LMW - kapitola 181

Kapitola 181 – Polapeni

Ling Xiao to všechno velmi jasně řekl před sochou.

Kdyby tu dneska nebyl on, ale Luo ShuHe a podobní lidé, pravděpodobně by kvůli těm pokladům došlo k masakru. Byla příliš velká škoda, že si socha tentokrát našla špatné lidi.

Socha, které se dlouho nedostalo odpovědi, rozkázala jediným slovem: „Zabít!”

A pak z lesknoucích se krvavě rudých očí sochy najednou vystřelily dva paprsky rudého světla. To rudé světlo vystřelilo přesně na místo, kde předtím stáli, ale neproniklo podlahou. Zdálo se, že socha byla celá netrpělivá, aby se navzájem zabili, a tak se rozhodla jednat.

Ling Xiao objal You XiaoMoa a vyhnul se útoku sochy. Chladně se zasmál: „Konečně už nedokážeš déle čekat?”

Socha na to zareagovala tak, že dál útočila. Zároveň s tím bylo slyšet, jak z hloubi paláce vycházely různé zvuky. Z toho děsivého zeleného světla pomalu vystoupila skupina loutek, co vypadala přesně jako stráže venku. Pokud v nich byl nějaký rozdíl, pak by to bylo v auře.

Tyto loutky měly vyšší sílu než ti dva strážní venku. A to celkem o dost. Nejslabší z nich byl v řádu Měsíce. A zdálo se, že jich nebylo jen pár. Neustále přicházeli z hloubi paláce. Bylo jich aspoň stovka.

You XiaoMo úlekem poskočil. „Tohle mi přijde trochu moc okázalé.”

Konečně pochopil ty pasti, o kterých se Ling Xiao zmínil. V paláci bylo skrytých tolik loutek. Pokud by na jejich místě byla sekta TianXin nebo jiná síla, pravděpodobně by se s tím nedokázali vypořádat a utrpěli by strašný výprask. Bylo by to podobné situaci zříct se vlastní nevěsty a ještě přijít o armádu.

Ale něco na tom nechápal. Jelikož to byla past, proč stejně šli nahoru, i když si byli plně vědomi nebezpečí? Nemohlo to být tak, že je ty kamenné podstavce lákaly, až byli ochotní se zříct života, ne?

Ling Xiao vrazil dlaní kupředu a vítr okamžitě rozdrtil deset loutek na kusy.

Ale ty loutky přece jenom neměly inteligenci a neměly život. Neznaly únavu. Neznaly bolest. Věděly akorát to, jak slepě útočit. A zastavily se, až když už se nemohly vůbec pohnout.

Jelikož to Ling Xiao věděl, nedržel se nijak zpátky. Od samého začátku je proměnil na prach. Podlahu velmi rychle pokryly vrstvy jemného prachu, vážně je drtil až do extrému.

Socha těma svýma očima viděla, že ty loutky drtí na kusy, a rozzuřilo ji to.

Když se rozzuřila, vstala. V mžiku se ze své původní pozice se zkříženýma nohama postavila.

Svou obrovskou rukou silou máchla dolů k jejich hlavám v touze je rozplácnout. Ale znovu to vyšlo naprázdno. Jenom podlaha se zachvěla, ale nepukla.

Ling Xiaovi zacukalo v obočí. Koutkem oka viděl tu netknutou formaci na podlaze a rty se mu najednou vytočily vzhůru. Vystrčil dlaň; spalující horké plameny se zhustily do ohnivé koule a ta udeřila do podlahy, takže se s hlasitým tříštěním rozsypala. Ty netknuté dlaždice to konečně naprosto zničilo a udělalo to obrovskou díru v podlaze.

Ten explozivní zvuk přirozeně neunikl pozornosti sekt, co byly ve třetině cesty nahoru. Dokonce cítili, jak jim země pod nohama vibruje. Výraz všech se okamžitě změnil.

Luo ShuHe v šoku vykřikl: „Co má tohle znamenat? To nás vlastně někdo předběhl?”

A to si nemyslel jenom Luo ShuHe. I lidé z ostatních sil se tvářili omráčeně. Zatímco v duchu odhadovali, kdo je předběhl, zrychlili krok, jinak by ty poklady vybílil ten, kdo dorazil jako první.

Bohužel bez ohledu na to, jak rychle se pohybovali, nebude to mít žádný smysl. Ještě se ani nedostali před Mělké břehy. Pokud je vodní démoni budou chtít zastavit, nebude mít smysl, ani kdyby měli v zádech rychlý vítr.

„Chlápek, co umí akorát použít hrubou sílu, nedojde pokojné reinkarnace!” Ling Xiao se vyhnul pěsti sochy, co se mu řítila na hlavu. Pak You XiaoMoa odnesl na bezpečné místo a z dimenze vytáhl Xiao Heie, aby ho chránil.

You XiaoMo objal Xiao Heie, co byl ve své původní podobě, a vystrčil hlavu zpoza sloupu. Pak sklonil hlavu a zašeptal mu: „Xiao Heii, myslíš si, že senior Ling bude moct sbalit všech deset pokladů?”

Xiao Hei na něj protočil očima. Jak by se mohl pouhý zbytek duše šéfovi rovnat?

You XiaoMo předstíral, že to neviděl. Najednou koutkem oka zahlédl, že těch deset pokladů spadlo na kamenné podstavce. Ty koule světla také zmizely. Nemohl si pomoct a navrhl: „Xiao Heii, co kdybychom tam zašli, zatímco oni dva budou bojovat...”

Než mohl dokončit to, co říkal, Ling Xiao s bouchnutím pěstí rozdrtil celou sochu. Všemi směry se rozlétly kamenné úlomky a z kusů sochy vyletěla rudá duše. Než mohla uniknout, pohltila ji ohnivá koule a proměnila ji na popel.

A pak najednou vykřikl hlas jako od ducha. Ten zvuk byl tak ohlušující, že je z toho bolely uši, a zdálo se, že to přicházelo z hloubek paláce. Poté následoval naštvaný hlas, co byl jiný než ten ochraptělý hlas předtím: „Ty ses vlastně odvážil zničit mého duševního dvojníka. Zasloužíš si smrt. Za to mi zaplatíš!”

Ten hlas zahučel v bláznivém hněvu, až to otřáslo celým palácem...

Ling Xiao ignoroval majitele toho hlasu a v mžiku se přesunul ke kamenným podstavcům. Využil té chvilky, aby poklady přesunul přímo do své dimenze.

Majitel úlomku té duše neměl v plánu ho nechat jen tak jít. Po pár pronikavých výkřicích všechny zelené svíčky s bafnutím zhasly.

V mžiku celý palác obklopil závan chladného větru, z kterého běhal mráz po zádech.

„Xiao Heii, nedotýkej se mě.” You XiaoMo najednou cítil, jak mu od nohou stoupal závan chladného vzduchu. Pak najednou ucítil, jak se ho něco dotklo na paži. Myslel si, že to byl Xiao Hei, co stál vedle něj, a tak to takhle řekl, aniž by otočil hlavu.

Xiao Hei na něj protočil očima. „Kdy jsem se tě dotkl?”

„Zrovna teď. A pokud ne ty...” You XiaoMo otočil hlavu; než mohl říct to „tak kdo”, najednou se před ním objevila mdle zářící bledě zelená tvář. A teď se ta tvář na něj bezvýrazně dívala.

„Duch!!!” zaječel You XiaoMo divoce.

Tenhle chlápek předstíral útok z východu, ale zaútočil od západu. Protože se Xiao Hei nemohl se silou druhé strany rovnat a protože se zdálo, že druhá strana také praktikovala nějaké deviantní bojové techniky, než zareagoval, You XiaoMo už zmizel. Ten prodlévající střípek duše ho odnesl jemu přímo pod nosem.

Když z velké síně zmizel You XiaoMoův pach, zdálo se, že to Ling Xiao okamžitě pocítil.

Za sekundu se objevil na místě za sloupem, kde se skrývali, a spatřil, že tam zůstalo jen jisté démonické zvíře. Ling Xiao se beze slova podíval na Xiao Heie.

Xiao Hei v hanbě sklonil hlavu. Věděl, že pochybil. Kdyby to věděl, za každou cenu by svého pána odtáhl do jeho dimenze.

Když už byla řeč o You XiaoMovi, kterého unesl střípek duše. V jistém koutku paláce se velmi rychle objevil jeden člověk a jeden duch.

Toto byla kamenná místnost, co nebyla o moc menší než ta velká síň. A před ní byla obrovská kaluž krve. A uprostřed té krvavé tůňky se čachtala lidská postava. Tvář té lidské postavy připomínala tvář střípku té prodlévající duše.

Střípek duše zvedl You XiaoMoa a přešel k tůni krve. Zvedl paže a bez zaváhání hodil You XiaoMoa do tůně...

You XiaoMoa to vyděsilo, až se po celém těle orosil studeným potem. Zrovna když měl dopadnout do krvavé tůně, v mžiku zmizel.

Bledě zelené zorničky střípku duše se zúžily a znovu se ozval jeho nesmírně ochraptělý hlas. Byl v něm náznak nevíry. „Dimenze?”

Ty zelené zorničky se odhodlaně pohybovaly a prohledávaly všechny čtyři kouty krvavé tůně. Byla to ale škoda; jelikož za života nedokázal vybrousit opravdovou dimenzi, jak mohl po smrti odhalit You XiaoMovu dimenzi vysokého řádu?

Zatímco pátral, You XiaoMo už manipuloval svou dimenzí, aby odešel z kamenné místnosti.

Kvůli té kamenné místnosti se cítil až příliš utlačeně, jako kdyby to byla nějaká obětní komora. A zvláště ta krvavá tůně. Pach krve tam byl neuvěřitelně silný. Navíc se zdálo, jako by to nebyla jen krev lidských kultivátorů, ale vypadalo to, že do toho hodili i celkem dost různých démonických zvířat.

Ale aby You XiaoMo odešel z kamenné místnosti, v mžiku vyčerpal svou duševní sílu. Nyní byl mágem 4. řádu, ale nanejvýš mohl svou dimenzí manipulovat zhruba dvě stě metrů. Kdyby to zkoušel ještě víc, použil by svou duševní sílu nadměrně.

Kvůli tomu, že se střípek duše předtím pohyboval až příliš rychle, You XiaoMo neměl ponětí, kde v paláci byl. Neměl na výběr a musel se napít duchovní vody, zatímco hledal cestu ven.

Zrovna když se tak zmateně potuloval, Ling Xiao s Xiao Heiem už dorazil do kamenné místnosti. Ačkoli You XiaoMoa neviděl, věděl, že už byl mimo nebezpečí.

Střípek duše přirozeně nečekal, že jeho doupě tak snadno najdou.

Ty dvě strany do toho šly vší silou. Tentokrát už se Ling Xiao nijak neomezoval. Prostě tu krvavou tůni, která byla také skutečným ztělesněním toho střípku duše, rozdrtil na kusy. Ta krvavá tůně, která se tam rozvíjela přes tisíc let, už nebyla. Prostě jen tak.

Z těla střípku duše se vyřinuly negativní emoce, bylo to jako obrovská černá díra. V této chvíli povolal veškeré ostatní duchovní dvojníky, co byli rozeseté po paláci, aby doplnili střípek duše. Zanedlouho poté se před Ling Xiaoem objevila téměř kompletní duše...

You XiaoMo si naprosto nebyl vědom, že se v kamenné místnosti schylovalo k tomuto rozhodujícímu boji. Ovládal svou dimenzi, aby vždycky ušel pár váhavých kroků, pohyboval se v malých návalech. Vážně chtěl ze své dimenze odejít, ale bál se, že by se před ním najednou objevila ta duchařská duše a že by se kvůli tomu podělal do kalhot.

Když bylo všude ticho a nebylo slyšet jediného zvuku, You XiaoMo konečně vyšel ze své dimenze.

Byl ve velmi dlouhé a široké chodbě. Na první pohled se zdálo, že konec chodby nebyl vidět. Na obou stranách byly zvýšené kamenné místnosti. Některé z nich neměly žádné dveře, takže šlo rovnou vejít. Jiné měly dveře, co byly pevně zavřené. 

--------------------------------------------

~ Než ho stihli zachránit, už se zachránil sám. A teď je čas na lup. Mezitím se ostatní sekty stále ani nedohrabaly ke vchodu. Kdyby byly chytré, už by to dávno zabalily, protože to stejně nemá smysl... ~


Hlavní stránka
Postavy a pojmy

<Předchozí>...<Následující>