TS - kapitola 101-102

Kapitola 101 – Focení do časopisu

Luxusní vila, oblečení od návrhářů – Lu Tianchen měl očividně v plánu Tang Fenga podat jako stylovou a kvalitní celebritu a ne jako snadno přístupnou celebritu.

Navzdory tomu vnější pozlátko vážně Tang Fengovi nepřidalo nic, co už sám neměl.

Tang Fengova osobnost a charakter se dobře hodil k značkovým věcem, co měl na sobě. I když byl oblečený v na zakázku ušitém obleku od Gucciho nebo Louis Vuittona a měl na ruce švýcarské hodinky od Patek Phillipe, Lu Tianchen nezpozoroval žádné rozpory nebo zastínění herce luxusními předměty.

Byli lidé, co i když nosili to nejdražší oblečení, nevypadali o nic lépe než původně. A pak byli lidé, co vypadali dobře bez ohledu na to, jestli měli levná trička nebo drahé obleky.

Někteří lidé prostě nikdy nebyli od narození herci nebo zpěváky, ale některým bylo předurčeno stát se skutečnou hvězdou v momentu, kdy se narodili.

Tématem dnešního focení byla svoboda. Fotograf doufal, že se Tang Feng dokáže uvolnit a ukáže své unikátní kouzlo, místo aby se spoléhal na dané šablony póz. Veřejnost měla ráda upřímnost a v celebritách ji vídala ještě radši. Nikdo neměl rád celebrity, co se naparovaly.

Co se Tang Fenga týkalo, focení pro něj byl úkol, co zvládal levou zadní. Ani nemluvě o tom, že při dnešním focení neměl v plánu o sobě nic tajit. Když se na něj zaměřil fotoaparát, zaujal vhodnou pózu a přesně se sladil s tématem.

Tang Feng se nejdřív rozhodl pro kavalírské a pohledné pózy, takže vyhlížel jako moderní šlechtic. Fotky vyšly celkem dobře, ale jak fotograf řekl, bylo třeba, aby Tang Feng vynesl na povrch své vlastní osobité kouzlo. Pokud by jejich cílem bylo jen pořídit dobré fotky, pak bylo spoustu modelů, co to dokázali lépe než Tang Feng.

Když se Tang Feng s fotografem trochu spřátelil, začal se svými pózami jančit. Potáhl za svou úhlednou kravatu, takže byla nakřivo.

Fotograf rychle zmáčkl spoušť a ten moment zvěčnil. Přitom herce pochválil a v duchu se zaradoval nad rychlostí, s kterou tu fotku pořídil. Měl dojem, že zachytil Tang Fengův nejvíce okouzlující okamžik.

Fotograf už fotil mnoho celebrit. Fotky vytištěné v časopise byly často jen těch pár úspěšných fotek ze stovek dalších. Zrovna když se fotograf radoval, že takhle brzy Tang Fenga úspěšně vyfotil, herec mu ukázal, že tohle byl jen začátek focení.

„Chci udělat něco odvážnějšího.” Zdálo se, že Tang Feng začínal být z toho vzrušujícího zážitku focení jako v nebi. Jelikož to bylo první focení po jeho znovuzrození – a tématem byla také „svoboda” – měl pocit, že se potřeboval osvobodit.

Když ho fotograf zaslechl, byl nesmírně šťastný. Nebál se celebrit, co dováděly a pózovaly v podivných pózách. Víc se bál celebrit, co nikdy nezkusili experimentovat. „Dobrá. Záleží na vás.”

Tang Feng si z krku stáhl kravatu docela a svázal si zápěstí k sobě. Podíval se do fotoaparátu a nasadil tak humorně přehnaný výraz, jako kdyby ho překvapilo, že se našel svázaný kravatou.

Pokud první série fotografií zobrazovala Tang Fengovu okouzlující mužnost, vyspělost, schopnost a prvotřídnost, pak následující série zobrazila jeho hravost a ukázala, že je v srdci dítětem.

Tang Feng se zářivě usmál do objektivu, jak v neupravených šatech ležel na pohovce. Jednu nohu měl na zemi, zatímco druhou měl vyloženou na opěrce. Kvůli jeho nedbalým a smělým pózám se členové fotografického týmu někdy skoro studem zarděli a srdce jim přeskočilo.

Většina veřejnosti si Tang Fengovo jméno stále spojovala s neoriginálními přezdívkami jako „Klasický krasavec” nebo „Uhlazený kavalír”. Ale až spatří dnešní fotky, rozhodně nabudou ohledně herce nového pochopení. Ten vyrovnaný a klidný muž přimhouřil oči a skousl si koneček prstu, jak se díval do objektivu. Rozšířil oči a zíral do objektivu s tak nevinným a žalostným výrazem, jako by se snažil někoho předcházet. Ale ani ne za minutu proměnil svůj výraz do zlomyslného výrazu a v očích se mu objevil vražedný lesk.

Focení pokračovalo nevídaně hladce. Ani fotograf, ani Tang Feng nevěděli, co to je únava, a tak pobíhali po celé vile a fotili. Lu Tianchen zůstal v jejich blízkosti, sledoval celé focení. Nevystoupil, aby zastavil jakékoli z Tang Fengova počínání. Když viděl výsledky focení, uvědomil si, že Tang Feng nejenom měl potenciál stát se skvělým hercem, ale také skvělým modelem.

Jakmile na Tang Fenga mířil fotoaparát, sálalo z něj takové kouzlo, že lidé ze studu a úcty nebyli schopni se na něj dívat přímo. Někdy měl Lu Tianchen pocit, jako kdyby až do teď žil v iluzi. Byl ten Tang Feng, s kterým si denně povídal, vážně stejný jako ten, co stál před fotoaparátem?

Jak šlo všechno hladce, celé focení trvalo jenom do poledne.

Tang Fengův sympatický přístup mu umožnil se snadno spřátelit. Kdyby nebylo toho, že fotograf už měl odpoledne jinou zakázku, pravděpodobně by si spolu povídali nad šálkem čaje.

„Měl bys zůstat na večeři. Přijde i Charles,” řekl Lu Tianchen, když tým z časopisu odešel.

Tang Fengovi to neznělo jako večeře, na kterou by se nějak zvlášť těšil.

Kapitola 102 – Trojice

Jelikož večeře byla ještě celkem daleko, Tang Feng se rozhodl, že si zdřímne, protože neměl co na práci. Předtím pár dní zůstal u Lu Tianchena doma. Když otevřel dveře do ložnice pro hosty, tak nějak ho překvapilo, když zjistil, že to tam pořád vypadá stejně.

„Myslel jsem si, že aspoň vyměníš povlečení nebo něco.” Tang Feng vkročil dovnitř a otevřel skříň; dokonce i oblečení, co tam nechal, tam pořád viselo.

Lu Tianchen se opřel o dveře a prostě odpověděl: „Dobře si odpočiň, zavolám tě, až bude večeře hotová.” A pak odešel a zavřel za sebou dveře.

Tang Feng se známou cestou vydal do koupelny a osprchoval se. Pak se naprosto nahý zavrtal do přikrývky a zaroloval se jako jarní závitek. Pořád preferoval spát nahý, aby si mohl užít ten pocit, že má každý pór na těle volnost dýchat.

Ve společnosti odpoledního slunce, co prosvítalo skrz závěsy, Tang Feng rychle usnul sladkým spánkem. Kdykoli si šel zdřímnout, snadno ho to vtáhlo do hlubin snů a snil jak o svém životě Fiennese, tak Tang Fenga. Ty sny byly jako pavučina, oplétaly se kolem něj a pevně jej svazovaly.

Snil o tom, jak na filmovém festivalu vyhrál ocenění Nejlepší herec. Když moderátor vyvolal jeho jméno, cítil, jak mu srdce v hrudi rychle tluče, a taky pocítil tu mírnou bolest doprovázející každý úder. V té chvíli si opakoval: „Neměj záchvat. Za žádnou cenu neomdlívej. Tohle je živé vysílání. Pokud zrovna teď omdlíš, budeš všem pro smích. To by byla příliš velká ostuda.”

Tang Feng už dávno zapomněl, jak se mu podařilo dojít na jeviště a přijmout ocenění. Taky si nepamatoval, co řekl ve svém projevu. Jediné, co si ještě teď pamatoval, bylo, když sešel z jeviště a omluvil se, že potřebuje na záchod, aby zašel ven a vzal si dva prášky na srdce.

Vítr té noci byl mrazivý. Sál za ním byl barevně osvětlený a živý. Tang Feng stál venku sám a zhluboka dýchal, aby se uklidnil. Zvedl hlavu, aby se podíval na hvězdnou oblohu, a věděl, že konečně vykročil na svou vybranou cestu.




„Tang Fengu, miláčku...”

Stále hluboko ve spárech spánku Tang Feng matně cítil vedle svého ucha něčí teplý dech. Najednou si vzpomněl na kočku a psa, co kdysi měl. Kočka se ráda tulila v jeho náručí, zatímco pes mu ráno rád olizoval obličej; přesně jako teď, teplým jazykem obkreslovat jeho čelo, nos, tváře a rty.

„Charlesi, přestaň blbnout. Kolik je?” Tang Feng na škvírku otevřel oči a natáhl ruku, aby zadržel Charlesovu tvář a odstrčil ho od sebe.

Tang Feng se převalil a zavrtal se hlouběji do přikrývek, jeho napůl zavřené oči byly výstižným znakem, že ještě napůl spal.

Jeho dlouhé, temné řasy byly jako dva vějířky, co mu na lícní kosti vrhaly přehnané stíny.

Charles pohledem spočinul na Tang Fengově odhaleném rameni. Vzhledem k tomu, že oblečení měl přehozené přes postel, Charles hádal, že je pod pokrývkou naprosto nahý. Najednou pocítil, jak jeho touha nesnesitelně vzrostla. Nikdy předtím necítil k někomu tak intenzivní touhu a ta silná žízeň, co teď cítil, jej velmi vyděsila. To byl tak nenasytný muž?

„Miláčku, už je skoro šest třicet. Probuď se a pojď na večeři, buď hodný,” promluvil Charles, jako kdyby přemlouval dítě. Využil toho momentu a sklonil hlavu, aby políbil Tang Fengovo hladké rameno.

„Šest třicet?”

Tang Feng si protřel čelo. To znamenalo, že spal celé dvě hodiny a půl, tak proč se přesto cítil tak omámeně? Určitě spal příliš dlouho.

„Hmm.” Charles v odpověď přikývl, zatímco si prolíbával cestičku z Tang Fengova ramene.

Tang Fengova kůže byla extrémně voňavá. Charles předpokládal, že se před spaním osprchoval. Ach, vážně chtěl celého Tang Fenga olízat.

„Charlesi, to mě plánuješ sníst?” Jak se mu konečně začala projasňovat mysl, Tang Feng si podložil hlavu rukou a s humorem se díval na muže, co mu olizoval paži. V tom okamžiku se Charles jevil jako štěně.

„Hned teď tě chci zhltnout!” Jak se dalo čekat, zrovna probuzený Tang Feng byl nejvíce sexy. Jak se Charles díval na jeho erotickou pózu a zasněný pohled, nasucho polkl a smilně položil Tang Fengovu ruku na pas.

Zatraceně, není tahle přikrývka příliš tlustá?

„Bohužel už nejsem něco, co můžeš sníst.” Jeden zlomyslný jedinec na Charlese nevinně zamrkal. Očima se pak přesunul za Charlese a spočinul pohledem na Lu Tianchenovi, co stál ve dveřích.

„Šéfe, prosím, vynes tenhle neidentifikovatelný organismus ven.”

Charles utrpěl hlubokou ránu a vykřikl: „Miláčku, ty jsi tak ošklivý!”
-------------------------------------------------

<Předchozí>...<Následující>