PK - kapitola 13 @

Kapitola 13

„Lan'xiu!”

„Copak, Ningu?” zeptal se Lan a vzhlédl od své knihy.

„Generál poslal svého služebníka. Rozsvítili ti lucernu.”

Lan odložil knihu a přiběhl k oknu, aby se podíval ke dveřím, ale došková střecha mu překážela ve výhledu. „Vážně?”

Ning mu stál v cestě, ale zašklebil se na něj. „Nedávej najevo své nadšení tím, že vyběhneš dolů, aby ses podívala. Něčím takovým bych tě neškádlil. A Jia už mě tak dost trápí svými oplzlými žertíky ohledně Hüiově první návštěvě; kdybys seběhla dolů jako dítě, co má poprvé jet na koni, musel bych jí dát roubík.”

„Co si mám vzít na sebe? Moje vlasy! Jsou tak neupravené! A Hüi Wei řekl—” Lan se odmlčel, jak si uvědomil nevhodnou povahu přiznání, které skoro udělal.

„Ehm, když uvážím nedávné obnošení a újmy na tvém oděvu, navrhoval bych to bledě modré damaškové hanfu s jeřáby vyšívanými tyrkysovou a zelenou na sukních. Alespoň je to v jednom kuse,” řekl Ning, přešel k šatníku a otevřel dveře. „Budeme doufat, že si generál vzpomene a pošle ti pár nových šatů.”

„Buď ticho, Ningu,” řekl Lan a přitiskl si ruce na své rozpálené tváře. Nebylo pochyb o tom, že eunuch měl pravdu a že nebude chtít zavdat hospodyni podnět k dalším poznámkám. „Pořád mám spoustu pěkných šatů.”

Šel k zásuvce a vybral si světle růžový korzet a kalhotky s vyšitými jablečnými květy a tmavší modrou spodní róbu, co se hodila k lemování blankytné róby.

Ning ovinul šerpu kolem Lanova útlého pasu a uvázal ji, přitom se bláznivě hihňal.

„Co je tu tak k smíchu, ty skřítku?” zeptal se Lan, ačkoli se obával, že se tím dopustil chyby.

„Přemýšlím, jak pevně to mám uvázat. Možná to nebudeš mít na sobě ani dost dlouho na to, aby se ta snaha vyplatila.”

„Jia není jediná, co si ráda tropí žerty na můj účet,” řekl Lan popuzeně. „Vy dva si spolu vážně notujete. Stříbrno tyrkysové náušnice a stříbrné jehlice do vlasů s fénixy.”

„Přál bych si, abys měla víc šperků,” řekl Ning a otevřel po skrovnu vybavenou šperkovnici. „Náš pán už viděl všechno, co máš, ačkoli si troufám říct, že sem nechodí zkoumat sbírku tvých šperků.”

„Tohle je všechno, co jsem zachránila z truhlice mé matky, když zemřela,” řekl Lan smutně. „Znamenají pro mě víc než ty nejvzácnější drahokamy.”

„Ale nemáš nic nového, co bys ukázala, když jdeš na setkání s ostatními manželkami. A brzy rozpoznají ty samé náušnice pořád a pořád dokola,” stěžoval si Ning. „Jak budou vědět, že jsi nová favoritka?”

Lan nijak nepoznamenal, že Druhá manželka Ci'an už tak učinila. Nasadil si náušnice a naklonil hlavu, aby se podíval, jak se komíhaly. Cítil se šťastný a myslel si, že v těhle šatech vypadal celkem pěkně. „V porovnání se smrtí je nedostatek šperků jen stěží nějaká velká nepříjemnost. No tak, Ningu. Přestaň vzdychat a učeš mě.”

Ning se postavil za Lanem, svýma rychlýma rukama narovnával jeho vzpurné lokny a s pomocí jehlic vršil jeho vlasy do výšky. „Měla by sis z fénixe udělat své kouzlo pro štěstí. Povstala jsi z plamenů k novému životu tady. Nechť je to dlouhý život.”

„Děkuju, Ningu. To samé přeju tobě.”

Jejich oči se v zrcadle setkaly a Lan řekl: „Prosím, ukliď tu a pak mě nech, pokud budeš tak laskavý.”

„Ano, výsosti,” řekl Ning a použil titulování, které mezi nimi zůstalo nevyřčeno od té doby, co to Lanův bratr Wu Min zakázal. Pověsil cheongsam, co Lan odhodila, a zavřel zásuvky. Pak zavřel dveře od šatníku a zatáhl závěsy a ujistil se, že nezůstala žádná mezera, kterou by někdo mohl koukat. Zapálil lampy a v krbu, uklonil se Lan'xiu a stáhl se. Pro jednou taktně mlčel.

Lan'xiu se usadil na lavici v nohách postele a čekal na svého lorda a pána. Nohy měl položené celou plochou na podlaze, nohy a kolena měl u sebe. Záda rovná a ruce si položil na kolena. Po Hüi Weiově tajné návštěvě Lan pochopil, že Hüi z nějakého důvodu nechtěl přiznat jeho přitažlivost. Proč by jinak utajoval návštěvu konkubíny, která mu patřila a s kterou měl právo požívat potěšení?

To byl způsob života, co si Lan zvolil, když si vybral žít tak, jak žil. A nečekal, že se Hüi podělí o břímě té volby. Bude spokojený, pokud jej jeho pán čas od času diskrétně navštíví a udrží to v tajnosti. A ponese výsměch některých manželek, když začne být jasné, že generála nezaujal.

Ale teď byla jeho lucerna rozsvícená. Hüi Wei si vybral jeho, věděl o něm vše a veřejně v Lan'xiuině úzkém malém světě prohlašoval své přijetí. Jakkoli bude bolestné spatřit, jak se zítra rozsvítí lucerna jinde, dnes v noci chtěl Hüi strávit chvilku s ním, s Lan'xiu.

Při tom pomyšlení Lan'xiu cítil, jak se mu začaly chvět dlaně. Nikdy nevěděl, co má očekávat, když se Hüi objevil. Posledně z něj serval oblečení a vzal si ho drsně. S pomocí jeho zničených šatů jako pout z něj udělal vězně. Později se s ním miloval tak něžně, jako kdyby byl Lan netknutý.

Bylo příliš brzy na to, aby Lan poznal nálady tohoto muže; možná jich měl tolik, že je nikdy nebude moct předvídat. Dosud si užil vše, co pro něj Hüi vybral, a bylo na něm, aby čekal a přijal.

Kvůli své nezkušenosti byl nervózní, že v sobě neměl to umění Hüie potěšit, ale zeptat se jiné manželky bylo z obliga, zvláště po tom Ci'anině krutém popíchnutí. Bude se muset spolehnout na Hüie, aby jej vedl, co se mu líbilo.

Penis se mu naplňoval, tiskl se k hedvábí jeho kalhotek. Cítil, jak se mu na vrcholku tvořila tekutina a jak promočila látku. Pohnul rameny, aby ucítil, jak se mu těžká výšivka na korzetu otřela o bradavky. Lanovi se ten pocit líbil, přidávalo to k tomu očekávání, jak čekal na Hüie.

Dech začal mít kratší a srdce mu tlouklo, když zaslechl kliknutí, jak se dveře otevřely. Lan vzhlédl, neuvědomil si, že měl na tváři výraz radostného očekávání.




Jak Lan'xiu seděl před postelí, zdál se Hüiovi jako obrázek nádherného odevzdání, jako kdyby naznačoval, že je ochoten buď sedět a povídat si, nebo se nechat hodit na matraci a nechat se ojet tak tvrdě, jak si jen Hüi Wei přál.

Ať si člověk říkal, co chtěl o ochotě žen, v Lan'xiu byla síla, díky které bylo jeho odevzdání o to příjemnější. Hüi byl silný muž a byl si nervózně vědom, že kvůli vášním mohl nad sebou pozbýt kontrolu. S Lan'xiu se nikdy nebál, že by ho zranil.

Drsnost jejich posledního setkání mu velmi ležela na mysli. Vlastně než aby navštívil jinou manželku, aby se postaral o své potřeby, preferoval být sám se svými vzpomínkami a představami, dokud jeho touha nebyla příliš silná, aby odolával.

Když si promluvil s Jiangem a našel přijetí této jiné volby, uklidnilo ho to. Tentokrát nepřišel za Lan'xiu, aby plenil, ale aby uchvátil. Všechny jeho plány mu vyletěly z hlavy, když spatřil toho nádherného mladého muže, jak na něj čeká se všemi důkazy, že je stejně dychtivý jako on.

„Lan'xiu!”

„Můj pane,” odpověděl Lan a užuž chtěl vstát a uklonit se.

Hüi zvedl ruku a naznačil Lanovi, aby zůstal sedět. „Když jsme spolu v soukromí, říkej mi Hüi.” Přešel místnosti a posadil se na lavici vedle Lan'xiu. Ten se trochu posunul, aby mu udělal místo na polštáři. „Chyběla jsi mi,” řekl Hüi jako posledně, když se viděli.

„A ty mě, Hüi,” řekl Lan s plachým úsměvem.

Beze slov se na sebe dívali, jako kdyby byl jejich hlad příliš velký na to, aby se pohnuli.

Hüi pomalu ovinul paži kolem Lana, svými prsty mu hladil rameno. Lan'xiu zareagoval tím, že se o něj opřel. Hüi cítil vůni Lanova parfému, s kterým se mísila čistá a sladká vůně. A pod tím byl jenom náznak mužského vzrušení.

Hüi se držel pod kontrolou a druhou rukou sklouzl Lanovi po stehně a odměnou mu bylo, že Lan mírně roztáhl nohy. Hüi stáhl ruku k Lanově hrudi a vloudil se mezi hedvábné vrstvy svrchní róby a dovnitř k spodní róbě. Ucítil jemnější hedvábí korzetu a vztyčený vrcholek bradavky vykukující proti saténu. Hüi po ní přejel palcem, vychutnával si ten pocit pevné, ploché hrudi pod hedvábnou látkou a tvrdý vrcholek bradavky, co vyčníval z hedvábí, když jej jemně štípl.

Hruď se Lanovi svižně nadmula a klesla, jeho dech byl něžnými vzdechy blízko Hüiova ucha, ale nevydal žádný jiný zvuk. Hüi přesunul ruku, aby našel druhou bradavku, tahal za ní, jak sklonil rty, aby Lana políbil na úpatí hrdla. A sál tak silně, že zanechal značku. Cítil, jak Lan zaklonil hlavu, aby mu dal více prostoru.

Stáhl ruku z róby, aby Lana objal a přitáhl si ho blíž. Cítil, jak ho Lan obkroužil pažemi, jak jej svíral. Z polibků tvořil cestičku po elegantní linii Lanově čelisti až k jeho rtům, jazykem mu vklouzl dovnitř, aby prozkoumal ta ochotná ústa, co se mu otevřela.

Rukou se plížil níž, pracoval mezi lemy Lanovy róby, až našel hladkou kůži vnitřního stehna. Jemně konečky prstů vklouzl rukou pod hedvábí a zjistil, že Lanova erekce se napínala proti hedvábným kalhotkám. Jemně tu tvrdost promnul a zaslechl, jak se Lan'xiu zajíkl.

Hüi přejel palcem po vlhkém hedvábí a druhou ruku vzal do dlaně jedno kulaté líčko Lanovy zadnice. Jak se líbali, rytmicky jej mačkal. Vyprostil se z polibku, ztěžka oddechoval do Lanových navoněných vlasů. „Už jsi někdy jela na koni, má Lan'xiu?”

„Ano, můj pane,” přišla odpověď šeptem.

„Chci, abys jela na mě,” řekl Hüi. Svýma velkýma rukama Lana polapil, když pocítil záchvěv, jako by se chtěl ten mladý muž zvednout. „Ne, nesvlékej se.”

Dal obě ruce pod Lanovy boky a celým tělem jej zvedl. Potěšilo ho, když Lan zvedl jednu nohu, jako kdyby nasedal na koně, a obkročmo si na něj sedl s koleny opřenými o lavici. Byl čelem k němu a díval se na něj tázavě, ale s mírným úsměvem na tváři.

Hüi si okamžitě vzal jeho růžové rty v dalším polibku, rukama klouzal pod Lanovými sukněmi a po jeho pevných stehnech nahoru. Proti svému břichu cítil tvrdý penis a když prsty vklouzl do hedvábných kalhotek a našel temné údolí mezi půlkami Lan'xiuiny zadnice, konečkem prstů jej škádlil po tom tepajícím vchodu.

Lan'xiu se proti němu prohnul, obě paže mu propletl kolem krku a jemně se pohyboval, jako kdyby jel na koni. Kvůli tomu pocitu, jak se jejich třísla třela o sebe, Hüi sténal v příjemné frustraci z těch vrstev oblečení mezi nimi. Bylo to frustrující, ale zároveň to podtrhávalo zakázaný pocit toho počinu.

„Chci tě cítit uvnitř,” zašeptal Lan, jeho dech hřál Hüie na uchu.

„To chci taky,” odpověděl Hüi.

„Jak to provedeme?”

„Dobrý generál je vždycky připravený,” řekl Hüi. Vytáhl jednu ruku z Lanových rób a z kapsy vytáhl malý flakónek oleje, co si tam v přípravách vložil.

Lan se zachichotal, jak tu lahvičku otevřel a pomohl Hüiovi namazat prsty. „Nejmimořádnější strategie, můj pane.”

„Vynášíš ze mě to nejlepší,” odpověděl Hüi.

Lan zavřel oči a zostra se nadechl, když si naolejovaný prst našel jeho otvor a přitlačil na něj. „Dobrý generál ví... jak si nárokovat... co je jeho.”

Hüi nevěděl, co mu bylo příjemnější, sledovat, jak se na Lan'xiuině tváři mihl výraz potěšení zabarvené bolestí, nebo ten pocit, jak mu prsty klouzaly do jeho těsného, horkého otvoru za ochranný prstenec svalů a cítily, jak se kolem něj hladké vnitřní stěny sevřely.

Lan si zuby svíral spodní ret, jel na prstech a boky se mu vlnily v přirážejících pohybech.

Když Hüi viděl ten intenzivní účinek, co na něj měl, vzpomněl si na vlastní bolavý úd, tvrdý a v zoufalé potřebě pozornosti. „Vyndej mě,” zašeptal Lanovi do ucha.

Při tom pocitu, jak Lan rukama šátral pod jeho dlouhou vestou, jak našel otvor do jeho kalhot, jak je rozepnul a jak konečně kůží vklouzl do dlaně Lanovy ruky.

Hüi nechal prsty v úzkém průchodu a pobídl Lana, aby si klekl a zvedl tu bariéru oděvů mezi nimi, aby jim nepřekážela. Nakonec odsunul co možná nejvíce stranou hedvábné kalhotky a vytáhl prsty. „A teď, moje krásko, na mě nasedni a já tě vezmu na vyjížďku.”




Lanovi se třásla stehna námahou, jak se držel Hüiovi nad klínem. Hüi namířil špičku svého penisu proti jeho pulzujícímu otvoru a Lan cítil známý protest těsných svalů. Přitlačil dolů, zrovna když Hüi přirazil nahoru, a žalud do něj vnikl a vyslal mu do těla záchvěv spalující bolesti. Při tom náhlém bodnutí bolesti zalapal po dechu, ale věděl, že to brzy pomine.

Hüi byl trpělivý, podpíral jej s rukama kolem půlek jeho zadnice a čekal, až Lan začne zase dýchat. Jak bolest ustupovala, Lan cítil, jak se mu svaly uvolnily, a najednou cítil, jako kdyby samotná jeho podstata nasála Hüiův penis dovnitř. Jak klouzal po tom tlustém dříku dolů, až půlkami spočinul na Hüiových hrubých kalhotách, byl plně nabodnutý.

Kdyby teď někdo vstoupil do místnosti, mohlo by se zdát nepatřičné spatřit ty dva milence v tak těsném objetí, ale jejich oděv je naprosto zakrýval. Nikdo by nevěděl, že Hüi byl naprosto zabořený v Lanově těle. Jen kdyby si dotyčný nevšímal těch smyslných vzdechů, co prosycovaly prostor.

Hüi rukama pevněji sevřel jeho půlky a zvedl ho. Lan se zdvihl a znovu klesl na penis, co jej naprosto vyplňoval. Cítil se naprosto a úplně ovládnutý, posedlý a jeho. Když ho Hüi zase zvedl a Lan zase sklouzl po tom pulzujícím dříku dolů, prosytila ho vytříbená senzace, co se ozývala celým jeho tělem.

Pak ho Hüi zvedl a držel ho nehybného ve vzduchu, několik centimetrů nad svým klínem a tvrdě do něj přirážel. „Jsi můj,” zavrčel, boky se mu hýbaly rychleji a rychleji. Lan měl pocit, že se možná rozštěpí ve dví, ale pokud jeho milovaný toužil si jej vzít takhle, pak byl ochotný. Ten pocit, jak se podvoluje Hüiovu potěšení, jenom zvyšoval to jeho.

Nakonec Hüi přirazil ještě třikrát, než Lanův otvor zalilo horko jeho uvolnění. Ruce, co mu svíraly zadnici, se uvolnily a bylo mu dopřáno odpočinku. Lapal po dechu proti Hüiově krku, ačkoli se sám neudělal. Ale na tom nezáleželo. Záleželo jenom na Hüiovi a jeho blaženosti.

Několik minut takhle odpočívali proti sobě, zatímco se Hüiovi zklidnil dech. A pak Lana vyděsilo, když pocítil, že jedna Hüiova ruka opustila jeho zadnici a cestovala pod oblečením kolem jeho těla, aby se skrz hedvábné spodky chopila jeho erekce.

„Mám tě teď oblažit, má Lan'xiu?” zašeptal Hüi a zlehka prsty hladil to pevné, horké maso v záhybech látky.

„Pokud tě to potěší, můj pane.”

„Potěší mě to. Těší mě přimět tě na mě čekat a podvolit se mým tužbám. Rád na tvé tváři vidím bolest, co ti působím, a vím, že ses tomu podvolila, protože jsem tě přiměl. Rád se dívám, jak se ta bolest mění v potěšení, a vím, že to pro mě vydržíš pokaždé, kdy vstoupím do tvého sladkého těla. Mám rád ten pocit, kdy se tvá zadnice sevře kolem mého penisu, a vím, že to potřebuješ stejně jako já.”

Lan'xiu se bezmocně střásl, jak vytryskl do svých kalhotek, zatímco ho Hüi hladil. Jeho penis byl stále zabořený v jeho nitru. Lan se cítil použitý, a přesto ceněný a milovaný, ačkoli Hüi to slovo řekl jen jednou.

Opřel si hlavu o Hüiovo rameno a odplul do snového odlesku. Hüi ho podpíral paží, zatímco jednu ruku měl stále ovinutou kolem jeho ochablého penisu.

Nakonec ucítil, jak se Hüi začal chvět. „Copak, můj pane?”

„Budeš ze mě muset slézt. Dostávám křeč do nohy a stejně brzy vypadnu.”

Lan se zachichotal a jak se mu stáhly svaly, Hüiův penis vyklouzl. Ztuhle se vysunul nahoru a Hüi jej stále rukou podpíral. „Měla bych se omýt.”

„Ne, nemyj se,” rozkázal Hüi a upřeně na něj zíral. „Líbí se mi ta představa mého semene na tvých kalhotkách. A jak to z tebe odkapává, zatímco si sedneme a budeme si povídat.”

„Velmi dobře, můj pane.” Lan mu věnoval zdrženlivý úsměv a znovu si sedl vedle něj na lavici, zatímco si Hüi upravil oděv.

„Taky se ti to líbí?”

„Ano,” řekl Lan tiše. „Cokoli, díky čemu cítím, že jsem tvá. Když na mém těle zanecháš značky, druhý den se jich dotýkám a vzpomínám—”

Beze slov se na sebe znovu dívali, dokud si Lan'xiu s lítostí nepovzdychl. Určitě muselo být na čase, aby ho Hüi Wei opustil.

„Budeš chtít čaj, než půjdeš?” Lan se napružil, jako kdyby chtěl vstát a zazvonit na Ninga.

„Počkej, má lásko.” Hüi vypadal rozpačitě, když Lan'xiu předal malý balíček zabalený v rudém hedvábí.

V Lanově ruce byl překvapivě těžký. Když ho rozbalil, zalapal po dechu při pohledu na ty třpytivé diamanty a rubíny. „Ty jsou tak nádherné! Ty jsou... pro mě?”

„Nechal jsem je pro tebe udělat,” řekl Hüi skoro plaše. „Všiml jsem si, že nemáš moc šperků, i když ty, co máš, jsou pěkné—” zmateně se odmlčel, ale po blaženém úsměvu na Lanově tváři se uvolnil. Honem řekl: „Měla bys mít něco tak krásného jako ty, něco, co přitáhne pozornost k tvé dokonalé tváři.”

„Děkuju.” Lan zvedl náušnice, aby je obdivoval pod světlem. „Rubíny jsou jako oheň! A diamanty září jako hvězdy v noci.”

„Nasaď si je, ať je na tobě vidím,” navrhl Hüi.

Lan si sundal tyrkysové náušnice a odběhl ke svému toaletnímu stolku, aby je odložil do šperkovnice. Vsadil si nové náušnice do dírek a naklonil hlavu, aby se v zrcadle podíval na elegantní zhoupnutí šperků.

Diamantová lilie rámovala oválný rubín, byly propojené řetízkem do středového medailonku ve tvaru zvonečku. Ve středu byl větší rubín obklopený kulatými a perlovými diamanty. Zespodu zvonečku se míhaly dvě perličky, zatímco ze středu vedl další řetízek k ozdobnému kalíšku vykládanému diamanty. Tento kalíšek byl obracený naruby a po obvodu měl rubínové perličky. (Pozn.: Můj ty světě, to jsou ale složité a těžké náušnice!)

Otočil se, aby je Hüiovi ukázal.

Hüi se spokojeně usmál. „Diamanty tvou tvář rozsvěcují štěstím.”

„To nejsou diamanty, co mě činí šťastnou,” odpověděl Lan, sklopil oči a zachvěl se nad svou přímočarostí.

„Co to je tedy?” Hüi vstal, přišel k Lan'xiu a vzal ho do svého objetí.

Celé minuty, co se zdály nekonečné, byl Lan spokojený jen tím, že prostě zůstával v objetí těch silných paží, co jej obkružovaly. Cítil tlukot Hüiova srdce a uvědomil si, že jeho bije stejně. Hrozilo, že ho přemohou vlastní emoce, a nevěděl, jak má odpovědět. Že byl šťastný, že byl s Hüiem? Že mu Hüi chtěl dát dárek? Nakonec odpověděl prostě: „Ty. Ty mě činíš šťastnou.”

„Stejně jako ty mě, moje Lan'xiu,” odpověděl Hüi.

Lan si položil hlavu na Hüiovo široké rameno a na náušnice úplně zapomněl. Hüi s ním byl šťastný a na ničem jiném nezáleželo.

Hüi mu vzal bradu do dlaní a přiměl Lana vzhlédnout. „Nechci tě doopravdy zranit. To, co jsem řekl o bolesti na tvé tváři, nikdy bych tě doopravdy nezranil. Nevím, proč se mi to líbí.”

Lan pomalu řekl: „Já vím, můj pane. Je to znamení, podle kterého můžeš měřit mou touhu po tobě. Vím, že to bude bolest, a přesto si nedokážu pomoct; moje potřeba být vlastněna převažuje nad bolestí.”

„Ano. To je ono.” Hüi si spokojeně povzdechl. „Chápeš mě jako ještě nikdo dřív. A necháš mě vidět ten vytříbený výraz, když jsem ti poprvé způsobil bolest, abych tě oblažil?”

„Kdykoli budeš chtít, Hüii,” odpověděl Lan a v jeho očích zářila láska. „Miluji, když ti patřím.”

„Věřím, že to myslíš vážně,” řekl Hüi. „Nepožádala jsi mě o šperky nebo moc nebo peníze. Nemůžu ti dát děti. Nic ode mě nepotřebuješ.”

„Kromě lásky.”

„Tu máš, moje Lan'xiu. Vše, co je ve mně, je tvé.” Hüi si Lana přitáhl. „Ostatní ode mě něco chtějí. A já jsem udělal vše proto, abych jim to dal, ale s tebou mám pocit, že všechno, co jsem, ti stačí.”

„A já nikdy nečekala, že najdu někoho, kdo mě bude milovat takovou, jaká jsem,” zašeptal Lan'xiu na oplátku a tiskl se k Hüiovým širokým ramenům. „Myslela jsem si, že půjdu do hrobu a poté do podsvětí odsuzovaná a opovrhovaná jako něco nepřirozeného—”

„Pšt, moje nádherná Lan,” řekl Hüi. „Našli jsme mezi sebou něco k oslavě a to je všechno, na čem záleží. Zbožňuju tě milovat, jako jsem ještě žádnou jinou ženu nemiloval. Budu tě milovat až do dne, kdy zemřu.”

„Miluju tě, jako jsem ještě nikoho nemilovala,” řekl Lan.

Seděli ve svém bezpečném objetí, až dokud Lan'xiu nezívl.

„Už se nudíš?” zasmál se Hüi.

„Ne, jsi... velmi průbojný ve svém milování, můj pane.” Lan se zachichotal a znovu zívl. „Zůstaneš se mnou?”

„To je všechno, co ode mě chceš?”

„Ráda spím v tvém objetí. Když jsem sama, ovinu si kolem sebe paže a předstírám, že jsi to ty, ale v porovnání s tvým náručím to je jen malá útěcha.”

„Tak tedy zůstanu,” řekl Hüi.

Lan se otřel tváří o Hüiovu. „Pojďme do postele.”
---------------------------------------------------------

~ Mám trochu zmatek, kdy mám slovesa dávat do "ženského" a kdy do "mužského" tvaru, tak prosím o shovívavost. Myslím, že si po tomhle dám na nějakou dobu od "muže převlečeného za ženu" oddych ^_^. ~

~ @ v nadpisu kapitoly značí, že se v kapitolce vyskytují "horké" chvilky, do budoucna to budu používat. ~

<Předchozí>...<Následující>