TS - kapitola 123-124

Kapitola 123 – Pravda (1)

Tang Feng se vzbudil a zjistil, že spí na nerovném povrchu. Trvalo mu tři sekundy, než zjistil, že je v autě a leží na zadním sedadle. Přesněji řečeno ležel na klíně dvou mužů na zadním sedadle. A proto ten „nerovný” povrch.

„Není na čase, abys vyřešil tu situaci s Ge Chenem?” Ten hlas patřil Charlesovi a přišel z místa nad Tang Fengovýma nohama.

„Postarám se o to,” odpověděl Lu Tianchen krátce. Jeho hlas byl velmi blízko a zlehka se na něj snášel ze shora jako čerstvé sněhové vločky.

Tang Feng měl tvář otočenou k Lu Tianchenovu tělu, takže i když otevřel oči, ti dva si nevšimli, že byl vzhůru. Trochu sebou zamlel a Charles a Lu Tianchen okamžitě přestali mluvit v tichém porozumění. Cítil, jak ho Lu Tianchen zlehka hladil po zádech, zatímco Charlesova teplá dlaň spočívala na jeho nohou.

Z okna k němu dolehl zvuk praskání a šumění. Tang Feng si vybavil, že když šel před chvílí spát, bylo slunečno; slunečno, ale velmi větrno. Když seděl v okně na třetím patře, vítr byl obzvláště silný, jako kdyby ho chtěl odfouknout.

„Co jsi předtím udělal Su Qichengovi?” Charles byl zvědavý. Jejich hlasy byly tiché, ale Tang Feng si pořád myslel, že je od nich neslušné si povídat, zatímco někdo spal. Copak ho nemohli dát aspoň na zadní sedačku jiného auta?

„Dal jsem mu okusit vlastní medicínu,” odpověděl Lu Tianchen klidně.

Charlesův hlas se okamžitě poplašeně zvedl: „Tys ho znásilnil?!”

„Ne!” Lu Tianchen na Charlese zahlížel. „Řekl jsem svým lidem, aby pořídili pár velmi atraktivních fotek. A taky ztiš hlas.”

„Dobrá, dobrá. Moje chyba. Nejenom že jsem si to špatně vyložil, ale taky jsem promluvil nahlas.” Charlesův hlas zněl mírně nabručeně. Tang Feng cítil, jak se tlak Charlesova hlazení po jeho nohách zvýšil.

Charles pokračoval: „Ten chlápek Tang Feng skoro znásilnil. Sám jsi to viděl. Zašel až tak daleko, že k posteli nainstaloval kamery.”

„Já vím. Su Qicheng skoro Tang Fenga přinutil vyskočit z okna.”

„A přesto jsi pořídil jenom pár fotek.” Charles byl nespokojený. „Měl jsi dvěma namakaným chlápkům říct, aby ho stokrát znásilnili.”

„Myslel jsem, že budeš chtít, abych ho zabil.” Lu Tianchen se usmál.

Zabít ho? Zapomeňte na to! Tang Feng v tichosti protočil očima. To tady točili nějaké zločinecké drama? Su Qicheng nebyl nějaké zatoulané kotě nebo štěně, aby ho mohli zabít, kdykoli se jim zachtělo. Ani nemluvě o tom, že nahodile zabíjet koťátka a štěňátka rozhodně nebylo něco, co by měli dělat.

„Tvrdě dřu, abych si umyl ruce nad minulostí. Teprve nedávno jsem otevřel pobočku ve východní a jihovýchodní Asii. Nechci, aby mě stíhal Interpol a aby mi rodina Su šla zároveň po životě.” Charles se zhluboka nadechl. Tang Feng jasně slyšel jeho ztěžklý dech. „Ale... stejně se mi to nelíbí.”

„Tak použijeme naše vlastní metody, jak Su Qichengovi dát lekci.”

„To není špatný nápad.”

Tang Feng o tom chvilku přemýšlel a rozhodl se přestat předstírat, že spí. „Než zajdete do detailů takových důležitých záležitostí, mohli byste mi říct, co přesně se děje mezi vámi dvěma a Su Qichengem? Jako oběť celé téhle věci si myslím, že mám právo to vědět.”

Tang Feng se přetočil, aby se položil na záda, a střetl se s Lu Tianchenovýma očima. Když se zkusil posadit, oba muži ho přitlačili zpět dolů.

„Ha, můj drahoušku, tys nás vlastně odposlouchával.” Charles se sehnul níž, tvář mu zdobil jasný, okouzlující úsměv.

„Nepotřeboval jsem vás odposlouchávat. Mluvíte příliš nahlas.”

„Takže říkáš, že jsme tě vzbudili?” Lu Tianchen zvedl ruku, aby Tang Fengovi zakryl oči, ale herec se vzpíral.

„Nechte mě si sednout.”

Za minutu už Tang Feng seděl na zadní sedačce mezi Charlesem a Lu Tianchenem.

Kapitola 124 – Pravda (2)

Pokud by se někdo Tang Fenga zeptal, co nesnášel slyšet ze všeho nejvíc, pak by bezpochyby poukázal na Lu Tianchenova následující slova:

„Nemusíš se tím trápit. Já se o to postarám.”

Pokud by se řeklo, že za posledních pár měsíců Tang Feng před Lu Tianchenem „předstíral”, pak po únosu pozbyl tuto svou klidnou trpělivost.

Tang Feng nedopřál Lu Tianchenovi žádnou důstojnost a přímo na něj protočil oči. „Moje trápení s tím nemá co dělat. Už mě do té kaše zatáhli. Jak mi můžeš říct, abych jen tak stranou přihlížel jako divák?”

Tang Feng se podíval napravo na Charlese. „Vážně si myslíš, že se ke mně Su Qicheng bude chovat jako k pouhému divákovi, když mě unesl a nadrogoval a já ho pak svázal, zfackoval, praštil do hlavy a pak mu šlápl na koule a jeho malého Su Qichenga?”

„Miláčku, dobrá práce!” Charles dal Tang Fengovi palec nahoru. „Doufám, že se Su Qichengův malý Su Qicheng už nikdy nepostaví.”

Tang Feng protočil očima i na Charlese. Jelikož se probudil v dobré náladě, měl problém se kontrolovat a plácl oba, jak Lu Tianchena, tak Charlese, do stehna.

Charles se příhodně chopil Tang Fengovi ruky a zatvářil se, jako kdyby říkal: „Jsem na stejné straně jako Tang Feng.” Pak dodal: „Myslím, že má Tang Feng pravdu. Jelikož už ho Su Qicheng unesl, znamená to, že ho vidí jako jednoho z nás a ne jako diváka.”

Lu Tianchen byl celkem bezvýrazný, i když ho ti dva vyloučili ze svého sjednoceného týmu. Fádně se na Tang Fenga a Charlese podíval a přikývl. „Dobrá. Řeknu vám to.”

Tang Feng neměl rád, když ho někdo tahal do komplikovaného problému, na který v dohlednu neexistovalo řešení, ale když už ho unesli, nemohl se do toho nevložit. Když už to bylo takhle, chtěl alespoň znát pravdu.

„Ge Chen a já jsme spolu měli prostou úmluvu. Domluvili jsme se poté, co se vydal na sólovou dráhu. Měl celkem dobré předpoklady, takže jsem do něj potají zainvestoval. Dal jsem mu příležitosti a zdroje a on se na oplátku místo mě sblížil se Su Qichengem a dodával mi důvěrné informace ze Su Entertainment,” vysvětlil Lu Tianchen stručně.

Charles zvedl ruce, aby mu zatleskal. „Tvoje hraní bylo skvělé. Skoro jsem si myslel, že máš Ge Chena vážně rád.”

„Nebylo to nic víc, než co bylo nezbytné.” Lu Tianchenův pohled bezděky padl na ruku, kterou měl Tang Feng pořád položenou na jeho stehně. Důvěrnost, kterou projevil ke Ge Chenovi, byl prostě jenom prostředek, jak oklamat svého nepřítele.

Tang Feng si povzdechl a řekl: „Evidentně tvůj plán odhalili.” Založil si ruce na prsou a opřel se o sedačku. Rameny se přitom otřel o dva muže vedle.

„Miláčku, přijal jsi to bez stížností. Úžasné,” řekl Charles.

Tang Feng se po něm podíval. „Tak to chceš, abych začal ječet a dělat scény?”

„Ne, jsi skvělý tak, jak jsi.” Charlesovi zacukalo v koutcích očí, prostě si nedokázal představit, jak Tang Feng ječí a brečí jako idiot. Položil si hlavu na hercovo rameno a povzdechl si. Jeho Tang Feng byl prostě takhle úžasný. Jeho klidný postoj byl tak blaženě okouzlující. A občasné překvapení nebo panika, co mu prolétlo po tváři, o to víc zatahalo ostatní za srdce.

Upřímně řečeno Tang Feng nynější situaci neviděl jako těžce přijatelnou. Zábavní společnosti byly nakonec jenom firmy a firemní špehové se dali najít všude. Ale bylo vzácnost najít člověka, co by jako špeha použil celebritu.

„Není potom Ge Chen v nebezpečí?” Tang Feng si vzpomněl na abnormální myšlenky a chování, co Su Qicheng skryl za svou zdvořilou maskou, a nedokázal si představit, jak se ten muž vypořádá s Ge Chenem.

„Ne, jsem si jistý, že nemůže být ve větším bezpečí,” řekl Charles pohrdlivě.

Tang Feng byl zmatený. Co to znamenalo?

„Ge Chen teď skutečně patří Su Qichengovi. Zradil mě.” Lu Tianchen v tichosti koukal na ulice vně auta. Na okna dopadaly ledově studené dešťové kapky a pokrývaly je vrstvičkou bílé mlhy.

Město venku působilo chladně. Chladně jako Lu Tianchenovy oči, zmrazené pod vrstvou námrazy.

Tang Feng byl celý vyjevený a pak pochopil. „Byl to dvojitý agent?”

„Miláčku, je škoda, že nejsi tajný agent,” pochválil ho Charles.

„Hraní mi nabízí vysoký plat, vážené postavení a pružnou pracovní dobu. Zatímco špeh má nízký plat bez postavení, o kterém by se dalo mluvit, a navíc to je nebezpečné. Aby člověk opustil hraní kvůli špehování, musel by být idiot.” Tang Feng nespokojeně mlaskl. On idiot nebyl.
----------------------------------------------

<Předchozí>...<Následující>