TS - kapitola 63-64

Kapitola 63 - Stromy touží po míru, ale vítr nikdy neustane (2)

Tang Feng byl celkem zvědavý, když se doslechl o internetové vodní armádě, ale Xiao Yu mu zakázala číst o sobě online jakýkoli článek nebo diskuzi. Ale Tang Feng měl silnou mysl, navíc byl tvrdohlavý, takže Xiao Yuina slova pustil k vodě. Plný zvědavosti otevřel stránku jednoho velmi známého diskuzního fóra. Mluvilo o něm celkem dost lidí, ačkoli v tom bylo významně více nadávek než něčeho jiného.

Jak Tang Feng pročítal některé komentáře, vybuchl smíchy.

„Myslel jsem si, že až ty komentáře uvidíš, budeš naštvaný. Pokud tě v minulosti někdo urazil, bez ustání ses s ním hádal.”

Bylo to nádherné ráno. Lu Tianchen listoval novinami, byl oblečený v ležérním oděvu neutrálních tónů. Mrkl po titulku stránky a jeho rty se krátce zkroutily v chladném úsměvu.

„Tak to jsem vám v minulosti musel přijít neuvěřitelně otravný.” Tang Feng odložil tablet a sklonil hlavu, aby usrkl ze sklenice mléka.

Když Lu Tianchen odložil noviny, aby se podíval po Tang Fengovi, kolem rtů měl prstýnek bílého. Tang Feng si elegantně olízl rty, ale jelikož měl pocit, že mu tam stále zůstalo trochu mléka, vzal si ubrousek a otřel si je.

„Minulost je minulost. Zrovna teď jsi v pohodě. Každopádně, co si myslíš o těch nadávkách na internetu?” zeptal se Lu Tianchen v klidu, jak odtrhl pohled od Tang Fengových rtů a shlédl dolů na noviny.

„Přijdou mi zajímavé. Někteří ti lidé se chovají, jako kdyby mě osobně znali. Někteří dopodrobna popisují, jak jsem Ge Chena týral, jako kdyby to viděli na vlastní oči. A pak jsou tam lidi, co mě přehnaně chválí. Všichni tihle lidé mají na základě svých předpokladů svoji vlastní verzi 'Tang Fenga'.”

Od té doby, co začal bydlet pod stejnou střechou jako Lu Tianchen, spolu dokonce snídali. Než aby spolu seděli v trapném tichu, Tang Feng se rozhodl, že se radši bude snažit se svým šéfem trochu komunikovat.

Tang Feng neměl z Lu Tianchena dobrý první dojem, ale nebyl ten typ, co by člověka soudil jen podle toho. Aby někoho pochopil, musel s ním strávit nějaký čas a promluvit si s ním.

Zkrátka řečeno Lu Tianchenovy nedostatky byly i klíčem k jeho úspěchu. Byl rozhodný, bezohledný a lhostejný. Ať už někoho měl rád nebo ho nenáviděl, neobtěžoval se své pocity skrývat.

„Jsou pro tebe názory cizích lidí důležité?” Lu Tianchen se po Tang Fengovi podíval. „Lidé tě nechápou a urážejí tě. Nechápou důvody tvého počínání a dokonce naschvál hledají, jak tě ranit. Jak můžeš být tak klidný jako teď?”

Tang Feng potřásl hlavou a odpověděl: „Nejsem světec, takže jsem z toho samozřejmě nešťastný. Nedávno jsem na internetu našel pěkné rčení: Pokud nejsi v klidu, pak tě budou bolet kulky. Je to hloupé, ale jde to přímo k věci. A taky prostě nevěřím, že na tomhle světě nemám nikoho, kdo by stál při mně. Vždycky bude minimálně jeden člověk, co mě chápe, co mi bude věřit, co se o mě bude bát a co bude stát při mně. Co jsem za člověka, co jsem udělal nebo neudělal, to se všechno časem ukáže.”

„Co se týče těch výroků, co můžou být pravdivé nebo falešné, možná to pár lidí oklame. Ale pokud si myslí, že tím oklamou každého, pak podceňují inteligenci veřejnosti,” vyjádřil Tang Feng svůj upřímný náhled. Nikdy se nebál, co si o něm druzí mysleli. Trápilo ho jedině to, jestli jeho chování dosáhne jeho vlastních standardů. Přijde den, kdy se lidem, co brali diváctvo jako opice, co můžou klamat, ostatní vysmějou.

„Je dobře, že to bereš takhle. Zítra se koná tisková konference ohledně Výcviku skutečné hvězdy. Bude nejlepší, když dneska zůstaneš doma. Řeknu tiskovému oddělení, aby se s těmi články na webu a v novinách vypořádali.”

Tang Fengovi to nevadilo. Nevadilo mu zůstat jeden den doma, ale stejně měl ještě pár věcí, co musel říct.

„Věřím, že se agentura bude ze všech sil snažit propagovat zájmy svých zaměstnanců. Zatímco mi nevadí, že mě veřejnost odsuzuje, vadí mi, když mě někdo bezdůvodně napadá.” Tang Feng vstal a věnoval Lu Tianchenovi okouzlující úsměv. „Předsedo Lu, můžu vám věřit?”

„Co se práce týče, mi věřit můžeš.”




Jelikož Tang Feng dostal rozkazem, aby zůstal doma, seděl v Lu Tianchenově nádherné zahradě a srkal odpolední čaj. Přitom si na tabletu pročítal mezinárodní zprávy. Od té doby, co „umřel” už uplynulo pár týdnů, a zprávy o něm postupně mizely.

Nevadilo mu, co si o něm mysleli cizí lidé, protože ti se nikdy nesnažili ho pochopit. Ale velmi se bál o své přátele. Některé z nich jeho náhlý skon velmi ranil. Jak si Tang Feng pročítal jejich upomínky a žalostná slova, zdálo se, že ho to vzalo zpět do doby, kdy měl nemocné srdce. Ta bolest na srdci byla tak silná a živá jako předtím.

„Michael Gino?” Z těch mnoha článků Tang Feng najednou zjistil, že mezi těmi lidmi truchlícími nad jeho smrtí byl také chlápek, co s ním byl předtím na nože.

Svět přišel o nadaného umělce a já přišel o důležitého přítele.

—Michael Gino

Tang Feng si povzdechl, jak v srdci najednou pocítil něco nepopsatelného. Nevěděl, v jakém rozpoložení Gino byl, když tohle napsal, ale jak si tu řádku Tang Feng přečetl, změnil na něj názor.

Ačkoli to byli rivalové, co jeden druhého nemohli vystát, většinu času byli rivalové také lidé, co se navzájem chápali ze všech nejvíc. Z tohohle úhlu pohledu se pravděpodobně dali považovat za přátele.

Na fotce k tomu článku vypadal Gino sklesle a nezdálo se, že by to jen hrál. Tang Feng jako herec dokázal říct, jestli byl člověk upřímný nebo jenom předstíral, že vyjadřuje své upřímné pocity. Gino nepředstíral, že truchlí. Ten smutek, co se mu odrážel v očích, bolel i ostatní.

„Gino...” Tang Feng potřásl hlavou a tu stránku zavřel.





Tisková konference ohledně Výcviku skutečné hvězdy se konala následujícího dne přesně ve tři hodiny. Byli přítomní všichni tři předsedové spolupracujících agentur a také účastnící se studenti.

Do dneška nikdo nevěděl, kdo se bude výcviku účastnit nebo kdo bude vyučovat. Když dorazili na místo a spatřili účastníky pořadu, novináři konečně pochopili, proč se tenhle trénink jmenoval „Skutečná hvězda”. Také je překvapilo neuvěřitelné obsazení instruktorů, které se pořadu podařilo nastřádat. Instruktoři nebyli na konferenci přítomni, ale i jen jejich jména napsaná na tabuli stačila na to, aby to tisk šokovalo. Dokonce i Tang Feng byl při pohledu na ta jména překvapený.

Instruktoři, které pořad oslovil kvůli vyučování zpěvu, způsobnosti, tance, etikety a hraní, byli všichni vlivní členové svého konkrétního oboru. Tang Feng už o některých slyšel dřív, ale neměl šanci se s nimi setkat. S některými už ve filmech a reklamách spolupracoval, zatímco jiní byli jedni z nejvlivnějších lidí jeho minulého života.

Instruktor hraní Leary byl mezinárodní herec, co vyhrál ocenění na skoro každém větším filmovém festivalu.

Tang Feng tento trénink předtím nebral moc vážně, ale když spatřil jména instruktorů, jeho postoj se naprosto změnil. Měl příležitost znovu spatřit některé z nejdůležitějších lidí svého minulého života. Ačkoli bylo jeho postavení a vzhled naprosto jiný, nedokázal utišit to vzrůstající vzrušení ve svém srdci.

Lu Tianchen, Charles a Su Qicheng byli všichni přítomni. I Ge Chen se objevil jako zvláštní host. Novináři se kromě otázek o výcvikových hodinách nezapomněli zeptat také na spor mezi Tang Fengem a Ge Chenem.

Ale Lu Tianchen nedal ani jednomu příležitost odpovědět.

„Informace ve včerejších článcích byly zkreslené. Právní oddělení Tianchen Enterteinment prošetří noviny a časopisy, co tyto zkazky začaly šířit bez ověření svých informací, a poženeme je k zodpovědnosti za jejich činy. Také využiju toho, že jsme se tu dnes všichni sešli a něco prohlásím. Tang Feng je nejenom zaměstnanec Tianchen Group, ale také sehrál velkou část v založení Tianchen Enterteinment. Lidé, co jej znají, ví, co to je za člověka. Že Ge Chen a Tang Feng spadli oba do moře, byla jenom nehoda. Předpokládat, že Tang Feng naschvál osnoval proti Ge Chenovi je směšné. Sám Tang Feng musel kvůli svým zraněním zůstat měsíc v nemocnici a propustili ho minulý měsíc.”

Lu Tianchen se na novináře usmál a jasně pronesl: „Co se týče pravdy ohledně té nehody, své otázky můžete nasměrovat na Ge Chena.”

S mávnutím ruky hodil Lu Tianchen míč na Ge Chenovu stranu.

Tang Feng byl rád, že se za něj Lu Tianchen vyjádřil, a měl nutkání se rozesmát, když viděl, jak ten problém předal Ge Chenovi. Jak si teď Ge Chen hodlal zachovat svou image nevinnosti, laskavosti a krásy? Lu Tianchen už promluvil a média tu byla také zastoupena v plné síle. Ge Chen by se neodvážil ukázat prstem na Tang Fenga, pokud si nechce zničit svou vlastní image.

Byl Ge Chen člověk, co by ochotně obětoval image, co si horlivou snahou budoval? Kdyby byl, tak by si nikdy nenajal lidi, aby Tang Fenga zmlátili a aby na internet napsali bludy nebo poslali novinám falešné tipy.

Lu Tianchen miluje Ge Chena?

Až do teď Tang Feng neviděl nic, co by tu ideu podpořilo.

Ge Chen tváří v tvář médiím objasnil, že všechno o Tang Fengovi v těch článcích bylo vymyšlené. Ti dva se pak navzájem objali, aby ukázali své dobré vztahy. Celá ta záležitost najednou Tang Fengovi přišla ironická a legrační.

Skandály přicházely a odcházely. A co, že se tenhle vyřešil rychle?

V budoucnu se přes něj skandály a pomluvy budou přelévat jako záplava. Tohle byl jenom jeden ze zvratů a obratů, kterým musela celebrita čelit. Před takovými pomluvami jej mohla ochránit akorát kvalita jeho práce.

Tang Feng pochopil, že bylo na čase najít si pár filmů, v kterých by si zahrál.

Kapitola 64 – Výcvik Skutečné hvězdy

Výcvik Skutečné hvězdy oficiálně začal druhý den po tiskové konferenci. Kromě kandidátů, které agentury vybraly na základě různých soutěží po celé zemi, byli mezi studenty i lidé jako Tang Feng, co už v zábavním průmyslu nějakou dobu pracovali, ale stále měli talent, co se dal odkrýt, a potenciál dojít dál.

Tang Feng na natáčení nečekaně narazil na známou tvář. Byla to Tang Tiatian, herečka, s kterou spolupracoval na televizním seriálu.

Když ho Tang Tiantian spatřila, nadšeně přišla k němu, aby ho pozdravila. Zeptala se ho, jestli se ta zranění, co utržil poslední den natáčení, už zahojila, a proklínala toho chlápka v pozadí, co to měl všechno na svědomí. Navíc ho proklela, aby byl navždycky druhořadou hvězdou, jehož sláva nikdy nedosáhne mezinárodní úrovně.

„Pro lidi, co rádi dělají takové odporné triky, zatímco se sami skrývají v zákulisí, bude tenhle svět vždycky velký jako malá studna!” Zatímco Tang Tiantian mluvila, kreslila ve vzduchu malé kroužky, aby zdůraznila, co tím myslí.

Ti dva si spolu chvíli povídali, ale štáb je všechny rychle svolal k sobě. Kromě spoustu učitelů a studentů si Tang Feng všiml, že v davu stáli i členové produkčního týmu. Člen štábu dav oslovil a brzy se dozvěděli i proč.

„Každé slovo, co utrousíte, a každý váš počin budou nahrávat kamery a bude se to vysílat v televizi. Videa se také budou nahrávat na internet, kde to lidé budou moci sledovat a komentovat váš pokrok. Abyste se stali dobrými herci a herečkami, musíte si nejprve zvyknout na kamery.” Člen štábu ukázal na reflektory nedaleko, než pokračoval: „Také se budete muset přizpůsobit životu v neustálé záři reflektorů; bude se na vás soustředit takové množství pozornosti, že se dá říct, že nebudete mít žádný soukromý život.”

Tang Feng v duchu žasl nad Lu Tianchenovou kreativní schopností nabýt zisk. Začít s výcvikem na podporu budoucích hvězd byla riziková investice. Přece jenom i když do takových lidí vloží peníze, bylo nemožné vědět, jestli v budoucnu přinesou požadované výsledky. Mohli ta očekávání, co na ně byla naložena, předčít, ale také by je nikdy nemuseli vyplnit, což by pro agenturu znamenalo obrovskou ztrátu.

Aby Lu Tianchen vyvážil rizika, zdálo se, že se rozhodl zvýšit odhalení studentů veřejnosti. Proměnil ten výcvik na realitní šou, co se bude vysílat po celé zemi. Kromě velkého zisku z autorského práva na šou to vysílání také zvedne publicitu jak výcvikové třídy, tak Tianchen Group. Pokud se ukáže, že je ta šou úspěšná, znamenalo to, že Lu Tianchen bude mít v rukách další eso.

Tang Feng v tichosti chválil Lu Tianchenovy podnikatelské instinkty. Mezitím štáb ohlásil pravidla výcviku. Během výcviku měli všichni účastníci bydlet na stejné ubytovně. Rozvrh byl stejný jako rozvrh v normální škole. Když bylo po vyučování, měli čas dělat si, co chtěli; jako natáčet filmy a reklamy nebo se účastnit jiného programu.

Až výcvik skončí, předsedové agentur sponzorujících pořad předají odměny na základě výsledků ve výcviku a dosaženích mimo něj. Jenom jeden člověk získá velkou cenu „Skutečná hvězda”. Kromě peněžité odměny jednoho milionu yuanů získá příležitost zahrát si ve filmu od jednoho z nejváženějších režisérů v Číně. Navíc k tomu byla smlouva na reklamu také v hodnotě jednoho milionu yuanů. Vítěz měl také šanci objevit se na obálce jednoho ze čtyř velkých časopisů.

Štědré odměny okamžitě podnítili zájem všech. Navzdory tomu, že teď byli všichni přátelé a kolegové, také byli potenciálními nepřáteli. Tang Feng si pomyslel, že v plánu byl pravděpodobně ještě jeden předmět, o kterém se jim Lu Tianchen nezmínil: mezilidské vztahy.

Chytří lidé se s ostatními účastníky spřátelí. Omezení lidé se naopak budou snažit zabránit druhým v pokroku.

Byl to jen pouhý výcvik, malinká kapka v oceánu, když se to porovnalo s dlouhou kariérou herce. Až výcvik skončí, „nepřátelé” se nakonec stanou přáteli, možná dokonce kolegy ve stejném pořadu.

Mít o jednoho přítele navíc bylo vždycky lepší než mít o jednoho nepřítele víc.




První den výcviku sestával z hodin tance. Účastníci se shromáždili ve velkém tanečním studiu; před nimi stál evropský instruktor s tmavě hnědými vlasy. Ten instruktor nečekaně mluvil plynnou čínštinou, a přesto vypadal přesně jako Evropani, co byli k vidění na olejomalbách. Instruktor působil odměřeným a elegantním dojmem. Každý jeho pohyb byl do posledního kroku ladný.

Ale jeho hlas byl rozhodný a vážný. Všichni okamžitě pochopili, že v jejich příštích hodinách tance nebylo místo na lenost.

„Můžete mi říkat Pacino. Tango je vášnivý tanec jako oheň. Argentinské tango je obzvláště propletené s romantikou.”

Tang Tiantian, co stála vedle Tang Fenga, najednou rozčileně vykřikla: „Já neumím tančit. Všechno ostatní mi jde, jen tanec ne. Tang Fengu, co mám dělat?”

„Hlupačko, právě proto, že neumíš tancovat, se to musíš naučit.” Tang Feng si nemohl pomoct a uchechtl se.

„Každopádně by to mělo být v pořádku, protože ty tančit umíš. Tang Fengu, rozhodně mě to musíš naučit. Musíš mě vést celý tanec. Přece jenom jsem tvoje taneční partnerka,” řekla Tang Tiantian a zasmála se. Pak se podívala na Tang Fenga, co na její žádost kývl. Najednou ve svém srdci ucítila nevysvětlitelné svrbění. Tang Feng byl elegantní a pohledný s klasickou atmosférou kolem sebe. Tang Tiantian měla pocit, že bude celkem krásné, až se roztančí...




Tang Feng konečně pochopil, proč Tang Tiantian vypadala předtím tak rozčileně. Ta dívka vážně neuměla tančit.

Jak Tang Feng sledoval její pokusy, nemohl si pomoct a měl chuť se rozesmát. Než začal vlastní výcvik, Pacino každého účastníka požádal, aby si s ním zatančil. Nebyly dány žádné konkrétní pohyby, kterými člověk musel projít; člověk se musel akorát pohybovat dle hudby a zakusit kouzlo a vášeň argentinského tanga pod Pacinovým vedením.

Jasně rozrušená Tang Tiantian byla první, kterou si Pacino vybral k tanci. Místností se vznášela romantická melodie latinské hudby a proplétala se mezi nohama a chodidly všech přítomných. Každý Pacinův pohyb byl uvolněný a okouzlující. Ale Tang Tiantianiny pohyby byly naopak naprostým opakem.

Hudba byla evidentně jemná a elegantní. Navíc ji vedl mistr tanga Pacino, a přesto se Tang Tiantian pohybovala ztuhle jako robot. Nazývat její pohyby „tancem” by bylo špatné. Víc se to podobalo chůzi oživlé mrtvoly. Tango, a zvláště argentinské tango, byl tanec, co tanečníky spojoval a vynášel jejich pocity. Duše a těla tanečníků se navzájem proplétala jako vinná réva a odhalovala smyslnost tance.

Ale mezi Pacinem a Tang Tiantian nebyla jediná jiskra přitažlivosti. Zdálo se, že trpí bolestí, a přihlížejícím přišlo únavné jejich tanec sledovat.

„Ne, ne. Takhle to není.” Pacino potřásl hlavou a rychle hudbu vypnul.

„Já neumím tančit,” řekl Tang Tiantian lichotivě a pokrčila rameny.

„Nemysli na to prostě jen jako na tanec nebo úkol, co je třeba splnit. Hudbu musíš zakusit srdcem. Musíš cítit teplo svého partnera a každý jeho nádech.” Pacino kráčel k Tang Fengovi, ale dál mluvil k Tang Tiantian. „Hudba je jako úzká, klikatá stezka v lese. Musíš svého partnera, svého chvilkového milence, vzít a kráčet s ním po té úzké stezce. To je tango.”

„Pojď, co kdybys to zkusil se mnou?” Pacino se zastavil před Tang Fengem a s úsměvem k němu natáhl ruku.

Tang Tiantian si založila ruce a se zamračenou tváří se opřela o zeď. Copak to prostě nebyl tanec? Proč se to zdálo tak záhadné, když to Pacino popisoval? Jak se Tang Tiantian dívala na Pacina a Tang Fenga stojící u sebe, okamžitě zpozorněla. Už předtím Pacina viděla tančit s mužskými studenty, ale divné bylo, že teď se na to obzvláště těšila.

Jak sledovala Tang Fenga a Pacina, koutkem oka si všimla nějakého pohybu. Vzhlédla a rychle zjistila, že ve dveřích do studia stál někdo nový. „Ech, co tu dělá předseda Lu?”

Hudba znovu začala hrát.

Rytmus hudby tiše pulzoval místností. Načas s hudbou Tang Fengovy a Pacinovy kroky zlehka dopadaly na podlahu.

Člověk skoro viděl, jak se vinoucí se hudba proplétá mezi jejich nohama, jak se pohybovali. Bylo to naprosto jiné než ten trapný, ztuhlý tanec s Tang Tiantian před chvílí. Jakmile se hudba znovu spustila, atmosféra ve studiu se změnila. Tang Fengův a Pacinův tanec byl ladný, a přesto dominantní, tango mezi muži. Každý krok, každý pohyb, co udělali, byl mocný a panovačný. Každý jejich počin byl boj.

Vzdálenost mezi jejich těly byla malá, jejich hrudi se téměř dotýkaly, a přesto byli také jako protivníci, co byli kdykoli připravení vrhnout se na sebe se svými meči. Jejich tanec byl protikladný, a přesto smyslný a dojemný. Lidé bezděky zjistili, že od Tang Fenga nejsou schopni odvrátit zrak.

Něžný, a přesto neochotný; Tang Feng byl jako uvězněný leopard, co užuž odhodil svá železná pouta. Pacino byl krotitel, co Tang Fenga každým krokem táhl blíž a blíž, jako kdyby si ho chtěl navždy připoutat k sobě.

Jejich vášnivé a protikladné tango bylo pro každého přihlížejícího nezapomenutelným pohledem.

Během tohoto tance měla Tang Tiantian pocit, že spatřila další Tang Fengovu stránku. Spatřila jeho citlivé srdce ukryté pod mnohými ochrannými vrstvami a něžnost skrytou hluboko v jeho tmavě hnědých očích. Nutilo to lidi chtít ty vrstvy, co jim bránily ve výhledu, sloupnout a podívat se hlouběji dovnitř.

Tang Tiantianiny rty se pozvedly v malém úsměvu. Konečně našla dobrý důvod, proč se učit tango. Kromě toho, aby se jej naučila kvůli filmování, to nyní dělala i proto, aby si v budoucnu mohla zatančit s dokonalým partnerem v čarovné místnosti při světle svíček.

„Velmi dobře. Kdybych už neměl milence, myslím, že bych se do tebe zamiloval.” Pacino pustil Tang Fengovu ruku a o krok ustoupil. Pak přímo řekl: „Když stojíš v klidu, vypadáš jako mrtvá kláda. Ale když tančíš, všichni vidí, že jsi celkem okouzlující.”

Byl to kompliment? Tang Feng se usmál a chválu přijal.

„Tango obvykle tančí muž a žena. Ve zvláštních případech jako ve filmech může být scéna, kde je třeba, aby spolu tančili dva muži. Tango je rozdělené na mužskou a ženskou roli, ale nezapomeň, že jsi pořád muž.” Pacino se usmál a poplácal Tang Fenga po rameni a pak dodal: „To děvče nechám na tobě.”

Tang Tiantian okamžitě blaženě zajásala. Pár studentů stojících stranou začalo tleskat a chválit Tang Fengovo impresivní představení. Ještě víc lidí volalo hlášky jako „to je nefér”. Taky chtěli, aby byl Tang Feng jejich tanečním partnerem.

Tang Tiantian jako despotická princezna předstoupila a zakřičela: „Nikomu není dovoleno o něj bojovat, je můj!” Najednou si vzpomněla na Lu Tianchena. Otočila hlavu ke dveřím, ale už ho nebylo nikde vidět.

To je ale divné, co tu předseda Lu dělal?
--------------------------------------------

<Předchozí>...<Následující>