TS - kapitola 39-40

Kapitola 39 – Chen Mingxu (1)

„Zase Ge Chen. Ten kluk je poslední dobou jako drak! Do šoubyznysu se dal teprve loni a už dostal ocenění Nejlepšího nováčka. Tenhle rok ho dokonce ocenili jako Nejlepší mužskou roli. Tsk, tsk, je tu čím dál tím víc nových tváří, jedna lepší než druhá.” Zaměstnanec vysílacího kanálu listoval novinami a v poklidu klábosil se svými kolegy.

„Já mám Ge Chena vážně ráda!” Do konverzace se horlivě zapojila jedna asistentka, jakmile ho zaslechla.

„Je mladý a pohledný a má prostě unikátní charisma. Stačí, abyste se podívali na jeho uhlazené vzezření, a máte radost. Mají ho rádi jak diváci, tak lidi z průmyslu a dokonce ho podporuje manažment. Vsadím se, že v budoucnu z něj bude velká hvězda. Každopádně i když se každý rok do zábavního průmyslu ženou hordy nováčků, někdo jako on je vzácný jako fénix nebo jednorožec,” chválila ho asistentka bez zábran.

„To je pravda. Dokonce i moje dcera je do něho tak udělaná, že tak trochu žárlím. Ale zařídit si v tomhle průmyslu stabilní zázemí není lehké. Není to tak, že už tu dřív nebyli stejně dobří herci jako Ge Chen; ale mnoho z nich v tichosti zmizí, protože se nedokázali přizpůsobit nebo z jiného důvodu přišli o slávu,” řekl zaměstnanec krutou pravdu a zasmál se.

To byla realita zábavního průmyslu. Nezáleželo na tom, jestli člověk předtím stál na vrcholu; pokud si člověk nedával pozor... spadl až na samotné dno.

A jakmile spadl, bylo velmi obtížné se znovu vyškrábat nahoru.

Bylo tu příliš mnoho nováčků a všichni každým okamžikem divoce stoupali po žebříčku vzhůru. Ti, co veřejnost viděla na plátně, byla jen malá část. Ve stínu známých byly desítky tisíc malých a zapomenutých začínajících herců zápolících v tichém boji.

Jelikož natáčení skončilo, Tang Feng vyslechl diskuzi zaměstnanců, jak si balil svoje věci. Lehce se usmál. Tahle práce byla vskutku krutá.





„Crrrr—” Jakmile vyšel ze studia, zazvonil mu telefon.

Tang Feng zmáčkl tlačítko. „Haló?”

„Čau, lásko. Už jsi skončil s natáčením?” ozval se hluboký, příjemný hlas. Charles poslední dobou propadl nutkání mluvit s ním v londýnském dialektu.

„Jo, zrovna jsem skončil.” Tang Feng se zastavil a také odpověděl v londýnském dialektu. Tomuhle se říká okořenění milostného života?

„Budu na tebe čekat dole. Víš, co mám za auto.”

„Dobrá.” Tang Feng zavěsil. Jenom dva týdny, než se on a ten hloupý medvěd budou moct rozloučit, úžasné.

Ačkoli byl Charles v posteli mistr, neměl žádnou naději, aby byl nahoře. Tang Fengovi nevadilo být dole, ale čas od času chtěl být taky nahoře.

„Tang Fengu,” zavolal na něj někdo zezadu.

Tang Feng se otočil. Mladý muž, co k němu kráčel, nebyl nijak zvlášť pohledný nebo pěkný, ale měl upravené a delikátní vzezření. Dal se považovat za vzhledově příjemného muže.

„Slyšel jsem, že tě teprve nedávno propustili z nemocnice. Už dávno jsem ti řekl, že se svojí povahou se do tohohle průmyslu nehodíš.” Chen Mingxu dle svého výrazu nevypadal přátelsky.

Xiao Yu se Tang Fengovi zmínila, že byl stálým hostem v nějaké estrádě. Dneska přišel natáčet. I když byl Tang Feng hostem pořadu, moderátor ho jen zřídka vybral ke slovu. A i když ho vybral, dělal si z něj legraci.

Ale k takovým trapným událostem docházelo jenom v minulosti. Dneska Tang Feng na takové popichování odpovídal dobrým humorem. Ničí názor to na něj nezměnilo, ale aspoň ho nebudou brát za šaška, z kterého si můžou utahovat.

Herec musel dbát na svoji pověst. Nevadilo, když se člověk choval normálně, ale stejně si musel udržovat nezbytnou image.

„Myslím, že máš pravdu, díky.” Tang Feng se usmál.

Chen Mingxu na toho muže chvíli zíral a o chviličku později promluvil: „Doufám, že sis to vážně pořádně promyslel.”

Tang Feng k němu přišel a přátelsky ho poplácal na rameni. Xiao Yu řekla, že ho moderátor nesnášel. Opravdu se zdálo, že si na něj Chen Mingxu zasedl, ale Tang Fengovi nepřišlo, že by to byl špatný člověk.

Bylo lepší mít o jednoho přítele víc, než o jednoho nepřátele víc.

Chen Mingxu se podezíravě podíval po odcházejícím Tang Fengovi. Nedokázal tak docela vypíchnout, co na něm bylo divného.

Kapitola 40 – Citově dojatý

Tang Feng se vzbudil brzy ráno. Když neměl naplánovanou žádnou práci, obvykle radši spal déle a lenošil. Ale pokud měl práci, byl nadšenější než kdokoli jiný. Tang Feng odhodil paži, co měl kolem pasu a podařilo se mu akorát se posadit, než ho Charles znovu zatlačil dolů ve svém velkém medvědím objetí.

„Kam jdeš tak brzy?” zeptal se Charles ospale. Měl zavřené oči a jeho ruce a rty začaly bloumat po celém Tang Fengově těle.

„Do práce. Za dva dny se začíná točit ten televizní seriál a je třeba, abych se setkal se štábem. Možná se vrátím trochu pozdě,” odpověděl Tang Feng a honem odstrčil ruku, co mu masírovala pozadí. Všechno tohle už Charlesovi řekl dřív, ale ten medvěd s největší pravděpodobností neposlouchal.

„Ach, zatracené seriály! Musím najít někoho, co by je vybombardoval,” zamumlal Charles. Tang Feng sice odstrčil jeho ruku, ale Charles se natáhl k naprosto odhalenému muži pod sebou a začal ho divoce hladit. „Miláčku, můj miláčku Tangu, co budu dělat, když odejdeš? Moje prázdná, osamělá duše nebude mít nikoho, kdo by ji naplnil.”

Než mohl Tang Feng odpovědět, Charles ho políbil na rty, utěsnil jeho slova. Teď se velký medvěd probudil docela a vklouzl mezi Tang Fengovy nohy, připravený na nějaký energický počin.

„Přijdu pozdě...” zamručel Tang Feng a pevně sevřel svoje ruce kolem Charlesových silných paží, jak do sebe nasál chladný vzduch. Vynadal mu: „Jaro je dávno pryč! Charlesi, ty jsi jako medvěd v říji!”

„To se mi líbí... medvěd v říji. To znamená, že jsem mocný jako medvěd, ne?” Charles se usmál a začal se vášnivě činit. Ještě pořád bylo brzy po ránu, a přesto byla místnost zalitá narůžovělým oparem.

Všichni by byli po takové zkušenosti dočista vzhůru. Když se Tang Feng osprchoval, vážně si chtěl z čiré mrzutosti na někoho zakřičet. Za půl hodiny přijde pozdě na svoje první setkání s natáčecím štábem televizního seriálu.

„Řekni mi adresu. Dovezu tě tam,” nabídl Charles, nasycený a připravený vyrazit. Viník se vyhrabal z postele a zubil se na Tang Fenga, co se tvářil mírně nevrle. Ti dva zamířili do garáže.

Teď nemělo smysl si stěžovat. Tang Feng se usadil do auta, zahlížel na Charlese a řekl: „Radši bys měl jet rychle.”

„Nevadí mi, když kvůli tobě dostanu pokutu, miláčku.” Charles na něj mrkl a zmáčkl knoflík na otevření garážových vrat. Sportovní auto zahučelo, jako kdyby se nemohlo dočkat, až vyrazí a pojede.

„Jsi připásaný?”

„Ano,” odpověděl Tang Feng.

„Tak jedem.” Charles dupl na plyn a vyrazili. Rudé sportovní auto vyletělo na rovnou cestu před vilou. Bylo to tak rychlé, že se Tang Feng málem rozplácl na okně. Bylo dobře, že bezpečnostní pásy byly tak tuhé.

V jeho předchozím životě pro něj bylo hodně věcí mimo dosah, neboť měl srdeční chorobu. Nemohl skákat volným pádem, sprintovat nebo nějak aktivně cvičit. Přirozeně i rychlá jízda autem byla zakázaná.

Když v televizi sledoval automobilové závody, víc než jednou přemýšlel, jestli kdy přijde den, kdy bude taky moct sedět v závodním autě a vychutnávat si raketovou rychlost a to vzrušení.

Svištěli kolem jednoho auta za druhým jako duch, co se hnal ranními městskými ulicemi. Tang Feng si nemohl pomoct a zasmál se. „Jů, dokonce umíš i rychle jezdit.”

„Pravděpodobně jsem ti to neřekl, ale mám profesionální certifikát na autozávody.” Charles byl v dobré náladě. Zapnul hudbu, jak jeli, rytmické bubnování jim tlouklo v srdcích.

Tohle byl pocit, že je člověk naživu.

Tang Feng pomalu přitiskl dlaň k oknu, aby pocítil vibrace auta. Hraní ve filmech bylo velmi příjemné, ale teď byla realita stejně barvitá jako filmy.

Byl rád naživu.

Jak Charles řídil šílenou rychlostí, Tang Feng se úspěšně dostal na místo natáčení včas. Nezkrotné červené sportovní auto dál řvalo a nechávalo za sebou oblaka prachu.

Ještě když zastavili, Tang Fengovi bušilo srdce. Odepnul si pás a otočil se, aby Charlesovi dal velkou pusu na tvář. Velkodušně ho chválil: „Když řídíš, jsi velmi okouzlující.” Pak vystoupil z auta a odkráčel.

Charles se dotkl místa, kam ho Tang Feng políbil. Tohle bylo pravděpodobně jedno z jeho nejlepších rán.

„Dostal jsem nějakou srdeční nemoc?” Charles se usmál, jak si zapálil. Už byli spolu v posteli tolikrát, a přesto bylo políbení na tvář mnohem jedinečnější než všechny ty chvíle předtím. Měl z toho nevysvětlitelný pocit.
-----------------------------------------------------

<Předchozí>...<Následující>