TS - kapitola 105-106

Kapitola 105 – Trojice (4)

Charles neměl v nejmenším úmyslu se vrátit domů. Po večeři odpelášil k Tang Fengovi do pokoje, aby se osprchoval, převlékl do pyžama a nazul se do jedněch bílých pantoflí. Pak odspěchal do přízemí, kde Tang Feng seděl a hrál si s tabletem. Nahnul se Tang Fengovi přes rameno a natáhl krk, aby viděl na monitor tabletu.

„Jak vycházet se svým koněm?” přečetl Charles nahlas, co se psalo na monitoru.

Byl večer. Slunce zapadlo a pokoj měl vlastní klimatizaci. I když ti dva byli namáčknutí na sobě, nebylo příliš horko. Když byl Tang Feng stále Fiennesem, bylo pro něj přirozené být si se svými přáteli na blízku. Proto neodmítl Charlesův kontakt kůži na kůži.

„Ano, na konci výcvikových lekcí bude všeobecná zkouška. V jízdě na koni nemám moc předešlých zkušeností.” Tang Feng se poškrábal ve vlasech a povzdechl si. Rozdíl mezi jízdou na velkém, robustním koni a malém, krotkém poníkovi bylo jako rozdíl mezi řízením závodního auta a auta pro děti.

Tang Feng se v ostatních lekcích jako hraní, hudba, tanec a etiketa neměl čeho bát. Jediná oblast, kde nebyl kvalifikovaný, byla jízda na koni. Dokonce by zašel tak daleko, že by řekl, že je oproti ostatním zúčastněným o celou úroveň pozadu.

„Miláčku, strefil ses, když jsi mě vyhledal. V Anglii mám jízdárnu, kde chovám mnoho nádherných koní. Navíc mám dokonce certifikát pro žokeje.” Charles Tang Fengovi arogantně zabavil tablet, co měl v rukách, a položil si hlavu na hercovo rameno a políbil tam jeho hladkou kůži. Tiše pokračoval: „Místo abys četl ty nudné články, proč si to neprocvičit ve skutečnosti a nechat mě tě trénovat.”

Lu Tianchen k nim přikráčel od baru s dvěma sklenicemi whisky s ledem v rukách. „Soukromých lekcí není třeba. Kai se mnou před několika dny konzultoval, co by měl přidat do Milence snů. Když jsem uvážil, že Tang Feng musí docházet jak na výcvikové lekce, tak do pořadu, doporučil jsem Kaiovi, aby obsah další epizody Milence snů změnil na lekci jízdy na koni.”

„To není špatný nápad. Celý produkční tým vezmu do Anglie,” řekl Charles s úsměvem. On a Tang Feng mohli jet společně na jednom koni. Pak zajede do lesů a zbaví se zbytku štábu, takže si bude moct s Tang Fengem v lesích dělat, co se mu zamane.

Lu Tianchen podal Tang Fengovi sklenku whisky, posadil se po hercově druhém boku a ušklíbl se.

„Ne, byla by ztráta času letět do Anglie, protože je to příliš daleko. Už jsem Kaie pozval, aby přišel natáčet do mojí jízdárny. Taky se ujmu role instruktora a budu učit zbývající celebrity.”

„O tomhle mě nikdo neinformoval!” namítal Charles. „Tohle není fér!”

„Dobrý nápad, během krátkých časových intervalů nerad létám přes celý svět,” řekl Tang Feng souhlasně, když upil ze své whisky. Po pár dnech v Anglii by se museli vrátit do Číny. Nesnášel takové výlety; po tolika letech by se mu točila hlava.

Jelikož to Tang Feng schválil, nemělo smysl, aby se Charles dál dohadoval. Podezíravě se podíval na sklenici whisky, co měl Tang Feng a Lu Tianchen v ruce. „Jak to, že já sklenici nemám?”

„Mám jenom dvě ruce.” Lu Tianchen pozvedl svou sklenici v náznaku, že by si měl jít Charles nalít svou vlastní.

„Ty jsi tak předpojatý!” Jak za sebou Charles nechal tuhle naštvanou hlášku, odběhl si pro drink.

Tang Feng pozvedl obočí. Charles a Lu Tianchen byli naštěstí dobří přátelé, kterým bylo spolu celkem příjemně.

„Vy dneska večer nejdete ven?” Tang Feng si vybavil, že jak Charles, tak Lu Tianchen nebyli lidé, co by seděli doma.

Spíš to byl ten typ lidí, co se domů vraceli každý den po deváté večer.

„Zůstat doma není zlé,” odpověděl Lu Tianchen prostě, jeho výraz byl nečitelný.

Jelikož už se Charles převlékl do pyžama, očividně neměl v plánu jít ven. Tři dospělí muži jako oni nemohli jen tak sedět na pohovce a sledovat seriály v hlavním vysílacím čase, takže Tang Feng navrhl, aby si zahráli karty. Poslední dobou si oblíbil karetní hru „Boj s lenním pánem”. Druzí dva na jeho návrh nic nenamítali.

Ti tři seděli spolu u karet a přitom pili a kouřili. Lu Tianchen a Charles jasně nevěděli, jak hrát Boj s lenním pánem. Jako leníky ve hře je lenní pán Tang drtil pod svými činy. Během pár hodin lenní pán Tang získal celkem dost výher. Peněz, co ve hře vyhrál, bylo dokonce víc než co získal za své cameo v seriálu před nějakou dobou. A ještě lepší bylo, že nemusel část svého výdělku dávat agentuře.

„Bomba! Haha, zase jsem vyhrál!” Tang Feng se bez zábran zasmál, jak zvedl pravou ruku, aby se napil, a levou rukou v poklidu shraboval své sázky.

„Kolik je hodin?” Tang Feng neuspěchaně dosbíral svoji výhru. Z příliš mnoho alkoholu se mu točila hlava, ale to mu nezabránilo, aby si nesklidil své těžce vydřenou výhru. Měl obzvláště dobrý pocit, že dokázal Lu Tianchena a Charlese „zmlátit” do tak ubohého stavu.

„Je skoro dvanáct třicet. Měl bys jít spát, protože máš zítra výcvikovou hodinu,” řekl Lu Tianchen, jak odhodil svoje karty stranou. Vstal a pomohl zrudlému Tang Fengovi na nohy.

Tang Feng lehkovážně potřásl hlavou a celou vahou se opřel o Lu Tianchena. „Hmm... nemyslím si, že zítra vstanu...”

„Hej! To máte v plánu mě tady nechat? To není dovoleno!” Charles nevypil o nic méně než Tang Feng. Očividně opilý přišel k nim a obalil obě paže kolem hercova pasu. Našpulil rty a požádal: „Miláčku, dej mi pusu.”

Tang Feng zvedl ruku a odstrčil Charlesovu tvář. „Trochu se mi točí hlava.”

„Příliš si pil.” Lu Tianchen Tang Fenga držel kolem pasu a pomohl mu po schodech nahoru. Charles je zezadu následoval, odmítal pustit ruku, kterou ho Tang Feng odstrčil.

Ti tři se trhaně pachtili k Tang Fengově pokoji. Jakmile Tang Feng spatřil, že na něj uvnitř čekala měkká, velká postel, netrpělivě se zhroutil na matraci a zavrtal hlavu do polštáře. Už neměl v úmyslu se hnout.

„Miláčku...” zamumlal Charles. Roztáhl paže a přitiskl své tělo na herce. Tang Feng byl nepříjemně přimáčknutý, a tak se pokusil otočit a odstrčit toho obrovského medvěda, co na něm ležel.

Lu Tianchen mu laskavě pomohl a silou Charlese odstrčil stranou.

Charles byl bohužel jako koala. I když ho odstrčili, v následující sekundě měl ruce a nohy znovu omotané kolem Tang Fenga. A i kdyby ho znovu odtáhli, akorát by se znovu vrátil.

„Charlesi! Pusť Tang Fenga! Jak ho mám svléknout, když ho objímáš?” Lu Tianchen cítil, jak na něj jde bolehlav, jak si třel čelo. Proč se on musel postarat o tyhle dva opilé chlápky?

„Svléknout... Správně, svléknout...” To jedno slovo zatřáslo Charlesovými nervy a silou tahal za Tang Fengovo oblečení. Ten divoký medvěd snadno roztrhl košili, co stála stovky dolarů. Její bílé perleťové knoflíčky se rozlétly do všech stran a zazvonily na podlaze. Horečnatý Tang Feng trpící závratí nápomocně vyklouzl ze své košile. Zatímco odstrkoval Charlese, co byl rozpálený jako trouba, sáhl dolů, aby si sundal kalhoty.

S obtížemi se mu podařilo rozepnout knoflík od kalhot. Zrovna když nešikovně chmatal po zipu, natáhla se k němu chladná ruka a sevřela mu prsty. Ta ruka mu pomohla rozepnout zip a jediným, hladkým pohybem mu prakticky stáhla kalhoty. Lu Tianchen odhodil kalhoty stranou na podlahu.

Charles líbal Tang Fengova záda a rychle přitom usnul. Kdo řekl, že lidé měli po zkonzumování velkého množství alkoholu sklon k sexu? Kdykoli se člověk zřídil, chtěl akorát zahrabat hlavu do peřin a spát. Kdo měl vůbec energii se hladit a laskat a účastnit se takového cvičení?

Lu Tianchen se jako jediný střízlivý člověk v místnosti odešel osprchovat. Potom přišel s vlhkým ručníkem, aby Tang Fengovi setřel z těla pot. Co se týkalo Charlese, ten už se předtím stejně osprchoval. Lu Tianchen nijak nevítal ten nápad, že by měl otírat tělo svého přítele. Tak nějak z toho byl podivně znechucený.

Lu Tianchen byl unavený. Když skončil se svými různými úkoly, bylo už půl druhé ráno. A okamžitě se rozhodl, že si vezme půl dne volno.

Rozhodl se, že se nevrátí k sobě do pokoje. Nevěděl, jestli se medvěd Charles náhodou nevzbudí uprostřed noci. Jen to pomyšlení, co by Charles s Tang Fengem provedl, ho okrádalo o spánek. Mohl stejně dobře spát tady. Jelikož byli trojice, měli by se tak i chovat.

A tak si lehl na postel a otočil se tváří k Tang Fengovi, co spal uprostřed. Herec už hluboce spal a jak tiše dýchal, měl mírně pootevřená ústa. Čas od času se Tang Feng nepříjemně zakroutil v Charlesově objetí a snažil se ho odkopnout. Ale Charles byl ve svém lpění na Tang Fengovi nezvykle vytrvalý.

Lu Tianchen se chvíli snažil spát odděleně. Uběhlo zhruba půl hodiny, než zjistil, že je rozrušený a nedokáže usnout, ani když zavřel oči. Otevřel oči do tmy a nadzvedl se, aby se podíval po Tang Fengovi, co spal vedle něj. Celou dobu, co tam ležel, cítil jeho něžný dech u ucha.

Lu Tianchen znovu padl do postele, akorát že tentokrát si vybral místečko přímo vedle Tang Fenga. Natáhl se a vtáhl herce do náručí.

Tang Feng se bezděky přitulil blíž k Lu Tianchenově chladnému tělu. Pohodlně se v jeho náruči uvelebil, přitulil se, něco nesrozumitelně zamumlal a pokračoval ve spaní.

Lu Tianchen se cítil mnohem lépe. Naklonil hlavu, aby políbil Tang Fengovo obočí. Vždycky byl ten typ, co žil dle vlastních přání.

Té noci měl Tang Feng strašlivý sen. Obklíčila ho dvě divoká zvířata a popudlivě ho škubala za paže a oblečení. Všude kolem bylo dusno a horko. Skoro nemohl dýchat.

Druhého dne se Tang Feng probudil kvůli nepříjemnému horku.

Nebyl to dobrý pocit, když zjistil, že je brzy ráno vtěsnaný mezi dvěma nahými muži. Tang Fengovi zacukalo v oku, jak se prohlédl od hlavy až k patě. Naštěstí se včera v noci nic hrozného nestalo.

Ačkoli měl otevřenou mysl, nebylo to až do takové míry, že by si zahrával se dvěma muži najednou.

Kapitola 106 – Trojice (5)

„Jsi vzhůru?” Lu Tianchen otevřel oči. Probudil se kvůli Tang Fengově nepatrnému pohybu; jeho sklony k ostražitosti nedělaly výjimku dokonce ani v posteli.

„Jo,” odpověděl Tang Feng s napůl zavřenýma očima. Včera večer toho vypil tak moc, že byl celý apatický; dokonce i jeho odpověď postrádala energii.

„Pro boha, pořád mám lekce.” Tang Feng se silně praštil do hlavy a bezděky vrhl pohled na hodiny visící na zdi. Hodiny hlásaly, že bylo devět patnáct ráno, a jeho lekce začínala v devět třicet.

Tang Feng se okamžitě snažil vylézt z postele.

„Včera v noci jsem zavolal, že nepřijdeš.” Lu Tianchen natáhl ruku a vtáhl ho zpět do postele. Tang Fenga to zastihlo nepřipraveného, a tak se zhroutil do měkkých polštářů. Kvůli tomu pohybu měl ještě větší závrať.

„Mám pocit, jako že mi po hlavě přeběhlo 100 slonů. Buď to nebo mi na ní někdo včera celou noc tančil.” Tang Feng si promasíroval obočí a zhluboka se nadechl a pak se otočil, aby se podíval na tu výheň za sebou. Charles pořád hluboce spal a nejevil jediné známky, že by se hodlal nějak brzy vzbudit.

„Ten chlap vážně spí jako dřevo,” uchechtl se Lu Tianchen a natáhl se, aby Tang Fengovi namasíroval čelo. „Ještě si na chvilku lehni, řeknu, aby ti donesli polévku na kocovinu.”

Tang Feng ho odmávl a řekl: „Ne, jen mi dej sklenici vody a nech mě do oběda spát. Jsem v pořádku, jen malá opička.”

„Buď si lehni, nebo si tě hned teď vezmu.” Lu Tianchen v klidu vypustil z úst tak šokující hlášku.

Tang Feng se po muži, co seděl vedle něj a oblékal se, s humorem podíval. „Předsedo Lu, vážně máš velmi osobitý způsob, jak se starat o druhé, ale... děkuju.”

„Nepotřebuju slova díků. Jako podnikatel chci hmotné počiny.” Lu Tianchen vstal, aby si natáhl kalhoty. Nahnul se k němu a sklonil hlavu, aby Tang Fengovi vtiskl polibek na oko. „Tohle stačí.”

„Rozumím.” Tang Feng s úsměvem přikývl.

Lu Tianchen se zvědavě zeptal: „Čemu rozumíš?”

„Jak jste ty a Charles jiní.” Tang Feng se posadil a opřel se o polštář. Naklonil hlavu, aby se podíval po Charlesovi. Tang Feng ho před chvilkou odkopl, ale ten chlápek už byl zase zpátky a s chrápáním objímal Tang Fengovo stehno.

„Och? Jak jsem jiný než on?” Lu Tianchen se zlehka uchechtl. Došel k baru v místnosti a nalil sklenici vody, ale pak to chvilku zvažoval a změnil to na sklenici džusu.

Tang Feng rozhodil ruce a pokrčil rameny. „Prostě tak.”

Lu Tianchen přišel s úsměvem zpět k němu a předal džus Tang Fengovi. „Ty máš vážně odvahu. Copak ses nebál, že bychom ti s Charlesem něco udělali, když budeš opilý?”

„Och, když jsi tu ty, tak se nic nestane.” Ze sklenice se ozval tlumený hlas, jak Tang Feng mluvil, zatímco pil čerstvý, studený džus.

V Lu Tianchenových přimhouřených očích problesklo světlo, jak se postavil stranou. S úsměvem se zeptal: „Na čem tu myšlenku zakládáš?”

Tang Feng střelil pohledem po bohu spánku Charlesovi, než svůj pohled upřel na Lu Tianchena.

„Protože jsi Lu Tianchen a ne Charles. Navíc věřím, že jsem neřekl nic špatného.” Tang Feng se rozhlédl po místnosti. Oni tři bezpečně strávili noc na jedné posteli, aniž by se stalo něco nepříjemného.

Lu Tianchen byl chvíli zticha. Upřeně hleděl na muže, co pil ze sklenice v rukách. Když Tang Feng dopil všechen džus, Lu Tianchen se natáhl a vzal si od herce sklenici.

Zatímco se otáčel, tiše řekl: „Nejsem pořád racionální. Možná jsem podnikatel, ale pamatuj, že jsem také muž.”

Lu Tianchen odešel z místnosti. Tang Feng od sebe odstrčil stále spícího Charlese a šel do koupelny. Samozřejmě že věděl, že je Lu Tianchen muž, ale mnohem více času se choval jako podnikatel.

Polovina toho, co Lu Tianchenovi řekl, byla pravda, zatímco tu druhou řekl záměrně.

Jelikož byl Lu Tianchen nakonec muž, Tang Feng si myslel, že jeho slova na předsedu zapůsobí, když vypíchne rozdíl mezi ním a Charlesem. Pokud mohl zvýšit vlastní ochranu, pak bylo dovoleno i trochu toho intrikaření, ne?
------------------------------------------------

<Předchozí>...<Následující>