TS - kapitola 126

~ Tahle kapitola byla totální zabiják, nejenom svou délkou, ale i komplikovaností překladu. Já prostě na texty písní a přílišně umělecký text moc nejsem, ale snažila jsem se, a po delším čekání je tady tato nerozkouskovaná (a upocená) kapitola...~

Kapitola 126 – Konec Výcviku skutečné hvězdy (1)

Existoval mocný, chytrý a výkonný tým, co byl schopen v tlumení plamenné války dosahovat mnohem lepších výsledků než jediný člověk. Za pouhé dny od chvíle, kdy se objevil Tang Fengův první choulostivý skandál, nehlásil žádný z větších webových portálů žádné zprávy o Tang Fengovi vyjma jeho práce.

Podle Lu Tianchena bylo Tang Fengovo nynější odhalení veřejnosti víc než dostatečné. Ačkoli celebrity potřebovali být vidět, neplatilo, že čím více pozornosti, tím lépe. Celebrita, která pod svým jménem neměla žádné dílo, a přesto se neustále objevovala ve zprávách, nakonec veřejnosti přišla otravná. Hrála tam roli i obrácená psychologie.

Prozatím potřeboval období ticha.

Nejenom že Lu Tianchenův tým začal kontrolovat úroveň publicity, ale i Su Qicheng, co se nedávno snažil jako blázen pošpinit jeho reputaci, se také odmlčel. Jak Charles řekl, pár zvláštních fotek bylo více než užitečných. Su Qicheng nijak brzy Tang Fengovi nezpůsobí žádné potíže. Samozřejmě také bylo možné, že když se Su Qicheng uklidnil, dokázal si to v hlavě jasně probrat.

Nebylo moudrou volbou rozhněvat si dvě velká zvířata jen kvůli nevýznamné hvězdě.

Neexistují žádní věční přátelé nebo věční nepřátelé, jenom věčné zájmy. Tang Feng věřil, že muž jako Su Qicheng si tohle uvědomí, i když se z nich dvou nestanou přátelé.

I kdyby se znovu setkali, Tang Feng by vůči němu neprojevil žádnou přátelskou přetvářku. Nenáviděl falešné kavalíry. V porovnání s nimi měl mnohem radši skutečné zlosyny jako byl Charles nebo podnikatele jasných principů jako Lu Tianchen. Alespoň se nemusel bát, že ho bodnou do zad.

Zkouška Výcviku skutečné hvězdy se nedala dokončit za jediný den. Když se vzalo v úvahu natáčení programu a hodnocení diváků, celá zkouška se rozdělila na tři části. Natahování předních linií podporovalo hodnocení diváctva.

První část se měla konat zítra a zahrnovala nejdůležitější společenské aktivity, tedy tanec a jízdu na koni.

Nebylo nikoho, kdo by před zkouškou nedřel, skoro všichni účastníci ze sebe dostávali to nejlepší. U taneční zkoušky si studenti mohli vybrat, v jakém druhu tance vynikají.

Většina mladých studentů si vybrala něco jako street dance nebo reggae nebo nějaký druh energického tance.

Na tanečním parketu tančilo pár mladých účastníků do rytmu a předvádělo složité pohyby. „Starší obyvatel” Tang Feng stál s ostatními stranou, tleskal a povzbuzoval je. Tanec plný moci byl vážně velmi nádherný, schopný odrážet elán a vitalitu mládí. Mladí lidé měli svůj vlastní tanec a nebylo třeba ukazovat svou „úroveň” tím, že budou naschvál tančit na „hudbu starých lidí”.

Přece jenom jakmile člověk překročil pět a třicítku, bylo pro něj celkem složité tančit na stejné úrovni energie.

Tang Feng byl v pokušení vyzkoušet to samé, ale výsledkem bylo, že si z něj všichni dělali legraci.

Když měl vyjádřit svou moc, nezdálo se, že by tančil, ale spíš už máchal pěstí v bojovém umění.

Tang Feng si udržoval jedno tajemství. Jeho sirotčinec občas pořádal různé akce. Například když je přišel navštívit nějaký lidumil, museli před ním vystoupit a zazpívat nebo zatancovat nebo něco podobného. Jednou když jim k tanci chyběla jedna dívka, přinutili ho se obléct jako dívka, aby odtančil balet. Celé tři měsíce trénoval klasický balet!

„Tang Fengu, jsi na řadě!”

Když odtančilo pár mladých, na řadu se rychle dostal Tang Feng. Předchozí tanečníci si všichni vybrali dynamické a optimistické písně se složitými pohyby. Tang Feng dokázal přiznat, že nebyl schopen udělat to samé, ale starší lidé měli vlastní věci, ve kterých vynikali. Zatímco mladí tančili street dance, on pravidelně trénoval argentinské tango s Tang Tiantian.

Argentinské tango bylo místy dojemné a romantické a jeho jádro bylo vášnivé a živé.

Por una Cabeza.

Okázale zazněla vášnivá a živá hudba, houslové tóny okamžitě pozvedly srdce diváků. V dalekých zemích Argentiny důrazné cello podnítilo v ostatních plynoucí snění.

Mezi páry na tanečním parketu se dva lidé připravili mocně vykročit na zdůrazněnou notu a začít s luxusním, bezstarostným, elegantním a složitým tangovým filmem.

Jeho herecké představení a jeho život byl sen, z kterého se člověk nemohl vzbudit.

Hudební noty, které člověka tahaly za srdce. Byl to tanec přetrvávajících pocitů, kdy si dvě těla byla tak blízko, že mohla být jedním. A přesto byla od začátku až do konce oddělena tím nejmenším možným prostorem. Vždy jeden krok pryč, byla to spleť odmítnutí a pozvání, každý z nich se přibližoval a nebyl ochoten toho druhého pustit, až dokud nezahrála poslední nota. A když zazněl poslední elegantní výkřik houslí, spadla opona?

A přesto se v ohbí jeho paže něžně vzedmula na poslední úder cella, na houslovou kodu. A po posledním dotyku konečků jejich prstů od sebe odstoupili.

Tohle byla náhlá a vášnivá aférka lásky na první pohled a během toho procesu lásky se zdržovali jeden u druhého plni zápasících protikladů. Až do konce se oba zdráhali odejít, a přesto se k sobě odhodlaně obrátili zády a odešli. A dokonce i po svém odchodu nechali diváctvo přemýšlet, jestli pořád vzpomínají na tu nesmazatelnou aféru?

Dokonalé vystoupení nebylo jenom o technice.

Pokud se říká, že mladé hvězdy přinášejí publiku charismatické tance, kvůli kterým se lidem zvýší tep, které jsou plné elánu, života a vášně, pak pod Tang Fengovým vedením Tang Tiantian zobrazila usazeninu rudého vína pod extravagantním půlnočním světlem. Bezmocnější, nitrem otřásající a zvučnější.

Láska není dokonalá, dokonce i milostný příběh princezny Sissi jako vystřižený z Popelky neměl ve skutečnosti krásný konec.

U lásky na první pohled musel člověk stále uvážit, jestli dokáže vydržet i po dnešku, ne?

Tang Fengovo a Tang Tiantianino argentinské tango si získalo potlesk všech. Ranní testy se považovaly za úspěch. Všichni z výcvikových lekcí včetně zaměstnanců se šli v poledne najíst. Pořád na ně čekala ještě zkouška z jízdy na koni.

Zkouška z jízdy na koni byla prostá, po koni se žádalo, aby šel krokem, rozběhl se, zastavil, otočil se a provedl pár dalších začátečnických úkolů. Ačkoli se obsah zkoušky zdál dostatečně jednoduchý, ve skutečnosti to provést nebylo tak jednoduché. Zvláště když jste chtěli, aby kůň šel, kůň se položil. Když jste chtěli, aby zastavil, sehnul se, aby se napásl.

Tahle zkouška z jízdy na koni byla vážně vrcholem komedie.

Jelikož Tang Feng bral soukromé lekce jak od Lu Tianchena, tak od Charlese, úspěšně zkoušku složil a také si získal mnoho obdivných vzdechů. Bylo jasné, že na začátku nikdo nebyl nijak zručný, tak jak se to Tang Feng tak rychle naučil, když i tak dobře tančil? Vážně bylo příliš nespravedlivé být ve stejné třídě jako Tang Feng, příliš nespravedlivé!

Tang Feng se od začátku neúčastnil výcvikových lekcí jako nějaké soutěže, a tak nepomyslel na to, že ostatní možná nemají stejné podmínky, aby mohli vně výcvikové lekce navštěvovat ještě soukromé lekce jízdy na koni. A když teď slyšel, co si ostatní myslí, mohl se jen v duchu ušklíbat.

Jo, vážně to neudělal naschvál.

První den zkoušek se prohlásil za dokonale skončený. Říkalo se tomu „zkouška”, ale nebyla tu žádná porota a žádné hodnocení.

Po zkoušce všichni, co měli s pořadem co do činění, chtěli jít někam na jídlo a pak na karaoke. Tang Feng naštěstí dokázal uniknout, když řekl, že se cítí trochu unaveně. To nebyla výmluva, neboť ho vážně trochu bolely boky. Jedním důvodem byl tanec a druhým jízda na koni. Ale skutečným důvodem bylo to, že ho Charles včera sklátil.

Jeho tělo bylo jasně ještě mladé, tak proč se tak snadno unavil?

Tang Feng se o samotě vrátil do svého pokoje a ze zásuvky vytáhl své léky. Musel zintenzivnit trénink svého bojového umění. Nepotřeboval příšerně svalnaté tělo, ale musel se alespoň stát mužem, co jedinou pěstí dokáže spustit protivníkovi červenou. To bylo také s ohledem na jeho osobní bezpečí.

Možná by to jednoho dne mohl použít jako dárek pro Su Qichenga.

Tang Feng si sundal bundu, zapnul televizi, aby se podíval na zprávy, zatímco si na bolavá místa aplikoval mast. Ani ne za pár minut jeho telefon začal zvonit. Neustále vyzváněl, až se zdálo, že nikdy nepřestane.

„Dneska nemám čas, takže i když stojíš před dveřmi, neotevřu ti,” řekl Tang Feng, jakmile telefon zvedl.

Člověk na druhém konci okamžitě ztichl a zrovna když chtěl Tang Feng položit, zaslechl Lu Tianchenův hlas: „Nikdy jsem nepotkal člověka, co by ke svému šéfovi mluvil takhle.”

„Tohle není tvoje číslo. Myslel jsem, že jsi...” Tang Fenga to překvapilo, myslel si, že mu zase volá Charles. Dneska chtěl být sám.

„Kdo?”

„Nikdo. Děje se něco, předsedo Lu?”

„Dneska jsi odvedl skvělou práci.”

„Ach, díky.” To mu zavolal jenom proto, aby mu řekl tohle?

„I zítra máš zkoušky, dobře si odpočiň.”

„Jo, odpočinu si.”

„Ahoj a dobrou noc.”

Ech, to bylo celé?

„I tobě dobrou noc.” Lu Tianchen mu zavolal, jen aby mu řekl dobrou noc? Jak o tom Tang Feng přemýšlel, Lu Tianchen už zavěsil.

„Vážně divný chlápek.” Tang Feng se uchechtl. Za jeho oknem něco probleskl, jako kdyby tam bylo světlo.

Tang Feng odložil svou mast a bosky přešel k oknu a na malou mezírku si odtáhl závěs.

Pod bytem se muž v černém obleku opíral o dveře svého vozu a potáhl z cigarety. Po chvilce zašlápl nedopalek, otevřel dveře a nastoupil do auta. Tang Feng se skryl za závěsem a díval se, jak se to černé auto postupně vzdalovalo.

Bylo to proto, že řekl: „I když stojíš před dveřmi, neotevřu ti”? Proto Lu Tianchen, co dorazil až sem, odjel?

Když Tang Feng viděl, že pod okny už nezůstala živá duše, zase závěs zatáhl a odešel od okna.

Venku to šero noci bylo bez hranic.





Za dva dny se výcvikové lekce dostaly před Milence snů, aby natočily poslední ze zkoušek. Byla to také poslední zkouška Výcviku skutečné hvězdy, poslední představení.

Úkolem zkoušky, kterou jim zadal Larry, bylo, aby každý student natočil dlouhé MV. Studenti si mohli na představení vybrat píseň, co se jim líbí. Nebyla v tom žádná slova, jenom pohyb, vzhled a výraz...

Nic z toho nebylo to nejtěžší, nejtěžší bylo, že každý měl jenom jeden pokus. Nebyly tam žádné opakované nahrávky, jenom čočka kamery od začátku až do konce.

Mnoho studentů bylo z takového představení tak nějak nervózních. Ačkoli jejich instruktorem hraní byl Larry, od své první ukázky se vůbec neobjevil. Takhle to šlo dál až do dne, kdy se měli předvést. Dostali jedinou zprávu, a to že natočená videa se pošlou Larrymu, aby je shlédl.

Než se začalo točit, každý student si mohl prostě popovídat s kameramanem a režisérem. Tohle se také dalo považovat za jednoduchý pohovor před soutěží.

„Vybral jsem si píseň od Eltona Johna I want love.” Tang Feng seděl v režisérově židli a na jeho tváři vůbec nebyla vidět nervozita, ale úsměv, díky kterému se ostatní cítili přátelsky a příjemně.

„Proč sis vybral tuhle píseň, má pro tebe nějaký zvláštní význam?” Režisér MV si mimo záběr kamer v klidu povídal s Tang Fengem. V porovnání s ostatními studenty bylo na Tang Fengovi jasně něco jiného. To cítil ještě předtím, než si s Tang Fengem začal povídat.

Tang Feng byl uvolněný, tolerantní a roztomilý, ale jakmile se na něj otočila kamera, okamžitě začal být vážný a profesionální.

Tang Feng se usmál, rukama si podepřel bradu a zatvářil se nesměle jako dítě.

Zhruba minutu byl zticha a pak začal mluvit: „Co kdybych řekl, že to jsou moje vnitřní pocity? Hehe, ne že bych říkal, že mi chybí láska, ale že každý, ať už muž nebo žena, zakusili na své citové cestě výmoly a havárky. A do konce je schopno se dostat jen pár z nich.”

„Chceš smysl této písně vyjádřit takto, nebo bys řekl, že v tom je nějaký význam?”

Tang Feng přesunul svůj pohled do kamery, vsedě se narovnal, jeho pohled byl něžný a soustředěný, jeho řeč tichá a neuspěchaná, jak řekl: „Člověk jako já se neustále potácel podél své citové cesty, aniž by se zastavil. Možná jsem spadl nebo se zranil, ale tohle mě nemůže zastavit, abych šel dál kupředu.”

Na pár sekund se odmlčel, sklopil pohled a pak něžně řekl: „Kromě romantické lásky je ještě láska k rodině, láska mezi přáteli, různé druhy lásek...”





Tang Feng v tmavě šedém tričku a černých kalhotách stál před kamerou v naprosto prázdné místnosti. Obloha za oknem byla tmavá, větve rostly na husto, a přesto dovnitř vpouštěly inkoustovou šeď.

V tak rozlehlé, luxusní, a přesto prázdné místnosti se zdál tak osamělý a nevýznamný. Záběr na kameře už teď působil jako olejomalba odhalující předehru k písní, jeden tah barvou za druhým plný bolestí a žalu.

Hlas začal zpívat:

Chci lásku, ale je to nemožné

Záběr kamery se pomalu zaměřil z dálky, až muže zabíral přímo. Muž se sklopenou hlavou najednou zvedl hlavu a v podobné intonaci, jako kdyby s někým vedl dialog, se postavil čelem ke kameře a začal zpívat.

Muž jako já, tak nezodpovědný

Muž jako já je v částech mrtvý

Ostatní muži se cítí osvobození

Jeho mírně se pohybující rty se zdály celkem bledé a popraskané. Zářivé oči pod jeho hustým obočím skrývaly nesčetná tajemství a zkušenosti, o nichž nikdo nevěděl. S každou nuancí jeho pohybu se zdálo, jako kdyby vás vtahoval do svého světa.

Větve tmavly, zatažená obloha byla bez jediného slunečního paprsku a v té extravagantní, a přesto prázdné vile zpíval muž o tom, že chce lásku.

Jeho představení nebylo nijak nucené a nebylo v něm žádné naschvál vypočítané vyjádření citů. Výraz v jeho tváři byl velmi jemný, jenž poté kamera na svém záběru znásobila jako hudební noty, co člověku sevřely srdce.

Nemůžu milovat, jsem postřelený, plný děr

Ne že bych nic necítil, jen cítím chlad

Ne že bych nic necítil, jen staré jizvy

Co se svírají kolem mého srdce

Znovu a znovu zpíval o tom, jak chce lásku. Každou minutu se zdálo, že jeho výraz mluví o tom, jak se snažil zapomenout a vymazat svou předešlou bolest.

Tang Feng pod září reflektorů, Tang Feng před kamerou.

Byli to dva lidé.

Jejich charisma bylo jiné.

A přesto oba nutili druhé toužit se k němu přiblížit.

Lidé na natáčecí scéně se soustředili na muže, co hrál, a nevšimli si jistého muže, co stál v rohu.

Taková láska na první pohled, taková, že při ní srdce bušilo nadšením.

Jako třeba když Tang Fengova obchodní transakce s Charlesem skončila a ten první den přišel bydlet k němu domů. Jako třeba muž, co v jeho představivosti ukazuje smutný a bolestný výraz, a přesto se před ním bezstarostně usmívá jako jasná obloha.

Jako třeba když jednoho rána dorazil k Tang Fengovu bytu a otevřel mu Charles. Nebo jako třeba tu noc předtím, když pod jeho bytem kouřil cigaretu, aniž by chápal, proč tam vůbec dojel. Když sledoval, jak z okna jeho bytu proniká světlo, a nakonec se přiměl mu zavolat.

Nakonec stejně nešel nahoru, nešel dovnitř, než odešel, neřekl ani slovo.

Ale proč?

Ale chci lásku, jen jinou

Chci lásku, nezlomí mě to

Když se Tang Feng dostal k této části, opřel se o kovové okno a mírně sklonil hlavu. Jeho sklopený pohled se zdál mlhavý, ale opatrně zlomený.

Srdceryvnou lásku, tu už nikdy mít nebude.

Lu Tianchen nebyl jediný, kdo byl přítomen.

V dalším rohu, kterému nikdo nevěnoval pozornost, Charles najednou pozvedl koutky úst do úsměvu.

Láska, kdo by ji nechtěl?

Ti, co ji nechtějí, ji nechtějí jen proto, že neviděli její krásu. Neznají ten bolestný pocit, když o ni přijdou. Jsou to jenom idioti a hlupáci.

Charles, ten pravděpodobně nebyl ani idiot, ani hlupák.

Jenom, prosím...

Jak si mohl vybrat tuhle píseň, jak to mohl pod září reflektorů zahrát tak přirozeně a tak silně. Teď pro něj bylo velmi těžké odolávat tomu pokušení z textu písně.

Nezazdíte mě, neobklíčíte mě

Chci lásku, to nic neznamená

To je láska, co chci, chci lásku

„Tang Fengu, tohle je proti pravidlům.” Charles se hořce usmál. Vzácný hořký úsměv, vzácně vážná nálada, vzácný okamžik, kdy bylo jeho tělo na scéně toho natáčení, a přesto se k Tang Fengovi nevydal.

Když zpíval takovou píseň, srdce mu bolestí tepalo. Bylo to proti pravidlům, byl to faul.

Jak mohl být tak pozoruhodný? Jak byl schopen tak dokonale hrát?

Bylo to tak dobré, že měl pocit, že ten smutný a roztříštěný výraz nebyl jen naschvál hraný, ale že vážně zakusil nespočet bolestných chvilek, kdy pokaždé padl, ale přesto nakonec vždycky kráčel kupředu. Muž toužící po skutečné lásce.

Ten muž v záběru, v jeho očích začalo svítat pobavení. Jako duha, co se objeví, když při prvním rozkvětu jara roztaje led. Když člověk konečně zvedne hlavu a uvědomí si, že se temná mračna už roztrhala.

Když píseň utichala a hudba se vytratila, Tang Feng v kamerové záběru se na poslední scénu vrátil do své počáteční pozice, kdy se zády ke kameře díval z okna.

Sluneční paprsky zvenčí pronikly oknem dovnitř a vytvořily kolem jeho těla jemnou svatozář. To, co svýma očima viděl, už nebyla světle šedavá obloha nebo inkoustové větve.

V malých mezerách mezi temnými mraky byla jemná záře.

V trhlinách mezi černými větvemi byl nový život, co neustále zápolil o to, aby ukázal své pupeny.

Hudba skončila, a tak skončilo i představení, a přesto Tang Feng dlouho neslyšel, že by režisér zakřičel „Střih!” Jeho okolí bylo také extrémně tiché, mohlo by to být tak, že to nezahrál dobře?

Jelikož to bylo poprvé od svého znovuzrození, kdy se ve vší upřímnosti postavil před kameru, byla by lež říct, že necítil ani trochu nervozity. Chvíli jen prázdně zíral před sebe, tak nějak nechápal, proč jsou všichni tak zticha.

Tlesk tlesk tlesk. Z rohu přišlo něčí tleskání. Potom to bylo, jako když kámen spadne do vody a hladina se rozvlní. Lidé jeden po druhém začali tleskat, až Tang Feng slyšel jenom vřelý aplaus a jásání.

Tang Feng se se širokým úsměvem obrátil k místu, odkud to tleskání začalo. Nikdo tam nebyl a nebylo jak vědět, kdo mu jako první věnoval svůj aplaus a uznání.
--------------------------------------------------------

~ Jenom připomínám, že pomalu dotahujeme anglický překlad, a až ho doženeme úplně, budeme čekat na vydání nových dílů, ke kterému dochází s frekvencí dvakrát do měsíce po jedné nebo dvou kapitolách s občasnými výpadky. 

Takže abychom v prostojích měli co číst, můžete kouknout do záložky "Další čtivo" a případně se do komentářů vyjádřit, co zaujalo vás. Samozřejmě neručím za to, že se shodneme, ale určitě k tomu přihlédnu. Anebo můžeme udělat i anketku, to je taky možnost, když překonám svoji přirozenou lenost a nějakou tu tabulku stvořím :) ~

<Předchozí>...<Následující>