~ Tak jsem v nové kapitoly nedoufala tak brzy. Tady je první ze dvou. Druhou dodám v (dohledné) budoucnosti (a nejlépe před další aktualizací ٩(^ᴗ^)۶ ~
Kvůli praktičnosti si Gino také pronajal byt nedaleko natáčecí lokace. Když ho šel Tang Feng navštívit, Gino se zrovna dosprchoval. Když mu šel otevřít dveře, z vlasů mu pořád tekla voda.
„To sis šel zaplavat do oceánu?” Když si toho Tang Feng všiml, uchechtl se. „Jdu nevhod?”
„Ne, samozřejmě že ne.” Gino ho vtáhl dovnitř a dveře zavřel. Přihlížejícím, co o nich nic nevěděli, se mohlo zdát, že ta rychlost, kterou Tang Fenga uvítal, nevěštila nic dobrého.
„Udělej si pohodlí. V lednici je džus a mléko. Kafe je támhle. A tamto je bar. Nabídni si,” zamlel Gino, jak odcházel do další místnosti.
Tang Feng si vzal sklenici džusu a posadil se na pohovku. Našel ovládátko a zapnul televizi. Nevěděl, co Gino doma sledoval, ale možná pár hororových filmů?
Bylo pochopitelné, že ho trochu překvapilo, když se na obrazovce objevilo jeho jméno. Byl to film Život v luxusu, v kterém hrál jako hlavní hrdina. Nikdy nečekal, že Gino sledoval jeho filmy. Stejně jako nečekal, že ho Gino měl v minulosti rád.
Když se Gino převlékl, vyšel ze svého pokoje. Tang Feng už ten film sledoval několik minut. S očima upřenýma na televizní obrazovku se zeptal: „Máš rád Fiennesovy filmy?”
Jeho vzezření na obrazovce bylo stále mladé, stěží ke třicítce. Byl to věk, kdy muži vypadali nejvíce kouzelně. Tang Feng musel přiznat, že v minulosti nebyl tak poutavý jako nyní. Fiennesovo vzezření se dalo popsat jako kultivované. Naštěstí si tu kultivovanost zachoval po celý život.
„Je to úžasný herec.” U Gina bylo vzácné, aby si nechal ujít příležitost zažertovat. V tichosti se posadil vedle Tang Fenga, Fiennes na obrazovce ho upoutal.
Tang Feng to všechno zaznamenal.
Gino měl Fiennese doopravdy rád. Gino měl vážně rád jeho minulé já!
„Abych byl upřímný, když jsem se s ním poprvé setkal, neměl jsem ho zase až tolik rád. Dalo se dokonce říct, že mě rozčiloval.” Gino se uchechtl a popsal okolnosti, za kterých se s Fiennesem setkal. Tang Feng už věděl, co řekne, ale bylo něco jiného slyšet to z Ginovy perspektivy.
Gino poprvé viděl Fiennese na filmovém festivalu. V té době byli oba dva nominováni na Nejlepšího herce roku. Ginovo debutové představení bylo velmi dobré, pokud ne dokonce působivé. Jako svou první roli si zvolil odvážnou roli v hororovém filmu. Jak filmoví kritici, tak publikum vychvalovali jeho hraní. Proslavil se prakticky přes noc.
Nicméně bylo očividné, že festivalová komise měla radši Fiennese. Fiennes už vyhrál několik ocenění v zahraničí na mezinárodních filmových festivalech; bylo nevyhnutelné, že i tentokrát vyhraje Nejlepšího herce. Gino mohl akorát sledovat jak té trofeji, kterou si dozajista zasloužil, narostla křídla a uletěla.
„Pevně jsem věřil, že jsem to ocenění Nejlepší herec měl dostat já a ne Fiennes. Kvůli tomu jsem ho nenáviděl. Na závěrečném večírku jsem si nemohl pomoct a řekl jsem mu něco ošklivého.” Gino potřásl hlavou, jak na tu noc vzpomínal. A na tváři se mu bezděky objevil žalostný úsměv. „Jen na to pomyslím a chci se praštit za to, jak jsem se choval nevyspěle a absurdně. Byl jsem mladý, takže jsem věřil, že všechno oprávněně patřilo mě. Ale když se na to teď podívám, myslím, že moje hraní v porovnání s tím jeho bylo dětinské.”
„Ne, myslím si, že jsi hrál velmi dobře,” vyhrkl Tang Feng. Rychle dodal: „Viděl jsem tvůj první film. Myslím, že sis na nováčka vedl celkem dobře. Cítil jsem v tvém hraní napětí. Většina hororových filmů se prostě spoléhá na zavedenou metodu a přehnané výrazy, ale ty jsi dokonale vyjádřil ten vnitřní strach. Myslím, že to bylo skvělé.”
Filmová komise se skládala z různých lidí a různí lidé měli bohužel různý vkus.
Gino byl tehdy příliš mladý. Pro mladé herce bylo obtížné vyhrát nějaké ocenění, pokud nebyli pro celé publikum vyloženě ohromní. K tomu byly různé důvody.
Zaprvé, porota pravděpodobně měla pocit, že nebylo správné, aby člověk dostal ocenění hned po debutu. Přece jenom bylo spoustu herců a hereček, co na to čekalo v řadě před nimi.
Zadruhé, kdyby nováček vyhrál ocenění Nejlepší herec nebo Nejlepší herečka, cesta před ním by byla až příliš snadná. Zápolil by pořád a hnal by se za svým snem se stejnou vášní jako předtím?
A poslední, na ocenění měly velký vliv osobní zájmy. Porota byli také lidé, takže si nemohli pomoct a měli své předsudky. Kdyby někomu dali tak velké ocenění, dokázali by příště předvést hraní stejného kalibru? Celou dobu měli na mysli taková podezření.
Dobré hraní nestačilo k tomu, aby člověk vyhrál Nejlepšího herce. Tang Feng to ve svém minulém životě mnohokrát zakusil.
„Přesně, také jsem si myslel, že moje hraní bylo celkem dobré. Každopádně tak jsem narazil na Fiennese. Jako nevyspělé děcko jsem na něj dorážel při každé příležitosti. V té době měl Fiennes v Hollywoodu celkem velký vliv. Měl svoje vlastní prostředky a místo, kde uplatnit svou moc. Kdyby mi chtěl dát lekci, bylo by to pro něj snadné. Ale nikdy to neudělal. Jen se se mnou občas dohadoval.”
Gino se začal smát, ale náhle to zakončil povzdechem. Podepřel si bradu rukou a řekl: „Vím, že mě neměl rád, protože jsem byl nezdvořilý a hloupý idiot.”
„To, jak ses s ním dohadoval... Bylo to proto, že jsi chtěl upoutat jeho pozornost?” zeptal se Tang Feng nejistě.
Gino přikývl, ale uvědomil si to příliš pozdě. Když konečně pochopil svoje pocity k Fiennesovi, už zemřel.
Stalo se to naráz. Hvězda, co na obloze zářila nejjasněji, za pouhé sekundy spadla na zem. Ještě teď se potácel těmi následky. Miloval Fiennese sedm let. Jak hloupý byl, že na to přišel až teď?
„Už je příliš pozdě. Neměl jsem ani čas se mu omluvit. Ani jsem neměl čas... mu říct, že jsem sbíral všechny jeho filmy a každý plakát, co kdy měl. Byl jsem na mnoha jeho filmových premiérách. Dokonce jsem se na něj potají ptal ostatních.” Ginovy oči se zaleskly vrstvičkou slz, jak zíral na toho muže na televizi, na muže, co tento svět opustil navždy. Navzdory úsměvu na tváři se zajíkal vlastními slovy.
„Ani jsem neměl čas mu říct, že ho miluju. Víš ty co? Čím víc jsem se o něm dozvěděl, tím víc jsem se do něj zamilovával. Ale jsem hlupák. Neměl jsem ani šanci se mu vyznat.” Gino prohrál se svými slzami a zakryl si tvář rukama.
Tang Feng mu dal paži kolem ramen. Utěšoval ho: „On se to dozví. Poslouchá každé slovo, co říkáš.” Tím to ukončil a povzdechl si.
Neřekne Ginovi o svém tajemství. I kdyby to udělal, nebyl si jistý, jestli by mu Gino věřil.
Nebylo to poprvé, co mu někdo vyznal lásku, ale kvůli Ginově vyznání se cítil jak vřele, tak zkroušeně. Jeden člověk se v zápalu vášně a chvilkovém vytržení může vyznat druhému. Nebo to možná byla láska na první pohled. Takový druh impulzivní lásky často zmizel stejně rychle, jako se objevil. Silný a vášnivý začátek často vedl k pochmurnému a unavenému konci, co nakonec vyprchal.
Ginova neopětovaná láska celých sedm let dál stékala po kapkách jako líný potůček. Lidé, co jeho, Fiennese, kdysi milovali, se mu kvůli neustálé hospitalizaci vzdálili. Ostatní ho opustili kvůli společenskému nátlaku. A jiní pohřbili pocity k jeho osobě po zprávě o jeho smrti.
Kolika lidem se po něm za ten půl rok od jeho smrti skutečně stýskalo?
Nevěděl, že ho Gino miloval a že ho stále miluje. Také nevěděl, proč se do něj Gino zamiloval, ale byla to realita, které nyní čelil.
Fiennes Tang už zemřel. Člověk, co už ze světa odešel, by neměl přeživší zraňovat.
„Gino, miluješ Lilith?” zeptal se Tang Feng.
„Nemůžu se jí podívat do očí. Po Fiennesově smrti jsem zkusil chodit s ženou. To jenom... že na Fiennese nedokážu zapomenout,” odpověděl Gino. Jeho city se postupně uklidňovaly. Tang Feng vypnul film a přepnul na náhodný televizní kanál.
„Vím, že nejsem v postavení, kdy bych mohl něco říkat, ale Fiennes se už nevrátí. Kdyby věděl, že kvůli jeho smrti trpíš, určitě by ho spalovala vina. Gino, nech ho dál žít ve svých vzpomínkách. Musíš se dívat dopředu. Vzpamatuj se. Nechci trávit další dopoledne natáčením postelové scény.” Tang Feng se svým vlastním způsobem pokusil Gina povzbudit.
„Někdy se hodně chováš jako on. Jsi laskavý ke všem, co potkáš, ale to také znamená, že si děláš od každého odstup. Kvůli tomu jsem si Fiennese strašně rád dobíral a rozčiloval ho. Vždycky na mě zahlížel a stíral mě, ale to byly jediné chvíle, kdy jsem měl pocit, že skutečně žil a dýchal.”
Gino se podíval po Tang Fengovi. Se vzácným vážným výrazem řekl: „Pořád jsi mladý. Moc se neomezuj.”
„A teď je řada na tobě, abys mě poučoval, co?” Tang Feng se uchechtl. „Tak se do mě nezamiluj jako do Fiennese. Nechci být jeho náhrada.”
Byl by náhrada? Nebo skutečný Fiennes?
Každopádně to nebylo důležité. Tang Feng chtěl, aby Gino vystoupil z Fiennesova stínu. Chtěl, aby Gino brečel kvůli tomu, že si vzpomínal na minulost. A ne kvůli tomu, že trpěl. Jak dlouho bude trvat, než bude Gino zase sám sebou?
„Zapomněl jsem se zeptat. Stalo se něco poslední dobou?” zeptal se Tang Feng. Gino by se nezačal chovat divně jen tak bez důvodu. Lilithina slova ho nemohla tak moc ovlivnit.
„Brzy budou jeho narozeniny.”
Tang Feng zamrkal. Úplně zapomněl na svoje narozeniny.
„Tak proč za ním nezajdeme?” navrhl Tang Feng. Celkem se mu chtělo podívat se na vlastní hrob.
--------------------------------------------------
Kapitola 19 – Ginovo tajemství (2)
Kvůli praktičnosti si Gino také pronajal byt nedaleko natáčecí lokace. Když ho šel Tang Feng navštívit, Gino se zrovna dosprchoval. Když mu šel otevřít dveře, z vlasů mu pořád tekla voda.
„To sis šel zaplavat do oceánu?” Když si toho Tang Feng všiml, uchechtl se. „Jdu nevhod?”
„Ne, samozřejmě že ne.” Gino ho vtáhl dovnitř a dveře zavřel. Přihlížejícím, co o nich nic nevěděli, se mohlo zdát, že ta rychlost, kterou Tang Fenga uvítal, nevěštila nic dobrého.
„Udělej si pohodlí. V lednici je džus a mléko. Kafe je támhle. A tamto je bar. Nabídni si,” zamlel Gino, jak odcházel do další místnosti.
Tang Feng si vzal sklenici džusu a posadil se na pohovku. Našel ovládátko a zapnul televizi. Nevěděl, co Gino doma sledoval, ale možná pár hororových filmů?
Bylo pochopitelné, že ho trochu překvapilo, když se na obrazovce objevilo jeho jméno. Byl to film Život v luxusu, v kterém hrál jako hlavní hrdina. Nikdy nečekal, že Gino sledoval jeho filmy. Stejně jako nečekal, že ho Gino měl v minulosti rád.
Když se Gino převlékl, vyšel ze svého pokoje. Tang Feng už ten film sledoval několik minut. S očima upřenýma na televizní obrazovku se zeptal: „Máš rád Fiennesovy filmy?”
Jeho vzezření na obrazovce bylo stále mladé, stěží ke třicítce. Byl to věk, kdy muži vypadali nejvíce kouzelně. Tang Feng musel přiznat, že v minulosti nebyl tak poutavý jako nyní. Fiennesovo vzezření se dalo popsat jako kultivované. Naštěstí si tu kultivovanost zachoval po celý život.
„Je to úžasný herec.” U Gina bylo vzácné, aby si nechal ujít příležitost zažertovat. V tichosti se posadil vedle Tang Fenga, Fiennes na obrazovce ho upoutal.
Tang Feng to všechno zaznamenal.
Gino měl Fiennese doopravdy rád. Gino měl vážně rád jeho minulé já!
„Abych byl upřímný, když jsem se s ním poprvé setkal, neměl jsem ho zase až tolik rád. Dalo se dokonce říct, že mě rozčiloval.” Gino se uchechtl a popsal okolnosti, za kterých se s Fiennesem setkal. Tang Feng už věděl, co řekne, ale bylo něco jiného slyšet to z Ginovy perspektivy.
Gino poprvé viděl Fiennese na filmovém festivalu. V té době byli oba dva nominováni na Nejlepšího herce roku. Ginovo debutové představení bylo velmi dobré, pokud ne dokonce působivé. Jako svou první roli si zvolil odvážnou roli v hororovém filmu. Jak filmoví kritici, tak publikum vychvalovali jeho hraní. Proslavil se prakticky přes noc.
Nicméně bylo očividné, že festivalová komise měla radši Fiennese. Fiennes už vyhrál několik ocenění v zahraničí na mezinárodních filmových festivalech; bylo nevyhnutelné, že i tentokrát vyhraje Nejlepšího herce. Gino mohl akorát sledovat jak té trofeji, kterou si dozajista zasloužil, narostla křídla a uletěla.
„Pevně jsem věřil, že jsem to ocenění Nejlepší herec měl dostat já a ne Fiennes. Kvůli tomu jsem ho nenáviděl. Na závěrečném večírku jsem si nemohl pomoct a řekl jsem mu něco ošklivého.” Gino potřásl hlavou, jak na tu noc vzpomínal. A na tváři se mu bezděky objevil žalostný úsměv. „Jen na to pomyslím a chci se praštit za to, jak jsem se choval nevyspěle a absurdně. Byl jsem mladý, takže jsem věřil, že všechno oprávněně patřilo mě. Ale když se na to teď podívám, myslím, že moje hraní v porovnání s tím jeho bylo dětinské.”
„Ne, myslím si, že jsi hrál velmi dobře,” vyhrkl Tang Feng. Rychle dodal: „Viděl jsem tvůj první film. Myslím, že sis na nováčka vedl celkem dobře. Cítil jsem v tvém hraní napětí. Většina hororových filmů se prostě spoléhá na zavedenou metodu a přehnané výrazy, ale ty jsi dokonale vyjádřil ten vnitřní strach. Myslím, že to bylo skvělé.”
Filmová komise se skládala z různých lidí a různí lidé měli bohužel různý vkus.
Gino byl tehdy příliš mladý. Pro mladé herce bylo obtížné vyhrát nějaké ocenění, pokud nebyli pro celé publikum vyloženě ohromní. K tomu byly různé důvody.
Zaprvé, porota pravděpodobně měla pocit, že nebylo správné, aby člověk dostal ocenění hned po debutu. Přece jenom bylo spoustu herců a hereček, co na to čekalo v řadě před nimi.
Zadruhé, kdyby nováček vyhrál ocenění Nejlepší herec nebo Nejlepší herečka, cesta před ním by byla až příliš snadná. Zápolil by pořád a hnal by se za svým snem se stejnou vášní jako předtím?
A poslední, na ocenění měly velký vliv osobní zájmy. Porota byli také lidé, takže si nemohli pomoct a měli své předsudky. Kdyby někomu dali tak velké ocenění, dokázali by příště předvést hraní stejného kalibru? Celou dobu měli na mysli taková podezření.
Dobré hraní nestačilo k tomu, aby člověk vyhrál Nejlepšího herce. Tang Feng to ve svém minulém životě mnohokrát zakusil.
„Přesně, také jsem si myslel, že moje hraní bylo celkem dobré. Každopádně tak jsem narazil na Fiennese. Jako nevyspělé děcko jsem na něj dorážel při každé příležitosti. V té době měl Fiennes v Hollywoodu celkem velký vliv. Měl svoje vlastní prostředky a místo, kde uplatnit svou moc. Kdyby mi chtěl dát lekci, bylo by to pro něj snadné. Ale nikdy to neudělal. Jen se se mnou občas dohadoval.”
Gino se začal smát, ale náhle to zakončil povzdechem. Podepřel si bradu rukou a řekl: „Vím, že mě neměl rád, protože jsem byl nezdvořilý a hloupý idiot.”
„To, jak ses s ním dohadoval... Bylo to proto, že jsi chtěl upoutat jeho pozornost?” zeptal se Tang Feng nejistě.
Gino přikývl, ale uvědomil si to příliš pozdě. Když konečně pochopil svoje pocity k Fiennesovi, už zemřel.
Stalo se to naráz. Hvězda, co na obloze zářila nejjasněji, za pouhé sekundy spadla na zem. Ještě teď se potácel těmi následky. Miloval Fiennese sedm let. Jak hloupý byl, že na to přišel až teď?
„Už je příliš pozdě. Neměl jsem ani čas se mu omluvit. Ani jsem neměl čas... mu říct, že jsem sbíral všechny jeho filmy a každý plakát, co kdy měl. Byl jsem na mnoha jeho filmových premiérách. Dokonce jsem se na něj potají ptal ostatních.” Ginovy oči se zaleskly vrstvičkou slz, jak zíral na toho muže na televizi, na muže, co tento svět opustil navždy. Navzdory úsměvu na tváři se zajíkal vlastními slovy.
„Ani jsem neměl čas mu říct, že ho miluju. Víš ty co? Čím víc jsem se o něm dozvěděl, tím víc jsem se do něj zamilovával. Ale jsem hlupák. Neměl jsem ani šanci se mu vyznat.” Gino prohrál se svými slzami a zakryl si tvář rukama.
Tang Feng mu dal paži kolem ramen. Utěšoval ho: „On se to dozví. Poslouchá každé slovo, co říkáš.” Tím to ukončil a povzdechl si.
Neřekne Ginovi o svém tajemství. I kdyby to udělal, nebyl si jistý, jestli by mu Gino věřil.
Nebylo to poprvé, co mu někdo vyznal lásku, ale kvůli Ginově vyznání se cítil jak vřele, tak zkroušeně. Jeden člověk se v zápalu vášně a chvilkovém vytržení může vyznat druhému. Nebo to možná byla láska na první pohled. Takový druh impulzivní lásky často zmizel stejně rychle, jako se objevil. Silný a vášnivý začátek často vedl k pochmurnému a unavenému konci, co nakonec vyprchal.
Ginova neopětovaná láska celých sedm let dál stékala po kapkách jako líný potůček. Lidé, co jeho, Fiennese, kdysi milovali, se mu kvůli neustálé hospitalizaci vzdálili. Ostatní ho opustili kvůli společenskému nátlaku. A jiní pohřbili pocity k jeho osobě po zprávě o jeho smrti.
Kolika lidem se po něm za ten půl rok od jeho smrti skutečně stýskalo?
Nevěděl, že ho Gino miloval a že ho stále miluje. Také nevěděl, proč se do něj Gino zamiloval, ale byla to realita, které nyní čelil.
Fiennes Tang už zemřel. Člověk, co už ze světa odešel, by neměl přeživší zraňovat.
„Gino, miluješ Lilith?” zeptal se Tang Feng.
„Nemůžu se jí podívat do očí. Po Fiennesově smrti jsem zkusil chodit s ženou. To jenom... že na Fiennese nedokážu zapomenout,” odpověděl Gino. Jeho city se postupně uklidňovaly. Tang Feng vypnul film a přepnul na náhodný televizní kanál.
„Vím, že nejsem v postavení, kdy bych mohl něco říkat, ale Fiennes se už nevrátí. Kdyby věděl, že kvůli jeho smrti trpíš, určitě by ho spalovala vina. Gino, nech ho dál žít ve svých vzpomínkách. Musíš se dívat dopředu. Vzpamatuj se. Nechci trávit další dopoledne natáčením postelové scény.” Tang Feng se svým vlastním způsobem pokusil Gina povzbudit.
„Někdy se hodně chováš jako on. Jsi laskavý ke všem, co potkáš, ale to také znamená, že si děláš od každého odstup. Kvůli tomu jsem si Fiennese strašně rád dobíral a rozčiloval ho. Vždycky na mě zahlížel a stíral mě, ale to byly jediné chvíle, kdy jsem měl pocit, že skutečně žil a dýchal.”
Gino se podíval po Tang Fengovi. Se vzácným vážným výrazem řekl: „Pořád jsi mladý. Moc se neomezuj.”
„A teď je řada na tobě, abys mě poučoval, co?” Tang Feng se uchechtl. „Tak se do mě nezamiluj jako do Fiennese. Nechci být jeho náhrada.”
Byl by náhrada? Nebo skutečný Fiennes?
Každopádně to nebylo důležité. Tang Feng chtěl, aby Gino vystoupil z Fiennesova stínu. Chtěl, aby Gino brečel kvůli tomu, že si vzpomínal na minulost. A ne kvůli tomu, že trpěl. Jak dlouho bude trvat, než bude Gino zase sám sebou?
„Zapomněl jsem se zeptat. Stalo se něco poslední dobou?” zeptal se Tang Feng. Gino by se nezačal chovat divně jen tak bez důvodu. Lilithina slova ho nemohla tak moc ovlivnit.
„Brzy budou jeho narozeniny.”
Tang Feng zamrkal. Úplně zapomněl na svoje narozeniny.
„Tak proč za ním nezajdeme?” navrhl Tang Feng. Celkem se mu chtělo podívat se na vlastní hrob.
--------------------------------------------------
Hehe. Je dost morbidní jít se podívat na svůj vlastní hrob.
OdpovědětVymazat