Kapitola 13
Probudil jsem se se slunečním světlem na tváři.
Zamrkal jsem očima a otevřel je. Viděl jsem sluncem vybledlý trsy gumových listů, jak se netečně kývají ve vánku. Viděl jsem modrou oblohu tak zářivou, že když jsem mrkl, měl jsem její obrys vypálenej na sítnici. Otočil jsem hlavu a viděl jsem rudou hlínu. Viděl jsem, jak mi po hřbetu ruky mašíruje zelenej mravenec, jak mě jeho nohy lechtaly na kůži. Natáhl jsem se a zamáčkl ho dřív, než mě mohl kousnout. Odkousl jsem mu bříško a na jazyk mi stekla sladká cukrová chuť.
Vzduch voněl po eukalyptu a tvrdý, vyprahlý zemi.
„Jsem mrtvej,” řekl jsem.
„Bray-dee.”