TS - kapitola 121-122

Kapitola 121 – Vlastní záchrana (3)

Tang Feng cítil, jak má hruď mokrou a trochu ho svědí.

Pohled mu padl na vršek hlavy muže, co byl momentálně na něm. Tang Fengovi oči byly pokryté tenkou vrstvou vlhkosti a zářily klidem kaleným ve svárech. Jako zocelený herec byl ve věku, kdy se se záležitostmi vypořádával nezúčastněně a bez paniky.

No, vážně se tomu nedalo říkat nezúčastněně. Občas také dostal role, kde musel být v určitých scénách nahý. Dokud si herečka nežádala soukromí, většinu času se musel on a jeho partner chovat před kamerami a kameramany důvěrně. Režisér seděl ve své židli a bedlivě je sledoval. Štáb, osvětlovací tým a zbytek personálu bývali také nedaleko. Bylo pro něj nezbytné se naučit je všechny ignorovat.

Su Qichengovi dva poskoci byli za dveřmi, ale alespoň tu nebyli žádní další diváci. Tang Feng si zkusil odkašlat a když ho Su Qicheng kousl do hrudi, vydal ze sebe trochu ostřejší sten. Su Qichenga to ještě víc oživilo a rukama Tang Fenga neodbytně hladil.

Jeho předchozí ukázka slabosti a nevinnosti přišla vhod. Tang Feng měl paže ovinuté kolem Su Qichengových ramen a zad; škádlivě, ale se silou jej škrábal po zádech, kvůli čemuž ze sebe Su Qicheng vydal zavrčení. Vypořádat se s divokými zvířaty vyžadovalo zvláštní metody. Muži jako Su Qicheng, co byli každý den vzorně oblečení, vyhledávali ve svém soukromém životě stimulaci. Tang Feng ho mohl škrábat a kousat, aniž by se na něj Su Qicheng naštval. Vlastně ho to možná ještě víc vzrušovalo.

Fiennes Tang si tuhle radu bezděky vyslechl od ostatních, když se v minulosti účastnil různých večerních slavností. Pár těch lidí jej dokonce jednou pozvalo na jejich „tajná setkání”, ale Fiennes využil svého zdraví jako výmluvy, jak odmítnout. Zvířata v lidských kůžích si na veřejnosti obvykle ráda hrála na kavalíry.

I když je Fiennes odmítl, stejně vyjádřili svou starost o jeho zdraví.

Divoká zvířata nebyla děsivá; člověk musel akorát vědět, jak s nimi komunikovat a jak se k nim chovat.

„Su Qichengu...” Tang Feng na druhého muže bez ustání volal jménem. Arogantního muže by nenapadlo svázat nadrogovanou oběť. Tang Feng měl obě ruce na Su Qichengových zádech a pomalu se přesouval k jeho krku.

„Líbí se mi, když mi říkáš jménem.” Su Qicheng vůbec nespěchal, aby se dostal k hlavní události. Když měl před sebou vhodného partnera, raději si předehru užíval do sytosti. Su Qicheng se narovnal a položil ruku Tang Fengovi na zátylek, aby jej políbil. Byl to přetrvávající a mírně něžný polibek; Su Qicheng byl v aférách srdce evidentně zkušený veterán.

„Necítím se dobře.” Tang Feng se jednou rukou opíral o Su Qichengovo rameno a druhou rukou se neustále dotýkal jeho krku. Tento zdánlivě flirtovní počin skryl jeho skutečné úmysly. Od svého znovuzrození Tang Feng vyzkoušel mnoho věcí, které předtím neměl šanci zkusit. Jednou takovou věcí byla jízda na koni, další byla jeho často zmiňované čínské bojové umění nebo konkrétně: bojové umění stylu Zpívající jarní pěsti.

No, doufejme, že měl dostatečný trénink.

„Velmi brzy se začneš cítit dobře.” Su Qicheng si liboval v prohlubni Tang Fengova krku, kousal a okusoval mu rameno a klíční kost. Kluzká špička jeho jazyka mu přesně dávala vřelé polibky. Pro Tang Fenga pod vlivem drog byl ten pocit prakticky nesnesitelný.

Tang Feng si jemně skousl dolní ret, roztáhl nohy a sevřel je Su Qichengovi kolem pasu. Když byl člověk nejvíce uvolněný, bylo mnohem snazší jej zdolat.

Oblast oddělená jejich kalhoty se o sebe třela a Su Qicheng a Tang Feng zároveň vykřikli překvapením nad tou stimulací. V Tang Fengových očích probleskl zatvrzelý pohled, teď byla ta pravá chvíle udeřit.

Udeřil rukou, kterou jemně hladil Su Qichenga po krku. Zároveň ho Tang Feng políbil, aby utlumil jeho zaúpění.

Su Qicheng zavřel oči a pomalu se zhroutil na Tang Fenga.

Herec byl celý zpocený, něco z toho měla na vině ta droga, ale většina toho bylo z napětí. Byl herec a ne nějaký tajný agent.

„Fuu... Zdá se, že psychologie byla užitečná a i moje Zpívající jarní pěst se zlepšila.”

Tang Feng se podíval po muži, kterého skolil. Odtáhl Su Qichenga do koupelny, zatímco odolával účinkům drogy, a hodil ho do vany. Pak Su Qichengovi svázal ruce a nohy jeho koženým páskem a do pusy mu nacpal kravatu. Když s tímhle vším skončil, Tang Feng byl naprosto smáčený potem.

Kapitola 122 – Vlastní záchrana (4)

Dva osobní strážci u dveří se nikam moc nevzdalovali. Oba dva se tvářili, jako že se strašlivě nudí.

„Není to už dlouho? Pořád filmujeme? Ten herec nevypadal zle a to, jak slabě ležel na posteli, mě vážně zaujalo,” začal říkat jeden z nich.

„Od kdy ses začal zajímat i o muže?”

„Jen zkouším novou chuť a ten chlápek taky vypadal celkem dobře, dokonce ani šéf si nedokázal pomoct.” Muž v černém se ušklíbl, vycházel z něj sprostý dojem.

„Ať tě to ani nenapadne, šéf ti pravděpodobně nedovolí se té celebrity dotknout.” Druhý muž přikročil ke dveřím, přiložil na ně ucho a chvíli poslouchal. Najednou stáhl obočí a tichým hlasem řekl svému společníkovi: „Není tam nic slyšet, možná došlo k nějakému problému.”

„Chceš vtrhnout dovnitř? Šéf tě vyhodí ven.”

„Šéfe?” Muž v černém potichu zaklepal na dveře. Zevnitř se neozvala žádná odpověď. Ti dva se po sobě podívali a došlo jim, že něco nebylo v pořádku.

„Pojďme to zkontrolovat.”

Ti dva muži trochu pootevřeli dveře a spatřili, že postel byla naprosto rozházená, ale nikdo v ní nebyl.

Zrovna když se chtěli vtlačit dovnitř, z koupelny přišlo mužské vzlykání.

„Ne... přestaň... prosím, Qichengu... ach...”

Ti dva muži nasucho polkli a znovu se po sobě podívali. A jelikož oba měli dostatek taktu, aby pochopili situaci, zase potichoučku dveře zavřeli. Oba dva se pak ušklíbli.

„Šéf je vážně moc drsnej, už toho malýho herce rozbrečel.”

„Předpokládám, že bude nějakou chvilku trvat, než skončí.” Osobní strážce si vytáhl cigaretu a začal se svým kolegou kouřit.

V koupelně.

Tang Feng se bezvýrazně díval do zrcadla, zatímco si umýval ruce, a zároveň ze sebe vydával velmi nápadité zvuky a výrazivo. Teprve když zaslechl téměř neslyšitelné cvaknutí dveří, jak se zavřely, přestal se svým živě realistickým představením.

Tahle situace byla jak divná, tak také nějak směšná. Tang Feng byl jasně bez výrazu a přitom napodoboval erotické steny. Ale pokud se někdo nedíval na jeho tvář a jenom slyšel jeho hlas, vážně by ho to oklamalo a věřil by, že vážně v koupelně dovádí.

„Co říkáš na moje hraní, pane Su Qichengu?” Tang Feng se natáhl pro ručník, aby si osušil tvář, a pak pevně zavřel dveře do koupelny a posadil se na zavřenou toaletní mísu.

Su Qicheng už se probral, ale jelikož měl ruce a nohy pevně svázané a v puse měl nacpanou kravatu, mohl s ním komunikovat akorát svýma očima. Zdálo se, že se jeho oči ušklíbaly a jevil se v nich humor, jako kdyby říkal, že jeho hraní nebylo špatné. Nebylo tam moc hněvu nebo nenávisti.

„Věřím, že jsem tě urazil, ale to ty sis samozřejmě začal jako první.” Jak to Tang Feng řekl, vydal ze sebe hlasité a jasné „aa” a ručníkem Su Qichenga přetáhl po hlavě. Ztišil hlas a zaklel: „Jsi vážně nechutný chlápek.”

Jak Su Qicheng zíral na Tang Fenga, jeho dech byl trochu zhrublý.

„Líbí se ti moje oči? Jak děsivé, mě se tvoje vůbec nelíbí.” Tang Feng ručník odhodil, přiblížil ruku k Su Qichengově tváři a pak mu vlepil facku, až to hlasitě mlasklo.

Tang Feng se nenaštval snadno, ale to neznamenalo, že v sobě neměl prudkost. Každý člověk, kterého unesli, nadrogovali a skoro znásilnili a který by byl schopen pořád zachovat klid, byl ohrožený druh. Byla škoda, že byl normální člověk s povahou normálního člověka.

Bohužel s sebou neměl telefon; jinak by Tang Feng Su Qichenga svlékl a pořídil pár erotických fotek. Su Qicheng byl člověk s reputací a prestiží, ale i kdyby se zapletl do sexuálního skandálu, na rozdíl od celebrit by na tom moc nezáleželo.

Tang Feng začal Su Qichenga mlátit a teď se v jeho očích začal objevovat hněv. Tohle bylo poprvé, co vyrostl a někdo ho takhle zmlátil, taková trapárna.

„Teď jsi naštvaný?” Tang Feng pinkal Su Qichenga do čela. Brzy mu čelo zrudlo a nateklo. „Já jsem ještě víc naštvaný než ty.”

Jak ho Tang Feng dostatečně zmlátil, cítil se trochu lépe. Měl štěstí, že byl schopen vyhmátnout Su Qichengovu nepozornost a vyřídit to s ním, ale to neznamenalo, že byl připravený čelit těm dvěma profesionálně vycvičeným a ozbrojeným osobním strážcům beze zbraně.

Měl tady jen tak sedět a čekat na smrt?

Tang Feng se uklidnil a začal plánovat, co udělá dál. Pokud ho Lu Tianchen a Charles brzy nenajdou, ti dva muži venku sem nakonec přijdou. Musí najít způsob, jak se odtud dostat.

V pokoji nebyly žádné telefony nebo jiné prostředky ke komunikaci a on neměl jak komunikovat se světem venku.

Postavil se a došel k oknu u vany, taky si k němu přinesl židli, na kterou si mohl stoupnout. Tohle byla pravděpodobně oblast nějaké hotelové vily, neboť nedaleko byl les a jezero. Dole nebyli žádní lidé a únik nebyl nemožný. Ale problém byl, že byl na třetím podlaží, jak by se mohl dostat dolů?

„Ačkoli Mission Impossible vypadala strašně super, já se vůbec nechci stát Tomem Cruisem.” Tang Feng se zhluboka nadechl a znovu si šel sednout na záchodovou mísu. Když byl Su Qicheng pořád v bezvědomí, Tang Feng se o sebe postaral. Účinek drogy se více méně rozptýlil, ale tělo měl pořád tak nějak unavené.

Pokud by použil záclony ke šplhání, spadl by v půlce?

Kdyby z okna zaječel o pomoc, slyšel by ho někdo?

Nicméně dělat něco bylo lepší než sedět a nedělat nic.

Tang Feng najednou dostal nápad a se zlomyslným úmyslem se podíval po Su Qichengovi. Su Qicheng měl neupravené oblečení a vlasy jako vrabčí hnízdo. Dokonce i na čele měl ještě rudé skvrny. Tohle vzezření bylo jedno z nejtrapnějších za mnoho let a když na něj Tang Feng najednou začal zírat, Su Qichengovi zacukalo v oku. Tang Feng vůbec nebyl tak něžný, jak vypadal.

Za deset minut Tang Feng svázal všechny záclony, aby je použil jako provaz. Jeden konec si přivázal kolem pasu a druhý konec kolem Su Qichenga. Teď se nemusel bát, že by ho někdo na provaze vytáhl. A taky ho nezajímalo, že to Su Qichenga vytáhne z vany a praští se hlavou o záchod.

Su Qicheng na Tang Fenga intenzivně zahlížel. Vypadal, jako kdyby ho chtěl sníst. Tang Feng si nemohl pomoct a vrazil mu další facku. „Nemám rád, když na mě lidi takhle zahlížejí.”

Tang Feng si stoupl na židli a otevřel okno do koupelny. Vystrčil hlavu ven a rozhlédl se po venku. Nadbytek světla ze zapadajícího slunce s sebou nesl blaženě teplý vánek, ale když se podíval dolů, cítil jenom závrať a jemné mrazení v zádech. Zdálo se, že se jeho dávno ztracená srdeční nemoc znovu projevila.

„To zvládnu, zvládnu slézt dolů.” Tang Feng se zhluboka nadechl, sklonil se a vystrčil jednu nohu ven, aby si na okno sedl obkročmo. Zrovna když se připravil se statečně poučit od tajných agentů, dveře do koupelny se najednou rozletěly dokořán. Jak byl Tang Feng tak moc překvapený, že skoro vyskočil ven, příchozí postava honem přiběhla k zácloně a chytila ho za ni.

„Jsi blázen!” Lu Tianchena tahle scéna vyděsila až do morku kostí. Zrovna vrazil do koupelny, když spatřil muže, co se podobal Tang Fengovi, jak vyskakoval z okna. Bez zaváhání nebo jakékoli myšlenky, jenom dle svého instinktu a při nejvyšší rychlosti k němu vyběhl a chopil se provazu.

„Lu Tianchene?” I když ho zrovna urazil, Tang Feng jenom zamrkal. Shlédl dolů na tu hloubku, co stačila na to, aby se mu hlava motala závratí, a honem se otočil, aby se oběma rukama chopil okenního parapetu. Jak na Lu Tianchena křičel nadávky, řekl: „Na co tam ještě zíráš, honem mě vytáhni!”

Měl pocit, že měl nohy z želé...

Byl Lu Tianchen člověk, co by na takové kletby nezareagoval? Ale momentálně to nedokázal vzít v úvahu a ani trochu nepřemýšlel o Tang Fengově tónu. Bez prodlení přikročil blíž, popadl Tang Fenga za ruku a postupně ho vtáhl dovnitř.

Když dovnitř přišel Charles, přivítala ho tato scéna. Nemohl si pomoct, aby nevykřikl: „Drahý Tangu, prosíš, aby sis svoji ctnost zachoval pro mě? K čertu s tím! Copak jsem takový necivilizovaný idiot? I když tě to prase Su Qicheng oddělalo, pořád tě budu milovat až do smrti a nanejvýš tě zlíbám po celém těle!”

„Zmlkni, ty hloupý medvěde!” Nebylo moudré se s nynějším Tang Fengem dohadovat, pořád ještě soptil a vůbec se nepodobal svému vznešenému já.

„Hahaha, pravda, líbí se mi tvoje naštvaná stránka, tak plná vitality a velmi atraktivní.” Charles se pořád ještě smál, když se zeptal: „Miláčku, kde je ta svině Su Qicheng?”

„Za tebou.” Tang Feng s Lu Tianchenovou pomocí seskočil z okna. Jelikož měl svou emocionální stránku nataženou k prasknutí, rychle Lu Tianchenovi změkl v náručí. Vážně neměl žádnou další energii, takže ať už to byl Lu Tianchen nebo Charles, nechte ho se na chvilku opřít. Hlavně že to nebyl Su Qicheng.

Když to Charles zaslechl, otočil se a spatřil svázaného Su Qichenga, okamžitě zaklonil hlavu a zasmál se. „Předsedo Su, vždycky vypadáš tak působivě! Jen se podívej, jak by mohl muž, co mám rád, nebýt dost silný na to, aby se o sebe sám postaral. Jak jen je můj Tang Feng pohledný?”

Charles se otočil, roztáhl paže a začal Tang Fenga objímat. „Vážně jsi nejlepší, miláčku, co mám dělat, začínám tě mít ještě víc rád.”

Tu nepříjemnou konverzaci z před několika dni to takhle odplavilo. Tang Feng zasendvičovaný mezi Lu Tianchenem a Charlesem zavřel oči, neboť se mu nedostávalo lepší možnosti.

Teď byl každopádně v bezpečí.

Bez ohledu na to, jak ho normálně Lu Tianchen a Charles rozčilovali, teď se přinejmenším cítil v bezpečí a v teple.

„Mám hlad, taky se mi chce spát,” zamumlal Tang Feng.

„Na chvilku zavři oči, až si odpočineš, můžeš se najíst.” Lu Tianchen zakryl Tang Fengovi oči. Když Tang Feng pustil veškerou svou sílu vůle, rychle upadl do spánku.
----------------------------------------------

<Předchozí>...<Následující>