TS2 - kapitola 12

Kapitola 12 – Umlátím tě k smrti

Všechny scény naplánované na dopoledne natočili hladce. Režisér byl rád, když viděl, že Tang Fengova a Ginova spolupráce byla dle jeho standardu, ale během natáčení i tak sem tam došlo k nějakému tomu zaškobrtnutí. Při prvním pokusu této scény s polibkem Gino použil příliš síly a nakonec Tang Fenga srazil na zem.

Při druhém pokusu to Tang Feng ustál. Gino také použil méně síly, ale tentokrát byl nespokojený režisér. „Copak jste vy dva spolu chodili léta? No tak, chci vidět nějaké to vzrušení a konflikt! Teď není čas si hrát na zamilované holubičky.”

Všichni se režisérově poznámce zasmáli.

Konečně tu scénu zvládli na třetí pokus. Ale Gino během polibku kousl Tang Fenga do rtu a když se od sebe odtáhli, Tang Fengovi zůstala vedle rtu stopa po krvi. Režisér rychle rozkázal udělat detailní záběr Tang Fengovy tváře a pochválil Gina za jeho neúmyslnou chybu. Služebníci Boha se líbali před sochou Boha a jeden z mnichů přitom kousl druhého do rtu. Porušili další tabu; přesně jak režisér chtěl.

Tang Feng si šel odpočinout do svého přívěsu, zatímco mu pár asistentů odstranilo líčení a vyčistili mu tu ranku na rtu. Pro celebrity bylo běžné, že měli kolem sebe pár asistentů. Nebylo to kvůli tomu, aby se jevili důležitě, prostě to byl jen nezbytný krok k tomu, aby se z nich stal profesionální herec. Profesionální herec potřeboval, aby jej podporoval profesionální tým.

Lu Tianchen našel pár lidí z Hollywoodu, aby mu pomohli, ale dopadlo to stejně, jako když mu Lu Tianchen našel domácího lektora: Tang Feng nakonec sám skončil jako lektor. Nakonec si Tang Feng vybral členy svého týmu sám. Po pár dekádách strávených v tomto průmyslu měl bystré oči. Věděl, kam se koukat, aby našel lidi, co potřeboval.

Někdy cizí miliardář nebyl tak efektivní a vynalézavý jako rodilý občan země.

Většinu času se Tang Feng rád zakutal do svého přívěsu. Když asistenti dokončili svou práci, odešli z přívěsu bez jediného zbytečného slova. Tang Fengovi se obzvláště líbila tahle jejich profesionalita.

Společenské a jiné konverzace se daly schovat na dobu mimo práci. I když měl přestávku, pořád se soustředil na film.

Musel si projít scénář na scény na toto odpoledne a připravit se.

„Gino do toho vážně vložil moc síly.” Tang Feng zíral do zrcadla na svůj ret. Chyběla mu vrstva kůže, ale nebylo to tak zlé. Jeho snaha nepřišla všechna vniveč; povedlo se jim to na pouhý třetí pokus.

V tom okamžiku se od dveří do jeho přívěsu ozvalo zaklepání.

Tang Feng se postavil. Byl to někdo z personálu, co mu zapomněl něco říct nebo tak něco? Nebo to byl Gino, aby si znovu prošli scénář?

Otevřel dveře jenom na škvírku, ale ten člověk venku dveře okamžitě silou otevřel. Tang Feng musel udělat pár kroků vzad. Ten člověk se vmáčkl do přívěsu a zavřel za sebou dveře.

„Charlesi, kdy ses—” Kdy ses vrátil?

Než mohl Tang Feng větu dokončit, Charles už polapil jeho ústa v polibku. Pevně mu ovinul paže kolem ramen a pasu a jazykem útočil na Tang Fengova ústa jako samopal na zeď. Tang Feng se o něj zapřel, ale Charles ho krok za krokem tlačil na postel v přívěsu jako tvrdohlavý vůl.

Tang Feng narazil do postele. Ačkoli byla matrace měkká, stejně ho to pořád bolelo. Tang Feng popadl Charlese za límec a druhou pěst mu vrazil do břicha. Charles zasténal a konečně Tang Fenga propustil. Tang Fengovy rty byly rudé a nateklé.

„To jsi zase v říji? Tak si jdi najít někoho z ulice, nechovej se ke mně jako k—”

Charles se usmál a prstem přejel po Tang Fengových rtech a tím ho přerušil. Shlížel na Tang Fenga se smilným úsměvem na rtech. „Drahoušku, chyběl jsi mi. Tobě se po mě vůbec nestýskalo?”

„Chybělo mi, jak jsem tě kopal do zadnice.” Komu by scházel zvrhlík jako Charles? Tang Feng by byl radši, kdyby Charles vyrazil na nějaký daleký výlet a už nikdy ho nehledal. Bylo by ještě lepší, kdyby si na svém výletu našel někoho jiného, na koho by se lepil.

„Dneska večer tě nechám kopat, jak moc chceš.” Charles na Tang Fenga dvojsmyslně zahýbal obočím.

Po Charlesově odpovědi měl Tang Feng pocit, jako kdyby spolkl nechutnou mouchu. Rozladěně mu položil ruce na ramena a varoval ho: „Bylo by lepší, kdyby takový masochista jako ty ze mě hned slezl. Jinak tě kopnu do malého Charlieho.”

„Ale ne, Charlie není malý. Je hodně velký...” Charles se uchechtl a sklonil hlavu. Vedle hercova ucha řekl tím svým hlubokým hlasem: „Měl bys to dobře vědět. Dokonce mi řekl, abych ti něco vyřídil: že jsi mu taky chyběl.”

„Jsi nemrava.” Tang Feng Charlese praštil pěstí do ramene. „Dobrá, slez ze mě.”

Když Tang Feng mezi natáčením nestudoval scénář, trénoval bojové umění. Ve svém minulém životě už si navykl pít čaj a cvičit taiči. Se základní znalostí taiči nebylo moc těžké se naučit pěst Wing Chun.

„Ne, pořád před sebou máme ještě jeden krok.” Charles byl neodbytný a odmítal Tang Fenga nechat uniknout z jeho sevření.

Jelikož Tang Feng trénoval pěst Wing Chun jen pár měsíců, pořád nebyl schopný Charlese nebo Lu Tianchena odkopnout; oba muži měli za sebou léta bojových zkušeností. Tang Feng se mohl pokusit vstát, zatímco na něm Charles pořád ležel, ale to by způsobilo příliš mnoho hluku. Kdyby někdo začal být zvědavý a přišel se podívat, co se děje, nebylo by to pěkné.

„Co přesně chceš?”

„Očistu,” vyplivl Charles to slovo.

Tang Feng nechápal, co tím Charles myslel. Pozvedl obočí a zeptal se: „Cože?”

„Dneska ráno jsi políbil jiného muže. Hele, jsem kavalír od hlavy až k patě. Také jsem přístupnější než většina lidí. Vím, že bych tě měl v práci podporovat se vším, co k tomu patří. Také vím, že bych se neměl cítit uraženě, když kvůli své práci musíš políbit někoho jiného.” Charles se najednou odmlčel. Přisunul se blíž k Tang Fengovi a hluboce na něj hleděl.

Zrovna když chtěl Tang Feng promluvit, Charles nabral radikálně jiný tón. Tak nějak jedovatě řekl: „Ale víš ty co, vůbec se mi to nelíbí! Nerad se dívám, jak se líbáš s jinými. Vážně chci toho zatracenýho Michaela Gina rozsekat na kousky!”

„Ach bože, já zaklel. Odpusť mi mou hrubost, drahoušku. Je teď pro mě trochu těžké se ovládat. Víš, prostě tě mám až příliš rád. Mám tě radši než kohokoli jiného na tomto světě.” Charles se po svém výbuchu jevil trochu vyčerpaně a bezmocně. Jak předstíral, že je roztomilý, nevinně na Tang Fenga zamrkal.

„Jaká to čest.” Tang Feng během celého Charlesova výbuchu trpělivě čekal. Věděl, že bez ohledu na důvod Charles nepřestane, dokud to nevyventiluje.

„Tangu, jsi vážně chápavý muž. K smrti tě miluju. Pojď, dej mi pusu.” Charles našpulil rty a provedl svou očistu přesně, jak řekl.

Tang Feng do Charlese zatlačil. To už stačilo, nechtěl se nechat zatáhnout do francouzského polibku nebo nějakého jiného utrpení, zatímco byl pořád na natáčení.

„Charlesi, to stačí.”

„Zlato, nestačí. Chci—”

„Hej! Ty mizero, pusť ho!”

Než mohl Charles vypustit další nechutně cukrová slovíčka, dostal pěstí přímo do tváře. Ta síla ho odhodila stranou a skoro spadl na zem. Pro muže, co byl závislý na zachování vlastního vzezření, to byla doživotní zkušenost.

Tang Feng vzhlédl a spatřil ve svém přívěsu stát Gina.

Blonďatý muž si vyhrnul rukávy a namířil na Charlese další ránu pěstí. Jelikož Charles zrovna jednu dostal, nehodlal čekat na opakování. Vyhnul se Ginově pěsti a poslal mu vlastní kop. „Odkud se vzalo takové smetí?”

Charles a Gino rychle skončili v totální rvačce. Tang Feng zabouchl dveře přívěsu a zakřičel: „Hej! Přestaňte, vy dva!”





„Au! Jemněji, jemněji! Mám zničené vzezření?” Za půl hodiny Tang Feng seděl vedle Gina a v ruce držel alpu. Gino do sebe nasál vzduch a zíral na sebe do zrcadla. Krvácel z koutku úst.

„Pokud jsi chlap, srovnej se s tím. Přestaň si stěžovat jako malé děcko.” Naštěstí dal Charles Ginovi pěstí do tváře jen jednou. V porovnání s Ginem Charles vážně věděl, jak se rvát; každá rána pěstí a každý kop dopadl na místo zakryté oblečením.

Ale Tang Feng nechtěl Charlese chválit. Kromě toho Ginova prvního překvapivého útoku to byl Charles, co druhého mlátil k smrti. Kdyby Charlese neodkopl stranou, Gino by určitě skončil na vozíku.

„Tangu, nebuď tak necitelný. Zachránil jsem tě!” Gino si zvedl košili a odhalil fialové skvrny na svém vypracovaném břiše. Tohle byl rozdíl mezi lidmi, co akorát posilovali v tělocvičně, a lidmi, co přežili skutečné boje s noži a zbraněmi.

„A tady tohle místo potřebuje dobře namasírovat.” Gino si ukázal na břicho.

Tang Feng protočil očima. Nalil si do ruky trochu alpy a plácl jí na místo, co Gino ukázal, a přitom jej silou mnul. Tvář druhého herce se zkroutila bolestí.
-------------------------------------------------

<Předchozí>...<Následující>