GDC - kapitola 108

Kapitola 108 – Utajení (2)

Pokud by ten útok na krk uspěl, i kdyby tím Nie MingJuea zcela neporazil, stejně by jim to získalo trochu času. Ale kvůli Su Sheho náhlému výbuchu meč prosycovalo tolik duchovní energie, že to nedokázal vystát. V půli výpadu se s křupnutím rozbil na střepy.

Naopak Nie MingJueova rána pěstí zasáhla Su Sheho přímo doprostřed hrudi. Su Sheho okázalost pominula stejně rychle, jak ji nabyl. Nedokázal ani vykašlat krev nebo říct pár posledních slov bez ohledu na důstojnost nebo krutost a život z jeho očí vyprchal.

I Jin GuangYao zhroucený vedle Lan XiChena tu scénu viděl. V očích se mu leskly slzy, ať už to bylo kvůli tomu, že ta bolest v paži a břiše zesílila, nebo kvůli něčemu jinému. Ale než měl šanci popadnout dech nebo si olízat rány, Nie MingJue vytrhl pěst zpět, otočil se a hladově zíral jeho směrem.

V tom jeho drsném, přísném výrazu na ztuhlé tváři se zračil náznak soudu, co se nijak nelišil od toho, než zemřel. Jin GuangYao byl z toho tak poděšený, že ho dokonce přešly i slzy, a on se otočil pro pomoc na Lan XiChena. Hlas se mu chvěl: „Bratře...”

Lan XiChen natočil svou čepel jiným směrem, zatímco Wei WuXian a Lan WangJi také zrychlili své melodie. Ale Nie MingJue už překonal účinek toho hvízdání. Bude mnohem těžší než předtím, aby to znovu zabralo.

V této chvíli někdo stranou najednou zavolal: „Wei WuXiane!”

Wei WuXian okamžitě odpověděl: „Co?”

Teprve když odpověděl, si uvědomil, že to na něj zavolal Jiang Cheng. Wei WuXiana to tak nějak překvapilo. Jiang Cheng mu neodpověděl přímo. Místo toho něco vytáhl z rukávu a hodil mu to. Wei WuXian to instinktivně chytil a podíval se. A spatřil černou, lesklou flétnu s karmínovým střapcem.

Byla to přízračná flétna Chenqing!

Jak si osahal flétnu, kterou znal více než dobře, neměl ani chvilku na překvapení. Bez zaváhání si ji zvedl ke rtům a zavolal: „Lan Zhane!”

Lan WangJi přikývl. Nebylo třeba dalších slov, neboť tóny citery a flétny zazněly jako jeden. Citera byla jako zmrzlá řeka a flétna jako letící ptáci; jedna potlačovala, zatímco druhá lákala. Během tohoto duetu se Nie MingJueovo tělo zapotácelo, než ho to nakonec napůl přinutilo odvrátit krok od Jin GuangYaa.

Jeden krok za druhým a pod kontrolou citery a flétny se znovu se ztuhlými údy vydal k prázdné rakvi. Wei WuXian a Lan WangJi jej také krok za krokem následovali. Jakmile Nie MingJue padl do rakve, oba zároveň kopli do víka rakve, co bylo na zemi. To těžké víko se vzneslo a pak spadlo. Wei WuXian se přemetem svižně dostal na rakev. Chenqing si zastrčil za pas, rychle se kousl do prstu pravé ruky a bez chvilky oddechu plynně a od shora až dolů namaloval celou řádku divokých, krvavých zaklínadel!

Teprve pak to zvířecí vytí z rakve postupně odumřelo. Lan WangJi položil ruku na sedm vibrujících strun a utišil tak zvuk citery. Wei WuXian si zlehka oddechl. Chvíli obezřetně čekal. Teprve když určil, že z pod víka rakve už nevycházela žádná energie, vstal. „To je ale výbušná povaha, že?”

Jak stál na rakvi, byl mnohem vyšší. Lan WangJi odložil svou citeru a svýma světlýma očima k němu vzhlédl. Wei WuXian shlédl a nemohl si pomoct a dotkl se ho na tváři svou pravou rukou. Přidal mu tak pár krvavě rudých značek, ať už to bylo omylem nebo naschvál.

Lan WangJi se tím nijak moc netrápil. „Pojď dolů.”

Wei WuXian s širokým úsměvem seskočil a nechal se chytit do náručí.

Situace utichala, ale Nie HuaiSang na druhou stranu začal sténat bolestí. Žadonil: „Bratře XiChene! Pojď mi říct, jestli mám nohu pořád připojenou k tělu nebo ne!”

Lan XiChen k němu přišel, přitlačil ho k zemi, aby se na to podíval. „HuaiSangu, jsi v pořádku. Není třeba se tak bát. Nohu nemáš zlomenou. Je to jenom říznutí.”

Nie HuaiSang vyděšeně vykřikl: „Říznutí! Jak se nemám bát, když je to říznuté?! Prošlo to skrz na skrz? Pomoz mi, bratře XiChene!”

Lan XiChen nevěděl, jestli se má smát nebo ne. „Není to tak vážné.”

Nie HuaiSang se stejně válel po zemi a objímal si nohu. Lan XiChen věděl, že se ze všeho nejvíc bál bolesti, a tak zpoza klop vytáhl nádobu s pilulkami a dal ji Nie HuaiSangovi do ruky. „Na úlevu od bolesti.”

Nie HuaiSang nádobu hned otevřel, jednu snědl a nesouvisle si stěžoval: „Jak to, že mám takovou smůlu? Po cestě mě bezdůvodně lapil Su MinShan— musel mě bodnout, i když prchal! Copak nevěděl, že mě mohl akorát odstrčit z cesty a hotovo? To musel použít meč...”

Lan XiChen vstal a otočil se. Jin GuangYao seděl zhrouceně na zemi, tvář měl bledou jako papír. I vlasy měl tak nějak rozcuchané a na čele se mu perlil pot. Přišel o veškerou vyrovnanost. Možná ho ta paže až příliš bolela, ale bezděky trochu sténal. Vzhlédl k Lan XiChenovi. I když nic neřekl, stačilo se jenom podívat, jak vypadal, jak si tam s tak sklíčeným výrazem svíral uťaté zápěstí, a člověk ho litoval.

Lan XiChen se na něj chvíli díval a pak si povzdechl a vytáhl léčivo, co měl s sebou.

Wei WuXian: „Vůdče sekty Lane.”

Lan XiChen: „Mladý pane Weii, zrovna teď... v tomhle stavu by neměl být ničeho schopen. Pokud ho neošetříme, možná tu zemře. Mnoho věcí ještě zůstalo nezodpovězených.”

Wei WuXian: „Vůdče sekty Lane, já vím. Neříkám, že mu nemůžeš pomoct. Jen jsem ti chtěl připomenout, aby sis dával pozor. Bude nejlepší, když ho umlčíš, aby nic neřekl.”

Lan XiChen přikývl a otočil se na Jin GuangYaa. „Vůdče sekty Jine, slyšel jsi ho. Prosím, už se nepokoušej o nic nesmyslného. Jinak tě varuji, že pokud něco uděláš, nebudu mít žádné smilování a...” Zhluboka se nadechl. „Připravím tě o život.”

Jin GuangYao přikývl a slabě zašeptal: „Děkuji, ZeWu-June.”

Lan XiChen se sklonil a velmi obezřetně mu ošetřil zranění na zápěstí. Jin GuangYao se neustále chvěl. Když Lan XiChen viděl, že jeho zapřísáhlý bratr s takovým potenciálem skončil takhle, ani on nevěděl co říct. Mohl si akorát tiše povzdechnout.

Wei WuXian a Lan WangJi odešli do kouta. Wen Ning stále ležel na Jiang Chengovi a Jin Lingovi v té velmi trapné, napůl zhroucené pozici. Wei WuXian ho položil zády na zem. Když si prohlédl tu díru v jeho hrudi, celkem ho to trápilo. „Jen se na sebe podívej... Jak to mám teď zakrýt?”

Wen Ning: „Mladý pane, je to vážně vážné...?”

Wei WuXian: „Ne. Přece jenom orgány nepotřebuješ. Ale vypadá to ošklivě.”

Wen Ning: „Přece jenom nepotřebuju vypadat pěkně...”

Jiang Cheng byl zticha, zatímco Jin Ling váhal, jestli by měl promluvit nebo ne.

Lan XiChen na druhé straně ošetřoval Jin GuangYaovi zranění. Když Lan XiChen viděl, že Jin GuangYao téměř omdléval bolestí, neměl to srdce to snášet. Byť to ze začátku chtěl použít, aby ho tím potrestal. Otočil se. „HuaiSangu, dej mi tu nádobu s léčivy.”

Nie HuaiSang z nádoby snědl dvě pilulky, aby utišil bolest, a pak si ji dal za vlastní klopu. Pospíšil si: „Ach, jistě.” A sklopil pohled, aby ji našel. Když ji našel, užuž ji chtěl Lan XiChenovi předat, když se mu najednou zúžily zorničky a on úlekem vykřikl: „Bratře XiChene, za tebou!!!”

Lan XiChen v Jin GuangYaově přítomnosti od začátku nepolevil v obezřetnosti, byl z toho celý napjatý. Když spatřil Nie HuaiSangův výraz spolu s tím jeho varováním, cítil, jak něco v jeho nitru ochladlo. Bez váhání vytasil meč a bodl vzad.

Meč Jin GuangYaa probodl přímo skrz hruď. Tvářil se šokovaně.

Ostatní ten náhlý zvrat situace také překvapil.

Wei WuXian vyskočil na nohy. „Co se stalo?!”

Nie HuaiSang: „J-j-já... viděl jsem bratra... ne, viděl jsem, jak vůdce sekty Jin strčil ruce za záda. Nevěděl jsem, jestli...”

Jin GuangYao shlédl na meč, co mu pronikl hrudí. Zacukalo mu ve rtech, jako kdyby chtěl něco říct, ale nemohl se ani obhajovat, neboť ho předtím umlčeli. Wei WuXian měl pocit, že na této situaci bylo něco podivného.

Než měl šanci se zeptat, Jin GuangYao vykašlal celkem dost krve. Hlas měl ochraptělý: „Lan XiChene!”

Silou se prolomil kouzlem ticha.

V této chvíli byl Jin GuangYao zraněný od hlavy až k patě. Levou ruku měl spálenou jedovatým dýmem, pravou ruku měl uťatou a z břicha mu chyběl kus masa. Byl pokrytý krví a nedokázal ani vzpřímeně sedět, a přesto zrovna teď bez jakékoli pomoci vstal. Bylo to jako poslední paprsek světla zapadajícího slunce. Hlasem plným nenávisti znovu zavolal: „Lan XiChene!”

Lan XiChen už byl mimo jakékoli zklamání a žal. „Vůdče sekty Jine, říkal jsem ti to. Pokud se znovu o něco pokusíš, nebudu mít smilování.”

Jin GuangYao s plamennou tváří vyplivl: „Ano! To jsi řekl. Ale copak jsem jednal?!”

Vždycky si před ostatními udržoval vlídné, elegantní vzezření, a přesto se teď tvářil tak divoce. Když Lan XIChen viděl, jak abnormálně se choval, také měl pocit, že je na tom něco špatně. Okamžitě se otočil a podíval se znovu na Nie HuaiSanga.

Jin GuangYao se zasmál. „To stačí! Kvůli čemu se na něj díváš? To nemá smysl! Co bys mohl spatřit? Za celá ta léta jsi přece jenom nikdy neprohlédl ani mě. HuaiSangu, jak vskutku působivé.”

Nie HuaiSang neměl slov, jako kdyby o ně přišel z úděsu nad tím náhlým obviněním.

Jin GuangYao s nenávistí promluvil: „Jak nečekané, že jsem takhle tvou rukou padl...”

Pokusil se vydat k Nie HuaiSangovi, ale uprostřed hrudi měl stále zanořený meč. Stačil jediný krok a ta agónie ho okamžitě přemohla.

Lan XiChen mu nedokázal uštědřit smrtící úder, a ani nedokázal ten meč zbrkle vytáhnout. Vykřikl: „Nehýbej se!”

Jin GuangYao se ve skutečnosti nedokázal pohnout. Jednou rukou se chopil čepele před svou hrudí, ustálil se a vyplivl krev. „Jaký Kýval! Není divu... Muselo být celkem těžké se tolik let skrývat!”

Nie HuaiSang se třásl. „Bratře XiChene, věř mi, tehdy jsem vážně viděl...”

Jin GuangYao zkroutil tvář a zakřičel: „Ty!”

Chtěl se znovu vrhnout k Nie HuaiSangovi a meč se mu do hrudi zanořil ještě o pár centimetrů hlouběji.

Lan XiChen také zakřičel: „Nehýbej se!”

Dříve utrpěl mnoho velkých ztrát, když věřil Jin GuangYaovým lžím. Bylo jenom přirozené, že se tentokrát měl na pozoru. Že měl podezření, že Jin GuangYao naschvál obvinil Nie HuaiSanga poté, co ten spatřil, co hodlal udělat, jen aby Lan XiChena znovu chytil nepřipraveného.

Jin GuangYao z jeho očí snadno vyčetl, co si myslel. Z hněvu se zasmál. „Lan XiChene! Během tohoto života jsem řekl nespočet lží a nespočetněkrát jsem zabil. Jak jsi řekl, zabil jsem svého otce a bratra, svou ženu a syna, svého učitele a přítele— jaké zlo jsem na světě nespáchal?!”

Sípavě se nadechl. „Ale nikdy jsem ani nepomyslel, že bych ublížil tobě!”

Lan XiChena to udivilo.

Jin GuangYao teď ještě víc lapal po dech, svoje slova cedil skrz zaťaté zuby. „...Když tehdy vypálili Oblačná Zákoutí a ty jsi prchl, kdo tě zachránil před veškerým nebezpečím? A když sekta Lan z Gusu znovu stavěla Oblačná Zákoutí, kdo ti pomáhal vším, co měl? Kdy jsem se za celá ta léta zaměřil na sektu Lan z Gusu, když jsem vždycky reagoval jen s podporou?! Kromě dneška, kdy jsem ti dočasně zamezil duchovní moc, kdy jsem ukřivdil tobě nebo tvé sektě? Proč se vůbec dožaduji vděku?!”

Jak Lan XiChen zaslechl ty otázky, už se nedokázal přimět k tomu, aby ho zase umlčel.

Jin GuangYao: „Su MinShan se mi mohl takhle odvděčit jen proto, že jsem si tehdy pamatoval na jeho jméno. Ale na druhou stranu ty, ZeWu-June, vůdče sekty Lane, jsi vůči mě stejně netolerantní jako Nie MingJue— odmítl jsi mi vyšetřit byť i jen jediný nádech života!”

Jak to Jin GuangYao řekl, najednou se stáhl vzad. Vytrhl si z hrudi Shuoyue a s ní vystříklo pár stříkanců krve.

Jiang Cheng zakřičel: „Nenechte ho utéct!”

Lan XiChen pokročil jen o dva kroky a bez obtíží se ho znovu chopil. Jin GuangYao v tak ostudné situaci nedokázal nikam utéct bez ohledu na to, jak byl rychlý. I Jin Ling by ho chytil s očima zavřenýma. A kromě toho měl mnohá zranění a utržil i smrtelné zranění. Už nebylo třeba si na něj dávat pozor.

Ale Wei WuXian si najednou něco uvědomil a zakřičel: „Nesnaží se utéct!!! ZeWu-June, hned od něj odstup!”

Už bylo příliš pozdě. Krev z Jin GuangYaova uťatého údu skapala na rakev. Stékala po místě, kam Wei WuXian nakreslil zaříkadla a zničila je a mezerou v rakvi stekla dovnitř.

Nie MingJue, kterého zapečetili, se prolomil z rakve!

Víko se rozletělo na kusy. Bledá ruka se chopila Jin GuangYaa kolem krku, zatímco druhá tápala po Lan XiChenově krku. Jin GuangYao se nesnažil utéct. Místo toho s tím svým posledním dechem zápolil, aby Lan XiChena dovedl k Nie MingJueovi, aby mohli umřít spolu!

Lan WangJi povolal Bichen, co vystřelil rychlostí blesku, ale Nie MingJue se těchto duchovních zbraní nebál ani v nejmenším. I kdyby ho Bichen zasáhl, pravděpodobně by mu stejně nezabránil v tom, aby překonal tu malou vzdálenost mezi ním a Lan XiChenovým hrdlem.

A přesto když už se ta ruka měla Lan XiChena chopit pod krkem, Jin GuangYao rukou, co mu ještě zbývala, udeřil Lan XiChena do hrudi a odtlačil ho pryč.

Ovšem jeho samotného Nie MingJue vtáhl zpět do rakve a pak ho držel ve vzduchu jako loutku. Ta scéna byla více než strašlivá. Jin GuangYao se svou jedinou rukou snažil odtáhnout Nie MingJueovu ocelovou dlaň. Bez ustání v bolestech zápolil, vlasy měl zcuchané a z očí mu sršela intenzivní zášť. Veškerou energií, co mu zbývala, klel: „K čertu s tebou, Nie MingJue! Myslíš si, že se tě vážně děsím?! Já...”

S velkými obtížemi vykašlal krev. Všichni přítomní zaslechli křupnutí, co bylo abnormálně jasné a brutální.

Jin GuangYaovi z hrdla unikl sten posledního výdechu.

Jin Lingovi se zachvěla ramena. Zavřel oči a zakryl si uši, příliš se bál to dál sledovat nebo poslouchat.

--------------------------------------------

~ Zlosyn je mrtev, ať žije zlosyn! A teď dotaz, lhal Jin GuangYao nebo byl Nie HuaiSang opravdu ta černá eminence v zákulisí? ~

<Předchozí>...<Hlavní stránka>...<Následující>