JAB1 - kapitola 14

Kapitola 14

Shawnův bratranec Sage žil v méně bezpečné části města. To byl částečně důvod, proč se s ním Shawn tak moc nevídal. Dalším důvodem bylo, že poté, co ho před šesti měsíci propustili z věznice, byl po čertech divný: zdál se deprimovaný a vzdálený, jako kdyby tu vůbec nebyl. Shawn to nejdřív připisoval smrti jeho tety – zemřela, zatímco byl Sage ve vězení – ale nezdálo se, že to bylo kvůli tomu. Místo aby se jeho stav zlepšoval, byl jenom víc deprimovaný. Shawn se o něj samozřejmě bál, ale po pravdě řečeno, měl mnohem naléhavější problémy, o kterých musel přemýšlet, a neměl čas za svým bratrancem zajít.

Ale jelikož Shawn musel před noční směnou hodit děti k paní Hawkinsové, rozhodl se si trochu zajít a zjistit, jak se Sagovi vede.

Jeho bratranec ho přivítal s širokým úsměvem. „Hej, pojď dál,” řekl a otevřel dveře dokořán.

Shawnovi chvíli trvalo, než se vzpamatoval ze svého překvapení. „Vypadáš dobře,” řekl a poplácal ho po rameni a vešel do bytu. Sage vypadal vlastně skvěle; z nich dvou byl vždycky ten hezčí. Možná že oba měli blonďaté vlasy a modré oči po mámě, ale tím jejich podobnost končila. Rysy jeho bratrance byly mnohem jemnější – k čertu, přímo vytříbené. Kdyby se Christian setkal se Sagem, už by Shawnovi nikdy neřekl princezno.

Kvůli tomu vlastně Shawn přemýšlel, a ne poprvé, jestli ve vězení... jestli mu něco udělali. Pokud byly ty zkazky o tom, co se ve vězení dělo, pravdivé, s touhle tváří... Shawn se zachvěl.

„Jak se vede holkám?” zeptal se Sage, vytrhl ho tak z jeho myšlenek.

„Dobře. Dneska mám noční směnu, takže jsem je zrovna nechal u paní na hlídání.”

Sage se posadil na pohovku do tureckého sedu a poplácal na místo vedle sebe.

Shawn si sundal bundu a posadil se. „Vážně nemůžu zůstat,” řekl a podíval se na hodinky. „Nebo přijdu pozdě do práce. Jen jsem tě chtěl zkontrolovat a zjistit, jak se ti vede—”

Dveře se otevřely a do bytu vkročil muž.

Když spatřil Shawna, zastavil se a zíral.

Shawn na něj taky zíral. Ten muž byl vysoký a celkem pohledný, evidentně hispánského původu.

„Kdo to je?” zeptal se ten chlápek.

„To je můj bratranec Shawn,” řekl Sage celkem nejistě. „Shawne, to je Xavier.”

Shawn čekal na vysvětlení, ale žádného se mu nedostalo.

Ale když Xavier přišel blíž, naklonil Sagovi hlavu vzhůru a políbil ho, nebylo žádného vysvětlení třeba.

Ten polibek se protahoval a Shawn mohl akorát zírat. Byl si celkem jistý, že Sage byl naprosto normální.

No, evidentně ne.

Jeho bratranec vlastně zasténal a Shawn odvrátil zrak, bylo mu strašně nepříjemně. Vstal a odkašlal si. „Ehm, radši půjdu.” Uchechtl se. „Evidentně jsi v pořádku.”

To líbání za ním ustalo.

„Hele,” řekl Sage, zněl rozpačitě. „Já—”

„Nemusíš nic vysvětlovat,” řekl Shawn rychle a zamířil ke dveřím. „Půjdu.”

„Počkej,” řekl Sage. „Už je tma. Není bezpečno tady chodit. Xavier tě zaveze domů.”

„Já?” zamumlal Xavier.

„Ne, to vážně není třeba—”

„Zaveze tě,” řekl Sage.

„Hádám, že jo,” řekl Xavier. Dal Sagovi krátkou, hrubou pusu. „Až se vrátím, radši ať jsi nahý a připravený, Modroočko.”

Uzardělý Sage strčil Xaviera ke dveřím. „Zajdu příští týden,” řekl Shawnovi. „Neviděl jsem holky celou věčnost.”

Shawn přikývl a hodil na sebe bundu.

Xavier prošel kolem něj. „Pojďme. Jakže se jmenuješ?”

„Shawn,” řekl, nebyl si jistý, jak s tím chlápkem mluvit.

„Kde bydlíš?”

Shawn mu to řekl a Xavier ho zavedl k velmi starému, zrezlému Fordu Pinto. Shawn se na něj obezřetně podíval. „Jsi si jistý, že to je bezpečné?”

„Ne,” řekl chlápek a nasedl na místo řidiče.

„To... mě moc neuklidnilo.”

„Chtěl jsi, abych lhal?” řekl Xavier s náznakem netrpělivosti, evidentně se nemohl dočkat, až to bude mít za sebou a bude se moct vrátit za jeho bratrancem.

Shawn nastoupil do auta a vyrazili.

„Není tu žádný pás,” zamumlal Shawn. „Proč mě to nepřekvapuje?”

Xavier se neuráčil odpovědět.

„Takže,” řekl Shawn po chvilce. „Jsi přítel mého bratrance nebo tak něco?”

„Nebo tak něco,” řekl Xavier.

„Myslel jsem si, že je hetero.”

Xavier se zasmál, jako kdyby řekl něco vtipného.

„Ale jsem rád, že někoho má, víš,” řekl Shawn. „Bál jsem se o něj. Když se dostal z vězení, byl v depresi.”

„Vážně?” zamumlal Xavier.

„Jo. Doufám, že se mýlím, ale myslím... myslím, že mu ve vězení někdo něco udělal.”

„To máš pravda: já.”

Shawn otevřel pusu a zase ji zavřel bez jediného slova. Chvíli tu informaci trávil. „Ty jsi bývalý vězeň?”

„Jo.”

Skvělé. Byl v rezavém Fordu Pinto bez bezpečnostních pásů a s propuštěným vězněm za volantem.

„Kvůli čemu jsi byl ve vězení?”

„Zabil jsem osm lidí v obchoďáku.”

Shawn si odfrkl. „Vážně nečekáš, že tomu uvěřím, že ne?”

„Tvůj bratranec tomu věřil, dlouho.”

Shawn se usmál a potřásl hlavou. Sage byl trochu naivní. I když byl mladší než jeho bratranec, často měl pocit, že to on byl ten starší. „Takže co jsi doopravdy udělal?”

„Neúmyslné zabití. Opil jsem se, dostal jsem se v baru do rvačky, někdo umřel.”

Shawnovi přeběhl po zádech nervózní záchvěv. Neuměl si představit, co měl tenhle chlápek a Sage společného, ale jeho bratranec byl evidentně šťastný. To bylo to důležité, ne?

Shawn byl zbytek cesty zticha.

„Díky,” řekl, když auto konečně zastavilo před jeho domem. K jeho překvapení Xavier taky vystoupil. Shawn se uchechtl. „Tady na mě nikdo nezaútočí. Nemusíš—”

„Sage mi řekl, abych tě vzal domů. Vezmu tě domů.” Xavier se zamračil a podíval se Shawnovi přes rameno. „Někdo nás sleduje. Znáš toho chlápka?”

Shawn se otočil a ztuhl. Rutledge vystoupil ze svého Mercedesu a vykročil k nim.

„Jo, znám ho,” řekl Shawn.

„Vypadá naštvaně,” zamumlal Xavier.

Shawn se zasmál. „Naštvaně vypadá v podstatě pořád.” Zarazil se – vyznělo to téměř láskyplně – a Xavier po něm střelil ostrým, tázavým pohledem.

Rutledge se zastavil.

„Hej,” řekl Shawn.

Rutledge mu věnoval ošklivý pohled, kterým ho častoval celý minulý týden, a pak pomalu sjel Xaviera tak opovržlivým pohledem, že by měl každý pocit, že je úplně malinký. „Kdo je ten... člověk?”

Xavier přimhouřil oči, evidentně se mu nelíbil Rutledgeův charakteristický povýšený, blahosklonný tón.

„Xavier Otero,” řekl s milým úsměvem. Přistoupil blíž k Shawnovi a dal mu ruku kolem ramen. „Jen jsem Shawna zavezl.” Shawn se při tom obscénním podtónu v jeho hlase zostra nadechl.

Rutledgeovi to evidentně taky neuniklo. Ramena mu ztuhla a pohledem přejel po Shawnovi, jako kdyby hledal nějaký důkaz, než se podíval na Xavierovo auto. Rty se mu zkroutily v úšklebku. „Doufám, že jízda byla příjemná.”

Xavier blýskl pohledem k Rutledgeovu Mercedesu. „Na to nepotřebuju nablýskaný auto.”

„Pěkná práce, chlapi, to vůbec nebyla pasivní agresivita,” řekl Shawn a protočil očima. Podíval se na Xaviera. „Neber si to osobně – je protivný na každého. A ty,” Shawn se podíval na Rutledgea, „to trochu ztlum. Je to propuštěný vězeň a ne tvůj student.”

„Je to zločinec?” S Shawnem to v mžiku trhlo od Xaviera za Rutledgeova záda.

Shawn vyjekl. „Hej! Co ses zbl—”

„Nastup si do auta a odjeď,” řekl Rutledge Xavierovi, jeho hlas byl velmi, velmi tichý. „Hned. Znovu se k němu přibliž a zařídím, abys byl v mžiku ve své cele.”

Xavier ztuhl, zaťal pěsti. „To mi vyhrožuješ?”

„Jéje, uklidněte se k čertu, oba dva!” Shawn se postavil mezi ty dva muže a položil ruku Rutledgeovi na hruď. Zahlížel na ně. Arogantní idioti, oba. „Ty.” Podíval se na Xaviera. „Díky za odvoz, ale jdi domů a ojeď mýho bratrance. Nikdo ti nevyhrožuje – to je jenom Rutledgeova okouzlující povaha. Jdi.”

Xavier ztuhle kývl, nasedl do auta a nastartoval.

Když jim auto zmizelo z dohledu, Shawn se otočil na Rutledgea. „A ty. Co se stalo s tou žárlivostí 'pro muže s malým penisem a nízkým sebevědomím'?”

„Nic,” řekl Rutledge podrážděně. „Jsi hloupý? Víš, co zločinci jako on dělají ve vězení pěkným klukům jako ty? Muži jako on nejsou zvyklí na otázky.”

Shawn se uchechtl. „Bojíš se o mě? To mě dojalo. Pozor, nebo si začnu myslet, že se o mě vlastně staráš.”

Rutledge se na něj mračil, ale nic neřekl.

„Co tady vůbec děláš?” zeptal se Shawn. Opožděně si uvědomil, že měl ruku pořád na Rutledgeově hrudi a že ho hladil. Rychle ji stáhl a strčil ji do kapsy od bundy. Podíval se po Rutledgeově autě. „Počkat, čekal jsi na mě?”

„Ano.”

„Proč? Pokud sis chtěl promluvit, mohl jsi zavolat. Máš moje číslo.”

„Nemám. Vymazal jsem ho.”

Shawnovi vyletělo obočí nahoru. „Proč? Obtěžovalo tě to?”

Rutledgeovi zacukalo ve spánku. „Protože jsem ho nepotřeboval.”

„Tak proč jsi tady?”

Rutledge stiskl rty k sobě, očima provrtával Shawna. „Jsem tady, abych tě varoval.”

„Varoval?”

„Ano, varoval. Tvůj výkon na mých přednáškách je pořád strašný—”

„Protože jsi byl absolutně brutální!”

„—takže nečekej, že prolezeš jen kvůli své pěkné tvářičce a rtům a očím a—” Rutledge se odmlčel a zahlížel na Shawna, jako kdyby byla jeho chyba, že řekl, co řekl. „Tím myslím, že se ti nedostane zvláštního zacházení, Wyatte.”

Shawn se nahnul k jeho rtům a hrubě zašeptal: „A to jsi přišel až sem, abys mi řekl jenom tohle? To je kravina.”

Jejich dech se promísil, oba dýchali rychle a nervózně, byl to jediný zvuk v Shawnových uších.

Ježíši, Shawn to už nedokázal snést. Chvěl se, bolel—

Když Rutledge srazil jejich rty k sobě, jako první Shawn pocítil úlevu. Bože, konečně. A pak všechno ostatní vyprchalo; na zátylku měl velké ruce, proti sobě pevné tělo a ty rty horké a nemilosrdné – tak dobré – a Shawn sténal, snažil se ho líbat hruběji, vzít ho hlouběji.

Neměl ponětí, kolik času uplynulo, když mu v kapse bundy zazvonil telefon.

S frustrovaným povzdechem Shawn odtrhl rty a zvedl to.

„Jo?” podařilo se mu, prsty měl sevřené v Rutledgeově svetru, jak ho líbal na tváři a krku. Bože, Shawnovi se zdálo, že mu jeho rty spalují kůži.

„Kde kruci jsi?” Bill, vedoucí restaurace. Sakra. „Jdeš skoro pozdě na směnu!”

„Promiň, dej mi patnáct minut—”

„Pět!” Bill zavěsil.

Shawn Rutledgea odstrčil. „Musím jít. Jdu pozdě do práce.”

Rychle odkráčel, nohy měl pořád slabé a tělo ho bolelo touhou. „Idiot,” zamumlal. Měl říct Xavierovi, aby ho vzal rovnou do práce. K čertu, vůbec neměl k Sagovi chodit, když nechal dvojčata u paní Hawkinsové. A rozhodně neměl strávit minuty sáním Rutledgeova jazyka.

Zaskřípaly pneumatiky a známý Mercedes zastavil vedle něj. Dveře od auta se rozletěly dokořán.

„Nastup si,” řekl Rutledge. „Zavezu tě.”

Shawn váhal, ale co kruci. Vážně šel pozdě. Zbytečná tvrdohlavost byla hloupá.

Nastoupil a řekl Rutledgeovi adresu restaurace. Někdy ho poslali do restaurace na druhém konci města, ale naštěstí pro něj byl dneska v té, co byla blízko jeho domu.

Během té krátké jízdy ani jeden nepromluvil. Shawn se opřel o sedadlo a zavřel oči, jak bojoval o kontrolu.

Naštěstí trvalo jenom pět minut, než se dostali k restauraci.

„Díky,” zamumlal Shawn, aniž by se na druhého muže podíval, a otevřel dveře.

Rutledge ho chytil za paži.

Shawn se roztřeseně nadechl, než se na Rutledgea otočil.

Tmavé oči se na něj pochmurně dívaly.

„Dobrá,” řekl Shawn. „Ale tentokrát to je naposledy, jasné?”

Nahnul se k Rutledgeovi, zabořil mu prsty do vlasů a dal mu hlubokou, mokrou pusu. Rutledge ten polibek přijal pasivně, ale Shawn cítil, jak mu tělo vibrovalo napětím, a byl kvůli tomu bolestně tvrdý.

Znovu mu začal zvonit telefon.

Shawn se s povzdechem odtáhl a zašeptal: „Tohle je hloupé. Oba to víme.” Otřel si rty. „Prostě budeme předstírat, že k tomuhle nikdy nedošlo, jasné?”

Rutledge nic neřekl – jen se na Shawna díval temnýma, hladovýma očima.

A bože, Shawn ho chtěl znovu políbit. Strašně.

Začal nadávat mezi zuby a prakticky z auta vyskočil.
--------------------------------------------


~ V podstatě bych mohla okomentovat každý odstavec, protože tahle kapitola byla prostě perla. Takže zůstaneme u obligátního: A-ha, skončilo to, že? Žárlící Rutledge je taky něco... ~

Hlavní stránka

<Předchozí>...<Následující>