Kapitola 101 – Město HunJi
Když poslední paprsek světla zapadl za obzor a celý svět byl v temnotě, You XiaoMo se konečně probudil. Napřímil a protáhl se a zrovna když si chtěl zívnout, před očima se mu objevila zářící pohledná tvář.
Ačkoli k takové situaci už předtím došlo, stejně vylekaně nadskočil a tělem se náhle převrátil dozadu. Zrovna když měl užuž spadnout ze židle, majitel té pohledné tváře natáhl ruku, popadl ho za límec a vytáhl ho nahoru.
„Juniore, proč jsi tak nešikovný?” promluvil mu Ling Xiao tiše u ucha.
You XiaoMova duše se ještě nezklidnila, když se nadechl a zahlížel na něj. „Kdybys mě nevyděsil, nebyl bych tak nešikovný.”
Ling Xiao si ho přitáhl k boku a jak mluvil, usmíval se: „Jak jsem tě mohl vyděsit? Jasně jsi to byl ty, kdo spal, takže mě z toho nemůžeš obviňovat.”
You XiaoMo beze slov vykřikl, zrovna si vzpomněl, že než usnul, přepisoval recepty na magické pilulky. Když sklonil hlavu, neviděl těch zhruba deset papírů, co popsal. Když se mu je nepodařilo najít, ani když se podíval pod stůl, nemohl si pomoct a rozšířily se mu oči. „Kde jsou recepty na magické pilulky, co jsem přepsal?”
„Juniore, to mluvíš o tomhle?” Ling Xiao zvedl štos papírů ve svých rukách. Byly to ty papíry, co před chvilkou sesbíral ze země. Ten papír úplně nahoře byl trochu zkrabacený, jako kdyby navlhl.
You XiaoMo natáhl ruku s úmyslem si je vzít zpět, ale Ling Xiao zvedl ruku, takže nic nechytil.
Ling Xiao si překřížil nohy, listoval těmi papíry a vysmíval se mu: „Juniore, díky tvé kaligrafii jsem se vážně podíval na svět v novém světle!”
You XiaoMo nervózně odvrátil pohled, na tvářích se mu objevily dvě výmluvné skvrnky růžové.
Samozřejmě věděl, že jeho kaligrafie byla příliš strašná, aby se na ni dalo dívat. Ale nemohl s tím nic dělat. Kdo po něm chtěl, aby nikdy nepsal štětcem? Kdyby měl plnící nebo kuličkové pero, dokázal by napsat přijatelně vyhlížející znaky.
„Na něco jsem velmi zvědavý. Jestlipak mi to pomůžeš vysvětlit, juniore. Pokud mě to uspokojí, pomůžu ti přepsat ty magické recepty. Co ty na to?” Ling Xiao hodil ten štos papírů ve své ruce na stůl. Pak si vzal další štos papíru a zamával mu jím před tváří.
You XiaoMo akorát trapně koukal ze strany na stranu, když spatřil, že Ling Xiao vytáhl štos papírů. Podíval se na ně a spatřil uspořádané a úhledné znaky psané pěkným rukopisem. Oči mu najednou zazářily, když pomyslel na něco jiného. Pochybovačně se zeptal: „Seniore Lingu, to jsi napsal ty?”
„Když jsem to nebyl já, neříkej mi, že jsi to byl ty?” namítl Ling Xiao a vrhl po něm jeden pohled úkosem.
„Ale... vzpomínám si, že jsi řekl, že už jsi dlouho nepsal, takže...” You XiaoMo si promnul nos. Pořád si vzpomínal na ty znaky, když mu Ling Xiao přepsal Písmo nebeské duše. V té době byla jeho kaligrafie stejná jako jeho teď. Dala se popsat jen tak, že se na ni nedalo dívat. Takže kvůli tomuto náhlému zjevení tohoto nádherného rukopisu pochyboval, jestli to vážně napsal on.
Ling Xiao mu naštvaně zabubnoval do hlavy. „To bylo předtím.”
Od té doby, co ukázal svůj ošklivý rukopis, si záměrně našel chvilku, aby znovu trénoval psaní, aby se před You XiaoMoem znovu neztrapnil. Ty recepty na magické pilulky napsal podle toho, co přepsal You XiaoMo.
Když You XiaoMo slyšel jeho odpověď, hluboce záviděl. „Na co že jsi to byl zvědavý?”
Když to nakousl, Ling Xiao se na něj najednou podíval, jako kdyby byl hluboce zamyšlený. „Obvykle by člověk, co umí číst, měl být schopen i psát. Ale u tebe se zdá, že umíš číst, ale neumíš psát. Pročpak? Navíc mám pocit, že se zdá, že máš víc tajemství, o kterých nevím.”
You XiaoMovi se po čele najednou zkoulela kapka studeného potu. Tenhle člověk byl až příliš bystrý.
You XiaoMo se neodvažoval se na něj přímo podívat. Odvrátil pohled a řekl: „To není nic, na co bys měl být zvědavý. Moje rodiče zemřeli mladí. Do sedmnácti let mě vychovávala rodina mé tety z matčiny strany. Nejsou moc bohatí, takže neměli peníze, aby mě poslali do školy. Naučil jsem se poznávat jen pár slov od syna a dcery své tety.”
I kdyby ho umlátil k smrti, skutečný důvod by mu neřekl. Že byl člověk, co se sem dostal ze Země 21. století.
Ling Xiao se zamračil. Vážně si nebyl jistý You XiaoMovou životní historií. „Takhle to je?”
„Samozřejmě. Pokud mi nevěříš, můžeš si najít chvilku a někoho se zeptat,” odpověděl You XiaoMo spěšně. Nebál se, že by na něj přišel. Protože když se Jiang Liua zeptal na věci ohledně své osoby, řekl mu to samé.
Ačkoli byl Ling Xiao pořád skeptický, když ho viděl, jak jistě mluví, dál se neptal. Když pomyslel na to, proč tentokrát přišel, řekl: „Ohledně té aukce, už jsem to řádně zařídil. Pokud zítra nemáš nic na práci, můžeme prostě zítra vyrazit.”
„Vážně? Zítra nic nemám. Můžu jít kdykoli.” Jakmile se dozvěděl, že to s tou aukcí už bylo zařízené, okamžitě Ling Xiaa vzrušeně popadl za paži.
Ling Xiao shlédl na paži, co svíral, a věnoval mu mazaný úsměv. „Už je tma. Jelikož sem budu muset zítra zase přijít, můžu tu stejně dobře... přespat.”
Jeho tón jasně hlásal, že se o tom nedalo diskutovat...
You XiaoMo ruku rychle stáhl a vykoktal: „Seniore Lingu, tohle vážně není vhodné. Mám jenom jednu postel a je velmi malá. Vyspí se na ní jenom jeden člověk...”
Ling Xiao se sladce usmál. „To nic, musíme se akorát trochu zmáčknout.”
You XiaoMo najednou poklesl na duchu, trochu zmáčknout? Bál se, že by mu to vymáčklo dokonce i vnitřnosti. Tušil, že Ling Xiao této příležitosti rozhodně využije, aby po něm vyjel.
Skutečná situace dokázala, že Ling Xiao se vážně nehodlal jen trochu zmáčknout, jak řekl. Jeho postel už byla tak dost malá. Aby na ní spali dva lidé, mohli se akorát těsně přitisknout k sobě. You XiaoMo půl dne otálel, než ho Ling Xiao konečně odtáhl do postele. Všechny čtyři údy se propletly a nezůstala mezi nimi ani mezírka.
Když se You XiaoMo druhého dne probudil, zjistil, že se k Ling Xiaovi zase tiskl jako osmichapadlová chobotnice.
Jelikož o té záležitosti s aukcí nemohli nikomu říct, Ling Xiao to zařídil tak, aby dolů z hory šli jenom oni dva. Zhou Penga, co chtěl jít původně s nimi, Ling Xiao odeslal na jinou tajnou misi.
Než You XiaoMo odešel, oznámil Fang ChenYuemu, že jde dolů z hory. Jelikož už byl hlavním učedníkem, nemusel se ptát na svolení jako předtím. A taky se to nemuselo zapisovat.
Fang ChenYue věděl, že jde z hory s Ling Xiaem, takže se nebál. Jenom mu řekl, aby se opatroval.
Za půl vonné tyčinky později You XiaoMo a Ling Xiao spolu odešli ze sekty TianXin.
Sekta TianXin se nacházela v nejprosperující jižní části kontinentu Long Xiang. A město HunJi bylo třetí největší město v této jižní oblasti. Nacházelo se v horském průsmyku pohoří WuFeng. Každý den do této pevnosti přicházelo a odcházelo přes deset tisíc lidí. Proto se tak rychle rozvinulo za zhruba 10 krátkých let a stalo se třetím největším městem jižní části.
Cílem jejich výletu bylo tentokrát toto město HunJi.
Ačkoli město HunJi nebylo rozlohou tak velké jako největší a druhé největší město, prosperovalo ještě více než i to největší město. Takže se tu dalo najít spoustu vzácných věcí jako vzácné magické pilulky vysokého řádu a magické byliny vysokého řádu.
Při pohledu na ty nekonečné zelené roviny po nich kupředu letěl černý koňský potah jako vír. Ten vůz táhl rusohnědý kůň, co běžel tryskem; jeho vysoké a velké tělo bylo mnohem silnější a masivnější než normální koně. Jeho plamenně rudé oči byly tvrdohlavé a vzpurné. Pořád dokola zvedal hlavu vzhůru a ržál. Stačil jeden pohled a dalo se říct, že tento kůň byl ve velmi nabuzeném stavu...
You XiaoMo měl pocit, že se brzy pozvrací. Tohle bylo poprvé, co jel kočárem. A také to bylo poprvé, co jel kočárem, co jel tak rychle.
Ačkoli byl vnitřek vozu potažen vrstvou silných, luxusních, vlněných přikrývek, vůz se třásl velmi intenzivně. Jeho mozek nebyl od začátku nijak moc chytrý a teď už byl roztřesený na kaši. Žaludek se mu donekonečna zvedal a skoro kvůli tomu vyzvrátil své poslední jídlo.
Na Ling Xiaa, co jej objímal, neměla rychlost koně nejmenší vliv. Oči se mu smály, jak objímal apatického You XiaoMoa a hladil ho po zádech. „Brzy tam budeme. Jen to ještě chvilku vydrž a bude to v pořádku.”
Tato slova, You XiaoMo je už slyšel několikrát.
„Po tomhle... se už nikdy neposadím do koňského povozu...” promluvil You XiaoMo nejistě. Bylo to přílišné utrpení a měl pocit, že už přišel o půlku svého života.
Jelikož jeho odchod z hory nebyl nijak časově omezený, nebylo třeba se vracet spěšně. A tak Ling Xiao navrhl, aby jeli vozem. You XiaoMo si pomyslel, že koňským potahem ještě nejel, napadlo ho tedy, že by to mohl zkusit, a tak souhlasil. Nečekal, že toho ani ne za hodinu bude litovat. A taky kde Ling Xiao sebral tenhle vůz? Zdálo se, že ten kůň, co vůz táhl, se snadno vybudil a kvůli tomu byl You XiaoMo v tomto katastrofálním stavu.
„Až si na to zvykneš, bude to v pohodě,” těšil ho Ling Xiao.
Kůň běsnícího ohně se dal relativně snadno rozrušit, ale měli pěknou výdrž a také byli rychlí. Jakmile si člověk zvykl na jejich rychlost, přišlo mu, že to bylo vlastně velmi zábavné!
„Radši bych si na to nikdy nezvykl... ugh...”
Jak překročili ty zelené roviny, konečně se na vršku pevnosti objevilo obrovské město. Městské hradby, co dosahovaly mraků, byly nesmírně široké a velkolepé. To nekonečné rudé město působilo zašlým dojmem. Evidentně mělo velmi dlouhou historii. Když z nebe zářilo slunce, zdálo se, že ty rudé městské hradby září, a odrážely oslňující paprsky světla. Při bližším pohledu byly ty rudé městské hradby vlastně postavené z materiálu, kterému se říkalo Železo rumělkového ptačího ducha.
Toto železo mělo výborné obranné vlastnosti, ale jeho cena byla také výjimečná. Hradby města HunJi byly celé postavené z tohoto Železa rumělkového ptačího ducha, takže bylo jasné, jak hluboké měly rezervy.
Za půl hodiny se vůz konečně dostal k vnějšímu okraji města HunJi. Ten kůň běsnícího ohně, kterého nikdo neřídil, se sám od sebe zastavil.
--------------------------------------------
~ Nové město, tedy nové prostředí s novými lidmi a spoustou problémů, co čekají jen a jen na YXMa. ~
Hlavní stránka
Postavy a pojmy
Mno, chudáka lituju... "Kynetózu" bych měla z povodu ztaky. :D A navíc ho na konci cestyčekají nové trable. :D Děkuji za překlad. :D
OdpovědětVymazatDěkuju moc 😀
OdpovědětVymazat