TS2 - kapitola 2

Kapitola 2 – Překážka (1)

U filmu bylo běžné, že měl několik nepodařených scén; že by se scéna podařila na první pokus, bylo vzácné. I když šlo o světově uznávanou filmovou hvězdu a vítěze několika mezinárodních filmových oceněních, nebylo zaručeno, že se vše podaří na první pokus. V nejlepším případě se scéna úspěšně natočila po čtyřech až sedmi pokusech. V nejhorším případě se ta samá scéna zkoušela vícekrát než desetkrát a ještě se nedosáhlo režisérova souhlasu. V takové situaci by všichni, jak herci tak režisér, začali pomalu pociťovat, jak je ten nátlak tíží jako hora.

„Ne, takhle ne. Vezmeme to znovu od začátku.” Režisér s kšiltovkou, co seděl za monitory, potřásl hlavou. „Všichni si dejte desetiminutovou přestávku.”

Byl to osmý pokus Tang Fengovy první scény. Ještě pořád se mu to nepodařilo.

Během desetiletích zkušeností Fiennese Tanga ve filmovém průmyslu měl také okamžiky, kdy potřeboval víc než osm pokusů na natočení jedné scény. Ale tohle byla jeho první scéna po znovuzrození. Když se hned na začátku zasekl v bahně, bylo pro něj těžké necítit se frustrovaně a netrpělivě. A nejenom to. Měl pocit, že na scénu, co zrovna točil, by neměl potřebovat sedm nebo osm pokusů, aby se mu podařila.

Obsah té scény byl prostý. Na začátku filmu Tang Fengova role mnich Tang kráčel čínskými ulicemi, zatímco držel urnu s popelem starého kněze. Obloha nad ním byla šedá a ponurá a lidé jdoucí kolem byli chladní a lhostejní.

Nikdo si osamoceného mnicha nevšiml. Tang oděný v mnišském hábitu s kutnou, co mu zakrývala tvář, vypadal jak nervózně, tak uboze.

„V tvém pohledu chybí skutečný žal. Pro Tanga byl starý kněz otcem, přítelem a také jedinou existencí, na kterou se mohl spolehnout. A teď, když starý kněz zemřel, Tang nejenom že přišel o člena rodiny, co jej vychoval a vzdělal, ale také o obranu svého srdce vůči vnějšímu světu. Tang Fengu, mysli na někoho, kdo ti je drahý, a zkus zakusit Tangovy pocity.” Režisér Li Wei nebyl na Tang Fenga naštvaný. Než aby vybuchl, využil té přestávky, aby mladému herci tu scénu vysvětlil.

Režisér po své krátké radě odešel a dal Tang Fengovi trochu času, aby o tom popřemýšlel.

Někdo drahý? Skutečný žal? Tang Feng seděl o samotě a přemýšlel o režisérových slovech. Copak Tangovu povahu od samého začátku špatně pochopil?

Jako Fiennes neměl moc lidí, na kterých mu záleželo. Jedním z nich byl Leroy, ale ten stařík mu pořád dokola opakoval, že si musí udržovat otevřenou mysl. Bez ohledu na situaci musí mít otevřenou mysl a nesmí být přehnaně naštvaný nebo zničený žalem.

Když se k tomu připočetla jeho vlastní kultivace kvůli jeho srdečnímu onemocnění, Tang Feng si vyvinul mírné koníčky jako pití čaje a cvičení taiči. Kvůli své nadměrně otevřené mysli a nevzrušenému postoji jen stěží kdy cítil vzrušení.

Mnich v Satan's Alley byl křehký a citlivý muž. Skon starého kněze mu nepřinesl jenom žal, ale také pocit ztráty a nerozhodnosti. Jak kráčel přelidněnými ulicemi, byl na něm vidět jeho strach z budoucnosti a bezmoc.

„Dobrá, jedeme znovu!” Po desetiminutové přestávce režisér na všechny zavolal, aby se pokračovalo v natáčení.

Jak se posadil za monitory, zavolal: „Tři, dva, jedna, akce!”

Kameramani zaujali svá místa za kamerami. Asistentka došla s klapkou dopředu a jednou klapla na znamení začátku natáčení. „Scéna jedna, pokus devět.”

Navzdory jasnému slunci si musel Tang Feng představovat, že patřil do minulé éry, která byla pohroužená do husté, temné mlhy. Musel přejít z jednoho konce ulice na druhý a v náručí nést starou urnu. Byl to dlouhý záběr bez přestávky, který se dělal jednou kamerou, takže si uprostřed nemohl ani chvilku odpočinout.

I kdyby přešel celou ulici, stačila malinká chybička, aby musel začít znovu od začátku.

Tang Feng ve výcvikové lekci natočil hudební video trvající přes tři minuty na jeden záběr, takže by teď neměl mít takový problém.

Kráčel kupředu krok za krokem, pod nohama měl bláto a hlínu. Lidé kolem něj se před ním rozestupovali jako protiproud, otírali se mu o ramena a tělo, jak kráčeli opačným směrem. Jenom on kráčel kupředu. Když mu někdo sem tam narazil do ramene, skryl svou tvář do kutny jako vyděšená srnka a ještě pevněji si k tělu přitiskl popel starého kněze.

Ta cesta nebyla dlouhá, ale on měl pocit, jako kdyby kráčel desítky let. Každou minutu a každou sekundu cítil nespočet pohledů, co na jeho mase a duši zanechávaly značky.

„Střih! Stop!” V polovině scény režisér znovu zastavil natáčení. Tang Feng byl překvapený. Zrovna teď vynaložil veškeré své úsilí, aby se stal Tangem, ale uplynulo jenom pár minut a režisér ho znovu odepsal. Pořád to nebylo dost dobré?

Tang Feng přišel k monitorům, aby se podíval, kde udělal chybu. Při hraní svou chybu možná přehlédl, ale když se podívá zpoza kamery, možná na to přijde.

„Tang Fengu, pojď sem.” Přišel k němu režisér a vzal ho za paži, takže ho odtáhl pod okap nedaleké budovy. Tang Feng ani neměl šanci zanalyzovat své vlastní hraní ze záznamu.

„Režisére, omlouvám se.” První den v práci a už se našel v tak obtížné situaci. Nejenom že se Tang Feng cítil pod nátlakem, aby pochopil vlastní postavu, ale také na něj dorážely sebepochyby a potíže, které způsoboval celému filmovému štábu.

Pokud nedokázal zakončit první scénu, pak se nemohli pohnout k další. Od rána už uplynuly tři hodiny. Tři hodiny neustálého natáčení s občasnými deseti nebo pěti minutovými přestávkami.

Znovu. Špatně. Pokračuj. Pořád to není dobré. Tang Feng nebyl jediný, co se cítil pod nátlakem; jelikož jeho hraní ještě nezískalo režisérův souhlas, filmový štáb musel pracovat nonstop, a přesto nijak nepokročili.

Ale hlavní nápor toho nátlaku pořád nesl Tang Feng.

„Víš ty co? Jenom dva nebo tři asijští herci to skutečně dotáhli do Hollywoodu. A mezi těmi dvěma nebo třemi byl jenom Fiennes Tang, co stál na stejné úrovni jako celebrity z Evropy a Ameriky. Původně jsme do hlavní role tohoto filmu chtěli dosadit Fiennese, ale jeho náhlá smrt pro nás byla velkou překážkou.”

Režisér, co stál před Tang Fengem, si povzdechl. Sundal si svou kšiltovku a uhladil si svoje krátké bílé vlasy.

Před chviličkou režisér Tang Fenga povzbuzoval a teď měl úplně jiné úmysly.

Tang Feng nevěděl, jak zareagovat. Byl Fiennes, ale také už nebyl Fiennes. Nechápal, proč se to režisérovi pořád nelíbilo. Kdyby byl pořád Fiennesem, byl by ve stejné situaci?

„Investoři měli v plánu použít jinou slavnou čínskou celebritu, ale já si nakonec vybral tebe. Víš proč?” Režisér se zamračil. Upřímně se díval na Tang Fenga, co byl pořád navlečený v černém mnišském hábitu.

Líčení mu zvýrazňovalo rysy, jeho vzezření bylo oslňující. Mnišský hábit se velmi hodil k jeho klasickým rysům a díky tomu člověk přicházel o mysl. Při jeho obdivování si člověk nemohl pomoct, aby vůči němu nepocítil i špinavé, nečisté myšlenky.

Jakmile vystoupil jeden takový obscénní nápad, bylo to, jako kdyby se roztrhla přehrada. Klíčový konflikt celého filmu se rozpínal od totožnosti a postavení hlavních postav. Člen kléru měl být respektován, ale teď byli také předmětem znesvěcení.

Mniši byli boží služebníci, ale zatímco věřili v Boha, také museli ve svém srdci zahánět pokušení.

Teď nebyl čas na žerty, ale Tang Feng se chtěl zeptat, jestli si ho režisér vybral, protože ho jeden investor jménem Charles velmi doporučoval. Při té myšlence potřásl hlavou.

„Nevybral jsem si tě jen proto, že investoři byli ochotní zariskovat a podpořit tě, ale také proto, že máš schopnost upoutat publikum. Na světě není nedostatek dobrých herců, ale co to je dobré hraní a jak se to měří? Na to do teď nemáme odpověď.”

Tang Feng věděl, že to, co mu režisér chtěl ve skutečnosti říct, teprve přijde, takže dál upřímně poslouchal.

Věděl, že už nebyl Fiennesem, co si na tomto poli už dávno vydobyl své jméno. Byl jenom Tang Feng, začínající nový herec. Jakmile si člověk rozvinul známou pověst, bylo těžké najít člověka, co by byl ochoten ho upřímně zkritizovat. Většina režisérů a filmových kritiků byli svazováni nátlakem veřejnosti a jen zřídkakdy vyjádřili svůj skutečný názor. Akorát jej rozmazlovali a zahlcovali chválou. V takovém prostředí bylo vážně snadné se strašlivě rozmazlit. Zrovna teď by neměl vzpomínat na svoji zlatou minulost. Měl by ve vší vážnosti přijmout návrhy ostatních a chtít se vytáhnout na další úroveň. Pracovat na tom, aby zlepšil svoje hraní a... charisma.

„Tvoje hraní je velmi dobré, ale trošičku moc dobré. Nevím, jestli jsi pochopil, co tím myslím. Takže ti uvedu příklad. Jsou baroví zpěváci, co nikdy nenahrají žádný singl a ani neprodají žádné album, i když mají nádherný hlas. To proto, že jim chybí ta zvláštní a skutečná kvalita, která se dá najít jen v samotném člověku. Neříkám, že to vykládáš příliš plně, ale tvoje hraní je příliš pevné. Nejsou v něm žádné trhliny. Schází tomu čerstvost nových herců a křehkost, co patří Tangovi. Taková ta křehkost, kvůli které tě diváci a Chris chtějí ochránit a sblížit se s tebou.” Režisér pevně poplácal Tang Fenga po rameni a pokračoval: „Tang Fengu, musíš diváky přimět, aby kvůli tobě trpěli.”

„Dobrá, co kdyby ses vrátil a popřemýšlel o tom, co jsem ti řekl. Budeme pokračovat odpoledne.” Režisér se otočil ke štábu a ohlásil, že si berou dvouhodinovou přestávku na oběd.

Tang Feng šel sám zpět do přívěsu, co mu poskytla jeho agentura, aby si odpočinul, a přitom přemýšlel o režisérových slovech.

Pocit křehkosti?

„Tang Fengu, jsi v pořádku? Respektovaní režiséři mají vždycky vysoké požadavky. Nebuď na sebe moc tvrdý.”

Xiao Yu jej rychle následovala.

„Ne, jsem v pořádku. To nic není.” Tang Feng se posadil na pohovku a potřásl hlavou. „Xiao Yu, mohla bys mě nechat chvilku o samotě?”

„Tak já ti přinesu něco k jídlu.”

„Ne, to není třeba. Chvilku tu budu v tichosti sedět. Díky.”
----------------------------------------------

<Předchozí>...<Následující>