~ A tentokrát trochu té žhavé akce... ~
Dnešní natáčení skončilo hladce. Členové štábu, co byli pořád nezadaní, spolu diskutovali, kam by měli jít na večeři. Ženatí lidé jako režisér Li Wei jejich nabídku na společnou večeři odmítli a mířili domů, aby se najedli se svou rodinou.
„Tang Fengu, pojďme se najíst.” Gino vyšel ze svého přívěsu, jen co se převlékl a smyl líčení. Když viděl, že Tang Feng byl na půl cesty do svého auta, rychle na něj zavolal.
Tang Feng na Gina mávl, aniž by otočil hlavu. Nastoupil do auta a řekl: „Dneska večer už něco mám. Uvidíme se zítra.”
Auto nastartovalo a nechalo po sobě jen stopu bílého prachu.
Gino si povzdechl a strčil si ruce do kapes. Zíral směrem, kterým Tang Feng odjel, a dlouho se nehýbal. Cítil se tak nějak naštvaně a kopl do oblázků před sebou. Pořád si pamatoval na to, co před dvěma dny viděl u Tang Fenga v bytě, ale nevěřil, že by mezi Tang Fengem a Lu Tianchenem něco bylo. Ačkoli v zábavním průmyslu, kde sláva znamenala vše, bylo pro celebrity běžné, aby měly se svým nadřízeným pochybná pouta.
Ale Gino věděl, že Tang Feng takový nebyl. Nebyl ten typ, co by prodal vlastní tělo, aby dostal šanci si zahrát.
Tang Feng si nechtěl připustit, že se Ginovi vyhýbá. Možná to bylo proto, že Gino, kterého znal teď, byl jiný než ten, kterého znal předtím. Mohlo to být také proto, že ho vyděsila ta náhlá blízkost v jejich vztahu. Ale nakonec jenom on sám znal ten skutečný důvod.
Během natáčení se po něm chtělo, aby byl k Ginovi důvěrný. Nebyl hlupák. Ačkoli Lu Tianchen a Charles nic neřekli, na základě jejich počínání dokázal říct, jestli byli šťastní nebo smutní. Dokud byla jeho důvěrnost s Ginem pracovního rázu, pak to bylo pochopitelné. Ale kdyby si byli blízko i mimo scénu, snadno by to mohlo odvést mysl lidí jinam.
Lu Tianchen a Charles teď na něj soustředili mnohem větší pozornost než dřív. Nevztahovalo se to k lásce; rozhodně to neznamenalo, že se ti dva do něj najednou zamilovali. Bylo to mnohem jednodušší, jako mazlíček, kterého jste měli léta, co najednou začal olizovat někoho jiného. Ta změna by byla nepříjemná každému.
Pokud člověk nechtěl potíže, pak bylo nejlepší se vyhýbat všem možný zdrojům potíží.
Před dvěma dny si Lu Tianchen přinesl oblečení do Tang Fengovy skříně. Od té doby spal s Tang Fengem ve stejné místnosti. Často se stávalo, že když Tang Feng přišel z natáčení domů, Lu Tianchen byl také doma. Společně se navečeřeli a pak si povídali o svém dni.
Potom šel Tang Feng do prázdné místnosti a nacvičoval si před zrcadlem svoje repliky. Lu Tianchen šel do své pracovny a zabýval se vlastní prací.
Během té doby ani jeden nerušil toho druhého. Kolem deváté nebo desáté večer se znovu setkali v obýváku. A dívali se na televizi a znovu si povídali.
Čas od času šli do baru nebo se projít ven.
Z takového spořádaného života měl Tang Feng někdy divný pocit, ale tenhle typ života netrval dlouho.
Byl to další z jejich večerů. Když se dodívali na televizi, Tang Feng a Lu Tianchen se vrátili do svých vlastních pokojů, aby se osprchovali. Když se Tang Feng po své dlouhé sprše vrátil zpět do pokoje, Lu Tianchen už obvykle seděl na posteli s knihou v ruce. Dneska to bylo stejné, až na jeden detail.
„Pokud mě nešálí zrak, není to můj scénář?” Tang Feng přišel k němu, zatímco si ručníkem sušil vlasy. Vylezl na postel z druhé strany. Jak se plížil po všech čtyřech, vypadal jako obrovská kočka. Jeho pomalé a těžkopádné pohyby přitáhly Lu Tianchenovu pozornost.
Když Tang Feng viděl, že se na něj Lu Tianchen dívá, přejel si rukou po tváři. „Co? To jsem se ještě někde neoholil?”
„Jo, vynechal jsi jedno místo.” Lu Tianchen se natáhl a přejel po jednom místě na Tang Fengově tváři, i když bylo naprosto hladké.
Lu Tianchen ho znovu v klidu pohladil po tváři. Pak sklonil hlavu a pokračoval v prohlížení označených scén. Ty stránky byly popsané Tang Fengovým rukopisem. U některých scén Tang Feng dokonce použil tři různé barvy, aby si označil tři různé způsoby, jak to zahrát. A když došlo na ostré natáčení, Tang Feng si vybral ten nejlepší způsob, jak to zahrát.
Lu Tianchen věděl, že Tang Feng byl dříč. I v Číně Tang Feng mimo práci trávil veškerý svůj volný čas čtením nebo trénováním bojového umění. A teď, když Lu Tianchen viděl ty pečlivé poznámky, co si Tang Feng napsal do scénáře, měl pocit, jako by ho nikdy nechápal.
Dřív ho nechápal, ale teď mu pomalu, krok za krokem začal rozumět.
„Zítra bude scéna s polibkem?” zeptal se Lu Tianchen.
„Správně.” A ten políbený bude sám Tang Feng.
Jak Tang neustále utíkal, teď bude konečně nucen se Chrisovým pocitům postavit čelem. Ta scéna s polibkem bude nejdůležitější scéna zítřejška. Jelikož režisér chtěl, aby ta scéna působila svěže a skutečně, on a Gino vůbec netrénovali.
„Takhle?” Aniž by Lu Tianchen dal Tang Fengovi šanci odpovědět, nahnul se stranou a vtáhl ho do svého náručí.
Tang Feng byl trochu v šoku, když na svých rtech ucítil políbení. Během té doby, co spolu bydleli, po něm Lu Tianchen nikdy nevyjel. Síla toho polibku jej zabořila do povlečení, spadl do moře bílých přikrývek.
Tang Feng položil ruku Lu Tianchenovi na zápěstí a snažil se vyhnout jeho rtům. Lu Tianchen ale bohužel neměl v plánu ho nechat jít. Když ho přiměl si lehnout na postel, Lu Tianchen se na něj vrhl a setkali se hrudí na hruď. Vzduch prosytila smísená vůně sprchového gelu a kolínské. Jelikož se Tang Fengovi z toho polibku nedostávalo dechu, otevřel ústa, aby se nadechl. Lu Tianchen se po té slabině vrhl jako gepard a vpasíroval svůj jazyk za Tang Fengovi zuby a vnikl mu do úst.
„Umph...” Celá ta věc se stala příliš rychle na to, aby Tang Feng vzdoroval. Snažil se Lu Tianchena odstrčit, ale ten nebyl taková hračička jako Su Qicheng. Lu Tianchen si prošel rozsáhlým výcvikem. Nebyl to ten typ, co by Tang Feng dokázal snadno odstrčit nebo odkopnout.
Lu Tianchen držel Tang Fenga za údy, takže mu odstranil veškeré možnosti útěku. Dál Tang Fenga divoce líbal, jako kdyby ho chtěl celého spolknout.
Místnosti se ozývalo zrychlené dýchání a zvuky přesouvaných látek a těl.
Rozhodně to nebylo poprvé, kdy Tang Feng někoho políbil. Také to nebylo poprvé, kdy zažil tak vášnivý polibek. Ale bylo to poprvé, co ho někdo drtil pod sebou od hlavy až k patě a přitom ho líbal bez možnosti nádechu. Nedokázal pohnout žádným svým údem, takže jeho ostatní smysly jako sluch a hmat zbystřily.
Vedle svého ucha cítil Lu Tianchenův zhrublý dech promísený s jeho vlastním. S hrudí proti sobě cítil, jak jejich srdce nepravidelně bila. Když se jejich dva rozdílné tepy postupně slily do jednoho a pak bily stejně. Tang Feng slyšel ten zvuk v uších zesíleně. A pak ten zvuk převzal kontrolu nad celým jeho světem.
Mohli se líbat půl minuty, ale také to mohlo být dlouhých pět minut.
Když Lu Tianchen Tang Fenga propustil, herec měl zavřené oči. Rty měl vlhké od polibku a na světle se perlově leskly. Řasy se mu chvěly v rytmu jeho zrychleného dechu. Lu Tianchen se sklonil a znovu políbil Tang Fenga na rty.
„Co je tohle?” Tang Feng otevřel oči; byly to oči, kvůli kterým ostatní nedokázali odvrátit zrak.
„Rozcvička.” Lu Tianchenův hlas byl tišší než obvykle, ale jeho tón byl vyrovnaný. Kdyby se mu hruď ztěžka nezdvíhala, bylo by těžké říct, že se zrovna před chviličkou oddával vášnivému polibku.
Tang Feng přimhouřil oči a podezíravě si muže nad sebou prohlédl.
„To máš v plánu na mě ležet celou noc? Nebo si vážně myslíš... že věřím tomu tvému vtipu?” Tang Feng vyvinul trochu víc síly a snažil se Lu Tianchena odstrčit.
„Tak proč si myslíš, že jsem to udělal?” Lu Tianchen si své místo udržel a znovu popadl Tang Fenga za ruce a pevně je sevřel. Díky své blízkosti cítili, jak z jejich těl sálá teplo. S plynoucím časem se ta teplota jenom zvyšovala a brzy se zdálo, že je ta místnost prosycená vůní plamenů.
Tang Feng, takový starý lišák, by neměl panikařit, ale nemohl si pomoct a měl pocit, jako by se Lu Tianchen snažil tím svým pronikavým pohledem dohlédnout až do jeho duše.
„Proč mi to sám neřekneš?”
„Svádíš mě.”
Tang Feng po Lu Tianchenově odpovědi vybuchl smíchy. Co to ten chlap říkal? Kdy přesně se Lu Tianchena snažil svést?
„Ne, nesvádím. Předsedo Lu, snaž se trochu očesat ten svůj narcismus.” Tang Feng se znovu zasmál a ta důvěrná atmosféra v místnosti se s jeho smíchem hned vytrácela.
„Jak bys mě mohl nesvádět, když jsi Tang Feng? Býval jsi mnou poblázněný. Tak moc, že jsi přijal tu úmluvu, co Charles navrhl, aby mě přiměl žárlit. I teď se naschvál chováš, jako kdybys měl k Charlesovi a Ginovi blízko, zatímco se mě vzdaluješ. Děláš to, abych se cítil uboze.”
„Ne, nic z toho jsem neudělal.” Lu Tianchen o tom rozhodně moc přemýšlel.
„Pokud ne, tak kdo jsi? Copak se člověk změní na někoho naprosto jiného jen kvůli amnézii?”
„Jsem Tang Feng.” Tang Feng nebyl vyděšený. Díval se na Lu Tianchena a jasně svá slova formuloval: „Jsem Tang Feng. Možná to nechápeš, ale to neznamená, že to je lež.”
-------------------------------------------------
Kapitola 10 – Rozcvička
Dnešní natáčení skončilo hladce. Členové štábu, co byli pořád nezadaní, spolu diskutovali, kam by měli jít na večeři. Ženatí lidé jako režisér Li Wei jejich nabídku na společnou večeři odmítli a mířili domů, aby se najedli se svou rodinou.
„Tang Fengu, pojďme se najíst.” Gino vyšel ze svého přívěsu, jen co se převlékl a smyl líčení. Když viděl, že Tang Feng byl na půl cesty do svého auta, rychle na něj zavolal.
Tang Feng na Gina mávl, aniž by otočil hlavu. Nastoupil do auta a řekl: „Dneska večer už něco mám. Uvidíme se zítra.”
Auto nastartovalo a nechalo po sobě jen stopu bílého prachu.
Gino si povzdechl a strčil si ruce do kapes. Zíral směrem, kterým Tang Feng odjel, a dlouho se nehýbal. Cítil se tak nějak naštvaně a kopl do oblázků před sebou. Pořád si pamatoval na to, co před dvěma dny viděl u Tang Fenga v bytě, ale nevěřil, že by mezi Tang Fengem a Lu Tianchenem něco bylo. Ačkoli v zábavním průmyslu, kde sláva znamenala vše, bylo pro celebrity běžné, aby měly se svým nadřízeným pochybná pouta.
Ale Gino věděl, že Tang Feng takový nebyl. Nebyl ten typ, co by prodal vlastní tělo, aby dostal šanci si zahrát.
Tang Feng si nechtěl připustit, že se Ginovi vyhýbá. Možná to bylo proto, že Gino, kterého znal teď, byl jiný než ten, kterého znal předtím. Mohlo to být také proto, že ho vyděsila ta náhlá blízkost v jejich vztahu. Ale nakonec jenom on sám znal ten skutečný důvod.
Během natáčení se po něm chtělo, aby byl k Ginovi důvěrný. Nebyl hlupák. Ačkoli Lu Tianchen a Charles nic neřekli, na základě jejich počínání dokázal říct, jestli byli šťastní nebo smutní. Dokud byla jeho důvěrnost s Ginem pracovního rázu, pak to bylo pochopitelné. Ale kdyby si byli blízko i mimo scénu, snadno by to mohlo odvést mysl lidí jinam.
Lu Tianchen a Charles teď na něj soustředili mnohem větší pozornost než dřív. Nevztahovalo se to k lásce; rozhodně to neznamenalo, že se ti dva do něj najednou zamilovali. Bylo to mnohem jednodušší, jako mazlíček, kterého jste měli léta, co najednou začal olizovat někoho jiného. Ta změna by byla nepříjemná každému.
Pokud člověk nechtěl potíže, pak bylo nejlepší se vyhýbat všem možný zdrojům potíží.
Před dvěma dny si Lu Tianchen přinesl oblečení do Tang Fengovy skříně. Od té doby spal s Tang Fengem ve stejné místnosti. Často se stávalo, že když Tang Feng přišel z natáčení domů, Lu Tianchen byl také doma. Společně se navečeřeli a pak si povídali o svém dni.
Potom šel Tang Feng do prázdné místnosti a nacvičoval si před zrcadlem svoje repliky. Lu Tianchen šel do své pracovny a zabýval se vlastní prací.
Během té doby ani jeden nerušil toho druhého. Kolem deváté nebo desáté večer se znovu setkali v obýváku. A dívali se na televizi a znovu si povídali.
Čas od času šli do baru nebo se projít ven.
Z takového spořádaného života měl Tang Feng někdy divný pocit, ale tenhle typ života netrval dlouho.
Byl to další z jejich večerů. Když se dodívali na televizi, Tang Feng a Lu Tianchen se vrátili do svých vlastních pokojů, aby se osprchovali. Když se Tang Feng po své dlouhé sprše vrátil zpět do pokoje, Lu Tianchen už obvykle seděl na posteli s knihou v ruce. Dneska to bylo stejné, až na jeden detail.
„Pokud mě nešálí zrak, není to můj scénář?” Tang Feng přišel k němu, zatímco si ručníkem sušil vlasy. Vylezl na postel z druhé strany. Jak se plížil po všech čtyřech, vypadal jako obrovská kočka. Jeho pomalé a těžkopádné pohyby přitáhly Lu Tianchenovu pozornost.
Když Tang Feng viděl, že se na něj Lu Tianchen dívá, přejel si rukou po tváři. „Co? To jsem se ještě někde neoholil?”
„Jo, vynechal jsi jedno místo.” Lu Tianchen se natáhl a přejel po jednom místě na Tang Fengově tváři, i když bylo naprosto hladké.
Lu Tianchen ho znovu v klidu pohladil po tváři. Pak sklonil hlavu a pokračoval v prohlížení označených scén. Ty stránky byly popsané Tang Fengovým rukopisem. U některých scén Tang Feng dokonce použil tři různé barvy, aby si označil tři různé způsoby, jak to zahrát. A když došlo na ostré natáčení, Tang Feng si vybral ten nejlepší způsob, jak to zahrát.
Lu Tianchen věděl, že Tang Feng byl dříč. I v Číně Tang Feng mimo práci trávil veškerý svůj volný čas čtením nebo trénováním bojového umění. A teď, když Lu Tianchen viděl ty pečlivé poznámky, co si Tang Feng napsal do scénáře, měl pocit, jako by ho nikdy nechápal.
Dřív ho nechápal, ale teď mu pomalu, krok za krokem začal rozumět.
„Zítra bude scéna s polibkem?” zeptal se Lu Tianchen.
„Správně.” A ten políbený bude sám Tang Feng.
Jak Tang neustále utíkal, teď bude konečně nucen se Chrisovým pocitům postavit čelem. Ta scéna s polibkem bude nejdůležitější scéna zítřejška. Jelikož režisér chtěl, aby ta scéna působila svěže a skutečně, on a Gino vůbec netrénovali.
„Takhle?” Aniž by Lu Tianchen dal Tang Fengovi šanci odpovědět, nahnul se stranou a vtáhl ho do svého náručí.
Tang Feng byl trochu v šoku, když na svých rtech ucítil políbení. Během té doby, co spolu bydleli, po něm Lu Tianchen nikdy nevyjel. Síla toho polibku jej zabořila do povlečení, spadl do moře bílých přikrývek.
Tang Feng položil ruku Lu Tianchenovi na zápěstí a snažil se vyhnout jeho rtům. Lu Tianchen ale bohužel neměl v plánu ho nechat jít. Když ho přiměl si lehnout na postel, Lu Tianchen se na něj vrhl a setkali se hrudí na hruď. Vzduch prosytila smísená vůně sprchového gelu a kolínské. Jelikož se Tang Fengovi z toho polibku nedostávalo dechu, otevřel ústa, aby se nadechl. Lu Tianchen se po té slabině vrhl jako gepard a vpasíroval svůj jazyk za Tang Fengovi zuby a vnikl mu do úst.
„Umph...” Celá ta věc se stala příliš rychle na to, aby Tang Feng vzdoroval. Snažil se Lu Tianchena odstrčit, ale ten nebyl taková hračička jako Su Qicheng. Lu Tianchen si prošel rozsáhlým výcvikem. Nebyl to ten typ, co by Tang Feng dokázal snadno odstrčit nebo odkopnout.
Lu Tianchen držel Tang Fenga za údy, takže mu odstranil veškeré možnosti útěku. Dál Tang Fenga divoce líbal, jako kdyby ho chtěl celého spolknout.
Místnosti se ozývalo zrychlené dýchání a zvuky přesouvaných látek a těl.
Rozhodně to nebylo poprvé, kdy Tang Feng někoho políbil. Také to nebylo poprvé, kdy zažil tak vášnivý polibek. Ale bylo to poprvé, co ho někdo drtil pod sebou od hlavy až k patě a přitom ho líbal bez možnosti nádechu. Nedokázal pohnout žádným svým údem, takže jeho ostatní smysly jako sluch a hmat zbystřily.
Vedle svého ucha cítil Lu Tianchenův zhrublý dech promísený s jeho vlastním. S hrudí proti sobě cítil, jak jejich srdce nepravidelně bila. Když se jejich dva rozdílné tepy postupně slily do jednoho a pak bily stejně. Tang Feng slyšel ten zvuk v uších zesíleně. A pak ten zvuk převzal kontrolu nad celým jeho světem.
Mohli se líbat půl minuty, ale také to mohlo být dlouhých pět minut.
Když Lu Tianchen Tang Fenga propustil, herec měl zavřené oči. Rty měl vlhké od polibku a na světle se perlově leskly. Řasy se mu chvěly v rytmu jeho zrychleného dechu. Lu Tianchen se sklonil a znovu políbil Tang Fenga na rty.
„Co je tohle?” Tang Feng otevřel oči; byly to oči, kvůli kterým ostatní nedokázali odvrátit zrak.
„Rozcvička.” Lu Tianchenův hlas byl tišší než obvykle, ale jeho tón byl vyrovnaný. Kdyby se mu hruď ztěžka nezdvíhala, bylo by těžké říct, že se zrovna před chviličkou oddával vášnivému polibku.
Tang Feng přimhouřil oči a podezíravě si muže nad sebou prohlédl.
„To máš v plánu na mě ležet celou noc? Nebo si vážně myslíš... že věřím tomu tvému vtipu?” Tang Feng vyvinul trochu víc síly a snažil se Lu Tianchena odstrčit.
„Tak proč si myslíš, že jsem to udělal?” Lu Tianchen si své místo udržel a znovu popadl Tang Fenga za ruce a pevně je sevřel. Díky své blízkosti cítili, jak z jejich těl sálá teplo. S plynoucím časem se ta teplota jenom zvyšovala a brzy se zdálo, že je ta místnost prosycená vůní plamenů.
Tang Feng, takový starý lišák, by neměl panikařit, ale nemohl si pomoct a měl pocit, jako by se Lu Tianchen snažil tím svým pronikavým pohledem dohlédnout až do jeho duše.
„Proč mi to sám neřekneš?”
„Svádíš mě.”
Tang Feng po Lu Tianchenově odpovědi vybuchl smíchy. Co to ten chlap říkal? Kdy přesně se Lu Tianchena snažil svést?
„Ne, nesvádím. Předsedo Lu, snaž se trochu očesat ten svůj narcismus.” Tang Feng se znovu zasmál a ta důvěrná atmosféra v místnosti se s jeho smíchem hned vytrácela.
„Jak bys mě mohl nesvádět, když jsi Tang Feng? Býval jsi mnou poblázněný. Tak moc, že jsi přijal tu úmluvu, co Charles navrhl, aby mě přiměl žárlit. I teď se naschvál chováš, jako kdybys měl k Charlesovi a Ginovi blízko, zatímco se mě vzdaluješ. Děláš to, abych se cítil uboze.”
„Ne, nic z toho jsem neudělal.” Lu Tianchen o tom rozhodně moc přemýšlel.
„Pokud ne, tak kdo jsi? Copak se člověk změní na někoho naprosto jiného jen kvůli amnézii?”
„Jsem Tang Feng.” Tang Feng nebyl vyděšený. Díval se na Lu Tianchena a jasně svá slova formuloval: „Jsem Tang Feng. Možná to nechápeš, ale to neznamená, že to je lež.”
-------------------------------------------------
Žádné komentáře:
Okomentovat