zelené kravaty listy. Jako manžetové knoflíčky použili pár křišťálových hnědých bobulek. I vchod na večírek byl speciálně vyzdobený. Tang Feng a Charles prošli pod obloukem z listů, květin a větví. A číšníci, co stáli vedle oblouku, byli oblečení jako trpaslíci z pohádky. Měli na starost kontrolování pozvánek a vítání hostů.

Světlo uvnitř bylo tlumené. Byla tam řada stolů z tvrdého dřeva ozdobená červeným ovocem a tmavě hnědými větvemi a na nich bylo pečlivě naaranžováno mnoho chodů do tvaru ovoce a květin. Nedaleko stolů stálo v květináčích pár křišťálových stromů a jejich větve se prohýbaly pod křišťály. Bylo jasné, že organizátor na tento večírek vynaložil celkem dost peněz.

„Co ty na to?” Charles se po sále procházel s Tang Fengem. Přitom si povídal a vyměňoval si vizitky s lidmi, co potkali.

Byl to zajímavý večírek. Lidé chodili sem a tam, konverzovali a vytvářeli si konexe. Pár účastníků flirtovalo s posedávajícími modelkami. Brzy se v párech vytratili a za půl hodiny se zase objevili.

Dobrá hudba, dobré víno a nádherné ženy.

„Večírek je skvělý.” Tang Feng se usmál. Na večírky moc často nechodil, ale to neznamenalo, že nevěděl, jak se bavit s ostatními. Momentálně šlo všechno dobře.

„Hej, Charlesi!” Přišel k nim muž ve středním věku, co měl paži kolem modelky.

„Na chvilku se půjdu projít sám.” Účelem socializování bylo udělat si přátele, ale ne každý člověk byl hoden jeho přátelství. Tang Feng toho muže, co na Charlese zrovna zavolal, znal. Už ho viděl v časopisech; byl zapletený do několika skandálů s ženskými celebritami. Ten muž rozhodně nevedl zdravý životní styl. Tang Feng ho neviděl v dobrém světle.

Charles herce nenutil zůstat. Jen mu připomněl: „Dávej pozor. Nechoď moc daleko. Brzy za tebou přijdu.”

Tang Feng procházel kolem bufetových stolů a snědl trochu toho jídla. Pak si od procházejícího číšníka vzal sklenici s koktejlem a šel se projít mezi hosty večírku. Jelikož byl v Hollywoodu momentálně bezejmennou celebritou, oblek mu věnoval Charles. Jeho neobyčejné vzezření brzy přilákalo pohledy několika lidí a pár jich přišlo flirtovat. Ženské celebrity a modelky, co se kolem něj shromáždily, si myslely, že to je asijský milionář, a rychle daly najevo, že se o něj zajímají.

Tang Feng byl tak trochu rozmrzelý, když si ho pár dívek spletlo s Japoncem. Když ho jedna z nich pozdravila v japonštině, odpověděl místo toho v čínštině. Když ta dívka vykřikla „Číňan!”, tvář jí zdobil šok.

Než aby ty dívky odrazoval, aby se kolem něj zdržovaly, Tang Feng si s nimi začal svolně povídat o nynějším stavu Hollywoodu. Mluvil o měnících se časech a o tom, jak herci už nevládli průmyslu. Vzestup výtečných režisérů a mocných podnikatelů herce postupně vytlačil z vrcholu pyramidy. Pak si začali povídat o módě. Tang Feng zmínil, jak úspěch modelek závisí na náklonnosti návrhářů a jiných slavných lidí a také na vlastním vzezření samotné modelky. Dívky si nemohly pomoct a musely s ním souhlasit. Trendy se často proslavovaly chvástáním a ne silou skutečného návrhu.

„Takže podle tebe musíme akorát skočit na návrháře nebo nějakého boháče?” Modelky kolem Tang Fenga jeho slova pobavila a často se jeho žertům smály.

„Bylo by skvělé, kdybyste návrhářům, s kterými se setkáte, vnukly inspiraci. Pokud dokážete návrháře inspirovat, tak by to mělo zvláštní význam, kdyby vám nabídl projít se na jeho prohlídce nebo být na titulní straně časopisu. Inspirování ostatních je trik, co funguje všude,” odpověděl Tang Feng s úsměvem.

Když se ty společenské dívky dozvěděly, že je Číňan, ptaly se ho na věci, co měly co dělat s Čínou jako bojové umění a čínská kuchyně. Tang Feng okamžitě vyhrabal všechno o bojových umění, co slyšel od Lu Tianchena, a ukázal pár pohybů. Dívky na něj zíraly s očima doširoka rozevřenýma překvapením.

Poté pár z nich naznačilo, že by měly zájem si s ním dát skleničku nebo šálek kávy, ale Tang Feng zdvořile odmítl všechny jejich nabídky. U těch, co byly obzvláště vytrvalé, přímo vyložil své eso a řekl: „Mám přítele.”

Dívky se na něj chápavě dívaly a odpověděly: „Jů, to je super. To chápeme.” Ale to jim nezabránilo v tom, aby se Tang Fenga nevyptávaly na podrobnosti o jeho příteli. Když Tang Feng čelil mnoha takovým otázkám, nemohl si pomoct a musel k úniku využít výmluvu „musím na záchod”.





Tang Feng zíral na svůj odraz v zrcadle a upravil si pár uvolněných pramínků vlasů. Už na toaletě strávil dost dlouho; bylo na čase, aby odešel.

„Před chvilkou jsem tě viděl. Zdá se, že jsi mezi ženami oblíbený.” K umyvadlu vedle přišel čtyřicetiletý muž s bříškem a umyl si ruce.

Herec se usmál. „Vidí mě jako svého nejlepšího gayského přítele. To není k smíchu.”

Muž se uchechtl. „Pravda, to není. Můžu se tě na něco zeptat?”

„Samozřejmě.”

„Jsi z Číny, že?”

„Díky bohu. Konečně jsem našel někoho, kdo si mě nespletl s Japoncem,” řekl Tang Feng žertem.

Muž se znovu zasmál. „Je celkem vzácné narazit na Číňana s tak dobrým smyslem pro humor jako ty. Tím myslím, že většina tvých kolegů se zdá být vážná. Naštěstí jsem se už s pár Japonci setkal. Jsi jiný než oni.”

Samozřejmě že v tom je rozdíl. Tang Feng se na oplátku usmál.

„Můžu se zeptat ještě na něco?” Zdálo se, že ten muž byl na Tang Fenga velmi zvědavý.

„Dokud jsme na toaletě, nemůžu odmítnout žádnou otázku. Takže se zeptej.”

„Haha, jsi zábavný. Otázka, na kterou se chci zeptat, je, jak si Číňan vykládá 'víru' a 'hrdinu'?” Muž se opřel o umyvadlo.

Tang Feng byl s čínskou kulturou naštěstí obeznámený. Chvilku o tom přemýšlel a řekl: „Pro většinu lidí, co usilují jenom o jídlo, oděv a střechu nad hlavou, by víra znamenala vést dobrý život. Je to realističtější a důležitější než jakýkoli luxus na světě. Ale já osobně si myslím, že víra by měla být láska.”

„A nevěřit v hrdinu nebo nějaký další typ vůdce?”

„Věřit ostatním znamená, že je člověk ochotný ukázat jim svou slabinu. Naopak víra v Boha může vést k fanatismu a víra v sama sebe je někdy neuvážená. Vím, že většina lidí v Americe si zvolila věřit v sebe a zdůrazňovat ego. Ale to často vede k aroganci. Myslím, že většina lidí má tento nedostatek. Až příliš snadno nafukujeme svoje ego.”

„Dobrý výklad. Já jsem Robert,” odpověděl muž s úsměvem.

Tang Feng k němu natáhl ruku. „Tang Feng.”

Počítalo se tohle jako náhoda? Překvapilo ho, že na toaletě na večírku narazil na vrchního poradce jedné z největších zábavních společností v Americe.

Robert nynějšího Tang Fenga neznal, ale Fiennes s ním v minulosti mnohokrát spolupracoval.
--------------------------------------------------

~ Takže co se toho oznamu týče, během několika posledních pár dní zmizela z internetových vod stránka žirafek (původní překladatelé z čínštiny). To znamená, že dopřekládám 3 poslední kapitoly (16,17,18), co ještě před touto katastrofou přeložili, a pak už se můžeme akorát modlit, aby se žirafky zase ukázaly, případně překlad převzal někdo další. Já osobně se čínštinu začít učit nehodlám (a i kdybych začala, trvalo by minimálně tak dva roky, než by se to dalo použít na vzdálenou interpretaci...). 

Mezitím se zaměřím na Temnější vesmír a pak si vyberu něco dalšího pěkného na překládání, takže se můžete těšit na dávky jiného čtiva. ~

<Předchozí>...<Následující>