PK - kapitola 8

Kapitola 8

Hüi Wei spěchal, aby už měl harémové náměstí za sebou, než obloha zesvětlá. Ještě nikdy ho nikdo nenačapal, aby se v některém z domů zdržel tak dlouho. Jako voják si nepřál zavdat ostatním důvod ke zvědavosti, že se dá od svých povinností svést potěšením těla. Hüi si ve jménu disciplíny osvojil zvyk být ve všem střídmý. Kromě toho by byl radši pryč, než Meiju zaujme své obvyklé místo u okna, jen aby ji ušetřil bolesti.

Viděl ji, jak jej sleduje už dřív, když navštěvoval jiné domy, a nasadil na tvář vážný a zahloubaný výraz, i když nechtěl nic víc než vykřičet svou radost ze střechy. S žádnou ženou, co kdy zbavil panenství, nezažil takové silné rozechvění z podrobení, jako když si vzal Lan'xiu.

Reakce nádherného mladého muže byly tak bezelstně nefalšované; ještě nikdy předtím nezažil něžný dotyk milence. Přišel do jejich postele neposkvrněný, tím si byl Hüi Wei jistý. Byl hrdý, že ho ve stejnou noc připravil o panictví a také mu dopřál potěšení. On, tak zkušený milenec, vzal Lan'xiu jen na prvních pár z mnoha schůdků jejich společného objevování světa nevyužitého potěšení a cítil se z toho nebezpečně podnikavě. Jeho pyj se mu zdál těžký a kvůli tomu návalu adrenalinu se mu vyhlídka na lázeň a snídani zdála nudná.

Obrátil své kroky ke stájím. Podkoní ještě nebyl vzhůru a čeledíni pořád ještě čistili jednotlivá stání. Když ho spatřili, stáli s pusou dokořán a nedokázali se ani pořádně poklonit. Obvykle by jim věnoval pár ostrých slov, aby je pokáral, ale byl nervózní, aby byl pryč. Měl hodně o čem přemýšlet. Místo aby jednoho z omráčených čeledínů nabádal k činnosti, sám si koně osedlal a odklusal na něm k městským branám.

Jeho vojáci byli bdělí a v pozoru, to rád viděl. Jeden z nich vyskočil kupředu, aby mu s ostrým zasalutováním otevřel bránu. Mezi zdmi nahusto postavených domů se ozývalo dusání kopyt jeho koně na kamenech silnice. Hüi Wei si dovolil úsměv, když si pomyslel, že nějaký ospalý kupec otevřel své okno, aby naštvaně zakřičel do ulice, jen aby hned zase zalezl, když viděl, že se pán správce vydal na vyjížďku.

Obrátil svého koně k východu, mířil k vycházejícímu slunci. V tom směru stál kopec, kam často chodíval kochat se výhledem na město a provincii, co jménem císaře chránil. Byly doby, kdy muž potřeboval přemýšlet o samotě.

Když dosáhl vrcholu nejvyššího kopce, Hüi Wei sesedl a dovolil koni, aby se popásal na trávě. Jeho kůň byl dobře cvičený na válku; neutekl by a nezanechal by tu svého jezdce.

Jak Hüi Wei shlížel na pevnost svého paláce, dokázal vypíchnout sedmý dům svého harému orámovaný světlem vycházejícího slunce. Přemýšlel, jestli už se Lan'xiu probudil a jestli se probudí s myšlenkou na něj. Hüi se hrdě uchechtl, když si pomyslel, že mu rozhodně dal dostatečný důvod, aby si na něj vzpomněl, i kdyby to bylo jen kvůli jeho bolavé zadnici.

Už to bylo pár let, co měl Hüi Wei sex víckrát za jedinou noc a samotné to skóre tři pro něj byl zdroj pýchy. Na Lan'xiu něco bylo – samozřejmě se Hüiovým tužbám velmi řádně poddal a neodepřel mu nic, co po něm chtěl, ale bylo na něm něco tajného a fascinujícího.

Hlavu měl plnou novosti milování s jiným mužem, znovu cítil pevnost Lanových svalů než poddajnou ženskou měkkost. Lanovu odolnost bez ohledu na to, jak tvrdě přirážel, to nadšení, s kterým reagoval, tu udivenou vděčnost za potěšení, co mu Hüi dal—

Hüi Wei zavřel oči, aby si lépe vychutnal tu vizi bujné zakulacené zadnice, co si vzal, jediné měkkosti na tom skvěle svalnatém těle. Ruka se mu zatoulala k vyboulenině v kalhotách a sám se otřel. Kdyby tu jen Lan'xiu byl, znovu by si jej vzal, u potěšení všech bohů!

Při tom pomyšlení se mu oči otevřely dokořán. Veškeré myšlenky na to, že by Lan'xiu zabil nebo ho poslal pryč, už mu z mysli uletěly. Jen stěží dokázal čekat, až Lana znovu uvidí.

A přesto...

Vzpomněl si na svůj hovor s Ningem. Jak obtížné bude si Lan'xiu dál vydržovat ve svém harému, aniž by na to někdo další přišel? Bude si muset vycvičit jazyk, aby ho oslovoval jako ji? A co děti? Pokud bude dál rozsvěcet její lucernu, brzy bude všem zřejmé, že Lan'xiu nebyla schopná počít děti. Jak by to vysvětlil? Ne že by potřeboval víc dětí; dostalo se mu požehnání mnoha dětí, ale muž musel myslet na svou pověst. Pokud by nedokázal obdařit svou nejmladší manželku dítětem, někteří by mohli začít pochybovat o jeho potenci. A to byla rozhodně nebezpečná pozice, pokud byl člověk generálem a správcem a měl za úkol udržovat císařskou severní hranici v bezpečí.

Hüiovi sžíral mozek problém, jak udržet Lan'xiuino tajemství a přitom dostat, co chtěl. Celý svůj život pedantsky bral svou zodpovědnost k císaři jako svou první prioritu – a teď na něj celá jeho existence křičela, aby si vzal, co chtěl! Uvědomil si, že před tímhle bylo vykonávání povinnosti snadné. Ulehnout s ženami bylo příjemné rozptýlení v jeho nabitém programu; milování s Lan'xiu byla nepřekonatelná zkušenost, u které se obával, že ho nikdy neomrzí.

Nebylo to tak, že by se na akt milování muže s mužem pohlíželo v jeho společnosti nemorálně. Kdyby si zvolil vzít si mužského milence, nevyvolalo by to žádnou cenzuru ani komentáře, neboť si plnil své povinnosti k císaři a svým předkům tím, že zplodil mužské potomky, co by pokračovali v jeho jménu. Ve skutečnosti ho poprvé napadlo, že mnoho lidí možná věřilo, že Jiang byl jeho milencem, protože byli často spolu.

Ale potřeby jeho života mu to možná neumožní, aniž by přitom zvážil svoje zodpovědnosti. Vždycky byl uzavřeným mužem a vychloubat se mužským milencem se mu nepodobalo. To by jeho nepřátelům dopřálo argumenty a další možnost zranitelnosti, po které by se mohli vrhnout. Navíc se zdálo, že Lan'xiu se radši oblékala a žila jako žena, ačkoli Hüi tomu nutkání vůbec nerozuměl. Jen to samo o sobě vytvářelo zdánlivě nepřekonatelný problém.

Radost z Hüi Weie vyprchala a on útrpně zasténal. Měl by Lan'xiu splnit přání a poslat ho žít do kláštera.

„Člověk se nemůže zamilovat za jedinou noc!” vykřikl vlastní pokárání. „Jsi jenom okouzlený, nic víc. Tohle není skutečné. Pomine to.”

Ale věděl, že to nebyla pravda. Příjezd Lan'xiu se ukázal být ještě významnější, než vůbec jeho bratr Wu Min doufal. Když si Lan'xiu vzal, uvrhlo to celý Hüi Weiův život do zmatku a poprvé neměl jasno v budoucnosti. Nevěděl, co má dělat.




Kapitán Wen netrpělivě čekal, až jeho služba jako velitele stráží domu skončí a on se tak bude moct znovu vrátit ke skutečné práci vojáka. Strážit harém nebyla přesně náročná práce. Harém se nacházel v opevněném městě, za hradbami, co obkružovaly palác generála Qianga, a za dalšími zdmi z kamene a zamřížované železem. Bylo by třeba odhodlaného muže a armádu, aby unesli nějakou z manželek, která by se podle všeho ukázala být neochotným rukojmím, a tudíž by nebylo snadné ji zvládnout.

Jelikož ještě žádný cizinec nezískal svolení konkubíny spatřit, nebylo nic, co by takový útok motivovalo, pokud by tedy nepřítel neměl spadeno na to, aby generála vyřídil emocionálním napětím. Kapitán Wen si nad tou myšlenkou dovolil malý úsměv. Generál Hüi Wei byl ukázněný muž, otrlý voják. Nedokázal si představit, že by projevil nějaké napětí, i kdyby jednu z jeho manželek zabili. Při pohledu, jak procházel zdmi domácnosti, by si člověk myslel, že sem přišel na kontrolu kasáren. Kromě toho existovaly snadnější způsoby, jak dostát jeho pozornosti, než se zaměřit na jeho manželky.

Jelikož byl Wen kapitán stráží, znal skutečný důvod, proč tu byli rozmístění vojáci. Nebylo to tak moc proto, aby udrželi lidi venku, ale aby lidi uvnitř udrželi uvnitř. Konkrétně tu byli proto, aby druhé manželce zabránili v útěku nebo ve zranění ostatních žen.

Jelikož byl kapitán Wen obezřetný muž, pozoroval druhou manželku v duchu hesla poznat svého nepřítele. Na jeho vkus byla její krása příliš očividná, ale všiml si, že někteří z jeho mužů byli náchylní k jejím sexuálním léčkám, co si na ně připravila. Když pan Jiang dosadil Wena na jeho místo, silně mu doporučil, aby každý týden měnil své podřízené, aby žádný z mužů neměl čas podlehnout kouzlu druhé manželky a možná se nechat nalákat ke spoluvině k jedné z jejích intrik. Wena mátlo, že žádný z jeho mužů nezareagoval na sladší krásu některé jiné manželky, ale místo toho byli očarováni nestálou, ale fascinující druhou manželkou.

Proto Wenovi přišla Jiangova rada moudrá a držel se jí. Bylo jeho zásluhou, že intriky druhé manželky byly zmařeny skoro pokaždé, ale přišlo mu vyčerpávající neustále zkoušet předvídat machinace ženy, které její chytrou mysl a spoustu volných hodin nevyplňovalo nic než pomsta. Po tomhle by Wen uvítal umístění na nějakou přední linii. K odpočinku potřeboval pěknou, uvolňující válku.

Obvykle byl vzhůru před úsvitem a hlídkoval na náměstí po známkách aktivity při vzdálené šanci, že by se druhé manželce podařilo najít někoho, kdo by vykonal její zlovolné pochůzky. Wen už zmařil pokus jedné služebné druhé manželce propašovat zbraň, takže mu přišlo výhodné být v časných hodinách na pozoru.

A proto ho pobavily a zmátly podivné aktivity minulé noci.

Nejdřív na pozemek vstoupil generál Hüi Wei. Wen si všiml, že se záclony v oknech první manželky pohnuly; bylo známo, že když byl Hüi Wei na harémovém náměstí, vždycky jej sledovala, kam šel.

Zdálo se, že Hüi Wei váhal, což Wena překvapilo, neboť jeho velitel byl obecně rozhodný muž. Nakonec Hüi obešel náměstí kolem dokola, jako kdyby nevěděl, který dům měl v plánu navštívit, i když lucerna jasně zářila u sedmého domu.

Když Hüi Weie přijali, Wen nečekal nic dalšího, co by stálo za zmínku, a tak se vrátil do svých ubikací, aby si zdříml. Vstal znovu po půlnočním zvonění, aby viděl, jak Hüi Wei odešel, jak měl ve zvyku. Měsíc byl vysoko na obloze a ačkoli to byl jen pouhý srpek, hvězdy byly dost jasné na to, aby viděl, kdyby bylo co k vidění.

Hüi Wei se v sedmém domě zdržel. To si alespoň kapitán Wen vyvodil. Bylo možné, že Hüi Wei přišel jen na krátkou zdvořilostní návštěvu a brzy odešel, ale Wen princeznu Lan'xiu pozoroval, když se procházela na náměstí nebo když šla navštívit první manželku. Byla to jedna z pár žen, jejichž krásu dokázal ocenit. Lan'xiu byla podobně jako druhá manželka celkem rozkošná, ale navzdory její nádherně řezané tváři se zdálo, že zevnitř zářila měkčí vlastnost. Navzdory jejímu očividnému neštěstí neměla v tváři žádnou tvrdost.

A proto Wen předpokládal, že Hüi Wei si našel dobré důvody, proč zůstat v sedmém domě. Kapitán Wen se vrátil do svých ubikací, aby si ještě trochu zdříml, protože nebylo jeho prací zaznamenávat Hüi Weiovy příchody a odchody. Když vstal, aby za úsvitu vykonal svou první pochůzku, obloha jen zrovna vítala slunce, ale pořád byla povětšinou tma. Očima zachytil pohyb a udivilo jej, že Hüi Wei spěchal přes náměstí. Jeho vojáci generálovi otevřeli bránu a on vyklouzl ven, než první růžové prsty úsvitu dosáhly na náměstí.

To bylo vskutku velmi zajímavé.

Náznak světla ve dvou oknech Wenovi řekly, že i několika dalším obyvatelům domácností přišly generálovy aktivity zajímavé.

V oknech na druhém podlaží Lan'xiuina domu nehořelo žádné světlo, ale lampy přirozeně svítily v kuchyni, neboť připravovali snídani. Wen se zrovna chtěl otočit, když mu do oka padl obdélník zlata a princeznin eunuch vyšel ze dveří do kuchyně a velmi podezřele se rozhlížel po náměstí. Tohle bylo přesně takové to počínání, na které byl Wen vytrénovaný dávat pozor.

Dle toho měl oči upřené na útlého muže, čekal, že ho uvidí vklouznout do jiného domu, možná se zprávou nebo dokonce se zbraní. Jelikož princezna a její vazal byli noví, nebylo jak říct, jakou lumpárnu měli za lubem. Ne že by Wen na ten úkol nestačil. A ten eunuch byl celkem atraktivní, takže mu jeho sledování nebylo za těžko.

Ze všech těch šokujících možností, co Wena napadly, nikdy nečekal, že se stane svědkem, jak se princeznin vazal přikradl k obecním kuchyňským zahradám, rozhlédl se kolem a pak se proplížil do kurníku! Když se eunuch zase vynořil s bezvládným kuřetem, co držel za hlavu, zatímco se mu tělo klimbalo v ruce, Wen se skoro zasmál nahlas. Vyplísnil se, neboť bylo možné, že to bylo nějaké jedové spiknutí, ale pak se znovu zasmál, když eunuch zase odcupital k sedmému domu, zatímco se snažil si to kuře nacpat pod róbu.

Později se na to bude muset zeptat kuchařky. Možná že toto spiknutí nebylo nic jiného než princeznino vyjádření své tužby po kuřecí polévce, ale bude se o tom muset přesvědčit. Wen se tiše pro sebe smál a pak si vzdychl. Bylo by dobré se vrátit k pohraničním hlídkám.
---------------------------------------------------------

~ Po měsíční odmlce jsem zase tu. A zase mířím pryč dovolenkovat, takže aktualizace budou sporé. Možná ne tak sporé jako v červenci, ale moc nečekejte. ~

<Předchozí>...<Následující>