LIH - kapitola 31

Kapitola 31 – Pod božím stromem (2) (Den 15)

Než jsme začali odhazovat sníh, zatočili jsme si s Kachou jako obvykle.

Vypadla rudá koule. Než jsme vůbec mohli zkontrolovat, co za slova se vznášelo na povrchu, strčila do mě neviditelná síla, takže se mi z hrdla vydral výkřik.

Sig mě chytil a držel mě, zatímco z koule přečetl slova „nechci se od tebe odloučit”.

S tím budeme dnešní aktivity provádět bez „odloučení”.

Kdykoli se jeden z nás pokusil vzdálit na více než jeden metr, neznámá síla nás znovu přinutila jít k sobě. Bylo to, jako kdybychom byli propojení neviditelnou gumou.

Toto nebyl dar, ale spíš kletba od Boha.




Sig mě vedl za ruku, jak jsme kráčeli k východnímu lesu, pod nohama nám křupal sníh. Už jsem věděl, kam jsme mířili.

Nakonec jsem zahlédl Boží strom, co ukazoval přímo k nebi. V nitru jsem měl spoustu očekávání a nervozity. Když jsme byli dost blízko na to, abychom se dotkli kmene, Sig obrátil pohled na mě. „Minoru, vzpomínáš si, co jsem tady předtím řekl?”

„...Ach, ano. To ohledně uvítání... dalšího člověka.” Odvrátil jsem zrak. Tehdy jsme oba mluvili o něčem naprosto jiném. Jen jsem na to pomyslel a bylo mi tak trapně.

Sig mě vzal za ruku. „Chci mít děti.” Jeho pohled byl přímočarý jako obvykle.

Nasucho jsem polkl. „...Tři, že?”

„Nesejde mi na tom kolik. Jen s tebou chci mít děti.” Jeho slova byla jasná a už tu nebyl žádný prostor k nedorozumění. Předstíral jsem, že mě rozptýlila ta zasněžená krajina kolem nás. Doufal jsem, že tím zastřu, jak jsem měl naprosto rudou tvář.

Vzchopil jsem se, střetl jsem se s ním pohledem a zareagoval jsem mírným kývnutím. Rozhodl jsem se. „Prosím, řekni mi, jak udělat děti... Vůbec nic nevím.”

Jakmile jsem to řekl, Sigovi zazářilo v očích. Rozhodně si špatně vyložil, co jsem zrovna řekl. Nebyl jsem čistým dítětem, jak sis myslel, jasné?

Sig na chvilku zavřel oči a pak vzhlédl k Božímu stromu. „Děti jsou požehnání.”

Beze slova jsem přikývl. Zdálo se, že tento výraz se běžně užíval na každém světě.

Sig pohledem stoupal k vršku stromu. Jeho další slova byla téměř neuvěřitelná. „Až přijde čas, na tomto Božím stromě se urodí plod. Pokud chce pár dítě, musí ten plod sníst a zasadit semínka uvnitř. A jakmile bude semínko spokojené, narodí se dítě.”

Ačkoli to vysvětlil výstižně a přímo, bylo pro mě těžké pochopit, co tím myslel. Nevadilo mi sníst nějaké ovoce, ale aby mi bylo řečeno, že se takhle dělali děti? Mohl jsem akorát šokovaně zírat. „Tím 'semínkem' myslíš...”

Sig ke mně obrátil oči a tentokrát mě jemně vzal za ruku. „Když jsem viděl, jak se narodilo Chachino telátko, pochopil jsem to. V tvé rase 'matka' počne a porodí dítě sama, že? Mám pravdu?”

„...A-ano. To je pravda.”

To bylo privilegium žen.

„Protože v mé rase jsou muži i ženy válečníci, neexistuje nic takového jako početí. Místo toho můžeme po sobě zanechat potomky bez ohledu na pohlaví nebo rasu. To se samozřejmě týká i tebe...”

„Prosím, počkej chvilku. To znamená, že já... nemusím porodit jako Chacha?”

Vzpomněl jsem si na porod telete včera v noci. Sig s vážnou tváří jednou kývl. Jak neuvěřitelné.

Co Bůh řekl, byla pravda. V Sigově rase těhotenství neexistovalo. Což znamenalo, že nemohli porodit.

Místo toho snědli „plod” tohoto stromu a zaseli „semínka” v sezdaném páru.

„Tím plodem myslíš normální plod?”

Sig přikývl a jednou rukou mi ukázal velikost. „Zhruba takhle velké, s rudou slupkou. Nikdy jsem ho neochutnal, ale zdá se, že by to mělo být sladké.”

„A semínko je velké jak...”

Tentokrát mi ukázal špičku palce. Příliš malé. Vážně z toho vyrostlo dítě??

Tak ze všeho nejdřív... Měli bychom je zalévat jako rostlinu?

„Jak, ehm... to semínko vypěstujeme? Řekl jsi, že ho musíme uspokojit, ale...”

Sig na chvilku umlkl. Možná že volil slova.

Nakonec řekl: „Uspokojíme ho láskou.”

Hrdino. Tak dlouho jsi vážil slova, až z toho vzniklo něco až příliš abstraktního.

„Mohl bys mi to vysvětlit konkrétněji...?”

„Když pár sní stejný plod, určité údobí jsou spojení semínkem. Během té doby musí prostřednictvím svého těla pořád dokola posílat informace—”

„Informace? Prostřednictvím těla?”

„...Sexuální spojení,” opravil se Sig, aniž by hnul brvou.

Nedokázal jsem se na něj dál dívat a odvrátil jsem zrak. „...Ach, ano.” Sexuální spojení v podstatě znamenalo mít sex, ne? Takže tahle část procesu se nezměnila.

„Přesněji řečeno to množství, které je třeba uvolnit uvnitř—”

„Aaa, už to chápu!” Rukou jsem Sigovi zakryl pusu a umlčel ho. I když byla venku zima, tvář jsem měl horoucí.

Kdo by si pomyslel, že se dítě mohlo zrodit ze semínka.

Ulevilo se mi, že jsem se vyhnul zkušenosti porodu, ale potřeboval jsem trochu času, abych se s tím mechanismem srovnal.

Po cestě zpět k domu jsem zápolil se svým selským rozumem. Sig mi stiskl ruku, ještě stále mě nepustil. Tohohle jsem si všiml nedávno, ale zdálo se, že když byl Sig nervózní, měl silnější stisk.

„Minoru. Pro mou rasu bylo vždycky velmi těžké mít děti... Myslím si, že když budeš spojený se semínkem, bude to pro tebe těžké.”

Genetická informace v každém jedinci ze Sigovy rasy byla nezměrná a poslat to všechno do semínka bude obtížné.

Podle toho, co Sig řekl, nebudu moct v nejhorším možném případě možná celé dny vstát. A tak na to budu ve vší vážnosti trénovat.

Přece jenom jsem také chtěl děti. Chtěl jsem držet život, co jsem porodil, a být dobrým rodičem úplně jako Chacha. Tady na tomto světě, se Sigem po boku.

Ale byl v tom jeden problém. A k tomuto uvědomění jsem dospěl během koupele té noci.

Jelikož já a Sig jsme stále byli prokletí, abychom se dneska neodloučili, rozhodli jsme se vykoupat se spolu. Ale...

Za světla ze stropní lampy jsem poprvé spatřil jeho penis.

Podle jeho fyzické stavby mi došlo, že bude velký. Ale jeho penis byl ohromný dokonce i neztopořený. Tohle nebyl vtip. Tohle vyžadovalo, abych se duševně i tělesně připravil. Pokud ne, byla tu 100% šance, že něco natrhneme.

„Pořád bude nějakou chvilku trvat, než se ovoce objeví. Do té doby bys měl trochu vyrůst,” řekl Sig. Evidentně se trápil kvůli rozdílu v našich postavách. Myslel tím fyzický růst a ne mentální, že?

Jak jsme byli v horké vodě, otočil jsem se k němu čelem. Shlédl jsem na své tělo. „Sigu, nijak víc už nevyrostu...”

„...To snad ne.”

„Už to jsou léta, co jsem přestal růst.”

Sig zapomněl, že jsem dospělý. U jeho rasy byla dospělost od třiceti let nahoru, takže to byl možná problém s jeho vlastní logikou.

„Teď už mi zbývá akorát horizontální růst a stárnutí, co?” Byl to napůl žert, ale Sig na mě ty své fialové oči upíral tak moc, že jsem měl pocit, jako kdyby mi chtěl do těla vypálit díru. Můj smích povadl, znervózněl jsem.

Ahaha.

Nelhal jsem, víš? Mohlo se to člověk od člověka lišit, ale většina lidí po 25 přestali růst.

Sig pravděpodobně přemýšlel o tom, že alespoň vytrénuje mou fyzickou sílu, co? A opravdu, rozhodl se, že mě od zítřka začne učit bojutsu. Sám už jsem měl v plánu trénovat, takže jsem sklonil hlavu. „Prosím, budu v tvé péči.”




Té noci mi můj „manžel”, co předtím dal najevo svou touhu po dítěti, popřál dobrou noc.

Cítil jsem se kvůli tomu provinile, ale usnul jsem, jen co jsem hlavou spočinul na polštáři. Asi jsem byl vyčerpaný, jak jsem včera v noci sledoval porod telátka.

Promiň, Sigu.

--------------------------------------------

~ Když jsem to četla, nepřišlo mi to tak trapné, jako když jsem to překládala OTZ... Tím dostává poučení o včeličkách a kytičkách úplně nový rozměr, není divu, že to na nás ve škole vybalili pěkně po lopatě v hodině biologie... ~

Hlavní stránka

<Předchozí>...<Následující>