ABO - kapitola 37

Kapitola 37 – Noční Sníh

Ten záhadný mistr se od té poslední návštěvy, kdy odešel, už neobjevil. Lin Yuan měl toho mistra velmi rád. Vážně ho chtěl znovu vidět, ale ten člověk řekl: „Poslední dobou jsem velmi zaneprázdněný nějakými záležitostmi. Až přijedeš na hlavní imperiální planetu, můžeme si spolu zajít na jídlo.” Lin Yuan jen musel doufat, že se dostane do prvních deseti, aby vojenskou akademii reprezentoval a jel na hlavní planetu účastnit se Národního mecha turnaje.

Následujících 20 dní a něco začínal být Lin Yuanův trénink mnohem vážnější a náročnější.

Každý večer po večeři šel Lin Yuan do tréninkové místnosti na svůj denní trénink s Caesarem. Po tréninku se vrátil do ložnice. Lin Yuan se pravidelně přihlašoval do holografické sítě a párkrát si zahrál se svým mistrem Malým Princem.

Ty ubíhající dny byly jak smysluplné, tak veselé.

Lin Yuan se pod vedením Malého Prince brzy obeznámil s charakteristikami všech různých mecha. Kvůli tak vysoce intenzivnímu a profesionálnímu tréninku se úroveň Lin Yuanova pilotování mecha v mžiku exponencionálně zvýšila. Nejprve trénoval pilotování mecha jen na úrovni veřejné přijímací zkoušky k armádě, ale teď se dal snadno považovat za profesionálního mistra pilota mecha.

Teď když hrál proti Malému Princi, dokonce dokázal nastolit remízu.

Velký Princ Silvan se několikrát objevil stranou, když mistr a učedník trénovali v online bitvách, a soukromě se Caesara zeptal: „Tenhle Koule je velmi nadaný, velmi vnímavý a udělal rapidní pokrok, vážně je Beta?”

Caesarův respektovaný starší bratr chválil člověka, do kterého byl zamilovaný, kvůli tomu se Caesar cítil velmi dobře.

Caesar hrdě řekl: „Ano, správně. Je nesmírně excelentní Beta. V nadcházejícím turnaji se určitě umístí v první desítce.” Caesar se odmlčel. „Až na to přijde, půjdu s ním na Cepheus účastnit se Národního turnaje a představím ti ho?”

Silvan byl velmi zvědavý na mladou Betu, kterou si jeho mladší bratr oblíbil. Usmál se, přikývl a řekl: „Dobrá, tehdy můžeš vzít Kouli s sebou a setkáme se. Chci ho vidět. Pokud tě dokáže naprosto uchvátit a rozhodit mysl, chci vědět, co je ta malá Beta za člověka!”

Caesar se usmál a řekl: „Nezklamu tě.”

Horké téma a ústřední bod jejich konverzace Koule stále ovládal mecha a nedokázal se od toho odtrhnout.




V mžiku uběhl měsíc, Caesar měl napilno s Lin Yuanovým tréninkem a Brian měl napilno s renovací Suzaka.

Po odpoledním vojenském tréninku vzal Brian Modráčka ke skrytému údolí a modifikoval Suzaka dle předem navrženého schématu. Protože přímo od svého otce dostal původní návrh Suzaka a protože Brian od raného věku miloval rozebírání různých druhů mecha, modifikace Suzaka postupovala velmi hladce.

Na konci měsíce, kdy měl vojenský trénink co nevidět skončit, naprosto odmontoval zbrojní vybavení a vnitřní neurální síť a uložil to do úložného prostoru Bílého Pírka.

Suzaku se velikostně zmenšil na desetinu své původní velikosti. Vzhledově vypadal naprosto jako mecha řádu C. A i uvnitř měl konzoli mecha řádu C. I kdyby to lidé z Asociace mech zkontrolovali, nenašli by na tom žádnou chybičku.

—Při takovém zvratu situace se dalo říct, že Suzaku získal naprosto nový život.

Ještě příznivější bylo, že jeho centrum inteligence a struktura jádra nebyly ani v nejmenším poškozeny. V tom byly jasně vidět výhody Brianova návrhu. Teď byl Suzaku jen dočasně degradovaný. Pokud by chtěl znovu povýšit na řád S, musel si akorát znovu přidělat části, které teď odstranili.

Zatímco Brian přetvářel Suzaka, volné chvilky využil k tomu, aby vytvořil nové mecha pro Snowa.

Protože Caesarovo Bílé Pírko bylo čistě bílé, Brian nabarvil Snowovo mecha na světle stříbrnou, aby se dala rozpoznat. Když na to stříbrné tělo dopadalo světlo, zářilo jasně bílým světlem. Za světla se ukazovalo, že bylo nádherné.

Co se týkalo jména...

Byl rozrušený, kdykoli se snažil vymyslet dobré jméno.

Brzy poté vložil Bílé Pírko, co neustále brebentilo, naprosto přetvořeného Suzaka a nově vyrobené mecha zpět do jejich vlastních prostorových tlačítek. Brian naprosto spokojeně seděl v Modráčkovi a letěl zpět do školy.

Po cestě zpět si Brian nemohl pomoct a zeptal se: „Modráčku, toto mecha, co jsem zrovna dokončil, co si o něm myslíš?”

Jen co to nové mecha Brian dokončil, Modráček si svého mladšího bratra okamžitě pořádně prohlédl od hlavy až k patě. Toto nové mecha bylo velmi odlišné od Brianova předešlého díla. Bylo malé a znamenité, také celkem odlehčené a výškově se dal srovnat s člověkem. Navíc jeho stříbrné kovové brnění při osvětlení nádherně zářilo.

Modráček to upřímně okomentoval: „Pane, vypadá velmi pěkně.”

„Vím, že vypadá velmi pěkně,” řekl Brian hrdě. „Na mecha, co jsem vyrobil, není nic ošklivého. To jenom to jeho jméno. Ještě jsem se stále nerozhodl. Co myslíš, jak by se mělo jmenovat?”

—Tento neschopný pán konečně pomyslel na to, že by mohl požádat o pomoc někoho jiného.

—Ale neříkej mi, že si nemyslíš, že je trochu moc těžké požádat jedno mecha, aby vybralo jméno pro jiné mecha?

Ale i tak, když se ho na to jeho pán zeptal, Modráček byl velmi svědomitý a zodpovědně ve své širé slovníkové knihovně pátral po nějakých vhodných podstatných jménech. A pak je všechny zobrazil na obrazovce a ve vší vážnosti odpověděl: „Pane, laskavě se podívej na tato jména.”

Brian se podíval na seznam tisíců jmen pro mecha, co se zobrazily před ním, a omráčilo ho to.

Hundun? Shen Gui? Pili? Qiqi? (Pozn.: Hundun = Chaos a/nebo beztvará hmota před stvořením světa; Shen Gui = Božská želva, ale ve slangu může také odkazovat na želvy ninja; Pili = druh loutkového divadla, doslovně znamená Hrom (?); Qiqi = čínské jméno pro Chipa z Chip a Dale).
Ta jména byla všechna chaoticky nahodilá! Žádné to jméno od Modráčka neznělo dobře!

Brian sklonil hlavu a chvíli o tom přemýšlel, pak se usmál, promnul si bradu a řekl: „Ať si jméno vybere Snow... Bude lepší, když si to mecha, co mu dám, pojmenuje sám, jinak bych mohl vybrat jméno, co se mu nebude líbit.”

Modráček souhlasil a řekl: „Správně, pane. Pokud bys mu vybral jméno, jeho pánovi by se to rozhodně nelíbilo.”

Brian: „...”





Než se Brian dostal zpět do školy, bylo už jedenáct večer. Snow momentálně stále experimentoval v laboratoři.

V nedávné době Snow opakovaně pročítal v knihovně dostupné dokumenty a data a konečně ho napadlo nové složení jeho léku. Některé zakázané komponenty léčiva v inhibitoru nahradil běžnými léčivy a po syntéze to bude mít inhibitorový účinek.

Při výrobě nových inhibitorů využil Snow nástrojů v soukromé laboratoři, o kterou si seniorka Cheryl zažádala. Dneska byl u posledního kroku. Jak Snow sledoval dokončení nových inhibitorů, konečně si vydechl úlevou.

Průhlednou injekční tekutinu si potají vzal a umístil do kapsy a otočil se k odchodu z laboratoře.

Když vyšel z laboratoře, spatřil Briana kráčet na kraji cesty.

Brian měl nesmírně dobré vnímání a Snow neměl čas se skrýt. Okamžitě upřel zrak na svůj cíl. Oči mu jasně zářily a on s úsměvem řekl: „Snowe, co tady děláš?”

„...” Snow se musel několikrát pomalu nadechnout a pak klidně řekl: „Jen jsem zašel do laborky udělat pár experimentů.”

Brian neměl žádné pochybnosti ohledně toho, proč by student prvního ročníku dělal experimenty. Ty takzvané různé obory byly na hony vzdálené. Neměl ponětí o tom, jak lékařská fakulta fungovala. Také prostě jen předpokládal, že Snow dělal vědecký výzkum společně se svými spolužáky.

Brian z vlastní iniciativy vzal Snowa za ruku a zeptal se ho: „Máš hlad? Chceš si dát rychlou noční svačinku?”

Tenhle chlápek pod pantoflem převzal iniciativu, aby ho vzal za ruku a důvěrně si s ním propletl všech deset prstů...

Snow se v srdci cítil trochu divně, ale tvář mu zůstala naprosto zmrzlá. Mdle zašeptal: „Hm, náhodou mám trochu hlad.”

Brian, co získal Snowův souhlas, mu okamžitě vzrušeně sevřel ruku a hlas mi zjihl: „Pojďme, jídelna je stále otevřená. Slyšel jsem, že na třetím patře jsou velmi dobrá jídla. Rád bych se s tebou najedl.”

Brian vzal Snowa za ruku a kráčel směrem k jídelně. Když přišel ke dveřím, spatřil dvě známé postavy – Lin Yuana a Caesara, co zrovna skončili se svým mecha tréninkem.

Když je Brian spatřil, iniciativně je pozdravil: „Hej, to je ale náhoda, také jste se přišli najíst takhle pozdě v noci?”

Caesar přikývl. „Hm, zrovna jsme skončili s mecha tréninkem. Když má člověk hlad, měl by poslechnout vlastní tělo a najíst se, co hrdlo ráčí.”

Lin Yuan, co stál vedle Caesara, se zvědavě podíval po spojených rukách Snowa a Briana. Snow měl zrudlé uši a okamžitě setřásl Brianovu ruku. Přišel k Lin Yuanovi a řekl: „Ta soutěž je za dva dny, že? Jak jsi na tom s tréninkem?”

Lin Yuan se usmál, poškrábal se ve vlasech a řekl: „Mám pocit, že to zvládnu, aspekt pilotování mecha je teď pro mě snazší. Jen nevím, jak silní budou ostatní soutěžící. Doufám, že se dostanu do finále.”

Snow vážně řekl: „Myslím, že si můžeš trochu víc věřit.”

Lin Yuan se zasmál a řekl: „Hm, budu se snažit ze všech sil.”

Jak se ti dva lidé bavili, přirozeně kráčeli bok po boku do jídelny.

Brian: „...”

Caesar: „...”

A znovu ti dva Alfa kořenové, na které se zapomnělo, neměli na výběr a museli se s nechutí podívat jeden na druhého a pak dohnat Snowa a Lin Yuana.




Jeden měsíc vojenského tréninku včera oficiálně skončil. Škola obzvláště dala všem vojenským studentům dva dny volna, aby si odpočinuli a připravili se na zhodnocení a také vojenskou soutěž v mecha.

Jelikož všichni studenti dostali volno naráz, v jídelně byl nezvyklý nával lidí, co přišli jíst pozdě. Shlukli se po dvou či po třech. Mnoho z těch lidí byli spolubydlící, co se sešli k jídlu. Také tam bylo mnoho studentů z prvního ročníku, co pozvali seniory a seniorky na jídlo, aby se jich prakticky zeptali na obsah vojenských drilů a zkoušek.

Jídelna na třetím podlaží vypadala jako nějaký festival, bylo tam velmi rušno.

Lin Yuan a Snow prostě nakráčeli na třetí podlaží. Brian k nim okamžitě přišel a hledal pěkné místo u okna. Vysunul stoličku a nechal Snowa, aby se posadil. Usmál se a řekl: „Vy se posaďte, já dojdu pro jídlo.”

Lin Yuan velmi nepokrytě řekl: „Můžu si pro jídlo dojít sám. Určitě mi vezmeš něco, co nemám rád.”

Brian: „...”

Lin Yuan si vzal talíř a vzrušeně se rozběhl. Caesar jej přirozeně následoval. Brian neměl žádnou lepší možnost, a tak se s očekáváním podíval po Snowovi.

Snow se po něm podíval a mdle řekl: „Dojdi mi prosím pro rýžové koláčky a misku rýžové kaše. Nemám moc velký hlad. Kdybych se na noc moc najedl, nedokázal bych usnout.”

Brian se okamžitě usmál a přikývl. „Dobrá, rozumím!”

Brian se otočil a odešel. Tvář měl plnou radosti, že může Snowovi donést jeho večerní svačinku. Snow si dokonce pomyslel, že kdyby měl tenhle chlápek ocas, určitě by jím vrtěl.

Snow si nemohl pomoct a cítil se v nitru trochu zvláštně...

Ale nevysvětlitelně se zdálo, že tu vlastně byl tak upřímný člověk, co na něj byl vážně hodný. To se zdálo v pořádku, ne?

Brian rychle donesl talíře s jídlem, dvě porce rýžových koláčků, dvě misky rýžové kaše. Přesně to samé „Menu pro pár”.

Snow se cítil tak nějak bezradně, když se střetl s pohledem Briana, co si jako by říkal o chválu. Vzal si od něj podnos a řekl: „Děkuju.”

Brian se posadil vedle Snowa, usmál se a řekl: „Vážně máš rád rýžové koláčky? Taky si dám a pak si příště najdu příležitost, abych ti je uvařil.”

Snow: „...hm.”

Snow ignoroval ten náhlý nával horka, co mu zaplavil srdce, a upřel veškerou svou pozornost na jídlo před sebou.

To mu Brian osobně, svýma vlastníma dvěma rukama připraví rýžové koláčky? Kvůli tomu pomyšlení se na to nečekaně začal těšit.

Brzy se vrátili Lin Yuan a Caesar. Pohled na Lin Yuanův podnos byl obzvláště velkolepý. Vzal si všechny možné moučníky. Přítomnost veškerého možného pečiva naráz působila zastrašujícně.

Brian se podíval na ten jeho podnos s celou horou jídla a šokovalo ho to. „Už jsi skončil s výběrem?”

Lin Yuan s úsměvem řekl: „Ano, dneska jsem celý den trénoval, umírám hlady.”

Poté už Brianovi nevěnoval žádnou pozornost a začal se nacpávat tou horou jídla, pusa se mu neustále otvírala a zavírala. Jak jedl sousto za soustem, připomínal rozmazlené malé zvířátko. Za půl hodiny rapidně zhltl všechno jídlo navršené na podnose.

Brian: „...”

To se posledních několik dní dobře nenajedl?

Caesar byl velmi klidný, evidentně byl zvyklý vídat takovou scénu. Nečekané bylo, že jak Caesar sledoval Lin Yuana při jídle, pohled měl něžný a jemný. Občas vybral sousto z vlastního talíře a dal mu ho... nebál se podporovat divoké stravovací návyky tohoto kluka!

Jak dnešní fakta prokázala, Lin Yuan byl prostě šampion v jídle. Až do teď ještě nikdy plně nepochopil rčení „plný k prasknutí”. Snědl tolik věcí, a přesto se to na něm nijak neukázalo. Po cestě zpět na koleje ještě se 100% energií s Caesarem diskutoval o té soutěži mecha za dva dny.

Brian to vážně obdivoval a přál si před ním padnout na zem.




Když se ti čtyři vrátili na kolej, byla skoro půlnoc. Ale druhého dne byly prázdniny, takže nikdo se spánkem nespěchal a všichni se vrátili do svých pokojů, aby se zabavili.

Brian zaťukal na dveře od Caesarovy ložnice a vrátil mu dvě prostorová tlačítka, jedno rudé a jedno bílé.

Bílé Pírko, co se konečně vrátilo do rukou svého pána, okamžitě vzrušeně zaječelo: „Pane, pane! Modifikace předka Suzaka jsou hotové. Teď je z něj řád C. Části, co jsme odstranili z jeho původního těla, mám všechny v úložném prostoru. Budu ty části v bezpečí opatrovat!”

Caesar: „...”

Bílé Pírko pokračoval v brebentění: „A taky, a taky! BriBri udělal nové mecha, ten stříbrný model je vážně nádherný!”

Bílé Pírko řeklo všechno, co chtěl Brian říct. Ušetřilo Brianovi námahu. Brian se otočil zpět na Caesara: „Jak Bílé Pírko řeklo, Suzaku se přizpůsobil své nové podobě a uložil jsem ho do tvého prostorového tlačítka. Pokud získáš všechny tři první ceny a pak mezi ně přimícháš Suzaka, Asociace mech by to neměla zpochybňovat. I kdyby to začali prošetřovat, nenajdou žádný problém.”

Caesar přikývl a poplácal Briana po rameni. „Odvedl jsi skvělou práci.”

Brian mávl rukou. „To nic.”

Caesar se odmlčel a zeptal se: „Bílé Pírko řeklo, že jsi vyrobil nové mecha? Dáš ho Snowovi?”

Brianovi bylo trochu trapně. „No... myslíš si, že se mu bude líbit?”

Caesar o tom popřemýšlel. „Pokud jsi ho vyrobil sám, mělo by se mu líbit.”

Brian se usmál. „Taky si myslím, že se mu bude líbit!”




Jak Snow vešel do své ložnice, otočil se a zamkl dveře. Pak z kapsy vytáhl injekci s novým typem inhibitoru a ze zásuvky vytáhl jednorázovou 5 ml jehlu. Vpíchl si inhibitor do modrozelené žíly na hřbetě ruky.

Kvůli té známé bolesti, jak mu jehla pronikla kůží, se Snow trochu zamračil. Rychle to léčivo vpíchl. Snow vyhodil jehlu a zbytek inhibitorů opatrně uložil do zásuvky.

U formule této várky inhibitorů změnil mnoho surovin, nevěděl jistě, jak moc dobře to fungovalo. Doufal, že dosáhne očekávaných výsledků. Pokud tato testovací várka uspěje, bude si ji muset vpíchnout jen jednou za tři měsíce, což bylo prosté a praktické.

Snow tiše vydechl. Zrovna když chtěl jít do sprchy, slyšel, jak někdo zaťukal na dveře.

Když vstal a otevřel dveře, spatřil stát před dveřmi Briana. Snow se zmateně zeptal: „Potřebuješ něco?”

Brian se usmál a řekl: „Můžu dál?”

Snow byl chvíli zticha, pak otevřel dveře a Brian šel dál.

Brian z kapsy vytáhl náhrdelník, ze stříbrného řetízku visel přívěšek ve tvaru kosočtverce.

Snow se zeptal: „Co to je?”

Brian se tvářil obezřetně, když Snowovi zvedl ruku a jemně mu do dlaně vložil náhrdelník a zašeptal: „Tohle je prostorové tlačítko s mecha uvnitř. Sám jsem ho vyrobil, je to dárek pro tebe...”

Snow: „...”

Brian nervózně promluvil: „Měsíc jsme šťastně spolu a nikdy jsem ti nic nedal. Nevím, co máš rád, a umím akorát vyrábět mecha. S tímhle na mysli jsem ti obzvláště navrhl mecha lékařského typu.”

„...” Snow byl chvíli zticha, než se v klidu zeptal: „Můžeš ho zavolat, abych se na to mecha podíval?”

Brian okamžitě přikývl. „Žádný problém!”

Brian rychle vytáhl stříbrné mecha z prostorového tlačítka.

Snow se díval přímo před sebe na mrštné mecha, co bylo jen o pár centimetrů menší než on. Kvůli těm plavným, hladkým konturám těla vypadalo jako štíhlý člověk. Za světla se ten stříbrný kov mírně leskl. Tvář měl na úplně hlubší úrovni, měl oči, obočí a ústa. Obzvláště oči zářily jako dvě lucerny.

Styl celého mecha byl velmi delikátní, evidentně o tom Brian velmi přemýšlel.

Ve Snowově srdci se najednou vyřinulo teplo.

Tohle bylo jeho... zvláštní mecha na míru vyrobené přímo pro něj?

Výška a tvar tohoto mecha vážně lahodila oku, stálo mu po boku jako pozorný asistent.

Co si kdy pamatoval, nikdy nedostal žádný dárek. Takže když teď jeden dostal a obzvláště tak cenný, Snow nevěděl, co by měl dělat.

Nečekal, že ta Alfa, co si vybral, ho tak milovala.

Snow byl v trochu komplikované náladě. Po dlouhé době se tiše zeptal: „Jak se jmenuje?”

Brian, co získal titul nekompetentního člověka, co se jmen týče, si rozpačitě zajel prsty do svých zlatých vlasů. Usmál se a řekl: „Co se jména mecha týče, ještě jsem se nerozhodl. Od teď budeš jeho pánem ty, nebude lepší, když ho pojmenuješ ty?”

Snow o tom popřemýšlel a řekl: „Náhodou jsem se narodil během jedné pozdní noci, kdy hodně sněžilo. Můj otec mě pojmenoval Snow (v čínštině SiNuo). Také by se to mělo vztahovat ke sněhu. Tohle mecha by se mělo jmenovat Noční Sníh (Ye Xue), což znamená sníh v noci, půjde to?”

Brian okamžitě přikývl. „Ano! Půjde! Je skvělé, že se ti líbí!”

—V porovnání se jmény Ruďáska a Modráčka bylo jméno Noční Sníh mnohem pevnější a příjemnější na poslech. V pojmenovávání je Snow mnohem nadanější než já.

Brian nadšeně spustil inteligenční systém mecha a pobídl Snowa: „Pojď se na něj podívat.”

Indikační světla nainstalovaná v jeho očích se rychle rozsvítila. Snow před něj nakráčel a tiše se zeptal: „Tvoje jméno je Noční Sníh, dobře? Já jsem Snow, od teď budu tvým pánem.”

Resetovací systém mecha se dokončil a kývl ke Snowovi. Řekl chladným a mdlým hlasem: „Dobře, pane.”

Nevěděl, jak Brian navrhl ten audiosystém. Chladný tón tohoto mecha se velmi podobal tónu jeho pána Snowa. Vážně bylo vyrobené na míru.

Snow si nemohl pomoct a najednou se usmál. Natáhl se k mecha a dotkl se ho na hlavě a vlídně řekl: „Velmi poslušný.”

„...”

Brian se na to přímo díval.

Bylo to poprvé, co na Snowově tváři viděl tak uvolněný úsměv. Bylo to, jako kdyby sníh v zimě najednou roztál. Snowův úsměv byl vážně... tak, tak nádherný...

Když za Snowem dlouho nedošlo k žádné reakci, otočil se a spatřil, že tam Brian omráčeně stál.

Snow k němu přišel a zašeptal: „Briane.”

Brian se vzpamatoval: „...ach?”

Snow řekl: „Děkuju.”

Pak se Snow jemně postavil na špičky a převzal iniciativu, aby Briana rychle políbil na rty.

Brian: „................”

Ten jemný dotyk na rtech byl pryč téměř stejně rychle, jako se objevil.

Brianův mozek po tom polibku zakusil masivní výpadek a Brian najednou na místě ztuhl a stala se z něj socha.

Snow se podíval na toho muže pod pantoflem, co byl momentálně jako ve snách, a bylo mu kvůli tomu počinu, co zrovna udělal, trapně. Rychle se otočil a řekl: „Jdu se osprchovat. Jdi k sobě a jdi brzy spát. Dobrou noc.”

Teprve když Snowova silueta zmizela z jeho dohledu, se Brian vrátil z nebes a dotkl se svých rtů. Zdálo se mu, že mu na rtech zůstala čerstvá, chladná vůně Snowa...

Jak Brian naslouchal těm zvukům vody z koupelny, najednou mu v srdci vybuchl nával nekontrolovatelných pocitů.

Oči Nočního Sněhu chvíli problikávaly. Když viděl, že Brian stále zůstával na stejném místě a odmítal jít, nakonec vážně začal pracovat na tom, aby si vynutil pánovy rozkazy. Začal mluvit chladným a mdlým hlasem: „Pán tě požádal, abys šel do svého pokoje a šel brzy spát. Dobrou noc.”

Vysoce inteligentní mecha si na základě Snowova rozkazu udělal vlastní úsudek, ale člověk před ním se toho rozkazu evidentně nedržel. Mecha automaticky provedlo úkol, co mu pán zadal, a chtělo, aby Brian „šel k sobě”.

Brian byl naštvaný a řekl: „Hej, jsi mecha, co jsem vyrobil, to mě vyženeš?”

Noční Sníh mdle řekl: „Mým pánem je Snow.”

Brian: „...”

Noční Sníh řekl: „Jdi zpět k sobě, dobrou noc.”

Brian: „...”

A tak Briana toho večera vystrčilo ze dveří jeho vlastní mecha.

Autorka chce něco říct:

Snow políbil BriBriho, až celý ztumpachověl, hahahaha, zapalte mu pár svíček!
--------------------------------------------

~ Jelikož jsem se ještě stále nerozhodla, co se západního počinu týče, zůstaňme nějakou dobu s Lin Yuanem a spol. Dobrá zpráva je, že jsem se hlemýždím tempem konečně přenesla přes tréninkovou fázi. Teď už jenom ten *** turnaj a pak se třeba dostaneme k nějaké akci. ~

Hlavní stránka

<Předchozí>...<Následující>