TS2 - kapitola 6

Kapitola 6 – Čtení scénáře

Od začátku natáčení Satan's Alley uplynul týden. Kromě prvního dne, kdy režisér Tang Fenga dohnal skoro ke zhroucení, to po jeho hereckém průlomu byla hladká jízda. Ačkoli film měl dva hlavní hrdiny, Tang Feng měl více scén než Gino. Ale většina publicity filmu se z promočních důvodů zaměřovala na dvě největší jména, a to režisér Li Wei a Gino.

První týden si filmový štáb prošel hlavně Tang Fengovými individuálními scénami. Tang Feng a Gino měli spolu hrát až pozítří.

Hollywoodský natáčecí systém se dal považovat za nejdokonalejší systém v průmyslu. Nikdy se nepřestal vyvíjet, ale pořád existovala základní pravidla, kterých se každý držel. Tang Feng to měl velmi rád. Každý týden měli dva dny volno. Bylo to jasně napsané ve smlouvě, co podepsal. A i jeho plat byl jasně zahrnutý v doložce.

Tang Feng jako nováček dostane za svou roli zaplaceno jen malou částku 500 tisíc dolarů. Byla to jen troška toho, co dostane Gino. Gino jako hollywoodská superstar dostane 12,5 milionu dolarů a to bylo po přátelské slevě.

Dneska měl Tang Feng volno. Včera celý den pracoval, takže se lačně vrhl do Orfeovy říše a nechtěl se od něj hnout.

Nevěděl, kdo ho pronásledoval tak brzy ráno, že se opíral o domovní zvonek a neustále mu volal.

„Charlesi...” zavolal Tang Feng nesrozumitelně, ale nikdo mu neodpověděl. Popadl polštář a přetáhl si ho přes hlavu.

Správně. Charles včera řekl, že na dva dny musí pracovně odjet do New Yorku.

„Lu Tianchene, jdi otevřít dveře...” Zvonek pořád zvonil. Tang Feng trhl přikrývkou a přetáhl si ji přes hlavu, takže mu byly vidět nohy. Znovu mu nikdo neodpověděl.

Kam se Lu Tianchen poděl? Myslel si, že včera v noci za ním někdo přišel do pokoje, aby spal vedle něj. Pokud byl Charles v New Yorku, tak to mohl být jedině Lu Tianchen. Nedalo se nic dělat, Tang Feng svedl obtížnou bitvu s přikrývkou, než se vykolébal z postele. V polospánku otevřel dveře a viděl, jak se před ním mihl černý stín. „Tang Fengu, přinesl jsem snídani!” Do zorného pole mu skočil blonďatý muž s bílou taškou v ruce. Gino se svým veselým hlasem naschvál snažil působit roztomile.

„Hmm...” Tang Feng omámeně zavřel dveře a bosky přešel do své ložnice. Byl prostě příliš unavený. „Můžeš si sednout, kde se ti zachce. Já se jdu ještě chvilku vyspat.” V porovnání s Ginovým zářivým úsměvem byla Tang Fengova reakce jako kbelík studené vody. V jeho hlase nebyl znát ani náznak překvapení nebo šoku, byl tak klidný, až to bylo otravné.

Tang Feng odešel, aniž by čekal na Ginovu reakci. Položil se na postel a přetáhl přes sebe přikrývku. Znovu usnul.

Tang Feng měl v plánu se dneska s Ginem setkat, aby spolu prošli scénář, ale nečekal, že Gino dorazí tak brzy ráno.

Než zalezl zpět do postele, letmo se podíval na hodiny na stěně. Bylo jenom sedm třicet ráno. Prosím, nechte ho spát další hodinu.





Tang Feng se vzbudil kvůli vůni jídla. Vyšel z ložnice ve svém pyžamu a v kuchyni našel siluetu zaneprázdněného mladého muže. Když Tang Feng vešel, muž se otočil, zvedl obočí a nadzvedly se mu koutky úst, takže odhalil řadu zubů, co zářily jako bílé mušličky.

Když se Tang Feng poprvé setkal s Ginem, pomyslel si, že je celkem pohledný. Přišlo mu, že Gino před několika lety natočil reklamu na zubní pastu. Jeho zuby byly rozhodně rovné a bílé.

„Vzhůru? Můžeš se jít nejdřív vysprchovat a pak se pojď najíst.” Gino Tang Fengovi věnoval úsměv, než se zase otočil čelem ke sporáku.

Tang Feng šel do koupelny. Sundal si prádlo, pustil sprchu a nechal si proud vody stékat po těle. Když si vybavil ten obrázek, jak se Gino otáčel v kuchyni, začal se uchechtávat. Gino uměl vařit? Ve svém minulém životě žil většinou sám. Někdy k němu zašel výživový poradce a naplánoval mu dietu. Recepty se každý měsíc obměňovaly, ale byla to jídla stejného typu a chuti. Dokonce i to nejlepší jídlo začalo být mdlé, když ho jedl celá léta.

Když se Tang Feng osprchoval, přišel do obýváku v županu a ručníkem si sušil vlasy. Okamžitě si všiml barevných pokrmů na jídelním stole. Byly tam jak zeleninové, tak masové pokrmy a nejenom že vypadaly pěkně, ale také úžasně voněly. Přemýšlel, jak chutnaly.

„To jsi všechno udělal ty? Ty umíš vařit čínskou kuchyni?” Tang Feng měl hlad. Vzal si smaženou krevetu a zakousl se do ní. Ta chuť byla celkem autentická.

Gino zaznamenal, že Tang Feng ujídá ze stolu, a přišel z kuchyně s dvěma šálky sójového mléka. Tang Feng už dojedl tu krevetu, co vzal z talíře. Na prstech mu zůstalo trochu drobků z trojobalu. Rozhlédl se po ubrousku, ale žádný neviděl. Místo toho si drobečky z prstů olízl, svým rudým jazykem si přejel po bledé kůži.

Gino měl najednou strašlivý hlad. Taky mu přišlo, že měl hrdlo v jednom ohni.

„Sójové mléko?” Tang Feng se otočil a podíval se na šálky v Ginových rukách. Nevzpomínal si, že by v lednici bylo nějaké sójové mléko.

„Dneska jsem ho koupil. Ohřál jsem ti ho, nevadí ti to, že? Myslel jsem si, že to bude v pohodě.” Gino se usmál, jak si odpověděl na vlastní otázku, a položil šálky na stůl.

„Mám rád sójové mléko.” Tang Feng si vzal šálek do obou rukou a napil se. Celého ho to zahřálo. „Překvapuje mě, že umíš vařit, a k tomu autentickou čínskou kuchyni.”

Gino se usmál a posadil se naproti Tang Fengovi. „Mám spoustu předností. To se ti zdám jako tak strašný člověk?”

Tang Feng si slízl knírek ze sójového mléka z horního rtu. „To proto, že jsi někdy dětinský. Vždycky rád děláš potíže.” Jelikož si Tang Feng nedával tolik pozor, řekl mu svůj minulý názor.

Gino vzal Tang Fengova slova jako žert a nevzal si je k srdci. Bylo to podobné tomu, jak Tang Feng navzdory svému počátečnímu překvapení neprodléval nad tím, že Gino umí vařit po čínsku.

Gino byl celkem dobrý kuchař, byl tak dobrý, že Tang Feng jedl víc než obvykle. Gino mu šel s úsměvem pro další misku rýže. Ti dva nebyli ten druh lidí, co by si při jídle povídali. A i kdyby si povídali, týkalo by se to hlavně práce.

Po snídani začal Tang Feng s Ginem sklízet ze stolu. Jelikož Gino vařil, Tang Feng trval na tom, že umyje nádobí. Gino se s ním nehádal. Jen se opřel o zárubeň dveří, založil si ruce na hrudi a sledoval Tang Fenga při práci. V naschvál škádlivém duchu přejížděl pohledem od jeho krku, k širokým ramenům, k elegantním liniím jeho zad až k jeho pasu a...

Tang Feng se na něj otočil a věnoval mu ošklivý pohled. „Jestli nemáš co dělat, jdi uklidit v obýváku.”

„Nikdy jsem si nevšiml, že jsi celkem fit.” Gino si pískl a poškrábal se na nose. Pak se usmál a vyběhl z kuchyně, než po něm Tang Feng hodil talíř.





Ti dva už si scénář prošli několikrát. Pozítří začnou točit scénu, kdy na sebe Tang a Chris poprvé narazí. Tang poprvé v životě opustil svůj domov a s urnou popela dorazil do cizí země. Tam se také setká s mužem, co mu změní zbytek života.

Když se Ginovi dostal scénář poprvé do ruky, zůstal vzhůru, dokud ho celý nepřečetl. Příběh Chrise a Tanga mu přišel okouzlující. Scénář dokonale popsal komplikovaná témata jako homosexualitu a rozpory kultur v náboženském prostředí, které neumožňovalo moc změny nebo svobody.

Film byl krutý a realistický, a přesto zároveň nádherný.

Zatímco si ti dva pročítali scénář, Gino nezapomněl před Tang Fengem pochválit svou postavu, Chrise. Do kolika lidí se člověk během svého života zamiloval? Možná že byl jen jeden takový člověk. Pevná víra v náboženství byla v pořádku a stejně tak i jiné snahy. Ale nakonec to všechno byly osamělé životy. V éře, kdy žili, byl Chris bezpochyby odvážný člověk. I kdyby žil v moderní době, lidé by ho stejně obdivovali a záviděli mu jeho charakter.

„Kdybych mohl být s člověkem, co miluju, byl bych šťastný, i kdyby se ze mě musel stát sedlák, co v malinké vesničce pěstuje zeleninu a chová dobytek,” řekl Gino s povzdechem.

Tang Feng se na chvilku odmlčel, ale pak se zasmál. „To je dobrá myšlenka.”

„Ty mi nevěříš?” Gino pozvedl obočí a podíval se po něm. Jeho přehnaný výraz byl celkem směšný.

„Věřím ti. Samozřejmě že ti věřím.” Tang Feng položil scénář na stůl. Škádlil ho: „Tak už jsi našel lásku svého života? Vlastně bys možná jako první měl jít koupit statek.”

„Ha!” Gino se prohnaně usmál. „Copak nemiluju tebe? Koupím dojnou krávu a ty ji budeš dojit.”

„Za pár týdnů budeme muset hrát v důvěrnějších scénách. Myslím, že režisér chce jako první natočit postelovou scénu. Jsi na to připravený?” Gino odvedl konverzaci zpět k filmu. Scény se nikdy netočily tak, jak byly ve scénáři. Většinou se seskupily všechny scény, co se natáčely na jednom místě, a natočily se najednou. Tak se ušetřilo spoustu času a peněz.

„Nemyslím si, že s tím budu mít nějaký problém. Já nejsem ten, co je v nevýhodě.” Tang Fengův postoj pořád odpovídal člověku, kterému táhlo ke čtyřicítce.

„Hej, proč to zní, jako kdybys mě využíval? Nemluv, jako kdybys byl tak nevinný. Dobrá, přiznávám, že mám spoustu fanoušků a jsem slavný, ale stejně tě rád políbím.” Gino se usmál a zamrkal na Tang Fenga. „Proč máš takovou sebedůvěru? Už ses líbal s mužem?”
--------------------------------------------

<Předchozí>...<Následující>