GDC - kapitola 70

Kapitola 70 – Odchod (2)

Paní Jin ztuhlo obočí. Vyhubovala mu: „ZiXune!”

Jak to Wei WuXian zaslechl, okamžitě mu úsměv zmizel. Zeptal se: „Disciplína?”

Pomalu otočil hlavou. „Pokřivená cesta?”

Lan WangJiho hlas byl tichý: „Wei Yingu.”

Jin ZiXun a ostatní si také všimli té nezvyklé atmosféry. Se zadrženým dechem se na něj podívali. Wei WuXian se znovu usmál. „Víte, proč s sebou nenosím svůj meč? I kdybych vám to řekl, stejně by v tom nebyl žádný rozdíl.”

Otočil se a ukrajoval jedno slovo po druhém: „Protože chci, abyste věděli, že i když nepoužiju svůj meč, že i jen s tím, čemu říkáte pokřivená cesta, stejně nebudu mít sobě rovného a všichni na mě akorát budete zírat zezadu.”

Po jeho slovech byli všichni přítomní lidé tak moc šokovaní, že neměli slov.

Žádný učedník si před tolika lidmi netroufl říct něco tak povýšeného. Za chvilku, kdy se Jin ZiXunovi konečně podařilo nabýt klid, zaječel: „Wei WuXiane! Jsi akorát synem služebníka— jak se odvažuješ být tak smělý!!!”

Jak to Lan WangJi zaslechl, pohled mu zamrzl. Wei WuXianovi se zúžily zorničky. Zdálo se, že se pravou rukou už skoro dotkne Chenqingu. Jak vzduch zhoustl konfliktem a měl každou sekundou vybuchnout, někdo najednou promluvil: „A-Xiane!”

Jak Wei WuXian zaslechl tento hlas, srdce mu zjihlo. Otočil se. „Sestři?”

Jiang YanLi na něj zamávala. „A-Xiane, pojď se postavit za mě.”

Wei WuXian váhal. Než se mohl pohnout, paní Jin rychle vzala Jiang YanLi za ruku. „A-Li, nezasahuj do jejich záležitostí.” Ale Jiang YanLi se na paní Jin omluvně usmála, vykročila kupředu a postavila se před Wei WuXiana. Vzdala poctu Jin ZiXunovi a ostatním.

Ani Jin ZiXun a jeho lidé nevěděli, jak zareagovat. Pár jich ten pozdrav oplatilo a pár ne. Jiang YanLi tenkým hláskem promluvila k Jin ZiXunovi: „Mladý pane Jine, podle toho, co jsi řekl, si A-Xian přivlastnil třetinu kořisti na Fénixové hoře; porušilo to pravidla a byl příliš smělý. Já... ani já jsem o ničem takovém neslyšela. Vážně to muselo všem přidělat problémy. Omlouvám se místo něj.”

Jak skončila, znovu se uklonila. Zdálo se, že to byla celkem vážná omluva.

Wei WuXian: „Sestři!”

Jiang YanLi se ještě nenarovnala. Podívala se na něj a téměř neznatelně zakroutila hlavou. Wei WuXian mohl akorát zatnout pěsti a zůstat zticha.

Jin ZiXuan to z dálky sledoval. Tvářil se celkem komplikovaně. Ale Jin ZiXun a ostatní se ani nesnažili zakrýt ten triumf na svých tvářích. Byli sami se sebou více než spokojení.

Jin ZiXun se uchechtl. „Slečno Jiang, vážně jsi laskavá a chápavá. Co tvůj kultivační bratříček udělal, bylo nesmírně nevhodné a opravdu nám to způsobilo spoustu problémů. Ale jelikož uznáváš, že to bylo nevhodné, tak pro dobro tvé, slečno Jiang, i pro dobro vůdce sekty Jianga nebude omluvy třeba. Sekty Jiang z Yunmengu a Jin z Lanlingu k sobě stejně mají blízko jako bratři.”

Co nevidět se měl rozesmát nabubřelým smíchem. Wei WuXian supěl hněvem a v zaťatých kloubech mu praskalo. Zrovna když chtěl promluvit, se Jiang YanLi narovnala a vstala. Pokračovala upřímným hlasem: „Ale i když jsem se nikdy dřív neúčastnila lovu, jednu věc vím— během všech těch lovů, co se pořádaly, jsem nikdy neslyšela o jediném pravidle, co by někomu zakazovalo ulovit příliš mnoho kořisti.”

Úsměvy na tvářích lidí ztuhly, než se jim mohl vůbec na rtech usadit.

Jiang YanLi: „A tak jsi řekl, že A-Xian porušil pravidla— přesně které pravidlo porušil?”

Tentokrát byla řada na Wei WuXianovi, aby se zasmál.

Jin ZiXun měl tvář ponurou, ale neodpověděl. Měl k tomu dva důvody. Zaprvé ještě nikdy neviděl, aby Jiang YanLi předstoupila a mluvila, a tak nevěděl, jak silná by měla být jeho odpověď. Jak paní Jin, tak Jiang Cheng si Jiang YanLi velmi vážili a neodvažoval se se jim zbrkle postavit. A zadruhé, i kdyby to vážně prozkoumali, opravdu by žádné takové pravidlo nenašli!

V této chvíli to už někteří lidé v davu v sobě nedokázali dál držet. V takových chvílích to byl vůdce sekty Yao, kdo vyskočil jako první: „Slečno Jiang, to není nejlepší vyjádření. Ačkoli některá pravidla nejsou psaná, všichni je chápou a drží se jich.”

Někdo zakřičel: „Kolik kořisti je celkem na Fénixové hoře? Pět set? Kolik lidí se účastní lovu? Více než pět tisíc! Od začátku bojujeme o kořist. Pokud si takovými podlými prostředky vezme tolik kořisti, co ostatní zmůžou?”

Wei WuXian se ušklíbl. Jen co chtěl promluvit, Jiang YanLi ho zastavila a zašeptala: „Bude nejlepší, když nic neřekneš.”

I někdo další se cítil nespokojeně. „Jo, jinak bych dokázal ulovit aspoň jedno.”

Jiang YanLi: „Ale... není jeho chyba, že ostatní nedokáží ulovit kořist.”

Ten člověk nemohl nic dalšího říct.

Pokračovala: „Není celý lov o skutečné síle? I když jsou ghoulové pryč, nejsou tu také skřítkové a netvoři? I kdyby si nevzal třetinu pro sebe nebo i kdyby se lovu neúčastnil, lidé, co nedokáží ulovit kořist, ji neuloví nikdy. Ačkoli metoda, co A-Xian použil, je jiná, než co používají ostatní lidé, stejně je to schopnost, co kultivoval. Nemůžete to nazývat pokřivenou cestou jen proto, že ostatní nemají přístup k té třetině kořisti, ne?”

Lidé shromáždění kolem Jin ZiXuna měli stejně ponuré tváře jako on. Ale když uvážili Jiang YanLino zázemí, neodvažovali se jí přímo odmlouvat.

Jiang YanLi dodala: „Kromě toho lov je lov, tak proč nadnášet otázku disciplíny? A-Xian je učedník sekty Jiang z Yunmengu. Vyrostl se mnou a mým bratrem, takže mi je stejně blízký jako můj bratr. Nazývat ho 'synem sluhy'— omlouvám se, ale to nepřijmu. A proto...”

Narovnala záda a zvedla hlas: „Doufám, že se mladý pán Jin ZiXun omluví Wei WuXianovi ze sekty Jiang z Yunmengu!”

Kdyby ta osoba, co to momentálně říkala, nebyla Jiang YanLi, ale někdo nahodilý, Jin ZiXun by se po ní už pravděpodobně ohnal políčkem. Tvář měl téměř černou, ale držel jazyk za zuby. Jiang YanLi na něj v tichosti zírala, odmítala odvrátit oči.

Paní Jin promluvila: „A-Li, proč to bereš tak vážně? Je to jen maličkost. Tak moc se tím nezabývej.”

Jiang YanLin hlas byl tichý. „Paní, A-Xian je můj mladší bratr. Že ho ostatní ponižují, pro mě není jen maličkost.”

Paní Jin se podívala po Jin ZiXunovi a ušklíbla se. „ZiXune, slyšel jsi to?”

Jin ZiXun: „Teto!”

Aby se omluvil Wei WuXianovi, pro něj bylo přinejmenším nemožné. Jak mohla paní Jin nevědět, jakou měl povahu? Ale ta nynější situace už byla celkem nepříjemná. Když si představila, jak bude mít Jin ZiXun po omluvě a návratu na Kapří věž pár záchvatů vzteku, víc a víc ji to otrávilo. Skoro ho chtěla vzít za krk a přinutit ho, aby se omluvil.

Najednou dorazily dva odlesky mečů. Byl to Jin GuangYao a Lan XiChen.

Lan WangJi: „Bratře.”

Lan XiChen přemítal: „WangJi, proč jsi tu i ty?”

Jin GuangYao: „Co se tu stalo?”

Jak dorazil, ten potlačovaný hněv obou stran si okamžitě našel cíl, na koho se zaměřit. Jen co Jin GuangYao přistál, paní Jin ho pokárala: „Pořád se usmíváš? Stalo se něco tak velkého a ty se pořád usmíváš! Jen se podívej na ten lov, co jsi uspořádal, ty budižkničemu!”

Jin GuangYao měl na tváři vždycky přilepený stejný úsměv. Vůbec nečekal, že se mu dostane kárání, jen co dorazí. Hned úsměv smázl a upřímně odpověděl: „Matko, co se pro všechno na světě děje?”

Paní Jin přimhouřila oči. „Co se pro všechno na světě děje— copak to sám nevidíš? Copak nemáš být odborník na čtení atmosféry?”

Jin GuangYao zůstal zticha, zatímco Jin ZiXun promluvil: „Jedna třetina kořisti na celé Fénixové hoře je pryč. Co bude těch pět tisíc lidí tady lovit?!” Využil té příležitosti, aby celou záležitost zkalil a nemusel se Wei WuXianovi omlouvat.

Zrovna když chtěl pokračovat, Lan XiChen promluvil: „LianFang-Zun už začal s rozšiřováním rozsahu loviště. Prosím, všichni se uklidněte.”

Když teď ZeWu-Jun promluvil, Jin ZiXun věděl, že nebylo vhodné, aby říkal něco dalšího. A ani si dál nemohl vylívat vztek na Jin GuangYaovi. Hodil své šípy na zem a hořce se zasmál. „Tento lov je jako fraška! To je jedno. Nebude vadit, když se nebudu účastnit. Končím.”

Jin GuangYao se překvapeně odmlčel. „ZiXune, brzy to bude zařízené. Budeš muset počkat nanejvýš hodinu...”

I vůdce sekty Yao na něj zavolal: „Mladý pane Jine, to vážně není nutné!”

Jin ZiXun odpověděl: „Lov už přišel o veškerou čestnost. Proč bych měl čekat? Omluvte mou nepřítomnost!” S tím chtěl užuž odvést své kultivátory na meče. Jin GuangYao si k němu pospíšil a pokusil se ho přemluvit. Někteří chtěli Jin ZiXuna následovat a také chtěli odejít, jiní váhali a ještě to nechtěli vzdát. Situace byla okamžitě jeden velký zmatek.

Jiang YanLi potřásla hlavou a otočila se na paní Jin. „Paní Jin, vážně jsem vám přidělala potíže.”

Paní Jin mávla rukou. „Nikdy své tchyni nepřiděláš potíže. Vyhubuj tomu hloupému spratkovi, jak jen chceš. Ne že bych se o něj zajímala. Pokud jsi stále naštvaná, můžu ti pomoct ho zmlátit.”

Jiang YanLi: „To není třeba, to není třeba... Takže se vrátím?”

Paní Jin si pospíšila: „Na pozorovací věže? Řeknu ZiXuanovi, aby nás doprovodil.”

Jak mluvila, snažila se ze všech sil vyzvat pohledem Jin ZiXuana, co stál trochu opodál.

Jiang YanLi zašeptala: „To není nutné. Ráda bych si trochu promluvila s A-Xianem. Může mě doprovodit zpět.”

Paní Jin pozvedla obočí a prohlédla si Wei WuXiana od hlavy až k patě. Její pohled byl tak nějak ostražitý, jako kdyby byla nespokojená. „Mladý muž a mladá žena— vy dva nemůžete být stále spolu, když s vámi není nikdo další.”

Jiang YanLi: „A-Xian je můj mladší bratr.”

Paní Jin: „A-Li, prosím, nezlob se. Řekni mi, jakou hloupost ti ten můj tvrdohlavý spratek provedl tentokrát. Řeknu mu, aby ti to řádně vynahradil.”

Jiang YanLi zakroutila hlavou. „To vážně není nutné. Paní Jin, nenuťte ho.”

Paní Jin na ni naléhala: „Jak bych ho mohla nutit? Vůbec to není nucené.”

Wei WuXian sklonil hlavu: „Omluvte mě, paní Jin.”

On a Jiang YanLi se uklonili zároveň. Jak se otočili k odchodu, paní Jin popadla Jiang YanLi za ruku a odmítala ji nechat odejít. Mezi tím taháním a postrkováním k nim najednou přiběhl Jin ZiXuan a nahlas zakřičel: „Slečno Jiang!!!”

Wei WuXian předstíral, jako kdyby nic neslyšel. Zatahal za Jiang YanLi. „Sestři, rychle pojďme.”

Jin ZiXuan znovu zakřičel: „Tak to není, slečno Jiang!!!”

Tentokrát Wei WuXian za žádnou cenu nedokázal předstírat, že nic neslyšel. Mohl se akorát otočit spolu s Jiang YanLi. Dokonce to přitáhlo pozornost i Jin ZiXunovy skupiny, co se dohadovala na druhé straně. Všichni přemýšleli, co Jin ZiXuan myslel tím „tak to není”.

Jin ZiXuan vyběhl pár kroků kupředu, jako kdyby je chtěl dohnat, ale pak se zastavil. Jak stál opodál, párkrát se zhluboka nadechl, na čele mu naběhly žíly.

O chvíli později najednou zakřičel: „Tak to není, slečno Jiang! Nebyla to moje matka! Nebyly to její úmysly! Nenutí mě, vůbec nikdo mě nenutí!!” Pár sekund to v sobě držel a pak zařval: „Byl jsem to já! Já sám! To já jsem chtěl, abys přišla!!!”

Jiang YanLi: „...”

Wei WuXian: „...”

Paní Jin: „...”

Jin ZiXun: „...”

Po tom zařvání Jin ZiXuanovi zrudly jeho světlé líce tak moc, že měly barvu krve.

Zapotácel se o pár kroků vzad a rovnováhu se mu podařilo chytit až s pomocí stromu. Jak vzhlédl, ztuhl. Jako kdyby si konečně vybavil, že tu stále bylo spoustu lidí, a vzpomněl, co před těmi lidmi řekl, dlouho tam jen tak bezduše stál, než si najednou uvědomil, co se stalo. S výkřikem odsprintoval.

Po chvíli hrobového ticha paní Jin zahromovala: „Ty hlupáku! Proč utíkáš?!”

Přitáhla si Jiang YanLi k sobě. „A-Li, pokračujme v řeči později na pozorovací věži! Nejdřív ho musím jít chytit!” Odešla, než vůbec domluvila. Vznesla se na svém meči s hrstkou ostatních kultivátorů. Letěla směrem, kterým Jin ZiXuan prchl, a křičela.

Ani Wei WuXian vůbec nečekal, že to dopadne takhle. Po tom zmatku událostí ani nevěděl, co si o tom má myslet. „Co to kruci dělá? Sestři, pojďme.”

Jiang YanLi se krátce odmlčela, než kývla.

Wei WuXian mávl na Lan WangJiho. „Lan Zhane, tak já jdu.”

Lan WangJi přikývl a nic neřekl. V tichosti sledoval, jak jeho a Jiang YanLina silueta pomalu mizí v lese. Na druhou stranu Jin GuangYao už déle nedokázal zadržet Jin ZiXuna a ostatní. Ta skupina vylezla na meče a odletěla, všichni mluvili jeden přes druhého. Ten velký dav lidí, co se tu shromáždil, byl hned poloviční. Když zbytek lidí viděl, že už tu nebyla žádná další podívaná, začali se také rozcházet.

Jin GuangYao si otřel pot z čela a přinutil se k úsměvu. „Tohle je vážně...”

Lan XiChen ho poplácal po rameni. „Ta dnešní záležitost nebyla tvoje chyba.”

Jin GuangYao si povzdechl a mnul si místo mezi obočím. „Obávám se, že to nezvládnu ani během dvou hodin.”

Lan XiChen: „Pročpak?”

Jin GuangYao: „Ve skutečnosti nejen že si mladý pán Wei zabral třetinu kořisti pro sebe, ale náš nejstarší bratr vyhladil přes polovinu skřítků a netvorů.”

Když to Lan XiChen zaslechl, zasmál se. „Bratr je přece takový.”

Lan WangJi naopak působil, jako že přemýšlí.

Jin GuangYao promluvil, jako kdyby měl strašlivý bolehlav: „A tak se rozsah loviště bude možná muset rozšířit ještě víc.”

Lan XiChen: „Tak se do toho pusťme co možná nejdřív.”

Jin GuangYao se omluvil: „Promiň, bratře. Přišel ses účastnit lovu a já jsem tě na poslední chvíli požádal, abys mi pomohl.”

Lan XiChen se usmál. „To nic. WangJi, máme jít nebo chceš také pomoct?”

Lan WangJi v tichosti povolal Bichen. „Pomůžu.”

Když odlétli na svých mečích, mezi stromy zůstalo jen pár lidí a stále si povídalo o tom, co se stalo. O něco později z lesa někdo vykráčel. Když viděl situaci, mírně zaváhal.

Ten člověk nebyl nikdo jiný než Jiang Cheng. Zaslechl, jak ostatní na Fénixové hoře mluví o tom, jak se na nebi objevil záblesk meče Lan WangJiho a Jin ZiXuana, jako kdyby ti dva bojovali. Ze strachu, že Jiang YanLi byla s Jin ZiXuanem, to přišel zkontrolovat, ale přišel příliš pozdě. Všichni už odešli. Z těch pár přítomných lidí Jiang Cheng aspoň trochu znal vůdce sekty Yaa.

„Vůdče sekty Yao, co se tu stalo?”

Vůdce sekty Yao se po něm podíval a významným tónem řekl: „Vůdče sekty Jiangu, Wei WuXian z vaší sekty je vážně celkem charakter.”

Jiang Cheng se zamračil: „Co tím myslíš?”

Vůdce sekty Yao se zasmál. „Jako kdybych se odvážil tím cokoli myslet. Vůdce sekty Jiangu, nesmíš si brát k srdci, co jsem zrovna řekl.”

Jiang Chengovi potemněla tvář. Věděl, že to nebyla pochvala, a řekl si, že později bude muset Wei WuXian vyhledat, aby si to s ním vyříkal. Nebyl v náladě zachovávat falešnou zdvořilost s člověkem, co předstíral, že byl chytrý, se otočil a vykráčel z lesa. Po cestě se mu podařilo zachytit útržky šepotu za ním. Jako kdyby se lidé děsili, že je zaslechne, mluvili nesmírně tichým hlasem. Ale při jeho zlepšených smyslech jejich slova jasně slyšel.

Vůdce jedné sekty řekl kyselým tónem: „Tentokrát je Lotosové Molo vážně středem pozornosti. Téměř všechny duchy a mrtvoly to povolalo na území sekty Jiang z Yunmengu. Rozhodně se o ně bude zajímat hodně kultivátorů.”

Vůdce sekty Yao: „Co jsme s tím mohli dělat? Čí je chyba, že naše sekty nemají Wei WuXiana?”

„Mít Wei WuXiana není nezbytně dobře. Nechci, abych měl v sektě někoho, co vždycky podněcuje problémy.”

„Wei WuXian je vážně až příliš smělý... Od teď se každopádně nebudu účastnit žádných nočních lovů, kde je on.”

Někdo se ušklíbl. „He? Zajímat se o ně? To si nemyslím. Jednoduše řečeno se zajímají o Wei WuXiana, ne? Copak se sekta Jiang z Yunmengu neproslavila během Tažení proti Slunci jen díky Wei WuXianovi?”

Jiang Cheng cítil, jak ho tížilo celé tělo. Bylo to, jako kdyby mu někdo jak na tvář, tak do nitra vpustil strašidelný stín.
--------------------------------------------


~ Kdyby místo kritizování a hloupého osočování pohnuli zadkem, možná by ulovili aspoň komára! A že jim Nie MingJue vyfoukl druhou třetinu kořisti, to radši nikdo nekomentuje, protože by mu mohly křupnout nervy a všechny je setnout... ~



~ RÁDA BYCH POPROSILA VŠECHNY ČTENÁŘE, ABY NEDÁVALI MŮJ PŘEKLAD NA JINÉ STRÁNKY (wattpad, jiné blogy apod.). A POKUD UŽ K TOMU MAJÍ NĚJAKÝ DŮVOD, ABY ALESPOŇ UVEDLI, KDE K TOMU PŘIŠLI... Docela mě mrzí na to náhodou narazit a zjistit, že to dotyčný vydává za svůj počin. ~ 

Hlavní stránka
Postavy a pojmy

<Předchozí>...<Následující>