TS - kapitola 59-60

Kapitola 59 – Stůl pro čtyři (1)

Lu Tianchen shlédl na dokumenty na svém stole. Už to byly celé dvě hodiny, a přesto se prokousal akorát třemi stránkami. Před půl hodinou byl na straně tři. A teď za půl hodiny byl stále na straně tři. Vážně chtěl vědět, jak se Charlesovi podařilo soustředit na práci, když si Tang Fenga přivedl s sebou do práce.

Po třicáté šesté Lu Tianchen mírně natočil hlavu, aby se podíval po muži nedaleko. Tang Feng rozhodně nedělal žádný hluk a nevyrušoval ho, ale vážně se zdálo, že se mu líbilo chodit po kanceláři. Aby nevydával žádné zvuky, sundal si boty. Okny prosvítalo slunce a odráželo se od dvou bledých, bosých nohou, takže z toho vznikl oslepující efekt.

Tang Feng znuděný čtením stál u okna a shlížel na nekonečný shon lidí a aut dole. Ale nedokázal v klidu stát. Jednou nohou neustále stoupal na špičku a pak zase na celou plosku chodidla. Nedokázal ani klidně koukat; po chvilce se začal zase pohybovat. Otáčel krkem jako kyvadlo, protáčel pasem dozadu a dopředu a pak si protáhl záda.

Neposedný muž v kanceláři brzy našel činku. Posadil se na pohovku a začal cvičit.

Tang Feng rozhodně nedělal žádný hluk, ale donekonečna se přesouval z jedné strany na druhou. Lu Tianchen chtěl párkrát promluvit a říct mu, aby s tím přestal, ale nakonec nastal čas oběda a on pořád nic neřekl.

„Mělo by se jíst pravidelně, jinak z toho budete mít žaludeční problémy.” Tang Feng položil ruce na Lu Tianchenův stůl. Nehodlal tomu odpornému člověku říct, že se celé dopoledne pohyboval naschvál. (Pozn.: Pomsta ;-D )

Lu Tianchen vzhlédl a Tang Fenga pozoroval. „Jídelna.”

„Jistě.” Nevadilo mu kde.

Tang Feng Lu Tianchena následoval do firemní jídelny. Po cestě po něm mnoho zaměstnanců střelilo krátkým pokoutným pohledem. To samé zažil s Charlesem, takže se kvůli tomu ani trochu nestyděl a ani ho to nesužovalo.

Když už se zmínil o vlku, ten muž, s kterým celý měsíc bydlel, se nečekaně objevil. Charles seděl na tom samém místě, na té samé židli, jako když tady spolu jedli naposledy.

V oddělení s jídelním lístkem Charles momentálně pil víno a kouřil cigaretu. Jeho tvář vypadala jako obvykle, jako mladý zbohatlík. Až na to, že tentokrát naproti němu neseděl Tang Feng. Byl to další celkem pohledný mladý muž.

Když Tang Feng znovu spatřil Charlese, na mysl mu vytanulo jenom jedno: Ten hýřil si časem užene ledvinové problémy.

Kromě toho moc nepřemýšlel o tom, že je Charles s někým jiným. Přesně tak, jak očekával, že Charles nebude nic cítit, když on spatří jeho s Lu Tianchenem. Přece jenom to Charles řekl, že se rozloučí v přátelském duchu.

„Hej, to je ale náhoda. Proč se nenajíme spolu?” Charles zamával rukou, jakmile spatřil Tang Fenga a Lu Tianchena. Zároveň přetáhl mladého muže na místo vedle sebe. Ruku si s láskou položil na jeho ramena, úsměv měl obzvláště zářivý.

Lu Tianchen se usmál, jak zamířil k němu. „Dobrá.”

Lu Tianchen se posadil naproti Charlesovi, takže Tang Feng si vzal poslední volné místo. Tang Feng se nenuceně posadil. Pak se přirozeně pozdravil s Charlesem a mladíkovi kývl.

Kapitola 60 – Stůl pro čtyři (2)

„Miláčku, objednej si, co chceš. Neostýchej se,” řekl Charles s atraktivním úsměvem na tváři a starostlivým výrazem ve svých jasných, hnědých očích. Byl něžný a ohleduplný, ukazoval všechny charakteristiky dokonalého milence.

Mladíka jménem Li Quan Charlesova slova hluboce dojala. Nechápal, proč ho Charles včera v noci vyhodil jen po jediném polibku, ale nakonec dostal kompenzaci v podobě velké sumy peněz. Slyšel, jak si lidé povídali, že boháči se k lidem v jeho branži nikdy nechovali moc dobře. Některé to ošklivé chování dokonce zničilo. Lidé, s kterými se setkal dřív, nebyli jako tenhle kavalír vedle něj: pohledný, ohleduplný a něžný.

Mezitím Tang Feng prolistoval menu a objednal si pár mírně pálivých jídel. Charlesovi a mladíkovi nevěnoval pozornost. Jeho dohoda s Charlesem už skončila; a proto v jeho mysli skončil i jejich vztah. A teď ať už chtěl Charles spát s kýmkoli, nemělo to s ním co dělat. Přesně jako nemělo co dělat s Charlesem, s kým on randil.

„Předsedo Lu, můžu se dneska odpoledne přestěhovat na ubytovnu?” zeptal se Tang Feng, jak se otočil na Lu Tianchena, jeho mysl už se přesunula na jiné věci. Nechtěl se stěhovat v noci. Když si přestěhuje věci dovnitř, bude je muset vybalit a uklidit. Bylo by otravné strávit celou noc vybalováním.

Lu Tianchen vrátil své menu číšníkovi a úkosem se na Tang Fenga podíval. „Odpoledne musíš s Xiao Yu prodiskutovat podmínky výcviku.”

Což znamenalo, že toto odpoledne se nebude moct přestěhovat na ubytovnu. Tak proč se ta diskuze s Xiao Yu odložila na odpoledne, když to mohl udělat ráno? Lu Tianchen si s ním naschvál zahrával? Ale tak to nevypadalo.

Tang Feng mírně pozvedl obočí a natáhl se pro svou sklenku s vodou. Ale zrovna když se jí chtěl chopit, chopil se jí Charles a podal ji Li Quanovi.

„Napij se, miláčku.” Charles mu věnoval zářivý úsměv.

Tang Fengovi to ani v nejmenším nevadilo, nenuceně se natáhl nalevo a vzal si sklínku na Lu Tianchenově straně stolu. Charles si pravděpodobně omylem vzal špatnou sklenici. Pokud se budou držet momentálního pořadí, pak sklenice na Li Quanově straně bude Lu Tianchenova a ta na Lu Tianchenově straně bude jeho.

Charlesovi nad Tang Fengovým počinem zacukalo v očích. Lu Tianchen trochu zvedl pohled a podíval se po Tang Fengovi, co momentálně pil.

„Co?” Tang Feng si okamžitě všiml, že na něj Lu Tianchen zírá.

„To je moje sklenice,” řekl Lu Tianchen a podíval se na něj přimhouřenýma očima.

Tang Feng se na oplátku drze usmál. „Já mám tuhle. Vaše je nalevo.”

Lu Tianchen nad tou odpovědí zvedl bradu.

Jak Tang Feng sklenici položil, ušklíbl se. Už se z ní napil, tak jak si ji mohl Lu Tianchen vzít zpět?

Aniž by Lu Tianchen sklopil pohled, okamžitě si vzal sklenici, co Tang Feng zrovna odložil a z které pil. Tang Fengovi se mírně rozšířily oči. Jak Charles sledoval tu jejich souhru, jeho úsměv tak nějak zatuhl.

„Miláčku, já mám taky žízeň.” Charles ten okamžik zničil, popadl sklenici, co použil Li Quan, a zvedl si ji ke rtům. Chviličku váhal s vyhýbavým pohledem v očích. A pak jako kdyby se nutil spolknout hořkou medicínu, upil ten nejmenší možný doušek. Vlastně si akorát smočil rty.

Tang Feng se otočil a zamával na číšníka. „Mohl bych dostat sklenici vody?” Taková banda absurdních chlápků, pomyslel si.

„Tang Fengu...” Charles klepl do stolu, jak se mu po dlouhé chvíli podařilo vypotit jeho jméno.

„Ano?”

Charles s malým úsměvem přehodil paži Li Quanovi kolem ramen. „Tohle je můj miláček.”

Tang Feng přikývl a usmál se. „Já vím. Před chvílí jsme se pozdravili. Ty jsi Li Quan, že?” Svůj mírný úsměv namířil na mladíka naproti sobě. Li Quan se nečekaně začervenal a sklonil hlavu.

Charles se dutě zasmál a zíral na muže vedle sebe. To je ale trapný chlápek.

Ta podivná atmosféra kolem stolu vytrvala po celý oběd. Zrovna když měli dojídat, Lu Tianchen se podíval na svého starého přítele naproti. Pak řekl Tang Fengovi: „Vyvstaly nějaké problémy a ubytovna je plná. Řeknu někomu, aby ti našel byt. Mezitím můžeš bydlet u mě doma.”

„Dobrá.” Tang Feng byl s obratem situace naprosto spokojen. Byt byl mnohem lepší než ubytovna. Pár dní to mohl s Lu Tianchenem vydržet. Lu Tianchen ho každopádně viděl jako přítěž; pravděpodobně mu byt najde co nejdřív.

Když Charles zaslechl jeho souhlas, najednou mu zaběhlo víno.
-------------------------------------------------

<Předchozí>...<Následující>