Kapitola 14 – Snídaně s láskou
Jelikož Charlese vykázali do chladného paláce, šel se osprchovat. Poté si na tváře a bradu nanesl trochu krému na holení a pomalu se hladce oholil. Kvůli té opatrnosti, s kterou to dělal, se zdálo, jako by ho čekalo důležité rande.
Kvůli nespravedlivé smlouvě, co Tang Feng dneska podepsal s Charlesem, musel Charlese namasírovat, i když to Charles mu způsobil potíže.
Charles rychle vyšel z koupelny s ručníkem ovinutým kolem pasu. Tvář měl hladkou a vlasy zčesané dozadu. Ten čistý účes jenom zvýraznil jeho osobité rysy. Charles byl vždycky mužný.
Tang Feng se zamračil, když si všiml, že ten ručník, co měl Charles ovinutý kolem pasu, byl jen krůček od toho, aby spadl. „Nemůžeš se pořádně obléct?” Tang Feng přimhouřil oči, jak stál u stolu, na kterém měl připravených několik masážních a tělových olejů.
„Copak se člověk během masáže nemá svléct?” Charles na Tang Fenga flirtovně zamrkal.
Charles se natáhl, aby ze sebe stáhl ručník, ale pak si všiml, že v rohu místnosti seděl někdo velmi známý.
„Lu Tianchene, to budeš celou dobu koukat? To stačí, můj drahý příteli, proč prostě neodejdeš? Nechci, abys mě viděl nahého. Jak mě uvidíš, pustí se do tebe komplex méněcennosti. Je mi zle, už jen když si pomyslím, že po zbytek svého života budeš muset žít v mém stínu,” chvástal se Charles a jasně všechny okolo naváděl k nedorozumění.
Lu Tianchen seděl v křesle a četl knihu. Vzhlédl k Charlesovi, co dával na odiv svou nahou hruď a břicho. Pak knihu s jasným zvukem zavřel; Tang Feng se při tom zvuku otočil.
„Bydlím tady,” řekl Lu Tianchen prostě.
„Cože?” Vždyť byli pro boha v Tang Fengově pokoji. Charles vypadal, jako kdyby spolkl pukavče. Pak s úsměvem zareagoval: „To je ale náhoda, já tu taky bydlím.”
„Ach, zlato, silněji! Jo, jo, přímo tam. To je tak příjemné...” Charles ležel tváří dolů na matraci a s ručníkem, co mu zakrýval dolní půlku těla, a neustále vydával zavádějící vzdechy.
Tang Feng seděl Charlesovi u boku a prsty měl na jeho páteři. Charles měl dobré tělo; a když mu kůži namasíroval oleji, byla také příjemná na dotyk. Ale to nebyl dostatečně dobrý důvod, aby ho Tang Feng rád masíroval. Vůbec se mu nelíbilo sloužit jiným.
„Přímo tady?” Tang Feng přesunul prsty k Charlesově zadnici. A se zlým úsměvem na tváři ho silně štípl. Pak napodobil Charlesův přehnaný tón a řekl: „Jů, zlato, tvoje malá prdelka je tak pevná.”
Tang Feng z Lu Tianchenova rohu zaslechl uchechtnutí.
Za celá ta léta, co Lu Tianchen znal Charlese, to bylo poprvé, co narazil na člověka, co se odvažoval škádlit toho divokého medvěda. A ještě to ze všech lidí byl Tang Feng.
Koho by to napadlo? Před půl rokem byl Tang Feng arogantní bohatý hlupák druhé generace. Navenek se jevil divoce, ale v nitru byl zbabělec. Když se poprvé setkal s Charlesem, působil jako zajíc zkoprněle stojící před predátorem a nebyl schopen utrousit jediného slova.
A za půl roku se Charles z litého divokého medvěda proměnil na krotkého hnědého medvěda, co věděl, jak se na lidi usmívat.
A co potom on? Lu Tianchen odložil knížku a přišel k těm dvěma. Dával si záležet, aby s nimi každou noc spal ve stejném pokoji. Jinak by jeden medvěd toho zajíce určitě přes noc zhltl.
Ti tři doma obvykle nikdy nevařili. Často se šli najíst ven do restaurací nebo si někoho najali, aby pro ně uvařil. Když Tang Feng druhého rána otevřel ledničku, zjistil, že jí z větší části dominovaly plechovky s pivem, lahve mléka a pár krabic džusu. Naštěstí tam byl malý výběr surovin, co mohl použít na snídani.
Tang Feng se sklonil a vybral pár surovin, co se daly snadno uvařit: vejce, párky a pár brambor.
„Můj bože, drahoušku, hodláš pro mě udělat snídani? To mě neuvěřitelně dojímá. Nikdy jsem nevěděl, že ti jdou domácí práce. Mám pocit, že jsem udělal dobrý obchod.” Charles se vzbudil ve stejnou dobu jako Tang Feng, ale Tang Feng byl rychlý a dostal se do koupelny jako první. Charles se nechtěl osprchovat v jiné koupelně, takže musel počkat, dokud Tang Feng neskončí. Po sprše přišel Charles pozdě a spatřil Tang Fenga, jak z lednice vytahuje suroviny.
Naopak Lu Tianchen se rozhodl osprchovat ve vlastním pokoji a už seděl na pohovce a četl si noviny.
„Ne, není pro tebe.” Tang Feng vytáhl vejce, párky a brambory a přešel k otevřené kuchyni, co byla hned vedle obýváku. Co by měl udělat prvně? Správně, nakrájet párky a brambory a taky potřeboval olej na vaření.
„Pokud to není pro mě, pro koho to tedy je?” Charles sešel ze schodů. Jakmile mu ta otázka vyplula z úst, měl pocit, že je něco špatně. Najednou se otočil a zahlížel na Lu Tianchena.
Lu Tianchen obrátil stránku a v klidu řekl: „Pro mě.”
„Proč?” Charles nebyl šťastný.
„Protože Tang Feng chce,” odpověděl Lu Tianchen stejně klidným hlasem.
Tang Feng prohledal skříňky a konečně našel láhev oleje. Tu bitvu žárlivosti, která zuřila v obýváku, naprosto ignoroval.
Jak Tang Feng stál před linkou, vzal nůž a překrojil jeden párek na půl. Věnoval svému dílu uznalý pohled. Vidíte, krájení párků mu celkem šlo.
Ty dvě půlky párku naaranžoval na talíř vedle prkýnka a rychle se šel vypořádat s brambory. Pro sebe si řekl: „Musím je akorát nakrájet na velké kousky. To by mělo být celkem snadné.”
Ale skutečnost byla jiná. Že někdo rád jedl brambory, ještě neznamenalo, že mu šlo jejich krájení. Tang Feng se chopil sekáčku a tvrdě jím máchl po bramborách. Po tom hlasitém zvuku Lu Tianchen i Charles ustali ve svém dohadování a podívali se ke kuchyni.
Přišli se podívat, co to Tang Feng dělá. Herec už brambory dosekal. Když ty dva viděl, hrdě ukázal na nepravidelné kousky na prkénku. Každý ten kousek měl ještě slupku. „Hele, nenasekal jsem je pěkně?”
Tang Fengův úsměv značil, že čeká na chválu. Charles okamžitě spolkl ty namíchnuté poznámky, co měl na jazyku.
„Dobrá práce.” Lu Tianchen byl po právu dobrým podnikatelem. Lhal, aniž by o tom nějak popřemýšlel. Bylo to hladké, jako kdyby zpíval.
„Skvělé!” Charles nebyl ochoten prohrát. Každopádně ty brambory nebude jíst.
Když Tang Feng rozkrájel párky a brambory, zapnul sporák. Lu Tianchen mu připomněl: „Než tam dáš brambory, musíš rozpálit olej.”
„To vím. Viděl jsem to v těch pořadech o vaření.” Tang Feng vzal láhev oleje a nalil ho do pánve. Když láhev zase odložil, půlka byla prázdná.
„Stejně to jsou smažené brambory. Nezáleží na tom, kolik tam dá oleje.” Charles se stranou uchechtl, oči se mu uličnicky leskly.
Tang Feng Charlese nezklamal. Všechno, co nakrájel, hodil do pánve s olejem. Kromě brambor a párků tam přidal i dvě vajíčka.
Naštěstí Tang Feng věděl, že než přidá vajíčka, musí rozklepnout skořápku.
Charles a Lu Tianchen sledovali, jak Tang Feng přidal velkou lžíci soli. Pravděpodobně si myslel, že to nestačí, a tak do pánve kydnul ještě trochu kečupu a černého pepře.
Tang Feng nakonec zapnul sporák na moc. Z vajíček byla neforemná spálená hrouda, brambory byly víc černé než zlaté a párky byly místy ohořelé.
„Ach, kečup a černý pepř jsem měl dát do mističek na talíř, že?” Když Tang Feng vypnul sporák, konečně si vzpomněl, že ty brambory, co kdysi jedl, servírovali s několika mističkami s dochucovadly.
Ti dva nevěděli, jak na tu jeho otázku odpovědět.
Charles poplácal Lu Tianchena po rameni. „Tang Feng tuhle snídani připravil obzvláště pro tebe. Měl bys to všechno sníst.”
„Vím, že to vypadá trochu ošklivě, ale myslím, že by to mělo chutnat dobře. Jestli chceš, můžeš vyzkoušet. A pokud ne, prostě to vyhoď do koše. Už jsem objednal donášku.” Zrovna v tom okamžiku někdo zazvonil u dveří. Tang Feng si umyl ruce a předal Lu Tianchenovi vrchovatý talíř snídaně s láskou. „Je to roznáška. Jdu otevřít.”
Lu Tianchen ten talíř v tichosti přijal. Charles si nemohl pomoct a když kolem něj procházel, aby dohnal Tang Fenga, uchechtl se. Herec už převzal krabici s dovezeným jídlem. Lu Tianchen stanovil podmínku: připravit mu snídani. Neřekl, jak by ta snídaně měla chutnat. Tang Feng splnil svůj úkol dokonale, ale věděl, že ten talíř jídla, co udělal, vypadal celkem strašlivě. A ani chuť nebude kdovíjak skvělá.
„Objednal jsem kaši, hodně,” dodal Tang Feng s náznakem rozpaků. „Je to poprvé, co jsem dělal snídani. Nemusíš to jíst.”
Bál se, že Lu Tianchen bude mít později podrážděný žaludek.
Lu Tianchen si nabral jednu smaženou bramboru a dal si jí do pusy. „Chutná to v pohodě. Je to tvoje poprvé, ne?” Byla to odpověď, co zahnala lidskou mysl do úzkých. Z jednoho úhlu pohledu patřilo Tang Fengovo poprvé rozhodně Lu Tianchenovi. A když se na to člověk podíval jinak, k Tang Fengovu poprvé v životě došlo té noci, co jej Charles nadrogoval.
Ale Tang Feng nechtěl ztrácet čas tímto vysvětlováním.
Charlesovi po slovech jeho přítele potemněla tvář. „Jsem muž s otevřenou myslí.”
To ráno minulo v podivné atmosféře. Lu Tianchenovi se s vážnou tváří podařilo spořádat veškerou tu neznámou hmotu, co Tang Feng udělal. Herec necítil ani trochu viny; přece jenom Lu Tianchena nenutil, aby to snědl.
Odpoledne Charles zavezl Tang Fenga na místo natáčení. Co se týče toho, proč ho tam nezavezl Lu Tianchen, to bylo tím, že předseda trpěl bolestmi žaludku.
-----------------------------------------------
~ Tang Fengu!!! To jako vážně?! ... Ráda bych řekla, že si to autorka akorát vycucala z prstu, ale uznávám, že třeba můj bratranec dokáže připálit i čaj...
Příště si zajdeme na večírek a TF konečně zazáří! ~
Žádné komentáře:
Okomentovat