Kapitola 81 – Kiss kiss (1)
Ačkoli Tang Feng Lu Tianchena bez milosti zesměšňoval, Lu Tianchen zůstal celkem bezvýrazný. V tichosti upil doušek vína. Když promluvil, okamžitě změnil téma. Ani Tang Feng už tu záležitost dále nenadnášel.
„Těmihle záležitostmi se nemusíš trápit. Pošlu někoho, aby to urovnal. Ge Chen se z výcvikových hodin každopádně stáhne kvůli své zraněné noze. Teď se musíš zaměřit jen na to, abys tam chodil a aby se ti v učení vedlo.” Lu Tianchen se najednou odmlčel a zvedl hlavu, aby se na Tang Fenga podíval. Mladý herec na něj zíral celou dobu, co mluvil. I kdyby chtěl, bylo by těžké ignorovat tak intenzivní pohled.
„Dobrá, vím, na co se chceš zeptat. Je to přesně tak, jak ses obával. To Ge Chen je zodpovědný za to, jak tě minule zmlátili na natáčení, za šíření těch pomluv, že jsi ho strčil do oceánu a i za tenhle incident.” Tang Fengův pohled Lu Tianchena zdrtil a rozhodl se, že mu to přímo vysvětlí. „Je pravda, že tě nemůže vystát. Co se týče toho proč, nemám tušení.”
„To proto, že tě miluje. Stejně jako jsem tě já miloval dřív.” Mladí lidé vždycky rádi dělali hlouposti a chovali se zbrkle kvůli lásce.
Lu Tianchen se podíval po Tang Fengovi a nadzvedl koutek úst v náznaku úsměvu. „Jenom dřív?”
„Teď mám pro předsedu Lua jenom nejvyšší úctu. Nejsou v tom vůbec žádné další pocity.” Tang Feng mezi nimi rychle vytyčil hranice, aby se vyhnul případným potížím.
Lu Tianchen ze sebe vydal téměř neslyšné odfrknutí a přísně řekl: „Uděláme o těch falešných tvrzeních o tvé osobě pár silných prohlášení a vykonáme nezbytné kroky. Ale musíš pochopit, že jen kvůli této aféře Ge Chena neodhalím jako pachatele. Jsi mým zaměstnancem, ale on... on je také můj zaměstnanec.”
Aha, Tang Feng zase slyšel něco, co neměl.
Takhle se s ním dřív choval Charles, ale teď se tak choval i Lu Tianchen. Tang Feng si chtěl vážně zakrýt uši a říct: „Nic jsem neslyšel.” Nevěděl, proč je Ge Chen se Su Qichengem, když je to vlastně Lu Tianchenův zaměstnanec. Taky nevěděl, že Lu Tianchen a Charles agenturu ve skutečnosti používají na praní peněz. Tang Feng byl jenom obyčejný herec. On se chtěl zaměřit jenom na hraní. Nechtěl se zaplétat do vnitřních záležitostí podsvětí.
Proč mu Charles a Lu Tianchen vždycky jen tak povídali věci, co neměl vědět?
Teď bylo na Tang Fengovi, aby změnil téma. „Tak víš, kdo Ge Chenovu koni vpíchl ten stimulant?” Tang Feng měl podezření, že aby pachatel mohl udělat něco takového, musel to být člověk, co na Ge Chena žárlil. Ale kvůli Lu Tianchenově následné odpovědi, chtěl svou otázku vzít zpět a zadusit se na ní.
„Nikdo v zábavním průmyslu není dost smělý, aby udělal něco takového. Tímhle se nemusíš trápit. Teď pár dní kromě pracovních záležitostí nikam nechoď.”
Tang Feng přikývl. „OK, rozumím. Takže já půjdu. Předsedo Lu, můžeš pokračovat v práci.” Jakmile Tang Feng domluvil, vstal k odchodu.
„Tang Fengu.” Lu Tianchen na něj najednou zavolal.
Tang Feng se zastavil, otočil se a usmál se. „Předsedo Lu, máš se mnou ještě něco k řešení?”
„Za pár dní, až budeš mít čas, jeď do Ameriky popovídat si s režisérem Liem. Máš velkou šanci, že získáš jednu z hlavních rolí v jeho novém filmu. Na další podrobnosti se můžeš zeptat Xiao Yu.” Zrovna když chtěl Tang Feng odejít, Lu Tianchen mu bezduše předhodil takovou důležitou informační bombu.
„To zní jako skvělá zpráva.” Tang Feng se nezdál nějak moc překvapený nebo vzrušený. Jen se vesele usmál a odpověděl: „Takže se v nejbližší době začnu připravovat na cestu.”
Lu Tianchen vstal a přešel k Tang Fengovi. „Agentura vynaložila velké úsilí, aby tě na ten film doporučila. Tang Fengu, nezklam mě.”
„Tvoje slova mě dost stresují.” Tang Feng nakrčil čelo a mírně se usmál.
„Vlastně si tě režisér Li vybral částečně kvůli tomu, že tě na tu roli velmi doporučoval Michael Gino.” Lu Tianchen sklonil hlavu a podíval se na hodinky. „Už je poledne. Pojďme se najíst spolu.”
Lu Tianchen vzhlédl a viděl, jak na něj Tang Feng zírá; oči mladého herce byly stejně jasné jako jindy.
„Při té telefonní hře v Cheng Mingxuově pořadu jsi mi pomohl, že jsi zkontaktoval Gina, že? Lu Tianchene, děkuju.” Tang Feng se ze zvyku natáhl, objal Lu Tianchena a poplácal ho po zádech.
Lu Tianchen snadno ovinul paže kolem Tang Fengova pasu. „Pokud mi chceš poděkovat, nebyly by činy lepší než slova?” Z jeho tónu bylo těžké poznat, jestli to myslí vážně nebo žertuje.
„Nemám ve zvyku spát se svým šéfem, ale můžu ti dát pusu.” Tang Feng očividně žertoval, jak se nahnul, aby Lu Tianchenovi dal pusu na tvář. Zrovna když se jeho rty měly dotknout Lu Tianchenovy tváře, ten chlap najednou otočil hlavou a setkal se s ním rty na rtech.
Zrovna když se Tang Fengovy rty měly dotknout Lu Tianchenovy tváře, ten chlap najednou otočil hlavou a setkal se s ním rty na rtech. Lu Tianchen popadl mladého herce za zátylek a silou přitiskl jejich rty k sobě. Kvůli jeho náhlé síle si Tang Feng skousl vlastní ret. Sice to nebylo do krve, ale bolelo to.
Pokud ho chtěl Lu Tianchen políbit, Tang Feng by byl radši, kdyby to tenhle všemocný předseda přímo řekl, než aby se uchyloval k těmhle zákeřným útokům.
Lu Tianchen zlehka jazykem olízl Tang Fengovy rty; jeho ústa mírně chutnala po chladné mátě. Kvůli té mátové chuti chtěl Tang Feng přejít do protiútoku. Nikdy nebyl člověk, co by hrál pasivní roli. Jelikož ho chtěl Lu Tianchen políbit, Tang Feng ho z toho nehodlal nechat vykroutit. Místo toho, aby se poddal, stejně tak mu může dopřát vášnivý polibek jako symbol jejich přátelství.
Tang Feng kolem Lu Tianchenových ramen obalil paže a mírně pootevřel rty. Byla to jen malá mezírka, a přesto toho Lu Tianchen využil jako divoké zvíře, co zachytilo závan čerstvé krve. Bez zábran plenil Tang Fengova ústa, chytal a mírně sál jeho horní ret – to byl počin, o kterém věděl jen člověk zkušený v líbání.
Lu Tianchen sál Tang Fengův ret, zatímco jej zároveň líbal a byl dost šikovný, aby mezi vším tím vměstnal svůj jazyk do Tang Fengových úst.
Tang Feng nad tou myšlenkou přemílal, pak přemýšlel, proč analyzuje Lu Tianchenovu líbací techniku, zatímco jej líbal. Lu Tianchen si pravděpodobně všiml, že je Tang Feng duchem nepřítomen, protože pohnul rukama o pár centimetrů níž, aby jemně zmáčkl Tang Fengův zadek.
„Předsedo Lu, nepočítá se tohle jako sexuální obtěžování?” Tang Feng využil krátkého momentu odloučení, aby se natáhl za sebe a odtáhl od sebe Lu Tianchenovy ruce.
„Nepočítá.” Pokud zadek nebyl dovolený, tak akorát Tang Fenga obejme kolem pasu. Po téhle ledabylé jednoslovné odpovědi Lu Tianchen znovu polapil Tang Fengovy rty. Díky jeho výtečným technikám to byl další příjemný polibek. Tang Fenga nikdy nenapadlo, že ledovec jako Lu Tianchen se v „oddělení vášnivého líbání” vyrovná Charlesovi.
Když Tang Feng pomyslel na Charlese, okamžitě zklidnil tuhle matoucí a čím dál tím důvěrnější situaci. Přece jenom se nechtěl vyspat s vlastním šéfem.
„Jsi přesně jako Charles. Když mě líbáš, mám pocit, jako kdybys plánoval invazi, jako kdybys celé dny hladověl a chtěl mě celého zhltnout.”
Během líbání s Lu Tianchenem zmínil jiného muže. Tang Feng byl sám muž a přesně věděl, co říct, aby přiměl toho druhého jej pustit.
Nikdo neměl rád, když ho srovnávali s někým jiným; a obzvláště ne úspěšný podnikatel.
Jak se dalo čekat, Lu Tianchen Tang Fenga propustil. Tang Feng měl od líbání rty rudé a citlivé. Ačkoli měl tváře trochu zrůžovělé, v jeho očích nebyl vidět ani náznak paniky nebo ztráty rozumu. Byly průzračné, v jeho pohledu očividná inteligence a vyrovnanost.
„I když jsme s Charlesem přátelé, nemám rád, když zmíníš jeho jméno během líbání.” Lu Tianchen k němu přikročil a políbil ho na tvář.
Lu Tianchenovo záhadné chování Tang Fenga mátlo. Podezíravě se po svém šéfovi podíval. „Předsedo Lu, musíme si tady něco vyjasnit. Pokud máš zájem se mnou spát, protože se o mě Charles pořád zajímá i po měsíci společného žití, pak musím odmítnout.”
„Proč?” zeptal se Lu Tianchen přímo. Jako obvykle byl celkem bezvýrazný, jako kdyby mezi nimi před chvilkou k ničemu nedošlo. „Nestavíš se proti spaní s muži. Navíc jsi mě měl dřív rád. Mám za to, že jsem v mnohem lepší situaci než většina mužů.”
„Co na tom záleží? V mé smlouvě není nic o tom, že je mou povinností spát se svým šéfem.” Tang Fengova sarkastická odpověď poukázala na to, že mu jeho měsíční dohoda s Charlesem přišla směšná.
„A taky nemám ve zvyku spát se svým šéfem.”
To Tang Feng opovržlivě dodal pro sebe. Proč tady musel stát a ve vší vážnosti diskutovat o něčem takovém?
„Tady nemluvíme o zvyku, ale o tvých vlastních principech. Principy jsou na to, aby se porušovaly.” Lu Tianchen se podíval po Tang Fengovi a dodal: „Máš pravdu. Chci s tebou spát.”
„Ne, jenom jsi zvědavý.” Pokud by se s ním chtěl Lu Tianchen vážně vyspat, tak se měl vyspat už s minulým Tang Fengem.
Lu Tianchen pobral Tang Fengův sebejistý výraz. Pak řekl: „Pojďme se najíst.”
Lu Tianchen se otočil a vyšel z kanceláře.
Tang Feng se neubránil uchechtnutí. Co přesně se tady dělo? Následoval Lu Tianchena. Momentálně stále vydělával celkem málo, takže bude předsedu Lua obtěžovat, aby za něj zaplatil účet.
---------------------------------------------------
„To proto, že tě miluje. Stejně jako jsem tě já miloval dřív.” Mladí lidé vždycky rádi dělali hlouposti a chovali se zbrkle kvůli lásce.
Lu Tianchen se podíval po Tang Fengovi a nadzvedl koutek úst v náznaku úsměvu. „Jenom dřív?”
„Teď mám pro předsedu Lua jenom nejvyšší úctu. Nejsou v tom vůbec žádné další pocity.” Tang Feng mezi nimi rychle vytyčil hranice, aby se vyhnul případným potížím.
Lu Tianchen ze sebe vydal téměř neslyšné odfrknutí a přísně řekl: „Uděláme o těch falešných tvrzeních o tvé osobě pár silných prohlášení a vykonáme nezbytné kroky. Ale musíš pochopit, že jen kvůli této aféře Ge Chena neodhalím jako pachatele. Jsi mým zaměstnancem, ale on... on je také můj zaměstnanec.”
Aha, Tang Feng zase slyšel něco, co neměl.
Takhle se s ním dřív choval Charles, ale teď se tak choval i Lu Tianchen. Tang Feng si chtěl vážně zakrýt uši a říct: „Nic jsem neslyšel.” Nevěděl, proč je Ge Chen se Su Qichengem, když je to vlastně Lu Tianchenův zaměstnanec. Taky nevěděl, že Lu Tianchen a Charles agenturu ve skutečnosti používají na praní peněz. Tang Feng byl jenom obyčejný herec. On se chtěl zaměřit jenom na hraní. Nechtěl se zaplétat do vnitřních záležitostí podsvětí.
Proč mu Charles a Lu Tianchen vždycky jen tak povídali věci, co neměl vědět?
Teď bylo na Tang Fengovi, aby změnil téma. „Tak víš, kdo Ge Chenovu koni vpíchl ten stimulant?” Tang Feng měl podezření, že aby pachatel mohl udělat něco takového, musel to být člověk, co na Ge Chena žárlil. Ale kvůli Lu Tianchenově následné odpovědi, chtěl svou otázku vzít zpět a zadusit se na ní.
„Nikdo v zábavním průmyslu není dost smělý, aby udělal něco takového. Tímhle se nemusíš trápit. Teď pár dní kromě pracovních záležitostí nikam nechoď.”
Tang Feng přikývl. „OK, rozumím. Takže já půjdu. Předsedo Lu, můžeš pokračovat v práci.” Jakmile Tang Feng domluvil, vstal k odchodu.
„Tang Fengu.” Lu Tianchen na něj najednou zavolal.
Tang Feng se zastavil, otočil se a usmál se. „Předsedo Lu, máš se mnou ještě něco k řešení?”
„Za pár dní, až budeš mít čas, jeď do Ameriky popovídat si s režisérem Liem. Máš velkou šanci, že získáš jednu z hlavních rolí v jeho novém filmu. Na další podrobnosti se můžeš zeptat Xiao Yu.” Zrovna když chtěl Tang Feng odejít, Lu Tianchen mu bezduše předhodil takovou důležitou informační bombu.
„To zní jako skvělá zpráva.” Tang Feng se nezdál nějak moc překvapený nebo vzrušený. Jen se vesele usmál a odpověděl: „Takže se v nejbližší době začnu připravovat na cestu.”
Lu Tianchen vstal a přešel k Tang Fengovi. „Agentura vynaložila velké úsilí, aby tě na ten film doporučila. Tang Fengu, nezklam mě.”
„Tvoje slova mě dost stresují.” Tang Feng nakrčil čelo a mírně se usmál.
„Vlastně si tě režisér Li vybral částečně kvůli tomu, že tě na tu roli velmi doporučoval Michael Gino.” Lu Tianchen sklonil hlavu a podíval se na hodinky. „Už je poledne. Pojďme se najíst spolu.”
Lu Tianchen vzhlédl a viděl, jak na něj Tang Feng zírá; oči mladého herce byly stejně jasné jako jindy.
„Při té telefonní hře v Cheng Mingxuově pořadu jsi mi pomohl, že jsi zkontaktoval Gina, že? Lu Tianchene, děkuju.” Tang Feng se ze zvyku natáhl, objal Lu Tianchena a poplácal ho po zádech.
Lu Tianchen snadno ovinul paže kolem Tang Fengova pasu. „Pokud mi chceš poděkovat, nebyly by činy lepší než slova?” Z jeho tónu bylo těžké poznat, jestli to myslí vážně nebo žertuje.
„Nemám ve zvyku spát se svým šéfem, ale můžu ti dát pusu.” Tang Feng očividně žertoval, jak se nahnul, aby Lu Tianchenovi dal pusu na tvář. Zrovna když se jeho rty měly dotknout Lu Tianchenovy tváře, ten chlap najednou otočil hlavou a setkal se s ním rty na rtech.
Kapitola 82 – Kiss kiss (2)
Zrovna když se Tang Fengovy rty měly dotknout Lu Tianchenovy tváře, ten chlap najednou otočil hlavou a setkal se s ním rty na rtech. Lu Tianchen popadl mladého herce za zátylek a silou přitiskl jejich rty k sobě. Kvůli jeho náhlé síle si Tang Feng skousl vlastní ret. Sice to nebylo do krve, ale bolelo to.
Pokud ho chtěl Lu Tianchen políbit, Tang Feng by byl radši, kdyby to tenhle všemocný předseda přímo řekl, než aby se uchyloval k těmhle zákeřným útokům.
Lu Tianchen zlehka jazykem olízl Tang Fengovy rty; jeho ústa mírně chutnala po chladné mátě. Kvůli té mátové chuti chtěl Tang Feng přejít do protiútoku. Nikdy nebyl člověk, co by hrál pasivní roli. Jelikož ho chtěl Lu Tianchen políbit, Tang Feng ho z toho nehodlal nechat vykroutit. Místo toho, aby se poddal, stejně tak mu může dopřát vášnivý polibek jako symbol jejich přátelství.
Tang Feng kolem Lu Tianchenových ramen obalil paže a mírně pootevřel rty. Byla to jen malá mezírka, a přesto toho Lu Tianchen využil jako divoké zvíře, co zachytilo závan čerstvé krve. Bez zábran plenil Tang Fengova ústa, chytal a mírně sál jeho horní ret – to byl počin, o kterém věděl jen člověk zkušený v líbání.
Lu Tianchen sál Tang Fengův ret, zatímco jej zároveň líbal a byl dost šikovný, aby mezi vším tím vměstnal svůj jazyk do Tang Fengových úst.
Tang Feng nad tou myšlenkou přemílal, pak přemýšlel, proč analyzuje Lu Tianchenovu líbací techniku, zatímco jej líbal. Lu Tianchen si pravděpodobně všiml, že je Tang Feng duchem nepřítomen, protože pohnul rukama o pár centimetrů níž, aby jemně zmáčkl Tang Fengův zadek.
„Předsedo Lu, nepočítá se tohle jako sexuální obtěžování?” Tang Feng využil krátkého momentu odloučení, aby se natáhl za sebe a odtáhl od sebe Lu Tianchenovy ruce.
„Nepočítá.” Pokud zadek nebyl dovolený, tak akorát Tang Fenga obejme kolem pasu. Po téhle ledabylé jednoslovné odpovědi Lu Tianchen znovu polapil Tang Fengovy rty. Díky jeho výtečným technikám to byl další příjemný polibek. Tang Fenga nikdy nenapadlo, že ledovec jako Lu Tianchen se v „oddělení vášnivého líbání” vyrovná Charlesovi.
Když Tang Feng pomyslel na Charlese, okamžitě zklidnil tuhle matoucí a čím dál tím důvěrnější situaci. Přece jenom se nechtěl vyspat s vlastním šéfem.
„Jsi přesně jako Charles. Když mě líbáš, mám pocit, jako kdybys plánoval invazi, jako kdybys celé dny hladověl a chtěl mě celého zhltnout.”
Během líbání s Lu Tianchenem zmínil jiného muže. Tang Feng byl sám muž a přesně věděl, co říct, aby přiměl toho druhého jej pustit.
Nikdo neměl rád, když ho srovnávali s někým jiným; a obzvláště ne úspěšný podnikatel.
Jak se dalo čekat, Lu Tianchen Tang Fenga propustil. Tang Feng měl od líbání rty rudé a citlivé. Ačkoli měl tváře trochu zrůžovělé, v jeho očích nebyl vidět ani náznak paniky nebo ztráty rozumu. Byly průzračné, v jeho pohledu očividná inteligence a vyrovnanost.
„I když jsme s Charlesem přátelé, nemám rád, když zmíníš jeho jméno během líbání.” Lu Tianchen k němu přikročil a políbil ho na tvář.
Lu Tianchenovo záhadné chování Tang Fenga mátlo. Podezíravě se po svém šéfovi podíval. „Předsedo Lu, musíme si tady něco vyjasnit. Pokud máš zájem se mnou spát, protože se o mě Charles pořád zajímá i po měsíci společného žití, pak musím odmítnout.”
„Proč?” zeptal se Lu Tianchen přímo. Jako obvykle byl celkem bezvýrazný, jako kdyby mezi nimi před chvilkou k ničemu nedošlo. „Nestavíš se proti spaní s muži. Navíc jsi mě měl dřív rád. Mám za to, že jsem v mnohem lepší situaci než většina mužů.”
„Co na tom záleží? V mé smlouvě není nic o tom, že je mou povinností spát se svým šéfem.” Tang Fengova sarkastická odpověď poukázala na to, že mu jeho měsíční dohoda s Charlesem přišla směšná.
„A taky nemám ve zvyku spát se svým šéfem.”
To Tang Feng opovržlivě dodal pro sebe. Proč tady musel stát a ve vší vážnosti diskutovat o něčem takovém?
„Tady nemluvíme o zvyku, ale o tvých vlastních principech. Principy jsou na to, aby se porušovaly.” Lu Tianchen se podíval po Tang Fengovi a dodal: „Máš pravdu. Chci s tebou spát.”
„Ne, jenom jsi zvědavý.” Pokud by se s ním chtěl Lu Tianchen vážně vyspat, tak se měl vyspat už s minulým Tang Fengem.
Lu Tianchen pobral Tang Fengův sebejistý výraz. Pak řekl: „Pojďme se najíst.”
Lu Tianchen se otočil a vyšel z kanceláře.
Tang Feng se neubránil uchechtnutí. Co přesně se tady dělo? Následoval Lu Tianchena. Momentálně stále vydělával celkem málo, takže bude předsedu Lua obtěžovat, aby za něj zaplatil účet.
---------------------------------------------------
~ To už bude TF čtvrtý nápadník, nebo možná pátý?
TF x Charles
TF x Lu Tianchen
TF x Albert
TF x Michael Gino
a možná TF x Cheng Mingxu
Já osobně fandím druhé možnosti ;-) ~
Pridávam sa k tvojmu názoru ale som zvedavá ako sa to bude vyvíjať. Priam horím zvedavosťou!!! :P (Cheng Mingxu? Kto je to? akosi si neviem spomenúť)
OdpovědětVymazatTo je ten nejoblíbenější televizní uvaděč, co si TF neustále dobírá. Má po sobě dokonce pojmenovanou kapitolu č. 39 :-D
VymazatI když je to nemístné, tak si toto vydání nárokuji jako úchvatný dárek k mým dnešním narozeninám ^^
OdpovědětVymazatTakto vášnivý a vzrušující polibek od ledovce jménem Lu Tianchen je rozhodně velmi vítaným překvapením
Moc děkuju :DD
Tak to všechno nejlepší!
Vymazat