LMW - kapitola 175

Kapitola 175 – Tvaroměna a nový člen týmu

Za patnáct dní už to bylo dvacet dní, co vstoupili do Rajské říše. Nakonec zbývala jenom jedna třetina vyhrazeného času.

V této době se už mnoho sil začalo shromažďovat. Všichni mířili jedním směrem. A tím směrem byl nejvyšší vrchol Rajské říše, velkolepý palác na vršku Hory démonického zvířete.

Říkalo se, že ten palác byl původně zapečetěný. Ale z nějakého důvodu tu byla šance, že se palác na jeden den v měsíci otevře. To načasování spadalo na poslední část jejich měsíčního omezení.

JAB2 - kapitola 19

Kapitola 19

Když Jared otevřel dveře, tentokrát nedošlo na žádná objetí a úsměvy.

Alexander se podíval na tvář svého bratrance a nedokázal sebrat ani špetku náklonnosti. Jediné, co viděl, byl muž, co měl jazyk v Christianově ústech.

'Jo, chci ho.' Když si vzpomněl na Christianova slova, cítil, jak se mu ruce po stranách boků zaťaly do pěstí, dýchal přerývaně a dokonce i jemu to znělo hlasitě. Ve vnitřnostech mu bublal vztek smísený s dávkou strachu a nenávisti. Miloval svého bratrance. Tohle by neměl cítit. Neměl by cítit to téměř nepřekonatelné nutkání praštit Jaredem o zeď a tvrdě a pořád dokola do něj bušit pěstí, dokud z jeho tváře nezbude krvavá břečka.

GDC - kapitola 69 (1)

Kapitola 69 – Odjezd (1)

Byl podzim na lovištích na Fénixové hoře.

Stovky tisíc kultivátorů si vybraly místo, kde se často potulovali démoni a zvířata. Během určené doby měli bojovat o kořist. Tím lovem se mínilo toto. Na mnoha kilometrech tu bylo celkem dost kořisti. Bylo to jedno ze tří nejznámějších lovišť a pořádalo se tam mnoho velkých soutěží v lovu. Na takové významné události neukazovaly své schopnosti jen velké a malé sekty, aby mohli nabrat další členy, ale přicházeli tam i samotářští kultivátoři a noví učedníci, aby se proslavili.

JAB2 - kapitola 18

Kapitola 18

Když se Alexander dostal domů, Mila ho pozdravila s úsměvem a polibkem na tvář.

Trhl sebou, ale ona si toho nevšimla.

„Jdeš pozdě,” řekla. „Myslela jsem si, že budeš doma dřív než já.”

Alexander si stáhl kabát a hodil ho na věšák. Sklouzl z něj na zem. Zastavil se u pohovky, ale neposadil se, místo toho přešel k oknu.

Venku byla tma. Zase sněžilo, k zemi padaly měkké, jemné vločky v nádherných kaskádách třpytivého světla.

LMW - kapitola 174

Kapitola 174 – Luo ShuHeho štěstí

Když You XiaoMo zaslechl slova Vznešená magická pilulka, už nepochyboval o tom, že to přicházel Luo ShuHe.

Když zaslechl tón jeho hlasu, zdálo se, že měli štěstí a provázali se s Nebeským ptákem šesti hromů. A ten, co se s ním provázal, by měl být Luo ShuHe. Kultivátoři se také mohli provázat s démonickými zvířaty, ale potřebovali pomoc mága.

„Blahopřeju, první seniore, blahopřeju! Teď už se akorát juniorka Yun musí provázat s tímto Devítikřídlým hadem a sekta QingCheng bude mít tři bojovníky Císařského řádu. Až na to přijde, mrzká sekta TianXin se nám už nebude rovnat. Mohli bychom je dokonce vyhladit.”

LMW - kapitola 173

Kapitola 173 – Démonické zvíře provázané životem

PiQiu: „Ao wu...”

Konečně tu je další, kterého pán bude ovládat jako mě, kolego, jsem tak šťastný!

Černý leopard: „...”

PiQiu: „Ao wu...” Nemáš jméno, že? Neboj se, pán ti jméno vybere.

Černý leopard: „...”

Jako PiQiu? To radši ne.

GDC - kapitola 68

Kapitola 68 – Něha (6)

Wei WuXian nechal oslíka na úpatí hory. Přešel přes zbytky zdi a stoupal po horské stezce. Brzy poté zahlédl kamennou sochu bezhlavého zvířete. Ta socha vážila tisíce kil. Mnoho let strážila tuto horskou stezku. Obrůstaly ji rostliny a v prohlubních se usadil mech. Hlavu zvířete někdo odsekl sekyrou a pohodil ji nedaleko. Jako kdyby chtěli ukázat svou sílu, rozdrtili ji na malé kousky. Plocha seku byla stále nová, ukazovala bělobu uvnitř. A ještě dál to bylo podobné, spatřili, že další socha byla rozťatá ve dví, od hlavy až k patě.

Wei WuXian hned věděl, že tato kamenná zvířata sem sekty umístily na akubody terénu, aby strážila horu po jeho smrti. Kamenná zvířata byla schopná exorcismu. Při jejich výrobě bylo třeba hodně dovednosti a byla celkem drahá. A teď bylo pravděpodobné, že byly všechny zničené. Byla to vskutku škoda.